vp

Jo! Když chce člověk rozumět svýmu, tedy lidskýmu nitru, což se ve světě plným lídí občas hodí, ať už po Jungovsku, astrologicku, numerologicku, bo třeba tantricku, musí porozumět archetypům, aspektům, symbolice.. v dané terminologii.

Obraz: Čisté Já a kolem ekliptika archetypů, aspektů.. a vztahů mezi nimi, co život dal...

Jasně, jde jen vnímat, cítit vibrace, koukat jak fakír... Ale co když to někoho zajímá.. a svěří se třeba s problémem?
"Jenom tak vnímej, na nic nemysli a drž pec, a ono se to vyřeší".. většinou hned nepochopí.
Vzpomenu-li teda na dobu, kdy to zajímalo mě. Tak na prvním setkání jsem byl z toho mírně paf. A někdo třeba utek...

Takovou jednoduchou ukázkou je dekorace lávová lampa.
Kdy prohřátá a prosvětlená bublina se vzdaluje od zdroje tepla a světla, padá znovu se ohřívá, zlehčuje a prosvětluje, rozpíná a tak pořád dokola.
Funguje to ve fyzice, psychice, mysl a duši nevyjímaje.
Jednoduchá ukázka jak funguje svět.
Tedy rozumět nepotřebuje vůbec ničemu, protože tohle už je všechno zařízený.Jediné co potřebuje je najít v sobě nebo kdekoli jinde pro sebe zdroj světla a tepla.
A jelikož to všechno je z jediného zdroje, tak to funguje bez rozdílu a dokonale.

Pouze jednou dvakrát do roka na vesnici konzumovali čerstvé maso, například při zabijačce. Slovo prosinec mimochodem údajně vzniklo z původního prasinec.
........
Tedy to slovo vzniklo ze zabíjení prasat, nebo ze sněhobordelu pod nohama jako ve chlévě?

.Jediné co potřebuje je najít v sobě nebo kdekoli jinde pro sebe zdroj světla a tepla.

To ale není jen tak,

katolická vláda nám zdražuje jak elektřinu tak i plyn,

a zelení idioti bojují proti globálnímu oteplování,

neustále měří teplotu a jen je trošku teplejší léto, tak nadšeně hlásají že naměřili v tom a tom dnu maximální teplotu ...

To že tu teplotu měří pouhých 200 let je moc neškrábe, páč kromě toho že jsou zelení tak jsou i pitomí a netušej,

že žijeme v období končící doby ledový,

tak se rozpouštějí poslední zbytky ledovců a led na polech...

Jediné co potřebuje je najít v sobě nebo kdekoli jinde pro sebe zdroj světla a tepla.

Ted jsem poslouchal Duška,

kterej říká že světlo je uvnitř,

proto se nejedná o osvícení z venku ale zevnitř,

a tudíž nejde o osvícení ale rozsvícení...

Takhle to dopadá když se svět dělí na vnitřní a vnější,

dle ztotožnění s tělem...

salmo1cz píše:Takovou jednoduchou ukázkou je dekorace lávová lampa.
Kdy prohřátá a prosvětlená bublina se vzdaluje od zdroje tepla a světla, padá znovu se ohřívá, zlehčuje a prosvětluje, rozpíná a tak pořád dokola.
Funguje to ve fyzice, psychice, mysl a duši nevyjímaje.
Jednoduchá ukázka jak funguje svět.
Tedy rozumět nepotřebuje vůbec ničemu, protože tohle už je všechno zařízený.Jediné co potřebuje je najít v sobě nebo kdekoli jinde pro sebe zdroj světla a tepla.
A jelikož to všechno je z jediného zdroje, tak to funguje bez rozdílu a dokonale.

To je pohled již znalého. Já načrt případ, že potkáš člověka neznalého, co ti vyjeví nějakej svůj bol, co ho žere v hlavě a omezuje ho ve vnímání. Ale přesto má zájem to řešit, jen neví jak...
Tak určitě mu nezarecituješ Tribunovou sůtru, nespustíš advaitový povídačky o skutečném a iluzorním, a nevyobrazíš lávovou lampu...
To možná dělají ti jakoby probuzení, páč si myslej, že jakej pocit věčného blaha maj oni, takovej ho musí mít všichni.

