vp

Vědomí není v protikladu k projevu. Vědomí je i projevem, i tím, co je za ním.
Ale poznání pravdy nepřichází skrz definice nebo popisy – ale skrz umlknutí pojmů, skrz rozpuštění potřeby uchopovat.

Ego je mistr popírání, odporu a nálepkování. I duchovní myšlenky může použít jako štít. Ale prázdnota, která si nedělá na nic nároky, nic nepopírá – jen je. A v téhle tiché přítomnosti není třeba dokazovat, že ego neexistuje – protože tu není nikdo, kdo by to dokazoval.

To, co se v meditaci „objevuje“, není nový stav – je to to, co tady je pořád, ale co bylo překryto připoutaností ke smyslům a myšlenkám.

Sat-čit-ánanda — Bytí, Vědomí, Blaženost — není dosažením, ale odhalením.

Ego je dění, ale to dění se odehrává v něčem, co se nehýbe. A to, co je nehýbající, není v opozici vůči pohybu.

Nejde o popření projevu. Ale o rozpoznání, že projev nikdy nebyl oddělený od Zdroje.

V tom tichu není ego osvícené — ale je rozpuštěné. A to, co zůstane, nepotřebuje jméno. Ani koncept.

Jen je. A je to tady i teď.
Návštěvník






Ego je "prodloužená ruka" univerzálního vědomí,

Je uvědomování které tvori

Skrze myšlení, cítění, intuici a vnímání

A jednou z jeho nezastupitelných funkci je sebeoblbovani...


Ego má tedy svůj význam,

Není něčím co by mělo být popreno jako

Utrpení, iluze, neexistující

A další hovna blabolomistrů co serou duchovní hovna !



A tak tě upozornuji že ti ty tvý sebevoblbujici hovna

S chutí nakopu do tvý svatý prdele

Blabolici kunde co furt popírá, nálepku je a sere hovna...


Ticho

Prázdnota

Nic

Láska

SCA

Iluze duality


Ty netvořis,

Ty jen seres debilni hovna stále dokola jak kolovratek

Hovna, hovna, hovna




V tichu ty debilni zmrdana kundo

Není ego rozpuštěné

Pouze je nečinné a neaktivní,

Stejně ty píčo jako ve spánku !!!


Proč furt blabolis tydle nesmyslný hovna ?


A ještě k tomu ty krávo napíšeš že to co zůstane není koncept,

A hned ho ty zasrana debilko napíšeš

A jako vždy chybné


Ty blbý jelito,

Aspoň začni pŕemejslet prdeli

Když už máš tu hlavu na hovno !!!

Chápu,

Tobě je u prdele co vyseres,

Hlavně že jsi šťastná !!!



Kundo blbá zmrdana...

Ego je dění, ale to dění se odehrává v něčem, co se nehýbe. A to, co je nehýbající, není v opozici vůči pohybu.


Zase rozdělování

Oboje najednou, co je na tom k nepochopeni ???

Jestliže se celek hýbe, tak se zároveň nehýbe

Protože to je celek

Bez s tou dznanou do prdele !

Skvělý jsou ty tvoje úvahy o egu,

Jak se furt něčeho boji a nebo popírá a spekuluje apd.

Zatímco tvý ego nespekuluje, nepopírá, ničeho se nebojí apd.


A to ti jen opravuji ty tvoje píčoviny,

Co denně seres na internet

Aby si se oblazila svou osvícenou moudrosti a pravdou..



Máš pravdu, každej den když jdu spát jsem strachy posranej

A modlím se

Andělíčků můj Strážnicku, opatruj mi mou dusicku

Až budu spát, ať se ničeho nemusím bát...


A láska mě taky děsí

Obzvlášť tedy ta tvoje laskoserna a dobro metající ....

Ego, pohyb a iluze času: Opravdové Já je neměnné


Jedna z nejprovokativnějších pravd, které nám mystická tradice odhaluje, zní:

Ego neexistuje.

To, co nazýváme „já“ – osobní identitou, minulostí, příběhy, úsilím a obavami – je pouze mentální konstrukt. Když hledáme, kdo jsme, obvykle nacházíme jen proud myšlenek, vzpomínek a emocí, které přicházejí a odcházejí. Ale co zůstává, když toto všechno zmizí? Co je trvale přítomné?

Stejně jako ego, i pohyb je iluze.

