Nepodmíněná láska

[Pedrito]

Láska je v pohodě, když ji někdo denodenně netahá jak trumfové eso z rukávu. Přirozená schopnost mít rád. To "nepodmíněná" je jen přívlastek nějak podmíněného "já". Které má například problém, mít rád brokolicovou polívku ze školní jídelny, atp, páč se z ní pokaždý poblil. Jako třeba já
Neb soudružky bedlivě bděly, dokud žák vše nespořádá... Ale máma ji vařila moc dobře, proto asi jazýček nepřilnul a chuťové buňky se bouřily, žaludek to nechtěl ..
Je to snad neláska, nebo láska podmíněná? A důvod už nikdy nejíst polívku? Což dospěláci nenávidí ty kuchařky, co jim servírovaly blafy? Někdo možná jo, to nevím, tak si nese v hlavě vše, co mu kdy "ublížilo". Nejen v gastronomii. A pak baží po "nepodmíněné" lásce - podvědomě touží mít rád. Páč se mu ta schopnost vytratila s těma dětskýma ublíženostma, a zbyla mu v omezeném množství.
A proto je tu jaksi ta meditační praxe, což není až tak daleko od bhakti, jak se možná zdá...

[Pedrito]

Je tu něco zajímavého, za ty roky jsem si všim, že některé malinké děti se hned tulí k návštěvě, hned se chtěj přátelit, chovat, jako by to byl člen rodiny. A jiné se schovávaj a brečí, bojí se... A tak je to třeba i pejsků a koček, něktéré si tě hned oblíbí a chtěj si hrát, předvádí se, skotačí, mazlí se... A mnohé jsou opatrné.. a mnohé se utíkaj schovat...

[Jana]

Je tu něco zajímavého, za ty roky jsem si všim, že některé malinké děti se hned tulí k návštěvě, hned se chtěj přátelit, chovat, jako by to byl člen rodiny. A jiné se schovávaj a brečí, bojí se... A tak je to třeba i pejsků a koček, něktéré si tě hned oblíbí a chtěj si hrát, předvádí se, skotačí, mazlí se... A mnohé jsou opatrné.. a mnohé se utíkaj schovat...

Nedej se zmást. Zajdi si do nějakého dětského domova a tam se na Tebe pověsí skoro všechny děti jako klíšťata a nebudou Tě chtít pustit. Dají Ti najevo tolik přátelství a lásky, ale když se jich ujmeš, tak Ti bez zábran vzápětí odejdou klidně s jiným strejdou nebo tetou a ani si na Tebe nevzdychnou. Je to syndrom citové deprivace. Trvá strašně dlouho, než se z takového hladu po lásce dítě uzdraví a na místo touhy být milován se objeví schopnost milovat.

Kdežto když přijdeš do rodiny, ve které jsou děti milované svými rodiči, tak si Tě možná budou zvědavě prohlížet, možná se s Tebou budou přátelsky bavit, usmívat se na Tebe, ale tulit se k Tobě nebudou, natož aby se nechaly odvést pryč. A když si jejich důvěru a přízeň nakonec získáš, tak o ni jen tak nepřijdeš.

[Pedrito]

Je tu něco zajímavého, za ty roky jsem si všim, že některé malinké děti se hned tulí k návštěvě, hned se chtěj přátelit, chovat, jako by to byl člen rodiny. A jiné se schovávaj a brečí, bojí se... A tak je to třeba i pejsků a koček, něktéré si tě hned oblíbí a chtěj si hrát, předvádí se, skotačí, mazlí se... A mnohé jsou opatrné.. a mnohé se utíkaj schovat...

Nedej se zmást. Zajdi si do nějakého dětského domova a tam se na Tebe pověsí skoro všechny děti jako klíšťata a nebudou Tě chtít pustit. Dají Ti najevo tolik přátelství a lásky, ale když se jich ujmeš, tak Ti bez zábran vzápětí odejdou klidně s jiným strejdou nebo tetou a ani si na Tebe nevzdychnou. Je to syndrom citové deprivace. Trvá strašně dlouho, než se z takového hladu po lásce dítě uzdraví a na místo touhy být milován se objeví schopnost milovat.

Kdežto když přijdeš do rodiny, ve které jsou děti milované svými rodiči, tak si Tě možná budou zvědavě prohlížet, možná se s Tebou budou přátelsky bavit, usmívat se na Tebe, ale tulit se k Tobě nebudou, natož aby se nechaly odvést pryč. A když si jejich důvěru a přízeň nakonec získáš, tak o ni jen tak nepřijdeš.

To je něco jiného, nemocné opuštěné malé děti mají ten aspekt přijetí projevený samým sebe. Je závislý na péči a cítí to jako lásku, šťastnost, když se mu věnuješ. Bude tě za to milovat až do smrti, nikdy nezapomene. Něco jiného by bya třeba praxe v nápravných zařízeních, či věznicích.. Jednu pro ženy u Dobronína jsem jako voják jeden čas hlídal.... uf

[armin]

Je tu něco zajímavého, za ty roky jsem si všim, že některé malinké děti se hned tulí k návštěvě, hned se chtěj přátelit, chovat, jako by to byl člen rodiny. A jiné se schovávaj a brečí, bojí se... A tak je to třeba i pejsků a koček, něktéré si tě hned oblíbí a chtěj si hrát, předvádí se, skotačí, mazlí se... A mnohé jsou opatrné.. a mnohé se utíkaj schovat...

Anker Larsen v knížečce Dveře dokořán o tom pěkně píše jak pozoroval dvě děti ve vlaku - jedno uchopující, musí se stále něčím zabývat, neklidné, všechno musí uchopovat do ruky atd. atd. v jiném vlaku opak - "dítě, které všechno pozoruje, pohyby klidné, všechno ho okouzlovalo, přišel právě do nejlepšího světa ze všech, jeho oči se podobaly dvěma okénkům ve kterých byly rozsvícené vánoční stromečky ,.."

[Pedrito]

Je tu něco zajímavého, za ty roky jsem si všim, že některé malinké děti se hned tulí k návštěvě, hned se chtěj přátelit, chovat, jako by to byl člen rodiny. A jiné se schovávaj a brečí, bojí se... A tak je to třeba i pejsků a koček, něktéré si tě hned oblíbí a chtěj si hrát, předvádí se, skotačí, mazlí se... A mnohé jsou opatrné.. a mnohé se utíkaj schovat...

Anker Larsen v knížečce Dveře dokořán o tom pěkně píše jak pozoroval dvě děti ve vlaku - jedno uchopující, musí se stále něčím zabývat, neklidné, všechno musí uchopovat do ruky atd. atd. v jiném vlaku opak - "dítě, které všechno pozoruje, pohyby klidné, všechno ho okouzlovalo, přišel právě do nejlepšího světa ze všech, jeho oči se podobaly dvěma okénkům ve kterých byly rozsvícené vánoční stromečky ,.."

Akorát blbý, že na toho kliďase hned budou cestující dělat "ťu, ťu, ťu" a zbožňovat jej. A toho rozjíveného hned usměrňovat. I když odhlédnu od svých dětí, a kluk byl jako malej číslo (asi geny), ale přežili jsme ., tak i bratranec si užil... to u mě hadr. Něco takovýho jsem nikdy neviděl, absolutní hyperaktivní vzdor... až do půberty, a teď studuje teologii, úplnej beránek...

[armin]

Milostná předehra