vp

Většina lidí to vcelku dobře ví,

Jen blbka Jana furt netuší co jí to tak tlačí do prdele

Že se zmítá jak chycena ryba na háčku...


O lásce se nasrala hromada sladkých keců

Ale pravda je

Že láska je kurva ( krásná věc)

U člověka touha u Boha Vule




https://youtu.be/3V3OQhYzF5w?si=41L7kpLX-NDwmUVT

Tedy,

Každej to dobře ví,

Ale každej popisuje svoje připoutanosti

Takže je o tom sepsána hromada pitomin

Což není nic neobvyklého ani v tom "duchovnu"

O čem by se taky dalo psát,

Kdybychom nepsali o tom, kam se zaměřuje pozorování a co si uvědomujeme jako zkusenost života,

Takže zákonitě meleme o připoutanostech

Většinou zcela nevědomých...


A čím je kdo větší hlupák,

Tím spíš přebírá cizí připoutanosti

A nevystačí se svou osobní karmou

Potřebuje ještě navrch kolektivní opici karmu

Danajský dar je rčení, které označuje dar nebo výtěžek, který obdarovanému spíše uškodí než prospěje. Pochází z příběhu o Trojském koni, kdy Řekové (Danaové) zanechali Trojanům dřevěného koně, který nakonec vedl k pádu města.
Rčení se používá, když se něco zdá být na první pohled užitečné nebo prospěšné, ale nakonec se ukáže jako škodlivé, zrádné nebo nevýhodné.

V meditaci se vůbec neřeší nějaká láska či neláska.
Co si pamatuju od Petry ohledně Maharadže, tak jednou řek, že To je i za láskou.
Neb to by byla dualita
Jenže už neřek, proč tomu tak je.
A jinde zas samozřejmě lásku vysvětluje jako pricip.
Furt říkám, že je to o stavu. A on stav mistra je v kooperaci s žákem.
Takže se od něj nedozví nic víc, než v něm momentálně je.
A ani z jeho knih se to nedozví. Jen mu to momentálně evokuje jeho bloky,
v lepším případě. V tom horším mu je zatvrdí.

U člověka touha u Boha Vule

Jo, vůle je dobrej výstih pojmu láska. Princip tvorby. Jenže tzv Boží vůle je jaksi univerzální, kdežto ta lidská zaměřená individuálně, zájmově, vztahově (k věcem, činnostem, tvorům....)
Prostě ta univerzální se v tý bytosti "rozmění" na vícero "sil" - přání, tužeb, potřeb... Tak je pak osobně vnímána. Prostě "já" a vztah třeba ke psu, partnerovi, dětem, práci, Bohu, to je fuk... To společné tomu je to "já".
Ty emoce mohou být sice jemné a silné, ale ta univerzální je "za".. A opět, sama o sobě nemá atribut, jméno... A leda v příměru bych řek, že je rukou Brahman, klidně levou

Láska bez ega je stav, kde není „já“ a „ty“. Je to Jedno, které se v tichosti rozlévá vším. Neříká: „Chci tě.“ Říká: „Ty jsi Já.“

No to je právě ta ego sebeláska,

Říká ty jsi já..

((Ona Ti něco láska říká ? Tak to si zajdi k psychousovi))



Láska bez ega neexistuje ty kundo zpitomnela láskou,

To jsou jen tvoje zpitomnelej představy blbý krávy

Která chce, aby všichni byli já, tedy Ty

Jinak řečeno, aby se všichni chovali dle tvé zpítomnele představy pseudojednoty

Nikoliv blbko,

Budeš poslána do prdele s tím svým haraburdím :

Štěstím

Láskou

Jednotou

Guruama

Blaboleni


Ty jsi pica, sebestředný do sebe zamilovaný já...

Proto taky je pro tebe ta sebeláska také bytim a uvědoměním

Jenže takhle kundo pitomá to má každý ego

Každý ego je duplikát Skutečnosti

Ale ne Skutečnost



Ty, pocitarska krava povysujes svý pocity na Skutečnost,

Ze sebelásky je Blaženost

Z byti je Bytí

A z uvědomění je Vědomí


A praxi je blaboleni a oblbování vizualizacemi

A hraní si na osvícenou



Kunda jsi, jen kunda...

Pedrito píše:

U člověka touha u Boha Vule

Jo, vůle je dobrej výstih pojmu láska. Princip tvorby. Jenže tzv Boží vůle je jaksi univerzální, kdežto ta lidská zaměřená individuálně, zájmově, vztahově (k věcem, činnostem, tvorům....)
Prostě ta univerzální se v tý bytosti "rozmění" na vícero "sil" - přání, tužeb, potřeb... Tak je pak osobně vnímána. Prostě "já" a vztah třeba ke psu, partnerovi, dětem, práci, Bohu, to je fuk... To společné tomu je to "já".
Ty emoce mohou být sice jemné a silné, ale ta univerzální je "za".. A opět, sama o sobě nemá atribut, jméno... A leda v příměru bych řek, že je rukou Brahman, klidně levou

Klidně může být láska univerzální,

Jako savikalpa samadhi, kde je ego

Ale když se ta láska sjednotí,

Jak vnitřně tak vně

Tak tato láska zmizi

A přijde stav osvícení - Blaženost


To je stejné u všech aspektů Já,

Z rozličných energii Šakti se stane Světlo

Apd.