Naše smysly a mysl nás přesvědčují, že svět se neustále proměňuje, že vše proudí, vzniká a zaniká. Ale jak učí mnoho duchovních škol – od advaitové neduality, přes buddhismus až po židovskou kabalu – tato změna je pouze projekcí mysli v čase a prostoru.

Představme si film na plátně. Postava na plátně se zdá, že se pohybuje, prožívá dramatické zvraty, někam směřuje. Ale pohyb je pouze sledem jednotlivých snímků – statických obrazů, které se rychle střídají. A samotné plátno? Zůstává neměnné, beze změny, tiché a nepohnuté. Bez něj by žádný film nemohl být promítnut.

Podobně je to s námi.

To, co považujeme za sebe sama – naše tělo, mysl, činy, životní příběh – je film. Zdánlivý pohyb v čase. Ale to, co jsme doopravdy, je jako ono plátno: čisté vědomí, které je neměnné, klidné a stálé. Nevzniká a nezaniká. Nepodléhá času. Není součástí žádného „dění“ – ale umožňuje, aby dění bylo vnímáno.

Když se v meditaci nebo hlubokém ztišení dotkneme tohoto místa bez pohybu, bez myšlenek, bez ega – pocítíme to, co nelze slovy vyjádřit: hluboký klid, přítomnost, jednotu. To je Skutečné Já.

Mystici a duchovní učitelé mluví o této pravdě různými slovy. Mistr Eckhart to nazýval „božskou jiskrou“, Ramana Maháriši prostě „Já“. Buddha to naznačoval mlčením. A Alan Watts připomíná, že ego je pouhá „křeč v těle“, iluze napětí, které si sami vytváříme.

A tak pokud hledáme Pravdu, nemusíme se stát někým jiným, jít dál a dál, nebo „zlepšit“ své ego. Naopak – musíme se zastavit, ztišit, a uvidět, že vše, co hledáme, už jsme. A že to nikdy nemělo pohybovat se, růst ani se vyvíjet. Protože to, co je pravdivé, se nemění.

Iluze ega i pohybu se mohou zdát silné, ale jsou to jen stíny promítané na stěnu mysli. Skutečné světlo – naše pravé Já – nikdy neopustilo své místo. Bylo, je a bude – neměnné, klidné a věčné.

:)
Návštěvník



To není žádná pravda,

Ale debilita

A je mně u prdele, co tvý vymrdaný ego pociťuje

Nejspíš to ale bude hovno...


A co píšeš o meditaci ?

Ty si meditaci akorát tak vizualizuje dle vyčtených blabolů



A ego píčo není třeba vylepšovat

To by jeden mohl dopadnou jako ty při ty honbě za štěstím

Ego se má rozvíjet

Ego vylepšují leda mindracky kundy jako ty ...

Když se v meditaci nebo hlubokém ztišení dotkneme tohoto místa bez pohybu, bez myšlenek, bez ega – pocítíme to, co nelze slovy vyjádřit: hluboký klid, přítomnost, jednotu. To je Skutečné Já


Nikoliv píčo,

To je jen tvý zblbly ego !

Skutečné světlo – naše pravé Já – nikdy neopustilo své místo. Bylo, je a bude – neměnné, klidné a věčné.




No jak myslíš, ale já tě varoval že se nemáš do toho nasirat...

Představme si film na plátně. Postava na plátně se zdá, že se pohybuje, prožívá dramatické zvraty, někam směřuje. Ale pohyb je pouze sledem jednotlivých snímků – statických obrazů, které se rychle střídají. A samotné plátno? Zůstává neměnné, beze změny, tiché a nepohnuté. Bez něj by žádný film nemohl být promítnut.



To je Maharisiho dznaninska debilita,

Která popisuje Já pouze z aspektu Vedomi

Prostě blábol a pitomost...

A Alan Watts připomíná, že ego je pouhá „křeč v těle“, iluze napětí, které si sami vytváříme.




To říká správně

Ale to platí pro mindracky ego

Neschopný být v souladu se sebou

Ale přebírající cizí hovna z kterých pak blbne jak ten blbec..


Takže pro někoho křeč a pro jiného proudění Šakti

A pro třetího utrpení co potlačí tlachy o neexistenci...

Ego je já, je to šat těla, co se začne oblékat do pocitů a myšlenek, jako třeba těchto - a to je já se šminkami pocitů a idejí. Jinak, vesmír je jen vesmír.

Vesmír vyrostl právě do ega.