vp

538.

Odkud se bere jogínův klid, kfyž je v činnosti?

At v činnosti nebo v nečinnosti, džnanín vždycky přebývá na samé hranici tvoření mysli, což je sféra klidu, bdělosti a hluboké mentální rovnováhy. Odtud pramení jeho vnitřní mír.

A může se z něho někdy vychýlit?

V kritických chvílích života, např. při velkých bolestech nebo mimořádném vzrušení , by to bylo možné, ale pak jen na malý okamžik. Při normální činnosti odpadá mu však díky této sféře veškerá křečovitost.

Proč?

Protože jeho ego je zmenšeno na minimum.

619.

Kdy se vlastně člověk, který jednou poznal své pravé Já, už nikdy nevrací do nevědomosti?

Když se mu podařilo toto pravé Jáství- z t o t o ž n i t- s -A b s o l u t n e m, což znamená, že už sám je nedualistickou Jednotou.

Pak ale tu není nic, než jediné Universální Božství.

Ano, a celý vesmír je chápan jako Bůh. Jména a tvary jsou pak jen iluzorní. Posledním takovým známým příkladem byl Šri Ramana Mahariši.

Je asi těžké a nesnadné dosáhnout takového stavu.

Pro Maharišiho to nebylo nesnadné, protože se už takovým narodil a jen v letech mládí to pozapomněl. Ale pro druhé je to mnohonásobně delší a těžší než dosáhnout Poznání.

509.

Jak se zbavit ega?

Nač se ho nějak záměrně zbavovat? Ego je ve skutečnosti nereálné, stan se Jednotou a ono zmizí.

Jak se stanu Jednotou?

Tím, že se zřekneš dualismu, mnohosti, členitosti a pokud jde o ego i představy oddělenosti. To se ostatně uskuteční i pouhým vhledem, jehož základem je nový správný názor. Co zůstane je čisté Bytí.

Potíž je v tom, že mne ego někdy také přináší radost. Proto se ho nerad vzdávám.

Odevzdáš-li i radost, jsi v Jednotě.

Jaké je to být v Jednotě, blažené?

Těžko říci blažené. O n o - t o - j e , a to náhle z ničeho nic, bez dlouhé přípravy. Ale předchozí dlouhý boj, který byl bohužel nutný. Potom je k smíchu.

776.

Když člověk dojde Poznání, co mu to hlavně přinese?

Vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty, kterou žádná událost a žádný nezdar v životě nemůže nikdy zvrátit.

869.

Je možné, aby se mysl vůbec nepohybovala? A jestliže ano, co se potom stane?

Nepohybující se mysl je v Pravdě, ba z jistého hlediska je to Pravda sama.

Může to zažít člověk, jedinec?

Ne. Je-li zde ještě někdo, komu se zdá, že Pravdu v plné míře zakouší, pak už to není Pravda, ale nanejvýš vzpomínka na Pravdu.

Kdo tedy může Pravdu v plném rozsahu poznat?

Jen Pravda sama, to jest úplně tichá a svobodná základna mysli bez jakéhokoli pohybu.

527.

Proč je to právě blaženost, co tvoří zábranu Poznání při "Dahara vidie"?

Protože jde o překročení Ananda-majakosa čili nejjemnějšího těla blaženosti, které je posledním obalem Jáství.

529.

Když čtu duchovní knihy nebo skripta, přesně všemu rozumím. Nepřinášejí mně už vůbec nic nového, a tak vlastně nevím, co mám ještě hledat.

Máš hledat Pravdu, což znamená stát se Jí.

Co je to "stát se Jí", tomu nerozumím?

Odložit ego. Ale jestliže tomu nerozumíš, a hlavně nedoveděš-li to provést v praxi, tak nerozumíš ani duchovním knihám, i kdybys je znal nazpamět.

838.

Medituji už mnoho let, prakticky celý život, a přece po dlouholetém cvičení a studiu jsem přišel do stavu, s nímž si nevím rady.

Pokuste se mi popsat Váš stav.

Je to jednoduché. Jakmile se začnu soustředit do srdce, což dělám skoro pořád, nastane v srdci pocit rozpynutí, který se stále stupnuje, až už to dál nejde.

