Asi to byla správná reakce, takže vzniká jakási potřeba o doplnění...
Pýcha je v principu jakási forma osobní nadřazenosti, většinou je projevovaná jako: "Nic nemusím, princezna jsem..."; jsou ale i složky, které jsou neprojevené a možná i neuvědomované.
Pýcha může vycházet v "duchovní" rovině z představy osobní výjimečnosti vzhledem k vlastnímu ohodnocení prošlého, může vycházet z reakcí okolí, kdy mysl podlehne mámení, že ona něco skutečně dokázala (Kámen Mudrců - zastavení stoupání světy mudrce obtíženého jistou formou připoutání k "jeho", davem mu přisuzovaným, kvalitám), pýcha může vycházet ze schopnosti vlastní osoby prokazovat svou nadřazenost ve slovních půtkách, pýcha může být ukryta také v přesvědčenosti o vlastním "správném" pochopení pravdy o skutečnosti a návazným schopnostem tuto pravdu slovně prokazovat "lépe" než druzí. Tatáž složka pýchy může být ukryta v potřebě interpretace druhého ve vlastních zkušenostech (nikde přeci není dáno, že stejná slova musí mít i stejné významy - takže pokusy o interpretaci "podle sebe" mohou vést nesprávnými směry, které ve výsledku nevědomky vedou k osobnímu pocitu vlastní nadřazenosti). Pýcha ale také může být ukryta v pomoci druhým, kdy schopnost pomoci je myslí svedena do závěru - já pomáhám ("já mohu"), tedy jsem "lepší"... Většinu těchto nedokonalostí "eliminuje" hluboká láska, ale ne vždy je tak hluboká, že je eliminuje zcela.
Proto Eduard téměř všude psával o důležitosti introspekce - vidět vlastní jednání očima druhých. Neznamenalo (a ani neznamená) to "vlastní osobní" nějak "vzdát", význam této introspekce byl jen v nalézání jakéhosi equilibria (vyváženého středu) vnímání celku vůči vnímání sebe sama, které následně zabezpečuje nejen odhalení skrytých praménků osobní pýchy a jejich vyvážení k celku, ale zároveň umožňuje rozvoj moudrosti, která se stává platformou pro harmonické a spojité pochopení "druhých" a následně - skrze právě tu harmonii - spojitě vede do uvědomění si jednotnosti v celku.
Zase nemám ani potuchy, nakolik je to jednoduše pochopitelné, ale to už asi není až tak má starost...
Tak hlavně si to nepoplette se sebedůvěrou,
Ta může vycházet jak z realizace
Tak i ze sebeoblbeni
Proč si furt maluje osvícence růžovými barvami je mně fakt záhadou ???
Pro pochopeni druhých si zajděte psychologovi
A harmonii nejspíš najdete i katolíků a komousu
Pokud tedy nechápete že harmonie projevu spočívá nejen ve vznikání ale také zániku
Že věčné a neměnné se jaksi neustále mění
Až naleznete harmonii v boji a destrukci,
Pak už nebudete potřebovat o tom mluvit
https://cs.wikipedia.org/wiki/Uroboros
