od vostalpetr » sob 22. bře 2025 14:11:30
Nisargadatta Mahárádž o štěstí
TAZATEL: Jeho milostí budu šťastný, mocný a klidný.
NISARGADATTA MAHARAJ: Jaké ambice! Jak může být šťastný člověk omezený časem a prostorem, pouhé tělo-mysl, bolestný výdech mezi narozením a smrtí? Samotné podmínky jeho vzniku znemožňují štěstí. Mír, síla, štěstí, to nikdy nejsou osobní stavy, nikdo nemůže říct „můj pokoj“, „moje síla“ – protože „moje“ znamená exkluzivitu, která je křehká a nejistá.
Tazatel: Znám pouze svou podmíněnou existenci; není nic jiného.
M: To se jistě nedá říct. V hlubokém spánku nejste podmíněni. Jak jste připraveni a ochotni jít spát, jak klidní, svobodní a šťastní, když spíte!
T: Nic o tom nevím.
M: Řekni to negativně. Když spíte, nic vás nebolí, nejste spoutaní ani neklidní.
T: Chápu váš názor. Když jsem vzhůru, vím, že jsem, ale nejsem šťastný; ve spánku jsem, jsem šťastný, ale nevím o tom. Vše, co potřebuji, je vědět, že jsem svobodný a šťastný.
M: Přesně tak. Nyní jděte dovnitř, do stavu, který můžete přirovnat ke stavu bdělého spánku, ve kterém si uvědomujete sami sebe, ale ne svět. V tomto stavu budete bez nejmenších pochybností vědět, že v kořenech svého bytí jste svobodní a šťastní. Jediným problémem je, že jste závislí na zkušenostech a vážíte si svých vzpomínek. Ve skutečnosti je to naopak; co je zapamatováno, není nikdy skutečné; skutečné je nyní.
„JÁ JSEM TO“ (84)
Tak to ví nejspíš jen Mahárádž a Jana...