A řek bych že i ty rozumíš spoustě věcí nejen lidskýho nitra, ač jim rozumět dle sebe nepotřebuješ. Ale kdysi jsi je pochopit potřeboval, tak je máš teď k dispozici.

Na konkrétní bol je i konkrétní lék.
Když se někdo potřebuje svěřit, tak to většinou znamená že to je ztracená věc(dříve nebo později).Jinak by si řešení našel každý sám.
U sebe to dělím na dosažitelné a nedosažitelné což znamená věnovat více energie a nebo jít od toho pryč.

Když se někdo někomu svěřuje se svym problémem, a není to zrovna pavlačovej typ, či hypochondr, tak vlastně žádá o pomoc. Nějak v někom cítí, že by mu moh ulevit. Možná se plete, možná ne. To právě záleží na těch znalostech lidskýho nitra toho, na koho se obrací. A o kterých jsem se zmínil v počátku tématu.
Vlastně to mělo být o tom, že vědomosti nejsou na překážku, jako není na překážku um uvařit dobrou polívku, třeba. Nebo postavit chajdu do který neprší, a nespadne. To neznamená, že člověku celej den kmitaj v hlavě recepty a konstrukční plány.. Nebo duchovňácký statě.. a samadhi nikde Pokud jo (kmitaj), má problem.
No v tomto případě jde o odhalení příčiny toho, proč člověka, kterej se na druhýho obrací, něco žere v hlavě. Neboť si s tím sám neví rady, žejo. A z psychologa má strach.
No ale třebas po nějaký tý rozmluvě k němu poběží jak Emil k pásce.

Zvláště po rozmluvě s některými, co místo toho aby svou mysl zjemnili na úrovni podvědomí a vybrousili z ní tak vědomý diamant, ve kterém se světlo ducha rozzáří tisícerými paprsky do všech stran....
ji zavřeli do knih o probuzených. Jak ta těla bez duše...

Když se někdo někomu svěřuje se svym problémem, a není to zrovna pavlačovej typ, či hypochondr, tak vlastně žádá o pomoc. Nějak v někom cítí, že by mu moh ulevit.

Lidem většinou moc poradit nejde,

tedy samozřejmě můžeš radit jak postavit dům, nebo třeba vyměnit píchlou pneumatiku,

tam to funguje,

ale v oblasti psychologie je to téměř nemožné,

všichni vědí že je třeba aby došlo k uvolnění nějakého bloku,

ale zároven vědí že pro jedince samotného je to nemožné,

a tak se používá kde co,

někdy se stačí z problému vykecat, někdy se nasadí voblbující prášky,

někde se zkouší voblbování vírou, nadějí a láskou,

atd.

ale to funguje jen částečně...


Ale zázračná uzdravení fungují,

ale moc se neví jak je to možné,

i lidé kteří se takto sami vyléčili at už z traumatu či smrtelné nemoci tomu sami moc nerozumí,

co vlastně udělali a jak se to stalo proč smrtelná nemoc zničeho nic zmizela...


A přitom je to snadno vysvětlitelné,

ale nesnadno proveditelné,

ti lidé přijmuli nemoc, ale nejen slovně či vírou,

ale doslova ji přijmuli jako vědomí,

což je těžké, nebot nechtěné vždy automaticky potláčíme,

a tak se vytváří napětí, které je ovšem třeba uvolnit,

a když to někdo takto spontánně udělá,

tak se napojí na Šakti (Božího ducha)

a ten to rozpustí...

Pedrito píše:Zvláště po rozmluvě s některými, co místo toho aby svou mysl zjemnili na úrovni podvědomí a vybrousili z ní tak vědomý diamant, ve kterém se světlo ducha rozzáří tisícerými paprsky do všech stran....
ji zavřeli do knih o probuzených. Jak ta těla bez duše...

To není nic zvláštního,

jsme experti v oblbování se vírou, nadějí a láskou,

ale sem tam se někomu podaří uvolnit z této koncentrace a přejde do stavu meditace,

všechny velké objevy vědy se takto objevují skrze aha efekt,

kdy se najednou neřešitelná situace vyřeší jakoby sama sebou,

ale většinou člověk ustrne na oné úrovni uvolnění skrze sebevoblbnutí,

a je s tím spokojen...

