Petře, díky. Konečně Ti rozumím. Má kamarádka, se ocitla v těžké životní situaci. Díky tomu viděla všechno černě. Poslouchala jsem pozorně její nadávání na kde co a cítila jsem takovou bolest v srdci, že se to nedalo vydržet a omluvila jsem se jí, že už to dál nemůžu poslouchat.
Legrace byla, že má mysl pak zůstávala naladěná na stejné frekvenci jako ta její, plná negativních myšlenek. Trvalo to, než se to vyčistilo. Kamarádka mi pak psala maily v podobném duchu, v jakém se ke mně vyjadřuješ Ty:
"Vadí mi nikoliv soud v občanské pozemské realitě,ale ty tvoje kecy jak je každej nádhernej a zářící bytost i když je to svině jako ten parchant...."
"Nechceš mi rozumět a v podstatě mě soudíš tím,že podezříváš ze zla,které soudíš i když jako nesoudíš...zářivé bytosti lidské a jejich styl života je tajemství Boha...člověk ví hovno..možná ....jednou vědět bude...ale dokud je člověkem plní to,co je lidské v podstatě může prosit Ježíši Kriste,veĎ mě...může poznat zázrak...viz hluchoněmá Evička.......ale hlavně stále plní to,co je mu určeno Bohem jako osobní úkol..jako karmu..nebo vývoj duše tak dlouho dokud nepozná na vlastní kůži všechno.....to je samsara a to mají budhisté vychytané možná dokonale a proto se distancují od všeho i od lidských citů...ejn sof je NIC.....nemyslím.nemluvím,neslyším,nevidím,necítím,nehřeším....ale to my neumíme"
"...netuším co je mým současným úkolem...dokonce se obávám pekla kam jsem se po střelbě klouzala...cítila jsem nenávist a soud....postupně je nenávist nahrazena odporem,ale už tam není žádný můj soud,žádný trest..je mi pouze na zvracení....vidím a cítím až do morku kosti do lidí a nevím proč..ale tak to je v mnoha situacích popsáno v Bibli..na př.Lot,nebo NOe...plnili to,co měli.....jsem neustále s Bohem jako poslední kajícník,svět už nezvládam......Bůh je moje všechno..já už nic nejsem"
Odepsala jsem jí:
"mám to tak stejně. Nejsem ničím a Bůh je vším. Bůh je láskou. A i když nejsem nic, ani to nejmenší, co by mohlo být mimo Boha, zůstává tady to vidění Boží lásky ve všem, protože Bůh je vším"
A najednou mi došlo, kde se bere to nedorozumění.
vostalpetr píše:Pocity, jak známo určují hodnotu, tedy chtěné a nechtěné takže
S poznáním, že Bůh je Láska, která je vším, je tady opravdu život, ve kterém se není potřeba vyhýbat zlému, bojovat proti zlému, chtít chtěné a nechtít nechtěné. V mysli tahle dualita vůbec není. Všechno je Boží.
A paradoxně, i když se bytost, která v mysli nemá jedinou zlou myšlenku, není v ní žádná vědomost o tom, co je zlé, tedy z pohledu reprezentativního vzorku občana, jeví jako idiot, protože inteligentní člověk ví naprosto přesně, co je špatně, co je zlé, z čeho se chce zvracet,
tak ten život je prostě Boží. Není v něm nic na výběr, protože to Boží je dokonalé, jestli mi rozumíš.