vp

Co je to štěstí?

Štěstí je samotnou podstatou Já; štěstí a Já nejsou dvě odlišné věci. Ve skutečnosti žádný objekt světa neobsahuje štěstí. Mylně si z nevědomosti představujeme, že z věcí kolem nás štěstí čerpáme. Když se mysl obrací ven, zakouší utrpení. Ve skutečnosti, když je její touha naplněna, vrací se mysl zpět do svého přirozeného stavu a zakouší štěstí, které je samotným Já.

Podobně ve stavech spánku, samádhi, mdloby nebo tehdy, když je dosaženo žádaného objektu či odstraněn objekt nechtěný, mysl se obrací dovnitř a zakouší čisté štěstí vlastního Já. Takto se mysl neustále pohybuje, střídavě odchází od Já a zase se k němu vrací.

Ve stínu pod stromem je příjemně; na slunci je vedro nesnesitelné. Člověk, který bloudil na slunci, pocítí úlevu, když se dostane do stínu. Ten, kdo se stále znovu vrací ze stínu na slunce a zpět, je blázen. Moudrý člověk zůstává trvale ve stínu.

Stejně tak mysl člověka, který poznal pravdu, neopouští Brahman. Naopak mysl nevědomého se neustále otáčí ve světě, prožívá utrpení a jen na krátkou chvíli se vrací k Brahmanu, aby zakusila štěstí. Ve skutečnosti je to, čemu říkáme „svět“, jen myšlenka. Když svět zmizí – tedy když ustane myšlení – mysl zakusí štěstí; když se svět objeví, prožívá utrpení.
Návštěvník




A tobě není jasné o čem to ten Maháriši mluví ?

Pokud se mluví o štěstí a lásce tak se to vždy vztahuje k egu

Tedy k savikalpa samadhi


To je fakt složitý ( leda ale pro blbý jako je Jana)



Blaženost není ani štěstí a ani láska...

Pocitu štěstí a lásky lze dosahovat mnoha způsoby

V podstatě se vždy jedná o uvolnění myslí, většinou vždy jen částečně :

Sebezapomeni

Sebeoblnutim skrze ztotožnění

Extázi

Naplněním touhy

Uvolněním od připoutanosti

Uvolněním od touhy

Uvědoměním jednoty - savikalpa samadhi


Není to nic složitého,

Nejrychlejší zkratkou k pocitu štěstí a lásky je utrpení

Což je volání po lásce a intenzivní koncentrace

Katolíci to po vzoru Ježíše používají úspěšně již 2000 let

Proto vůbec nesundávají Ježíše z kříže

A vcelku spolehlivě je to nakopává do extáze lásky a sebezapomenuti


Kdo nechce trpět muže použít sebeoblbovani, vizualizaci...


Není to nic co by každý nezvládnou,

Sebevoblbnuti, sebezapomeni a ztotožňování jde egu zcela spontánně,

O něco horší je to se sebepoznáním, uvolněním od tužeb a rozpouštění vasan

To egu nejde skoro vůbec...


Takže nabrnkat si nirvanku štěstí zvladne každý blb....

Chápu, že

Janin zájem je někde jinde,

Ty jde jen o to,

Nabrnkavat si extázi masturbování duchovních textů

Navařit z nich dort pejska kočičky nejvyššího štěstí

A nasrat ten blivajz na poradnu...



Takže to třeba bude k užitku jiným lidem....

Pokud někdo není pocitarsky jelito uporně nahánějící štěstí,

Pak nalezne štěstí v satvickem stavu ega

Štěstí je podstatou ega,

Proto taky ego když zblne úporné nahání to co ztratilo

Harmonický stav ega

Nejedná se tedy o nějakou touhu po Bohu,

Jde jen o záměr a cíl a zisk

Kterým je harmonické ego


Bez příčinná radostivost

Kterou Minařík považuje za nutnou podmínku k duchovní cestě,

Tedy satvicky stav mysli ega...

