vp

Láska je v pohodě, když ji někdo denodenně netahá jak trumfové eso z rukávu. Přirozená schopnost mít rád. To "nepodmíněná" je jen přívlastek nějak podmíněného "já". Které má například problém, mít rád brokolicovou polívku ze školní jídelny, atp, páč se z ní pokaždý poblil. Jako třeba já
Neb soudružky bedlivě bděly, dokud žák vše nespořádá... Ale máma ji vařila moc dobře, proto asi jazýček nepřilnul a chuťové buňky se bouřily, žaludek to nechtěl ..
Je to snad neláska, nebo láska podmíněná? A důvod už nikdy nejíst polívku? Což dospěláci nenávidí ty kuchařky, co jim servírovaly blafy? Někdo možná jo, to nevím, tak si nese v hlavě vše, co mu kdy "ublížilo". Nejen v gastronomii. A pak baží po "nepodmíněné" lásce - podvědomě touží mít rád. Páč se mu ta schopnost vytratila s těma dětskýma ublíženostma, a zbyla mu v omezeném množství.
A proto je tu jaksi ta meditační praxe, což není až tak daleko od bhakti, jak se možná zdá...

Je tu něco zajímavého, za ty roky jsem si všim, že některé malinké děti se hned tulí k návštěvě, hned se chtěj přátelit, chovat, jako by to byl člen rodiny. A jiné se schovávaj a brečí, bojí se... A tak je to třeba i pejsků a koček, něktéré si tě hned oblíbí a chtěj si hrát, předvádí se, skotačí, mazlí se... A mnohé jsou opatrné.. a mnohé se utíkaj schovat...

Pedrito píše:Je tu něco zajímavého, za ty roky jsem si všim, že některé malinké děti se hned tulí k návštěvě, hned se chtěj přátelit, chovat, jako by to byl člen rodiny. A jiné se schovávaj a brečí, bojí se... A tak je to třeba i pejsků a koček, něktéré si tě hned oblíbí a chtěj si hrát, předvádí se, skotačí, mazlí se... A mnohé jsou opatrné.. a mnohé se utíkaj schovat...

Nedej se zmást. Zajdi si do nějakého dětského domova a tam se na Tebe pověsí skoro všechny děti jako klíšťata a nebudou Tě chtít pustit. Dají Ti najevo tolik přátelství a lásky, ale když se jich ujmeš, tak Ti bez zábran vzápětí odejdou klidně s jiným strejdou nebo tetou a ani si na Tebe nevzdychnou. Je to syndrom citové deprivace. Trvá strašně dlouho, než se z takového hladu po lásce dítě uzdraví a na místo touhy být milován se objeví schopnost milovat.

Kdežto když přijdeš do rodiny, ve které jsou děti milované svými rodiči, tak si Tě možná budou zvědavě prohlížet, možná se s Tebou budou přátelsky bavit, usmívat se na Tebe, ale tulit se k Tobě nebudou, natož aby se nechaly odvést pryč. A když si jejich důvěru a přízeň nakonec získáš, tak o ni jen tak nepřijdeš.

Jana píše:

Pedrito píše:Je tu něco zajímavého, za ty roky jsem si všim, že některé malinké děti se hned tulí k návštěvě, hned se chtěj přátelit, chovat, jako by to byl člen rodiny. A jiné se schovávaj a brečí, bojí se... A tak je to třeba i pejsků a koček, něktéré si tě hned oblíbí a chtěj si hrát, předvádí se, skotačí, mazlí se... A mnohé jsou opatrné.. a mnohé se utíkaj schovat...

Nedej se zmást. Zajdi si do nějakého dětského domova a tam se na Tebe pověsí skoro všechny děti jako klíšťata a nebudou Tě chtít pustit. Dají Ti najevo tolik přátelství a lásky, ale když se jich ujmeš, tak Ti bez zábran vzápětí odejdou klidně s jiným strejdou nebo tetou a ani si na Tebe nevzdychnou. Je to syndrom citové deprivace. Trvá strašně dlouho, než se z takového hladu po lásce dítě uzdraví a na místo touhy být milován se objeví schopnost milovat.

