vp

Neboj, já to zas tak horkovážně neberu.
No to bych udělal sangze pěknou ostudu, kdybych z toho zmagořil...
A na autogramy od holek už jsem starej a na vydávání sbírek línej

Pedrito píše:Kde jsi Trini?

Tady.

Trini píše:

Pedrito píše:Kde jsi Trini?

Tady.

Tak to máš dobrý,

páč někteří lidé jsou z života vykolejený,

a jsou vedle (jak ta jedle)...

Trini píše:

Pedrito píše:Kde jsi Trini?

Tady.

Vcelku by to i šlo si to představit,

ale protože si to představuješ tak tě do prdele tlačí uvědomění, které tam není,

takže by se to dalo představit asi nejlépe jako nevědění čili spánek..

.

Představa je prostě imaginace myšlenky, či jejich sledu. Je to schopnost pozornosti to jejich dějství v hlavě zobrazit, či zfilmovat (na plátně vědomí)... Taková hra denního snění. Ale třeba takovej malíř se bez této schopnosti těžko obejde. Má představu o tom, co bude malovat. Ono takhle vyobrazit jde, kde co a kde jak. Takže to může bejt úplná fantasmagorie, nebo může mít i jemnější proporce, takřka průhledné. Ale i tak je to furt závoj hrubě hyzdící, či jemně zdobící realitu.
Nebo třeba věštcům ty jejich vize přicházej v představách, žejo. No a myšlení samo probíhá ve slovech. Bez jazyka bylo by nemožné. A pocity tomu dávaj emoční zabarvení. To je vědět užitečné pro tu meditaci, prostě v tý hlavě nemluvit, jen tak pobýt beze slov. Tím se uvolňuje intuice.

Vcelku by to i šlo si to představit,

ale protože si to představuješ tak tě do prdele tlačí uvědomění, které tam není,

takže by se to dalo představit asi nejlépe jako nevědění čili spánek..

To je právě to, co je některým těžko k pochopení. Teda nechci bejt chytrej jak rádio, ale když už jsi to nakous...
To uvědomění, poznání, ať už dílčí nebo komplexnější, není stav Vědomí (to už vědomé je) ale ani individuality (to je dáno právě tou osobitostí, která nemůže bejt ze své povahy universální). Vědomí samo o sobě si tedy neuvědomuje, avšak to ani ta individualita. Je to vztah mezi nimi. Akorát individualita si to ráda přivlastňuje...
A vztahů, jak známo ze života, je spousta druhů, zas od těch jemných až po hrubé... A zde je to totéž. Jenže Vědomí už subtilní je, takže ten vztah a stav uvědomění, poznání, je zcela v režiji individuality, to ona je tu ta svobodná - svobodomyslná. Nakolik je schopná přijímat, dát se, zjemnit sebe... Tím se vyvýjí ten vztah uvědomění mezi nimi, mezi individualitou a universem. Jinak to prostě nejde. Teprve když se třeba v tý meditaci, samadhi, jaksi rozplyne, byť na nějakou mezeru v tom čase, svolí k tomu, tak zbývá jen to Vědomí. Ale už nikdo, kdo by to registroval. V ten moment.
Jenže tohle není v plánu života, aby všici jen seděli v hlubokém samadhi. To by Hra života neměla dlouhého trvání.

No nezapomen na Univerzální Vědomí,

to je takovej spoj mezi Vědomím mimo čas a prostor a egem uvnitř časoprostoru,

to je asi ta rovna prožívání "osvícení"

ale ono těch úrovní osvícení a sebeprožívání je vícero než jen jedna,

jak si myslí veleblbka Jana,

což je dáno vasánami,

takže zde může být i osvícené ego ,které si uvědomuje jednotu projevu,

a občas z toho i pěkně blbne, nebot má stále dostatek připoutaností na to aby blblo,

což si mnohdy neuvědomuje...

vostalpetr píše:No nezapomen na Univerzální Vědomí,

to je takovej spoj mezi Vědomím mimo čas a prostor a egem uvnitř časoprostoru,

to je asi ta rovna prožívání "osvícení"

ale ono těch úrovní osvícení a sebeprožívání je vícero než jen jedna,

jak si myslí veleblbka Jana,

což je dáno vasánami,

takže zde může být i osvícené ego ,které si uvědomuje jednotu projevu,

a občas z toho i pěkně blbne, nebot má stále dostatek připoutaností na to aby blblo,

což si mnohdy neuvědomuje...

Nojo, jenže to ber tak, že Vědomí, tedy Univerzální, je furt něčím, co se s námi narodilo. Což je sice příběh, ale reálný příběh. Furt je to podstatou, Univerzální Vědomí. Akorát energií (Šakti) jaksi rozděleno, tak aby vesmír, galaxie, planety, nebe a země, fauna a flora, tělo, samec, samice, muž, žena.. drželi pohromadě. Si vem kdyby na okamžik si To dalo pohov... rozsypali bychom se na atomy, či spíš vniveč.
To je to mysterium života, že jsme tak maličcí a jako lidé zcela závislí ve svém živobytí na tomhle vztahu Univerzálního Vědomí a Šakti.

Člověk si může vydobít nějakou nezávislou povahu, ale jen v rácmci Hry. Za touto hrou probíhají nepřetržité konfrontace vzniků a zániků na mikro i makro úrovni. To on nevidí, vidí jen neuvěřitelý soulad, co z toho plyne, soudržnost, kterou přirozeně bere za stabilitu. Jako když rocker tříská do kytary, a vono to zní... Ale nakonec ji rozbije o reprobedny.