Neexistuje oddělenost mezi pozorovatelem a pozorovanym




To platí pro oblbliky

V duchovnu platí že

Pozorovatel, pozorování a pozorované

Tvoří jednotu...


Ty sice co chvíli blabolis o Vědomí, ale o pozorování víš hovno

A proto víš hovno i pozorovateli i pozorovaném


Prostě jen seres hovna své oblbenosti...

Maháriši tedy nemluví o emocích ega, ale o nejvyšší přirozenosti Já jakožto štěstí a blaženosti.


Takže znovu pitomá kundo,

Štěstí a láska není Blaženost !!!


Zápamatuj si to a táhni do prdele idiotska krávo,

Každej ví že štěstí a láska jsou pocity

Jen ty jsi debilni zasrana blbá pica co že svých pocitu dělá Já ...



Táhni do prdele blbko pitomá !!!

Idiotska pocitarska krávo,

Budeš kopaná do prdele za každý slovo štěstí a láska

Až to z ty tvý blbý hlavy výkopu

Takže konečně začneš meditovat

A ne srát debilni hovna...

Co je to štěstí ?

V jedný pohádce o hádankách jsem se dozvěděl, že nejsladší na světě je spánek.
Tak to bude asi to štěstí. Teda pokud se zrovna spáčovi nezdá o advaitě...

Kdepak spánek,

Nejsladší na světě je sebezapomeni v extázi

Oproti sebezapomeni ve spánku můžeš to, čím si se oblbnul srát do světa,

A užívat si společenství podobných zblbel


Proto srání evangelia lasky a vzájemně posilování se v lasce blabolenim hoven

Je o moc sladší než spánek...

Navíc,

Je to i nejjednodušší,

Protože jdeš ve směru touhy a univerzální tvořivé vůle - lásky

Proto je velmi snadné se s něčím ztotožnit


Ale je velmi těžké uvolnit se od touhy,

A v podstatě nemožné se uvolnit od nevědomých tužeb

Protože každýho tlačí do prdele expanzivní síla tvořivé lasky,

Právě proto ego furt mele o lásce,

Ať už jde o umění nebo politiku či vztahy lidí atd.

A nejvíc o tom melou katolický zblbla, ty serou lásku kudy chodí...

Říká se, že nejjednodušší na světě je radit druhým,

Ale já myslím že nejjednodušší je oblbenost ztoznenim,

Vždyť ztozneni s tělem a myslí nemusí nikdo nějak úporné praktikovat

Děje se to zcela spontánně a přirozeně

Proto je to o moc jednodušší než někomu radit...



Nejtěžší je pak sebepoznání, které je opakem sebeoblbovani...

Ale i to se může dít zcela spontánně

Když se nám nám podaří nevědomé uvolnění od touhy,

Ale to se tak často neděje...


Většinou se děje pouze částečně uvolnění

Tedy to štěstí a láska...

Co je to štěstí?

Štěstí je samotnou podstatou Já; štěstí a Já nejsou dvě odlišné věci. Ve skutečnosti žádný objekt světa neobsahuje štěstí. Mylně si z nevědomosti představujeme, že z věcí kolem nás štěstí čerpáme. Když se mysl obrací ven, zakouší utrpení. Ve skutečnosti, když je její touha naplněna, vrací se mysl zpět do svého přirozeného stavu a zakouší štěstí, které je samotným Já.


To je jen poloviční pravda

Je zde také štěstí tvoření

Kdyby to tak nebylo

A ztotožňování by bylo utrpení

Tak by to ego nedělalo

Ego není žádnej idiot a neoblbuje se duchovní i koncepty...



A to proto, protože

Všechno je Laska (tvořivá vůle)

Jak ztotožňování s touhou tak i uvolnění od touhy


Maháriši říká jen to, co se mu hodí do krámu jeho negovani světa coby iluze...