To je skvělé, buddte rád, tohoto stavu dosahuje jen málo lidí.

Já nejsem rád, a to právě proto, že to dál nejde, at dělám, co chci. Jak mám pokračovat, co mám dělat? Vím, že je to hluboký stav, ale já bych si přál ho prohloubit až k Poznání. Jsem stár a času mám proto málo. A tolik už cítím blízkost Nadjá. Jakoby bylo za dveřmi.

Nic.

Co nic?

Nedělejte nic! Všechno, co se nyní stane, udělá Nadjá za Vás. Právě proto došlo k stagnaci. To je výzva pro Vás, abyste přestal usilovat a předal všechnu akci Bohu. Vy Ho jen proste, aby Vás úplně ovládl, aby si Vás přivlastnil a vzal za svého a pak Vás použil jako svůj nástroj k dobru lidí i všech ostatních bytostí. To je všechno, co smíte udělat.

V tom závratném tichu nemohu vlastně dělat skoro nic. A přece se tu a tam snažím.

Tak jen v něm spočívejte a oddaně čekejte na to, co se stane. Tady platí Eckhartovo pravidlo: Nic nemít, ničím nebýt a o ničem nevědět.

763.

Co se pozná v Poznání?

Nic než Čisté Vědomí, které je přirozenou charakteristikou pravého Já Jsem.
Není tam ani poznávání ani nepoznávání, jen neměnné a čisté Bytí, Vědomí a neextatické Blaho.

To je poznání Sebe?

Ano, ale také Osvobození Sebe od sebe.

Říkáte, že každý člověk má v sobě toto absolutní Já. Dobrá, ale pak by to znamenalo, že Já musí mít nějaký tvar, když je jich tolik?

Nikoli, absolutní Já je bez tvaru a je jak jedno, tak mnohé.

Není to paradox?

Ano, je to paradox. Ale duchovní nauky se hemží paradoxy, na to si musíš zvyknout.

Proč je tomu tak?

Pro různost úrovní, o kterých se jedná.

909.

Znáte moji situaci. Co bych měl ted dělat?

V první řadě odhodit zatěžující představu, že jsi toto tělo.

A čím se potom stanu?

Mírem, který již nyní občas pocituješ ve svém duchovním srdci.

Pak budu žít ve svém duchovním srdci?

Nejen tam, onen mír se pak rozprostře do nekonečna, správněji řečeno do ztracena a ty budeš všude a nikde.

A co moje tělo? To se mi také ztratí? Co budu potom dělat?

Budeš je moci klidně pozorovat, budeš-li chtít a také používat jako jednu z velmi prospěšných a užitečných věcí. Neboj se, tělo se nikam neztratí, ztrácíš jen obavy o ně, případně o jeho osud a to je velmi svobodné.

Bude to postupná změna nebo náhlá?

Celá změna životního postoje bude postupná, ale konec bude náhlý, nenadálý. Budou-li tvé koncentrace časté a hluboké, stanou se jejich výsledky výrazem života, život se zklidní a tvůj vztah k lidem a zvířatům i věcem bude zcela jiný než dosud. Klidný a kladný. Bez výhrady.

Bude to na mne trochu poznat?

Sensitivní lidé tu změnu poznají, ale stejně si s ní nebudou vědět rady. Ale to ti bude jedno...

Jak odhodím představu, že jsem tělo?

Nejdříve na základě introspektivních intelektuálních analýz, potom často se opakující představou "vše, co existuje, je jediné BYTÍ povahy Existence-Vědomí a Blaho, a Já jsem To..." a nakonec v četných samadhi (savikalpa a nirvikalpa), kteréžto zkušenosti, když se upevní, přenesou se automaticky do tvého života.

930.

Kdy dojde u mystika či jogína k tzv. temné noci duše?

Nedávno jsem to zde říkal: když nehledáme správně, např. když toužím víc po blaženosti než po Pravdě.

Ale vždyt se říká, že Pravda je také blaženost?

Pravda je za blažeností, spíš v klidu a míru než v entusiastických sférách. Proto si nemáme libovat v blaženostech, ale jít dál.

A když to neděláme dobře, přijde zřejmě trest: Temná noc duše.