Kdežto když přijdeš do rodiny, ve které jsou děti milované svými rodiči, tak si Tě možná budou zvědavě prohlížet, možná se s Tebou budou přátelsky bavit, usmívat se na Tebe, ale tulit se k Tobě nebudou, natož aby se nechaly odvést pryč. A když si jejich důvěru a přízeň nakonec získáš, tak o ni jen tak nepřijdeš.

To je něco jiného, nemocné opuštěné malé děti mají ten aspekt přijetí projevený samým sebe. Je závislý na péči a cítí to jako lásku, šťastnost, když se mu věnuješ. Bude tě za to milovat až do smrti, nikdy nezapomene. Něco jiného by bya třeba praxe v nápravných zařízeních, či věznicích.. Jednu pro ženy u Dobronína jsem jako voják jeden čas hlídal.... uf

Pedrito píše:Je tu něco zajímavého, za ty roky jsem si všim, že některé malinké děti se hned tulí k návštěvě, hned se chtěj přátelit, chovat, jako by to byl člen rodiny. A jiné se schovávaj a brečí, bojí se... A tak je to třeba i pejsků a koček, něktéré si tě hned oblíbí a chtěj si hrát, předvádí se, skotačí, mazlí se... A mnohé jsou opatrné.. a mnohé se utíkaj schovat...

Anker Larsen v knížečce Dveře dokořán o tom pěkně píše jak pozoroval dvě děti ve vlaku - jedno uchopující, musí se stále něčím zabývat, neklidné, všechno musí uchopovat do ruky atd. atd. v jiném vlaku opak - "dítě, které všechno pozoruje, pohyby klidné, všechno ho okouzlovalo, přišel právě do nejlepšího světa ze všech, jeho oči se podobaly dvěma okénkům ve kterých byly rozsvícené vánoční stromečky ,.."

armin píše:

Pedrito píše:Je tu něco zajímavého, za ty roky jsem si všim, že některé malinké děti se hned tulí k návštěvě, hned se chtěj přátelit, chovat, jako by to byl člen rodiny. A jiné se schovávaj a brečí, bojí se... A tak je to třeba i pejsků a koček, něktéré si tě hned oblíbí a chtěj si hrát, předvádí se, skotačí, mazlí se... A mnohé jsou opatrné.. a mnohé se utíkaj schovat...

Anker Larsen v knížečce Dveře dokořán o tom pěkně píše jak pozoroval dvě děti ve vlaku - jedno uchopující, musí se stále něčím zabývat, neklidné, všechno musí uchopovat do ruky atd. atd. v jiném vlaku opak - "dítě, které všechno pozoruje, pohyby klidné, všechno ho okouzlovalo, přišel právě do nejlepšího světa ze všech, jeho oči se podobaly dvěma okénkům ve kterých byly rozsvícené vánoční stromečky ,.."

Akorát blbý, že na toho kliďase hned budou cestující dělat "ťu, ťu, ťu" a zbožňovat jej. A toho rozjíveného hned usměrňovat. I když odhlédnu od svých dětí, a kluk byl jako malej číslo (asi geny), ale přežili jsme ., tak i bratranec si užil... to u mě hadr. Něco takovýho jsem nikdy neviděl, absolutní hyperaktivní vzdor... až do půberty, a teď studuje teologii, úplnej beránek...

Na tebe to taky platí,

Nejen na Veila,

Proč ty jsi vyšinutá pica,

Páč člověk se takto nerodí

A picou se stává až vlivem okolností



Takže copak ty máš za problém,

Že jsi to dotáhla na pitomou kundu ???

Z toho se nevymazes a ani nevybanujes,

Píčo blbá,

Teď se budu ptát já

A ne ty kdy se ptáš na mrdky...

Netrápí mne tu žádné starosti ani výčitky svědomí. Má mysl je osvobozena od myšlenek, neboť tu nejsou žádné touhy, jichž by byla otrokem."

