vp

Nicota je vyhasnutí žádostivosti, kdy už neexistuje vůbec nic, co bys mohla mít a po čem bys mohla toužit. I kdybys tisíckrát chtěla po něčem toužit a něco mít, už nic takového neexistuje. Bavíme se stále o tom stejném světě. Dokud existuje něco, co bys mohla mít a po čem bys mohla toužit, tak je to samsára. Když už nic takového neexistuje, tak je to nirvána.


A tudle pitomost vymyslel kdo ?

Ty, Jana nebo budhisti ?

To je naprostá nesmyslnost...

Vyhasnutí žádostivosti může být nazváno všelijak,

Třeba nirvana, třeba rozpuštění žádostivosti nebo touhy, konatelstvi, uvědomění pozorovatele,

Wu wei (konání bez záměru konání), Tao, spojení protikladů atd.

Ale ne nicota,

Protože nicota neexistuje,

Leda pro ego, když zde není uvědomění, třeba ve spánku nebo i meditaci

Nicota je leda nevědomost ega



A stejně tak i prázdnota,

Nic takového neexistuje, pro ego existuje prázdna sklenice,

Ale jinak ve sklenici je přinejmenším prostor a to je prázdnota leda pro ego


Jsou to naprosté nesmyslností

A názory prázdných hlav,

Tedy pokud pitomost považujeme za prázdnotu či nicotu...



Takže,

Forma není prázdná a život není jen utrpení,

A to ani kdyby to blbý hlavy neustále dokola opakovaly

Protože umí leda opicarny...

A stejně je to i s iluzornosti snu,

Přimeru který se používá k popisu samsáry či projevu

Takto se to jeví pouze egu...

A když už ten Budha vnesené mluví o vyhasnutí žádostivosti,

Tak proč s tím rovnou nezačne a neskončí

A místo toho vymyslí pitominy a nějaký sůtry srdce a bůhví čeho ?


Když je to taková vznešená pravda, tak by se toho měl držet...

"A viděl jsem, co je Boží Chudoba, že v Něm nic není, že v
Něm nic nemáme hledat. Nic takového, co se může vymyslet, co se může pociťovat, nýbrž že je Božství onou
Příčinou toho všeho a že zůstanu vždy nedotčen vším
tím děním, že zůstanu divákem, ať se děje, co se děje. A
tu přišla koruna všeho – totiž že Bůh je stav. Stav naprostého Nic, kteréž je Vše, které spočívá Samo v Sobě,
které Samo Sebe v Sobě poznává. Vše, co jsem nemohl
pochopit v evangeliu, v Bhagavadgítě, vše to se mi ujasnilo. A byl jsem vše a vše jsem žil, právě, že jsem byl
absolutní Nic. A tak vířilo při plném vědomí, při pokuřování viržinčička Poznání. To zaseté sémě začalo růst a
žít. A žije dodnes."

Nevidím v tom požitém pojmu "Nic" ve smyslu v jakém jej Drtikol použil nejmenší problém :)


Tak to já v tom problém vidím,

Protože SCA je Skutečnost a tudíž není Nic

Ničím je možno být při ztozneni v extázi

Pak jsem samozřejmě tím, s čím jsem se ztotožnil

A když Drtikol píše

Že místo svého vědomí dosadil božské vědomí

Teda asi (pouze se dohadují)

Použil náhled že vše je Boží, jak píše

Pak jej tento koncept mohl spolehlivě nakopnout do extáze


Není to nic zvláštního,

Kdyby použil koncept že "vše je na hovno"

Fungovalo by to stejne extatický a byl by ničím


Podobné pitominy dělá kunda Jana,

Takže pak je ničím, láskou a ještě SCA

Prostě vším co kde výstracha na netu k sebeoblbovani...


A její pitome kecy,

Že když lidé dělají různé cesty a techniky tak to vede ke stejnému cíli

Jsou leda bláboly pitomce...

Ale

Drtikola neznám a jeho

Nic je mně ukradeny

Takže nemíníme zjišťovat jakou praxi použil

Četl jsem od něj všehovšudy tři vytrzeniny

Které jsem v předchozí reakci popsal



Nahradil své vědomí božským vědomím

A tedy nahlížel že vše je bozi

A co se týče toho Nic

Tak to může být klidně věčné a neměnné

Protože Nic neexistuje

Věčné a neměnné neexistuje

A co neexistuje, to se nemění...

Tedy ještě je třeba dodat,

Že ničím jsem kromě spánku a stavu meditace také

V nirvikalpa samadhi bez uvědomění světa

Protože v tomto stavu není uvědomění ani sebe sama,

Až teprve zpětné je tento stav popsán jako SCA

Když dojde k uvědomování...

Ale to neznamená že jsem ničím, jen zde není uvedomovani

vostalpetr píše:A co se týče toho Nic

Tak to může být klidně věčné a neměnné

Protože Nic neexistuje

Věčné a neměnné neexistuje

A co neexistuje, to se nemění...

Jsou to jen názvy pro něco smysly neuchopitelného, působí v mysli paradoxně. Pro někoho ten a pro někoho tamten....
"Úplné Nic, úplné Prázdno, Úplné Ticho, atp"... Prostě nepřítomnost všeho smysly vnímatelného, jako tvary a obsahy - nic z toho.
Pak teprve, když je v tý mysli vše anulováno, tak se jí vyjeví Světlo (Šakti). A to rozhodně není ničím...

Tak,

Veškeré uvedomovani musí být uvolněno

A ne že nam zde něco zůstane

Uvědomování ničeho

Nebo dokonce něčeho s čím jsme se ztotoznili


Jak někteří s oblibou činí...

Tak, jak jsi jednou pěkně napsal,

" Ticho za tichém"

Tedy ticho které je za uvědomováním ticha


Nebo jinak

Ne-byti za uvědomováním pocitu byti

Nic za uvědomováním ničeho

Ne-vedeni za uvědomováním čehokoliv

Jo to byla jedna básnička, ale už si ji nepamatuju a na poradně se dá hovno najít.

Prostě je to stav ne-stav a v momentě, kdy si je uvolněnou myslí uvědomován, tak z ní mizí všechny vjemy, pocity, myšlenky, naučenosti, jména... Čili mizí její hranice.
Čemuž se říká meditace (mysli), páč nic jinýho než mysl meditovat nemůže (tedy zmlknout) a s ní to ego, žejo.

No a s tím přichází to Světlo, dostalo prostor...