vp

vostalpetr píše:

Mojí věcí je zase, že ego za nic skutečného nepovažuju.

A mojí věcí je že jsi píča...

Mojí věcí je zase, že ego za nic skutečného nepovažuju.

Jana píše:

vostalpetr píše:

Mojí věcí je zase, že ego za nic skutečného nepovažuju.

A mojí věcí je že jsi píča...

Ani to, jak se Ti co jeví, neřeším.

Jana píše:

Tak dobře, neřeším ani to, jestli to je nebo není mojí věcí.

vostalpetr píše:

Jana píše:

vostalpetr píše:

Mojí věcí je zase, že ego za nic skutečného nepovažuju.

A mojí věcí je že jsi píča...

Ani to, jak se Ti co jeví, neřeším.

Ale řešíš blbko blbá...

Jako obvykle blábolíš pitomosti páč jsi pitomá...

vostalpetr píše:

Jana píše:

Tak dobře, neřeším ani to, jestli to je nebo není mojí věcí.

Řeš si co chceš,

ale kdykoliv vysereš hovno vo egu,

okamžitě ti todle hovno vodpálkuji zpět...

Zvítězíš nad ním jeho vlastními triky. Buddhismus je dlouhá cesta obehrávání ega. Musíš využít síly svého já (toho iluzorního, neexistujícího „já“), aby ses dostal tam, kde žádné „já“ neexistuje. Používáš tedy koncept „já“, abys odstranil závoje chybného vnímání, dokud se nedostaneš do stavu, kdy už žádná představa „já“ neexistuje.

Ego je silné, ale také hloupé. V historii buddhismu linie Karma Kagjü existovalo několik velkých učitelů, kteří pracovali přímo proti egu. Dobře známý je příběh o Marpovi a Milarepovi – to byla ještě opravdu tvrdá škola. Obvykle však lidé musí dostat nejdříve něco sladkého. Ego si pak myslí: „Nejsem jenom správný chlapík, teď budu dokonce duchovní!“ Tento dobrý pocit pak člověk udržuje tak dlouho, jak je to možné.
Pak ego pomalu zjišťuje, že dostává hodně chleba a brambor, ale málo masa a zeleniny. Především v tom případě, když máte za učitele mě, je zjevné, že mám rád, když člověk dokáže zatnout zuby a udržuje dobrý styl a už méně pak dramatické vystupování nebo slabost. Člověk teď patří do dobré rodiny a ego zjišťuje, že už nemůže hrát všechny ty hry, co hrálo dřív. Nemůže se už potvrzovat mocnými pocity jako: „Nenávidím ho!“, „Jsem nejlepší“ nebo „Jsem nejhorší!“ Pak se egu nedaří dobře a to se mu nelíbí. Snaží se chránit všemi prostředky. Třeba tím, že vytváří bolestné pocity nebo alespoň bolavá záda nebo myšlenky typu: „Jde to se mnou z kopce!“ – což vůbec není pravda. Člověk jenom náhle vidí, jaký vždy byl. V této obtížné situaci je vhodné hodit egu ještě jeden kus žvance jako návnadu, například osvícený přístup. Říct mu: „Teď ses stal tím, kdo pomůže všem bytostem!“ Nejdřív si ego myslí, že se přišlo na to, jak je dobré a co všechno dovede, ale ve skutečnosti je osvícený přístup pro ego smrtelně jedovatý. Za prvé musí člověk stále myslet na druhé a nemá čas přemýšlet o sobě a za druhé stále dostává učení o prázdnotě, která naznačují, že ego neexistuje.

To je pro ego opravdu špatné. Tou dobou už je natolik oslabené, že mu zbývá jen jediné místo, kde se může opevnit. Začne se zabývat tím, co ostatní dělají špatně. Už přestalo bránit samo sebe, protože ví, že vše je vlastně iluzí. Teď se snaží hledat chyby na ostatních: „On dělá to a ona říká tohle“ atd.

A jak dobýt tuto poslední baštu? Co ego dorazí, až zčerná a začne se z něj kouřit? Čistý pohled! Nakonec si člověk říká: „I tvoje pochybnost je tvojí buddhovskou podstatou! I tvoje nejhorší nápady jsou spontánní moudrostí. Tvůj největší problém je tvojí nejlepší cestou!“ A pak je vyhráno.

https://lamaoleodpovida.cz

Už přestalo bránit samo sebe, protože ví, že vše je vlastně iluzí.

vostalpetr píše:

Už přestalo bránit samo sebe, protože ví, že vše je vlastně iluzí.

Pokud ego ví, že je iluzí,

tak je to pouze sebevoblbování nějakým konceptem...

A to proto, protože ego není iluzí, ale je ztotožněným Vědomím,

ale to co si ego může uvědomit je to, že je Vědomím, protože tím je...

Já ničí ego řešit nepotřebuju, protože na něj nevěřím

Nechci Ti brát iluze, ale klidně v Tobě může být dokonale čisto jasno, aniž by sis potřeboval o tom cokoliv myslet.

vostalpetr píše:No to je tvoje víra a tvoje sebevoblblost, že věříš že neexistuje ,

vostalpetr píše:páč se tou svou vírou leda voblbuješ...

Není víra v to, že jsi Já + já větší voblbování, než to, že jsi jedním?