Vasány... když jimi trpí duchovňáci, co pak ti neduchovňáci. Mě vždy zajímalo, kdo následovník nějakýho Gurua se jich zbavil. A ty co znám, bych spočítal na prstech jedný ruky. A ti dřeli jak mourovatí.

Ego je chiméra, každej má pod tím pojmem jiný soubor znalostí. Je to matrjoška. Co je pod tou nejmemší?

Je Já a je Šakti a je Vědomí - to je vztah mezi nimi. Tak to vidím... Je to rodina.
A lidé toho měli být obrazem. A myslím, že někdy se to i podařilo.
Proto mám rád Hudbu Ainur.

Pedrito píše:Ego je chiméra, každej má pod tím pojmem jiný soubor znalostí. Je to matrjoška. Co je pod tou nejmemší?

Jak říkal Shopenhauer - slepá Vůle,

a já myslím že to je expanzivní síla Lásky,

proto jsou všichni tou láskou tak posedlí,

a někteří z toho dokonce i blbnou, sebevražděj se nebo i vražděj jiný


Já bych to viděl tu Lásku asi takhle :

https://estara.cz/kali/

https://www.freepik.com/premium-photo/p ... 454318.htm


https://fr.freepik.com/photos-premium/m ... 454296.htm

vostalpetr píše:

Pedrito píše:Ego je chiméra, každej má pod tím pojmem jiný soubor znalostí. Je to matrjoška. Co je pod tou nejmemší?

Jak říkal Shopenhauer - slepá Vůle,

a já myslím že to je expanzivní síla Lásky,

proto jsou všichni tou láskou tak posedlí,

a někteří z toho dokonce i blbnou, sebevražděj se nebo i vražděj jiný


Já bych to viděl tu Lásku asi takhle :

https://estara.cz/kali/

Expanzivní, expanzivní... prostě Mahamája. Láska je dost zavádějící pojem, páč je pojen od člověka k tomu, co on miluje ať povrchně či hluboce... a navíc mi to slovo Jana znechutila. Takže musím používat místo něj Radost. Štědrost. Štědrá Radost

Jo fotky hezký

No když řekneš osvícené ego, tak jako jo co jiného tam chceš osvěcovat, bez ohledu jak to ego definujeme nebo co všechno to znamená .
Máš jasný vztah ego, mysl, vasany.
Maháriši se podíval i obráceně a říká vasany spoluurčují mysl a tím tvární ego .Proto já jsem se ptal odmala kde se ta myšlenka bere . Proč je jaká je, proč já mám takovou a ten druhý jinou a pátou, devátou
Dá se to zdědit?Koukneš na vajíčko, spermii, chromozomy, DNA.Dá se mys(semena) nacvakat A G C T nebo opravdu inkarnuje, reinkarnuje?To já nevím .
Nicméně tak jak to funguje je pravda.

Pedrito píše:

vostalpetr píše:

Pedrito píše:Ego je chiméra, každej má pod tím pojmem jiný soubor znalostí. Je to matrjoška. Co je pod tou nejmemší?

Jak říkal Shopenhauer - slepá Vůle,

a já myslím že to je expanzivní síla Lásky,

proto jsou všichni tou láskou tak posedlí,

a někteří z toho dokonce i blbnou, sebevražděj se nebo i vražděj jiný


Já bych to viděl tu Lásku asi takhle :

https://estara.cz/kali/

Expanzivní, expanzivní... prostě Mahamája. Láska je dost zavádějící pojem, páč je pojen od člověka k tomu, co on miluje ať povrchně či hluboce... a navíc mi to slovo Jana znechutila. Takže musím používat místo něj Radost. Štědrost. Štědrá Radost

Jako, z mýho hlediska je furt řeč o Šakti, ať už je řeč o Lásce, Radosti, Štědrosti, Nevinnosti, Moudrosti, Empatii, Odpuštění, atd, atd. Tisíc jmen. Nojo, je expanzivní. Síla evoluce.

a navíc mi to slovo Jana znechutila.

Pro mě jsou takto nechutní všichni křestané,

páč za lásku schovávaj svoje připoutanosti,

a spoléhaj na to že tou láskou všechny voblbnou a všichni s z toho poserou...

Ti co se zmítaj v pocitech pak na to samozřejmě rádi skočej,

ale kdo používá rozum, vidí že to jsou hovnoserové,

proto pro křestany byl největší nepřítel rozum, zatímco pocity byly bůh...

Proto taky ta blbá kunda Jana popisuje ego jako ztotožnění s myšlenkami,

páč rozum ji může prokouknout,

že je to jen pudová píča...


Pro ty pocitářský zmrdy je totiž rozum "dábel"...

Rozum samozřejmě je opět produktem expanzivní lásky,

není to samozřejmě žádný dábel,

viz kritika Shopenhauerova názoru o světové Vůli :

Kritika
Jak může ve světě, jehož jedinou podstatou je slepá vůle ((Láska)), triumfovat intelekt nad vůlí ((Láskou))?
Nesvědčí to o tom, že kromě slepé vůle ((Lásky)) musí existovat i jiná síla?

Odpověď: Pokud svoje myšlení, které vzešlo ze slepé vůle ((Lásky)), dokážeš rozvinout na tak velkou míru, že dokážeš objektivizovat svoje osobní vlastnosti jako sobeckost, radost apod. tak jsi na dobré cestě tyto vlastnosti ovládnout.

Názory jak to pak udělat se liší,

viz tři cesty :

askeze

transformace

přijetí


To už pak záleží na tom intelektu, nakolik je schopen to celé pochopit a vyřešit..