Jenže nestačí kecat že "všechno je Laska"

To prostě vyžaduje praxi

A ne neustále rozlišování to se mně líbí a toto ne,

To je láska a to je nelaska

Jenže to není jednoduché

Už jen proto, že by každý chtěl lízat med

A ne o to přijít

Protože když se tím ego plně stane

Tak ta láska zmizne

Jak popisuje Tomasova

Ovšem stát se tím ne tak, že se s tím ztoznime a oblbnu

Ale tak, že vše přetransformuji v lásku

Takže se takto uvolníme od osobní touhy

A ne že se stanu láskou ztoznenim s láskou...


Transformace a sebeoblbovani ztoznovanim jsou rozličné věci...

Láska ega není ve skutečnosti láskou, ale potřebou. A potřeba vychází z nedostatku. Ego touží být milováno, protože samo sebe nemiluje – ve skutečnosti ani neví, kdo je.



No já netoužím být milován,

To je tvůj problém

Já miluji sám sebe velmi pěkně


Proto taky je řečeno

Že máš milovat bližního jako sám sebe

Ale správně řečeno, nikoliv mindracky řečeno

Ze máš milovat celý projev jako sám sebe

Takže bys měla milovat me posílání do prdele jako sebe samu

A ne srát dznanisky hovna o neexistující iluzi, srát hovna na ego a utrpení a bejt zesrana z duality

Ty blbá negativisticka píčo..

Debilko pitomá,

Jen seres hovna pejska a kočičky

Ty zbesila kundo...

Splacas všechny hovna vsech rozličných návodů na praxi

A vyseres to na internet v domnění osvícené moudrosti

A vševedoucnosti Pravdy

Ty zblbla idiotko !

vostalpetr píše:

Pedrito píše:

U člověka touha u Boha Vule

Jo, vůle je dobrej výstih pojmu láska. Princip tvorby. Jenže tzv Boží vůle je jaksi univerzální, kdežto ta lidská zaměřená individuálně, zájmově, vztahově (k věcem, činnostem, tvorům....)
Prostě ta univerzální se v tý bytosti "rozmění" na vícero "sil" - přání, tužeb, potřeb... Tak je pak osobně vnímána. Prostě "já" a vztah třeba ke psu, partnerovi, dětem, práci, Bohu, to je fuk... To společné tomu je to "já".
Ty emoce mohou být sice jemné a silné, ale ta univerzální je "za".. A opět, sama o sobě nemá atribut, jméno... A leda v příměru bych řek, že je rukou Brahman, klidně levou

Klidně může být láska univerzální,

Jako savikalpa samadhi, kde je ego

Ale když se ta láska sjednotí,

Jak vnitřně tak vně

Tak tato láska zmizi

A přijde stav osvícení - Blaženost


To je stejné u všech aspektů Já,

Z rozličných energii Šakti se stane Světlo

Apd.


Jenže nestačí kecat že "všechno je Laska"

To prostě vyžaduje praxi

A ne neustále rozlišování to se mně líbí a toto ne,

To je láska a to je nelaska

Jasně, zmizí v sahadža samádhi, neboli v nirvikalpě.
Jenže to vyprávěj někomu, kdo to zná jen z popisů...

Něco o tom říct jde až zpětně. Protože dokud tělo žije, i když v tom "mezičase" nirvikalpy sjednocené s Brahman,
tak ho to zas do toho projevu "vypustí". Akorát si ta jeho mysl (mozkovna) je toho universálního stavu vědoma. Dostala k němu klíč.

Duchovňák, kterého to do "sahadža" nepustilo, to zaměňuje, svým neustálým dumáním nad texty, za představy o tom. A emoce mu je posvětí. Vytváří si to uměle, místo aby sed na tu prdel a všechno pustil. A to už pak není tak jednoduché, je to zatarasené haraburdím pojmů, poznatků, představ a emocí... Ony jsou pro něj TO "skutečné", takže skutečná jednotnost Brahman-Šakti-Vědomí, je pro něj vlastně iluzorní. I když tvrdí opak. Má to významově přetočené naruby.