Je zajímavé jak někdo koho se nic netýká

A vidí štěstí jen jako Já

Se stará aby všichni návštěvníci asramu dostali najíst

A přitom přehledne štěstí tvoření a expanze

Dělá pravý opak toho co tvrdi, vždyť podle něj mu to štěstí nepřinese,

Ale naopak utrpení..

On to taky Maháriši nedělá

On je totiž Atman

A to vše dělá jeho tělo na podkladě parabhakarmy,

A on samozřejmě tělem není...

Takže jeho tělo je Brahman !!!


No skvělý, podle jeho slov o sobě tedy Atman není Brahman

Až k takové sebestrednasti to uvnitrnovatele jsou schopni dotáhnout !!!


Pro ně je Brahman iluzorní sen,

Pouze jejich sebestřednost je Já...


A todle hovno tady teď předvádí další blbka
Jana !!!

Nemenna pica ala Maháriši...

vostalpetr píše:Kdepak spánek,

Nejsladší na světě je sebezapomeni v extázi

Oproti sebezapomeni ve spánku můžeš to, čím si se oblbnul srát do světa,

A užívat si společenství podobných zblbel


Proto srání evangelia lasky a vzájemně posilování se v lasce blabolenim hoven

Je o moc sladší než spánek...

To proto, že Adi Šakti je Mahamája.
A to je tímtéž, co Brahman. Je to úplně totéž.
Jako rozvibrované ticho (ticho pod tichem - za tichem smyslů).
Smysly to neví, ale jsou to samé, vibrace ticha.
tělo to neví, svět to neví, jsou tím, vibrace....
Jen mysl ví... Ale co, to je různé, dle dispozic, zájmů, naučeností.
V meditaci to vše pouští a Parabrahman-Adi Šakti to rozpouští.
Jako hluboký spánek rozpouští sny.
Sladký je ve skutečnosti cukr, ale kdo by neměl rád pohádky?

Átmam a Kundalini je taky to samé, vibrující (rozvlněné) ticho, akorát vnímáno tou myslí jako "vlastní" - uvnitř,
pozornost to hledá napřed v hloubi bytosti.

A to už jsem se dnes asi vypsal...

Tos tomu moc nedal teda...


To popírači světa coby iluze blbnou v iluzi mnohem vice,

Maháriši sepsal oslavné verse na Arunacalu, protože je Atman

A Jana kopíruje pravdy probuzenych v domnění že je to Pravda

Ramana říká, že štěstí není něco, co získáváme zvenčí, ale něco, co je naší pravou podstatou – samotným Já (Átmanem). Veškeré štěstí, které připisujeme vnějším věcem, je podle něj projekce mysli – protože když je mysl dočasně bez touhy (např. po naplnění přání), vrací se do klidu, a tehdy zakusíme „štěstí“ – ve skutečnosti klid vlastního Bytí.

„Štěstí je samotnou podstatou Já; štěstí a Já nejsou dvě odlišné věci.“

To znamená, že štěstí není něco, co se přidává k Já – je to samotné Já. Jde o stav, kdy mysl přestane hledat venku.

Máme sice přímou zkušenost radosti z tvoření, naplnění, vztahů, krásy, ale pokud je tu ego, je tady podmíněnost a jakmile nejsou naplňována očekávání, přichází zklamání, rozčarování, negativní pocity, trápení.

Ego je jen pouhou iluzí oddělenosti, vznikající, když se vědomí ztotožňuje s tělem a myslí. Není „bytostí“ s inteligencí – je to dočasný konstrukt, přechodná identifikace.

Tvoření, ztotožnění, radost z projevu – to všechno je součást hry mysli.

Ramana nepopírá, že ve světě se objevuje zdánlivá radost a utrpení, ale říká: všechno to přichází a odchází – co zůstává stále? To je Já.

Radost z tvoření je podle něj stále jen odraženým světlem skutečného štěstí, protože když tvoříme bez ega – ve stavu bez myšlení o sobě – jsme blíž Bytí nežli v očekávání výsledku tvoření.