No to je opravdu zázrak,

No a jak to bylo předtím,

Než jsi to potlačila a voblbla se duchovními koncepty,

To tě to asi dost trápilo,

Že si na tom tak základas

No mně to taky netrápí

Ale nemám potřebu to tady sdělovat

Tímhle hovnem zřejmě trpí jen osvícení kteří se ovšem ničeho nezbavili,

Pouze to vytlacili do podvědomí...



Takže co máš za problém, pac jinak bys furt nemlela jak žádný problém nemáš...

Tak co kundo, co ???

Co ty pico ???

Co ???????

Tak povídej,

Mě se nemusíš bát, já jsem jen stará neempaticka svině,

Jen si vyblej to svý osvícený srdíčko,

Jaké pak neodbytné myšlenky a sžíravé negativní pocity tě trápily,

Že jsi se nakonec musela upsat egregoru,

A tak urputně jedno i druhé potlacis,

Miroslav by se do toho rad trefil,

Ale já to z tebe jednoduše výkopu

Až to z tebe vypadne samo...

Pedrito píše:Láska je v pohodě, když ji někdo denodenně netahá jak trumfové eso z rukávu. Přirozená schopnost mít rád. To "nepodmíněná" je jen přívlastek nějak podmíněného "já". Které má například problém, mít rád brokolicovou polívku ze školní jídelny, atp, páč se z ní pokaždý poblil. Jako třeba já
Neb soudružky bedlivě bděly, dokud žák vše nespořádá... Ale máma ji vařila moc dobře, proto asi jazýček nepřilnul a chuťové buňky se bouřily, žaludek to nechtěl ..
Je to snad neláska, nebo láska podmíněná? A důvod už nikdy nejíst polívku? Což dospěláci nenávidí ty kuchařky, co jim servírovaly blafy? Někdo možná jo, to nevím, tak si nese v hlavě vše, co mu kdy "ublížilo". Nejen v gastronomii. A pak baží po "nepodmíněné" lásce - podvědomě touží mít rád. Páč se mu ta schopnost vytratila s těma dětskýma ublíženostma, a zbyla mu v omezeném množství.
A proto je tu jaksi ta meditační praxe, což není až tak daleko od bhakti, jak se možná zdá...

Jj,

To je oč tu běží,

Nikoliv o nějakou piču a curaka,

Ale o kolektivní karmu kterou vysrala náboženská potrla jako Ježíš nebo Buddha,

Která se snažila potlačit ego,

Pac jejich ego samo jim způsobovalo utrpení

A tak vymysleli pitominy na potlačení ega, které ovšem vedou k ještě většímu egoismu a sebestřednosti


U Budhy nebo Ramany tu příčinu známe,

Šlo o setkání se smrtí,

Ale příčinu zblbnutí Ježíše už asi neodhalíme,

Protože o něm skoro nic nevíme a co víme jsou smyšlenky lidí co jej ani neznali...


Jde tedy o kolektivní karmu kterou velmi neblaze ovlivnily tidle náboženští sraci

Svým negativním náhledem na ego...

I kdybych tady vysral hromadu negativních hoven,

Tak to nebude nic,

Vůči negativismu těchto osvícených pitomců plivající na ego...

vostalpetr píše:

Pedrito píše:Láska je v pohodě, když ji někdo denodenně netahá jak trumfové eso z rukávu. Přirozená schopnost mít rád. To "nepodmíněná" je jen přívlastek nějak podmíněného "já". Které má například problém, mít rád brokolicovou polívku ze školní jídelny, atp, páč se z ní pokaždý poblil. Jako třeba já
Neb soudružky bedlivě bděly, dokud žák vše nespořádá... Ale máma ji vařila moc dobře, proto asi jazýček nepřilnul a chuťové buňky se bouřily, žaludek to nechtěl ..
Je to snad neláska, nebo láska podmíněná? A důvod už nikdy nejíst polívku? Což dospěláci nenávidí ty kuchařky, co jim servírovaly blafy? Někdo možná jo, to nevím, tak si nese v hlavě vše, co mu kdy "ublížilo". Nejen v gastronomii. A pak baží po "nepodmíněné" lásce - podvědomě touží mít rád. Páč se mu ta schopnost vytratila s těma dětskýma ublíženostma, a zbyla mu v omezeném množství.
A proto je tu jaksi ta meditační praxe, což není až tak daleko od bhakti, jak se možná zdá...