A přitom je to snadno vysvětlitelné,

ale nesnadno proveditelné,

ti lidé přijmuli nemoc, ale nejen slovně či vírou,

ale doslova ji přijmuli jako vědomí,

což je těžké, nebot nechtěné vždy automaticky potláčíme,

a tak se vytváří napětí, které je ovšem třeba uvolnit,

a když to někdo takto spontánně udělá,

tak se napojí na Šakti (Božího ducha)

a ten to rozpustí...

Jasně, ono to není závislé na znalosti toho, to Salmo řek dobře, že tomu není nutné rozumět.
"Zázraky" se dějou i neznabohům
Někdo o tom neví vůbec nic, ale tak nějak čistě a hezky, a jeho život je sled "zázraků"..
Má to tak od přírody, duchovní poučky a moudra by vůbec nepochopil, jdou mimo něj, jako vlny a proudy kolem hlubiny.

Je to prostě spektrum individualit, od těch nejsubtilnějších, kde už individualita splývá s univerzalitou... A v jemných odstínech až k těm nejhrubším, nejtemnějším. Nejspíš kvůli tomu kontrastu pro citlivější duše, neb je nutí se nad tím pozastavit.

No a někdo má zas od přírody jiné předpoklady (dary).

Vnitřně to funguje jednoduše, páč "parasympaticky" - autonomně - spontánně - sahadž.
Jen je potřeba tam vrazit tu pozornost, aby se to rozjelo i do toho "systému sympatického" - "viditelného"...
A tam jsou "zavěseny" ty problémky (blokády)..
Pro individualitu samu je to nemožné je uvolnit. Jen osobní vůlí je ještě víc upevní. I když vlastně chce opak, ale nejde to a nikdy nepůjde. A ten vznikající tlak toho rozporu, to je právě ta deprese.
Takže ta pozornost pozorujícího to musí přijmout. Tím osobní vůle, vyřešit to, ochabne.
A odevzdá to, odevzdá se... A tehdy se probouzí Šakti...

Jen osobní vůlí je ještě víc upevní.

To je ten problém chtění a nechtění,

který je způsoben řídícími pudy s nimiž se ztotožnujeme,

a protože jsi takto řízen tou "expanzivní Láskou" skrze pudy,

tak holt do toho musíš jít a jak si s tím pak už poradíš,

to je asi pak součástí tvého osudu,

jenž je spíše dán okamžikem tvého narození,

než nějakým naplánováním Já...

Jsme na tom podobně jako pavouci nebo krysy,

jen si to poněkud komplikujeme tím ztotožnováním

z kterého se pak nedokážeme uvolnit...

Pedrito píše:Když se někdo někomu svěřuje se svym problémem, a není to zrovna pavlačovej typ, či hypochondr, tak vlastně žádá o pomoc.

Často je to spíš proto, že se dotyčný chlubí svými problémy. A není zvědavý aby mu někdo radil a dával mu tím najevo, že je chytřejší než on.
"Co bychom byli bez našich problémů?" (Krishnamurti).
Bohužel většinou je to tak.

vostalpetr píše:

Pedrito píše:Zvláště po rozmluvě s některými, co místo toho aby svou mysl zjemnili na úrovni podvědomí a vybrousili z ní tak vědomý diamant, ve kterém se světlo ducha rozzáří tisícerými paprsky do všech stran....
ji zavřeli do knih o probuzených. Jak ta těla bez duše...

To není nic zvláštního,

jsme experti v oblbování se vírou, nadějí a láskou,

ale sem tam se někomu podaří uvolnit z této koncentrace a přejde do stavu meditace,

všechny velké objevy vědy se takto objevují skrze aha efekt,

kdy se najednou neřešitelná situace vyřeší jakoby sama sebou,

ale většinou člověk ustrne na oné úrovni uvolnění skrze sebevoblbnutí,

a je s tím spokojen...