Ego nemá vlastní existenci. Je to myšlenka 'já jsem toto tělo'. Když je tato myšlenka ztišena, zůstává jen čisté Já, které nepotřebuje obranu ani ospravedlnění.

Takže nejen, že ego není idiot, ale taky není skutečné. Je jako sen: v rámci snu může být logický, ale po probuzení je jasné, že žádný „snový člověk“ nikdy skutečně neexistoval.


Z pohledu Ramany však nejde o „výběrové negování světa“, ale o přímé poznání, že svět, tak jak se jeví, existuje jen tehdy, když se objeví mysl. Ve spánku nebo v hluboké meditaci svět mizí – ale vědomí Já zůstává. Proto říká, že svět je iluze (mája) – není skutečný ve smyslu věčného a neměnného.

Ale to neznamená, že by Ramana pohrdal světem – pouze říká, že jeho nejvyšší realita není ve formách, ale v beztvarém, tichém bytí.


V projeveném světě je radost, tvoření, láska – ale všechny tyhle zážitky jsou nestálé.

Štěstí ve tvoření není plné a trvalé – protože je podmíněno objektem, činností, výsledkem.

Ramana ukazuje na štěstí, které je bez příčiny, které nepřichází ani neodchází – které prostě JE.

A to nepopírá tvoření, ale staví jej do širšího rámce – tvoř, miluj, raduj se – ale věz, že jsi tím, co všechno to pozoruje.

Ego sice „reaguje“ inteligentně – ale jen v rámci omezené iluze oddělenosti.

V tomhle případě se jedná o inteligenci, ale není to moudrost.

Ego „myslí“, analyzuje, plánuje, porovnává, rozlišuje, vyhodnocuje – je to praktická, racionální inteligence, která slouží primárně přežití, obraně, kontrole a naplňování tužeb. Je to „inteligence ve službě oddělenosti“ – tedy toho pocitu: já jsem tohle tělo, ty jsi někdo jiný, a musím se ochránit, prosadit, získat.

Tato inteligence může být brilantní – ego může být „chytré“ – ale pořád se otáčí ve světě iluze, kde existuje strach, touha, obrana, ztráta a zisk.

Moudrost přichází z místa ticha, celistvosti a neoddělenosti. Je to stav, kdy vnímáš realitu takovou, jaká je – bez projekcí ega. Ramana by řekl, že moudrost je přirozeným vyjádřením Já – není to výsledek myšlení, ale poznání skrze bytí.

Moudrost ví:

že všichni jsme Jedno,

že nic nemůže být vlastně ztraceno,

že pravé štěstí nepřichází zvenčí,

a že láska a klid nejsou závislé na podmínkách.

Ego je jako počítač s dobrým softwarem – rychlý, efektivní, reaguje.
Moudrost je život sám – vnímání celku, schopnost vidět za hranice systému.

Inteligence může být chytrá, ale klidně i slepá.
Moudrost je tichá a prostá – ale vždycky vede k pravdě, jednotě a lásce.
Návštěvník


Jo to vidím už roky

Tu tvoji tichou moudrost



Takže táhni do píči i se svou tichou moudrosti

Vyblbana velekundo lásky...

Štěstí a láska není Blaženost

A už neser

Píčo zmrdana...


PS


Nebudu ti opravovat tvý dlouholetý hovna zkurveny mrdky,

Fakt tomu nerozumíš ty debilko ???

Táhni do prdele znamená táhni do prdele

Seres leda pitomá hovna...

Ego „myslí“, analyzuje, plánuje, porovnává, rozlišuje, vyhodnocuje – je to praktická, racionální inteligence, která slouží primárně přežití, obraně, kontrole a naplňování tužeb. Je to „inteligence ve službě oddělenosti“ – tedy toho pocitu: já jsem tohle tělo, ty jsi někdo jiný, a musím se ochránit, prosadit, získat.



To děláš ty zasrana zkurvena krávo,

Tou svou vysranou iluzi

Ty vymrdana dualistická mrdko !!!!



Zález do prdele ty dualistická špíno

Drzá a sprostá pico