Jj,

To je oč tu běží,

Nikoliv o nějakou piču a curaka,

Ale o kolektivní karmu kterou vysrala náboženská potrla jako Ježíš nebo Buddha,

Která se snažila potlačit ego,

Pac jejich ego samo jim způsobovalo utrpení

A tak vymysleli pitominy na potlačení ega, které ovšem vedou k ještě většímu egoismu a sebestřednosti


U Budhy nebo Ramany tu příčinu známe,

Šlo o setkání se smrtí,

Ale příčinu zblbnutí Ježíše už asi neodhalíme,

Protože o něm skoro nic nevíme a co víme jsou smyšlenky lidí co jej ani neznali...


Jde tedy o kolektivní karmu kterou velmi neblaze ovlivnily tidle náboženští sraci

Svým negativním náhledem na ego...

To je těžký, stádo má hlad, vtrhne na louku, většinu trávy podupe, zbytek sežere, a táhne na jinou...

vostalpetr píše:Ale o kolektivní karmu kterou vysrala náboženská potrla jako Ježíš nebo Buddha,

Která se snažila potlačit ego,

Pac jejich ego samo jim způsobovalo utrpení

A tak vymysleli pitominy na potlačení ega, které ovšem vedou k ještě většímu egoismu a sebestřednosti


U Budhy nebo Ramany tu příčinu známe,

Šlo o setkání se smrtí,

Ale příčinu zblbnutí Ježíše už asi neodhalíme,

Protože o něm skoro nic nevíme a co víme jsou smyšlenky lidí co jej ani neznali...


Jde tedy o kolektivní karmu kterou velmi neblaze ovlivnily tidle náboženští sraci

Svým negativním náhledem na ego...

Líbí se mi na Tobě, že mě umíš rozesmát.

Pedrito nevěřil, že chováš stejné emoce vůči Buddhovi a Ježíšovi, a Ty mu tady k tomu přidáš i Ramanu.



Zajímalo by mě, proč pořád jezdíš do Indie, když Ti tam stejně nedošlo, že ego k ničemu nepotřebuješ?

Ty si prostě nedáš pokoj... I když lidi vyženeš z fóra, tak jdeš trolit jinam...

Jestli toto není idiocie, tak co to je?

Hurá, mám další ban, juchuchů

To bude nejspíš ta bezděčná láska universální...

Nebo spíš jen to ego, co je z ní paf. Na větvi jak ta opice.

Pedrito píše:To bude nejspíš ta bezděčná láska universální...

Nebo spíš jen to ego, co je z ní paf. Na větvi jak ta opice.

Boží láska Tě podporuje ve všem, co si vybereš. Takže aby ses nemotal jak nudle v bandě, když sis zvolil opačný směr, máš nasměrováno.

Jana píše:

Pedrito píše:To bude nejspíš ta bezděčná láska universální...

Nebo spíš jen to ego, co je z ní paf. Na větvi jak ta opice.

Boží láska Tě podporuje ve všem, co si vybereš. Takže aby ses nemotal jak nudle v bandě, když sis zvolil opačný směr, máš nasměrováno.

Jo dává ti svobodu. I ji do tý svobody (mysli) pozvat, a přijmout všechny její kvality - a tím se odevzdat.
Ale ty jdeš nevědomky proti ní, a to je hřích, neb "vše bude odpuštěno",
jen jedno jediné ne ve své setrvalosti. Ale to je tvůj proces, druhý do toho nezatahuj.
Chtěli ti jen pomoct.