vp

Meditujte jako Kristus... On se ztratil v lásce.


Rozhodně doporučuji vyzkoušet,

Ztotožnění a sebezapomeni v extázi je prostě krása,

Nejrychlejší cestou je utrpení, to je v podstatě touha po lásce

Čím víc budete trpět, tím rychleji k tomu dojdete

A stanete se tou láskou...


Ovšem pozor,

Je to značně návykový,

Kam se na to hrabou cigarety, alkohol nebo heroin,

Užívejte si takhle měsíc a máte zaděláno na celý život


Znáte ten názor, že neexistuje vyléčený alkoholik,

Pouze abstinujici alkoholik

A tady to platí mnohonásobně krát vice

Takže bacha mysl si to zapamatuje

Kudy cesta k oblbujicim sloučeninám v mozku

A už to nezapomene, kudy cestička do raje


Tedy samozřejmě nemusíte to zkoušet

(Ani já to neměl v plánu tohle zkoušet)

Stačí se uvolnit od jakékoliv touhy

A láska (i jiné pocity)se naopak ztratí ve vás

Přijmutím do vědomí...


Tak jo....

No, já jsem na tý bibli nelítal, znám z ní začátek a konec. Páč mě zajímalo stvoření a konec světa

Sice jsem se ten prostředek číst snažil, ale bylo to jako když oči čtou, ale mysl to vůbec neregistruje.
Z těch evangelií mi utkvělo to odpuštění a pár trefných podobenství...

A je prostě fakt, že ve spojení s církví se z toho stal jeden z největších průserů dějin.

To odpuštění je hodně důležitý, tedy především i sobě, bez toho vůbec se ta mysl nemůže uvolnit k tý meditaci.
Měli jsme v tom našom meditačním kroužku semtam pár lidí s těžkejma sebevýčitkama, a prostě je to do meditace nepustilo. A ani se mi nejevilo ok, když jim ti, kterým to šlo, radili, "prostě si to odpusť", neb to je právě to, co jim nešlo.
A pokud se to nevyvrbí do toho spontánna, že to jde samo, tak ty pocity takováhle "dobrá rada" spíš ještě umocní.

Jo ono to duchovno pro někoho zas taková ánanda není...

Rozlišit „extázi“ a „Blaženost“

Tady je dobré rozlišit dvě věci, které se navenek mohou podobat, ale vnitřně jsou zcela odlišné:

Extáze – tedy změněný stav vědomí, který je často doprovázen silnými emocemi, euforií, nadšením. Může být nádherná, může být hluboká – ale pokud je zde stále ten, kdo ji prožívá, je to stále zkušenost mysli.

Sat-čit-ánanda – ne jako zážitek, ale jako samotné poznání Bytí, které není závislé na emocích, stavech, myšlenkách.
Je to Ticho, ve kterém se vše objevuje a mizí.
Je to Láska, která není objektová, není zaměřená na někoho – je to Láska, která je samotnou povahou vědomí.

A přesně o tom mluvil Neem Karoli Baba, když řekl:

„Meditujte jako Kristus. On se ztratil v lásce.“
Ztratil se ne ve stavu – ale v samotné Přítomnosti, kde už není kdo by něco chtěl nebo očekával.



Debility ti jdou,

Kdo asi tak prožívá extázi když je zde ztotožnění a sebezapomenuti

Podobné jako při ztotožnění s tělem je zde sebezapomenuti Já

A člověk se považuje za tělo

To je fakt složitý,

Ty moudrá kundo....






Duchovní poznání a Napoleon Hill?
Vostalpetr zmiňuje citát z Tao te ťingu a napadá použití jména Napoleon Hill – autora knihy Myšlením k bohatství. Naráží na představu, že duchovní cesta a vnější úspěch jsou neslučitelné.

Ale opět zde může být malé nedorozumění.

Napoleon Hill nemluvil o touze po penězích, ale o jasnosti mysli a záměru. O schopnosti zaměřit pozornost bez rozptylování, o vnitřním postoji.
To samo o sobě není v rozporu s duchovní cestou. Ve skutečnosti, když je mysl klidná a tichá, přirozeně dochází k naplňování i vnějších oblastí života – protože mizí sabotující hlasy strachu, nedostatečnosti, chaosu.

Pravá Láska je přirozeně bohatá – ve všem.
Vnitřně i vně. Bez připoutanosti. Bez lpění.
A právě proto je svobodná.


Debilko,

Nejde o bohatství ale o záměr

Proto jsi pica od Napoleona Hilla

Jak svými slovy potvrzujes-zamer

Bláboly o svém zblbnutí si strč do prdele !!!






Závislost je stav, kdy se někdo snaží něčeho dosáhnout.
Blaženost je stav, kdy už není nikdo, kdo by něco potřeboval.


A jak asi se někdo snaží něčeho dosáhnout ?

Asi nejsís tím záměrem, kundo pitoma od Napoleona Hilla...

Ty jsi jelito blbý, sebesamu opět popiras,

Tak jako vždycky...




Závěr

Láska, která je Kristem, Šivou, Buddha-podstatou – není extatickým únikem, ale návratem Domů.
Není závislostí, ale rozpuštěním závislého „já“.
A vnější svět? Ten už nemusí být odmítán – může být prostě vnímán jako projev stejného Bytí. Ať jde o peníze, tělo nebo vztahy – nic není ne-duchovní, pokud v tom nejsem oddělené já.

„Když se ztratíš v Lásce, není to únik –
Je to návrat k tomu, co jsi byl dřív, než ses vůbec narodil.“
Návštěvník

Nahoru


Kdepak,

Záměr, cíl s zisk jsou únikem od Přítomnosti

Od toho co je, k představě co by mělo být - osvícení a únik z trpění

Takto funguje ego

A všichni co prstickem ukazují na cíl a zisk a učí záměr...

A vůbec nevadí, že skutečnost zde stále je,

Ony i peníze tady jsou

A kdekdo po nich touží,

Protože je nemá i když zde jsou


Blbko pitomá,

Liší touzej po tom co je,

A ne po tom co není

Jelito blbý

Jen to prostě nemají, třeba to osvícení si neuvedomuji

Když se ztratíš v Lásce, není to únik –
Je to návrat k tomu, co jsi byl dřív, než ses vůbec narodil.“
Návštěvník



To by odpovídalo,

Ty jsi musela být dozajista pica už před narozením

Jinak tu tvoji debilitu vysvětlit ani nejde...

"Ne každý, kdo bloudí, je ztracen." J.R.R.Tolkien

Někdo je ztracen, i když si myslí, že nebloudí...

Proto je nejlepší nikam nechodit,

Obzvláště ne tam,

Kam svatí guruové prstickem ukazují...


A to presne ten Šmok Ježíš chtěl když radil :

Vezmi svůj kříž a následuj mě...


Tůdle nůdle panáčku

Nemám žádnej kříž

Takže to nepůjde...

Dnes mě zachvátilo mystérium. A takhle to vypadá.
Možná je to jen záblesk. Možná prasklina v čase.



To neni nic proti Švejkovi,

Toho jednou zachvátil autobus na Karlově náměstí ...

Jarka píše:"Ne každý, kdo bloudí, je ztracen." J.R.R.Tolkien

Indiáni zas říkávali, "neztratil jsem se já, ztatilo se moje týpí"