Ono to je z jedný strany celkem složitý, páč se to vrbí už tak nějak od toho dětství. Vždyť si může každý vzpomenout, jaký prožíval krásný i ošklivý pocity Nespravedlnosti a nepochopení stran rodičů, sourozenců, kamarádů, dětských lásek... I nádherný, čirý okamžiky s nimi. Teď jde o to, co převládá. V introspekci se to vlastně odhaluje, uvědomuje, protože, co tě v mládí trkne, později se ti vokáže. Akorát, že buď skrytě, a pak to tlačí, stresuje, bere pohodu, a může vést i k zdravotním trablům.. Nebo to člobrdu smýkne k tomu duchovnu, většinou samozřejmě tím, že se cítí nějak v nepohodě, a prahne po klidu, poznání, a tak.. Pokud prvoplánově po věčné blaženosti, tak není něco v pořádku. No a v tý introspekci a meditaci se to odhaluje, prosívá, čistí... Koncentrace v mým pojetí je vlastně soustředění.. když nějaká prdlá myšlenka třeba zlobí a furt otravuje, tak na ní namířím pozornost, jako laser....

vostalpetr píše:

Jen osobní vůlí je ještě víc upevní.

To je ten problém chtění a nechtění,

který je způsoben řídícími pudy s nimiž se ztotožnujeme,

a protože jsi takto řízen tou "expanzivní Láskou" skrze pudy,

tak holt do toho musíš jít a jak si s tím pak už poradíš,

to je asi pak součástí tvého osudu,

jenž je spíše dán okamžikem tvého narození,

než nějakým naplánováním Já...

Jsme na tom podobně jako pavouci nebo krysy,

jen si to poněkud komplikujeme tím ztotožnováním

z kterého se pak nedokážeme uvolnit...

To už se učíme právě od tý kolíbky, "já chcu, já nechcu!" Včera jsem zas viděl, jak se dítě v kočárku v obchodě vztekalo, že mu máma nechtěla koupit, to a tamto a asi všechno. No úplnej amok.
A pak se divíme, kde se to v lidech v dospělosti bere. Jenže dítě se vyřve, uklidní se a je zas andílek. Zapomene, ale podvědomí si to zaznamená... A tak dál, a tak dál.
No a když to pak popadne dospěláka, kterej to nasytí myšlenkami a pocity kapku rafinovanějšími, bývaj z toho mely, až tragedie...

Jasně ona ta astrologie je docela psychologická věda, Jung z ní vycházel.

Ono to je z jedný strany celkem složitý, páč se to vrbí už tak nějak od toho dětství. Vždyť si může každý vzpomenout, jaký prožíval krásný i ošklivý pocity Nespravedlnosti a nepochopení stran rodičů, sourozenců, kamarádů, dětských lásek... I nádherný, čirý okamžiky s nimi. Teď jde o to, co převládá.

Právě že ne,

takhle to popisuje pudová píča Jana,

nejde vůbec o pocity, protože pocity má každý a to jak poz. tak neg.

Jde o to, jak se s nimi ztotožnuješ nebo neztotožnuješ,

což je záležitost koncentrace a meditace...

Zvířata se s pudy neztotožnují, to dělají pouze a jen lidé,

a pak samozřejmě mají problémy a tlačí je to do prdele...



Na to ovšem taková či jakákoliv jiná píča v zajetí pudů nemůže přijít,

a tak nechtěné potláčí a chtěným se voblbuje,

proto furt mele o lásce a štěstí, tedy o pocitech čili pudech...


Život není o pocitech a voblbování se jimi,

ani o znalostech a voblbování se představami,

to vše se samozřejmě děje, nebot máme jedno i druhé (rozum a cit)

ale je to koncenraci a meditaci,

což je vlastně způsob prožívání života..

Zapomene, ale podvědomí si to zaznamená...

No jasně, dítě neví moc co s pocity,

ale postupně se to učí,

protože postupně se učí koncentraci a meditaci,

jenže toto se neučí na pocitech,

ale na tvůrčí činnosti, což je opět pudová záležitost,

která ovšem neslouží k ochraně ega, ale k jeho rozvoji,

takže to je ta cesta jak z toho ven,

a už je obsažena v naprogramování, v pudech...




Ale když toto mineš, páč tě rodiče a škola nutí do něčeho co je ti cizí,

pak jsi jaksi zákonitě v prdeli,

a nezbejvá ti už nic jinýho něž psycholog, náboženství nebo duchovno,

jo a vlastně taky ještě drogy...