Není to trest, spíš pokyn, aby se cesta změnila nebo doplnila. Ale v každém případě může být nepříjemný, podle okolností může trvat i dost dlouho.

Co máme dělat v takovém případě?

Hlavně přemýšlet, v čem je závada a snažit se ji napravit! V každém případě je to jistý druh vnitřní pomoci. Proto je zejména třeba - n e z r e z i g n o v a t - nad tím, ale modlit se o správné vnuknutí a pracovat dál.

I když jdeme nesprávným směrem?

Ano, ale stále přitom volat o pomoc a - o s v í c e n í .

847.

Můžeme vidět Absolutno?

Absolutno nemá tvar, nemůžeš je proto vidět či pozorovat očíma ani žádným jiným smyslem. Na to je mimo jiné příliš jemné. ale protože je v tobě, ba je přímou tebou, můžeš je poznat, když nerozvíjíš myšlenky (mysl).
Ale jakmile si řekneš "ted je poznávám", je konec poznávání. Rozumíš tomu?

Bohužel, vůbec ne.

Vytvořils dualitu, chápeš?

Aha! Už vím, Ono je Jediné!

A právě proto, abys je poznal, musíš se Jím stát.

871.

Proč Kristus na otázku "Co je Pravda" mlčel?

Protože tato otázka nemůže být zodpovězena slovy.

Proč?

Protože slova existují v oblasti známého a pocházejí z myšlenek, ale Pravda je něco, co je za myšlenkami, něco pocházejícího z neznáma. Proto Pravda je poblíž oblasti "nevím" tedy nikoli, co lze vydobýt ze zkušenosti člověka, resp. z jeho paměti, ale z mysli neposkvrněné, zkrátka z mysli "nevím". Čili když mentální pohyb toho, co je známé, už definitivně skončil.

Mysl "nevím" je, jak se zdá, ta pravá mysl uzpůsobená k Poznání, je to tak?

Ano, správně, jenom v mysli "nevím" se může zrodit moudrost a svatost.

899.

Kterou Vaši práci pokládáte za nejlepší?

Tu, která není vůbec napsána.

Jak to, proč?

Protože ji nelze slovy popsat ani vyjádřit.

793.

Jak mohu poznat, že jsem ve vleku nebo dokonce už v zajetí nějaké vasany? Když jsem v tom, tak prostě nevím, že jsem v tom.

Dá se to poznat obyčejně tím, že jsme vzrušeni a to bud přijemně nebo nepríjemně. Toto vzrušení nás většinou ještě víc zatemnuje a zpravidla je tak příčinou dalšího prohloubení vasany. Ta pak zas působí k dalšímu favorizování ega.

Jak můžeme tuto mágii překonat?

Jedině bděním a tím, že si současně uvědomíme, že nemáme samostatnou a nezávislou existenci. Vše je Boží. To vede k pokoře a zanedbání ega.

797.

Jak duchovně pracovat během denní činnosti? Dá se při ní také meditovat?

Když se to umí, tak ano. Bud občasnou láskyplnou vzpomínkou na Nadjá, nebo přímo vidličnatým rozdělením pozornosti, kdy část vědomí je uvnitř a část venku. Opravdu toužící žák si svou příležitost vždycky najde, protože jeho touha po Poznání mu nedovolí, aby se úplně zaneprázdnoval něčím jiným. Jiskra uvědomování a bdělosti probleskuje vším.

762.

Jak mohly vznikat náboženské války? Proč to Bůh dovolil?

Války nedělá Bůh, dělá je sobectví. Až zaniknou ega, nebo se aspon oslabí, bude po válkách jak náboženských, tak i jiných.

992.

Zažil jsem absolutní "bytí" v jediném bodě v srdci. Myslíte, že to bylo Poznání?

Ještě ne, ale budeš-li takto pokračovat, tvoje vědomí přesáhne bod v srdci, odpoutá se větším dílem od těla, a pak, odložíš-li současně jakékoli úsilí o udržení dosaženého stavu... pak už se přestaneš ptát, jestli to bylo Poznání nebo ne...

Jak to, že se přestanu ptát?

Protože to budeš vědět.

