Básně

[Pedrito]

Jdu pod větvemi plnými ovoce
s tvou korunou tisknutou k hrudi.
V každém kameni je zakletý čas
a každý plod přede mnou tančí
smyslný tanec s vichrem.
Zlaté šípy nebes mi propichují víčka
zavřená obrazem tvé krásy.
Kdybych šel k bohům sluncí a lun,
nabízející mi zahrady světel,
otevřel bych oči a nechal shořet
bolest chodidel rozedřených
ostrými křemeny vteřin.
Mé oči však zůstanou tiché,
dokud koruna kovaná z plátků květin
neozdobí tvé vlasy.

[Pedrito]

Pára dnů

Labyrint
Ráj
Výhonky
Vítr
Naklánění
V hrudi print
Dva jazyky
Dějiny
Jedno snění
Otazník
Jsem kdo
Ozvěna
Kuropění
Noc
Hvězdný den
Bláznů ctnost
Chiméra
Rozsvícení
Dotek
Deja vu
Mír snům

dobrý čas
hlas v sen
jaro v hlas
polibek
sen v nás
stopni čas
leť a viď
vánky líbej
konečky prstů
pírek se
dotýkej
zpívej
dýchej tóny
vydechuj melodie
tancuj v mracích
nebeské flamengo
kastaněty
teorie strun
rozechví ticho
trik je um
kouzlo spočívá v °•*∆*•°
probuzením srší
do všech stran

Bezejmenné
zázrakem
žije.

[Pedrito]

Každým krokem
lesem
píseň v korunách
rosu
saje vůně borová
tiše
mechem bosé
nohy
bodá jehličí
tančíš.

[Trini]

[Pedrito]

[Pedrito]

Smím prosit,“ skláněl se Pán Šiva ke své spící šakti.
„Krása má tvé jméno, má královno.“

„Krása má tisíce jmen, můj králi,“
probouzela se Šrí Párvatí s úsměvem.

„Ty dáváš život všem, není ničeho bez tebe,“
zahleděl se Šiva do hlubokých očí své nevěsty.
„Ve spánku rád pozoruji tvé sny.
Jsou průzračné jako prostor, který v nich ožívá.“

„Ty sny mohou ožít jen díky tobě, můj pane, který jsi jim svědkem.
Bez tvé pozornosti by ani má vůle nebyla projevena,
nespojily by se spolu ve vědomí,
nedaly zrod životu,
našemu milovanému dítěti.“

„Ano, v Ganéšovi se naše srdce ukázala být jedním.
A já se ukázal být zlodějem tvých snů,“
usmál se Šrí Šiva a pohladil svou ženu po vlasech,
ve kterých zazářila souhvězdí.

Pak povstali, zlehka se k sobě přivinuli a dali se do tance.