Savikalpa alias nirvičára je prosté vědomí si světa, časoprostoru, myšlenek, pocitů, dění... Jen na tom pozornost nelpí, je odpoutaným svědkem nad tím. Ale nirvikalpa... (spontánní přechod do ní ze savilkalpy) to jest, už nic z toho není registrováno. Individualita je v ní prostě vymazána, a s ní i vjemy čehokoliv...
Uskutečněné - "ani ani" :- )

Slova Probuzených – klíč ke svobodě

Chápu že jsi idiotka

A ani pravopis ti nejde

Ale to dělá oblbenost láskou k duchovnímu blaboleni :

Slova probuzených - klíč ke Svobodě

Čau píčo !

pravda, že Mája – tvořivá síla světa forem – je jako zrcadlo: beztvará sama o sobě, ale ukazuje se podle toho, čím ji nahlíží vědomí. Když se vědomí dívá skrze lásku, Mája se jeví jako Láska. Když se dívá skrze strach, jeví se jako děs.

Ale... není to "jen iluze" v nějakém odmítavém slova smyslu. Je to projev samotného Bytí, který má svatost právě v tom, že je prožíván. Láska není "pitomá pomůcka" – Láska je samotné poznání skutečnosti, pokud se vnímání očistí od připoutanosti k formám.

Není to "stav mysli", není to "mystický zážitek" — Láska je vlastní přirozeností všeho.
Je tichým světlem, které svítí i skrze změny forem, narození i smrt, příchody i odchody.
Proto když člověk vnímá z hloubky Lásku, není to jen "pocit", není to "návyk".
Je to dotek Pravdy, která přesahuje všechna slova, všechna vysvětlení.

Ano, v relativním světě si člověk může na něco "nasednout" — na pocity, obrazy, vjemy — ale samotné hluboké ticho Lásky je tím, co zůstává, když všechny obrazy zmizí.

Je to právě rozpoznání: že Láska není výsledkem naší volby ani iluze naší mysli.
Je to samotná přítomnost, která byla, je a bude, nehledě na to, čím procházíme.
A není vůbec špatně ji "brát vážně" – ve smyslu naslouchat jí srdcem, protože v jejím světle se všechno přirozeně usadí na své místo.

Nejsme tu proto, abychom "překonali" Lásku jako iluzi.
Jsme tu proto, abychom v její bezpodmínečnosti rozpoznali sami sebe.




Já tedy tady nejsem proto,

Abych někde něco překonával


Ale proto

Protože zde nemohu nebýt


Zatímco ty jsi zblbla pica

Co chce odsud utéct do nějaké nirvány

A nikdy se nenarodit

A tomu ty kundo říkáš láska


No láska to je, láska sebestrednaho zamindrákovanéhoo ega


Blemcej si hovna jaký chceš

Láska není Já

Máš smůlu katolická kundo

Nakopu ti tu tvoji lásku přímo do prdele

A to ve jménu lásky


Ty zatuchlý hovno !

Proto když člověk vnímá z hloubky Lásku, není to jen "pocit", není to "návyk".



To je různé,

V tvém případě to je oblbenost skrze touhu po lásce a ztotožnění s pocitem


V duchovnu je to pomůcka buďto ke koncentraci


Nebo transformaci


Jinak je to expanzivní síla projevu


Co tě tlačí do prdele, takže ti pocitově mrda

A není vůbec špatně ji "brát vážně" – ve smyslu naslouchat jí srdcem, protože v jejím světle se všechno přirozeně usadí na své místo.





Už jsem tě varoval aby jsi si vůbec nebrala do huby světlo

Může ti být nakopana prdel, ale ne mnou

Ale jinak,

Pro pocitarsky rozháraný mindraky je užitečné se alespoň trošku pocitově srovnat a sjednotit

Aby vůbec byli schopni nějaké koncentrace

Tak jak to třeba rádil Drtikol

Ale ne tak., že nějaký zblbly pako jako ty

Bude dělit projev na lásku a nelasku, iluzi apd.



Ty nevíš nic, jen meleš sebevoblbujici

Hovna

Hovna

Hovna

není smrt v běžném smyslu – je to smrt iluze. A po ní zůstává jen to, co nikdy neumřelo: vědomá Přítomnost, beztvará Láska, pravé Já – které nemá potřebu být někým, protože je vším.



To jak je ta skutečná láska vším

Každý viděl v tom co ty provádíš

Podle skutků se má posuzovat

A ne podle keců co kdo vede...

Blemcat hovna umí každej

A hovnoseri vlastně ani nic jinýho neumí..

Táhni do prdele moderátorko lásky !!!

Kód: Vybrat vše

Kde je opuštěno svrchované TAO, objevuje se lidumilnost a spravedlivost. Kde vládne chytrost a mazanost, objevuje se pokrytectví a klam.“

Skutečná svoboda je, když opadne touha být. Ve chvíli, kdy padne poslední touha „být někým“, objeví se to, co zde vždy bylo: čisté Bytí, věčné a bezejmenné. A přesto z něj vzniká všechno – svět, radost, soucit, ticho, tvorba.


To že odpadne touha

Neznamená že odpadnou vasany a připoutanosti

A tak se objeví to, s čím jsme ztotožnění

A oblbeni...


A tobě z toho pěkně mrda, ta tvoje skutečná láska...

Láska není Já



Ovšem pro sebestřednou blbku je ta její sebeláska tím jejím já...