Dobrá, to beru, ale řekněte mi ještě, proč vědomí přesáhne bod v srdci a jak to, že se odpoutává od těla. Čím je to způsobováno?

Tato skutečnost je důsledkem toho, že Nadjá, ačkoliv je univerzální, ve skutečnosti nezaujímá žádný prostor, ani není v žádném čase, což se v první - p o k r o č i l e j š í - zkušenosti jeví jogínovi jako veliké odpoutání...

Proto tomu Indové říkají - o s v o b o z e n í - ?

Ano, právě proto.

Když medituji, zažívám občas blažený klid. Nebývá to příliš často, ale vždycky je to velmi příjemné a uspokojující, ale bohužel ne docela. Vím, že určitě existují ještě vyšší sféry, ale nevím, jak se k nim dostat...

Tvůj případ je trochu složitější tím, že nejsi ani úplně bhakttická, ani úplně rozumová.

Myslíte něco mezi tím? To by souhlasilo.

Proto musíme obě metody přiměřeně zkombinovat.

Co by dělal doopravdy bhakta na mém místě?

Opravdový 100% ní bhakta by úplně odevzdal celou svou osobnost i s tím blaženým klidem Bohu. "Ne mně, ale Tobě patří vše." Tím by rychle postoupil dál.

A co by udělal džnanín?

Džnanin by svůj blažený klid objektivizoval, to znamená, že by jej pokládal za pozorovaný objekt a postavil by se k němu indiferentně. Myslil by asi takto: "Kdo je ten, kdo si uvědomuje, že je zde blažený klid?" "Kdo pozoruje blažený klid?"

Tím by ovšem svůj klid ztratil.

Spíš možno říci, že by ho prohloubil, to znamená, že by sice ztratil svůj dosavadní blažený stav, ale našel by hlubší.

Jak by to bylo možné?

Protože by se od blaženého klidu obrátil přímo k Pozorovateli, který je sám klidem nejhlubším, a to je účel věci.
Můžeš si z obou způsobů vybrat ten, který je ti právě milejší.

Anebo je zkombinovat, jak jste řekl?

Ano, to jde také, ale chce to opravdovou moudrost džnanina a jemnou lásku bhakty. Nejsem si ted docela jist, zda jsi v obou případech dosáhla potřebné úrovně. Ale je zde ještě jedna možnost, která ti bude možná vyhovovat nejlépe.

Jaká?

Když se dostaví blažený klid, necháš ho prostě být, zůstaneš uctivě a odevzdaně potichu, nebudeš si ho vůbec všimat, budeš jedině mlčet. To znamená, že si nebudeš přitom všímat ani pozorovatele ani Pánaboha. Znamená to prostě
jen - B Ý T. A hlavně si na tom nezakládat, zůstat maličká od začátku až dokonce.

978.

Asi se Vás na to ptalo už mnoho lidí, ale já pořád nevím, na co se nejlépe koncentrovat, aby mi to konečně šlo.

Předmět koncentrace není tak důležitý, jako její intenzita.

Jak to myslíte?

Je třeba se koncentrovat jednobodově, to znamená, aby nakonec zůstala jen jediná myšlenka. Když se např. soustředíte na otázku "Co jsem já?" nebo na ideu "Vše, co existuje, je čisté Bytí a já jsem TO", či na cokoli jiného, co je pravdivé, nejen že se zbavíte myšlenek nepravdivých, které všechny postupně vyhasnou, ale nakonec i ta koncentrační myšlenka vyhasne a vyhaslá mysl se vrátí, odkud přišla.

A odkud přišla?

Z Nadjá. Proto její návrat domů znamená Poznání.

Už jsem to mnohokrát zkoušel, ale myšlenky se mi dřív nebo později rozptýlí a za chvíli už třeba ani nevím, na co jsem se vlastně soustředil.

Vidíte sám, že nejde ani tak o předmět soustředění, jako o jeho sílu. V tom případě musíte přidat ještě něco: trochu bhaktického citu.

Ale já jdu přece cestou džnany...

Právě proto. Tento cit jsou koleje, po kterých pojede vlak vaší džnany daleko lépe než ted.

A po čem jede ted?

Po suché poušti pouhého přemýšlení. Proto tak často uvázne v jejím písku.