Trini píše:Jano, už s tebou ty nesmyslné debaty nebudu vést.
Všichni se tady shodujeme, že jsi
O tu blaženost, co zmiňují někteří Mistři ještě ani nezavadila.
.
Proč si tedy raději nejdeš povídat s někým jiným - třeba s dodem nebo Veilem na Poradnu?
To je sice hezké, že se všichni shodují, ale jak sama nejspíš víš, důkazem pravdy nikdy není to, co si všichni odsouhlasí.
Pravdivější než to, že věřím, že někdo druhý o blaženost ani nezavadil je poznání, že
VŠECHNO JE BLAŽENOSTA k tomuhle poznání není možné dospět skrz posuzování někoho druhého, protože pramení z poznání nedvojnosti. Myšlenka, že tady existuje někdo, kdo o to, čím tohle všechno je, nezavadil, je s tímhle poznáním humorná, viď.
Můžeš zkusit odpovědět na něco, na co jsi zatím neodpověděla:
Trini píše:
Nisargadatta to říká dobře, ale ty to špatně chápeš, Jani, protože ti chybí zkušenost Poznání.
Na to jsi přišla jak?
Je chybným chápáním poznání, že ať se děje cokoliv (z pohledu smyslového vnímání a mysli), tak se ve skutečnosti nic neděje (z pohledu absolutního poznání)?
Teď chvilku nepřemýšlej nad tím, že by Ti to říkal někdo, o kom so myslíš, že něco takového nepoznává, zkus se nedívat skrz osobní pohled na osobu, jak to asi má jinak ta (ve skutečnosti neexistující osoba, oddělená individualita), ale dovol jen čistě uvědomění,
jak to je.Zkus jenom porovnat, jestli obojí vyjadřuje totéž, a jestli ne, v čem vidíš rozdíl.
Věci se dějí tak, jak se dějí – ne proto, že jim dovolím, aby se staly. Je to tak, že protože "já jsem", tak se dějí.
Ve skutečnosti se nic neděje.
a
nic se neděje, ať se děje cokoliv.