vp

Láska, která nepotřebuje osvícení

Často se v duchovní cestě mluví o osvícení, o dosažení nějakého mimořádného stavu, o zvláštní zkušenosti, která nás má jednou provždy vysvobodit. Ale co když to největší „tajemství“ je mnohem prostší?

Co když to, co hledáme, není žádný stav, ale samotný základ našeho bytí?

Láska není cit, ale vědomí

Lásku máme tendenci chápat jako emoci – jako vztah, sympatii, vášeň, přátelství. Tyto podoby jsou krásné, ale proměnlivé: přicházejí a odcházejí, podle toho, jak se mění okolnosti. Osvobozující láska, o níž hovoří duchovní tradice, ale není závislá na nikom ani na ničem.

Je to vědomí – přímé poznání, že jsme spojeni se vším, co jest.

Láska je přirozený stav

Když se utiší myšlenky a přestane neustálá honba za vnějším potvrzením, objeví se něco, co je tu odjakživa: tichá radost, pocit jednoty, klidná blaženost. Není to „výkon“ ega. Není to výsledek snahy. Je to jako když se rozptýlí mraky a ukáže se slunce – slunce, které tu bylo vždycky.

Proto se dá říct: láska není něco, co by potřebovala osvícení – ona sama je tím světlem, které všechno osvěcuje.

Proč tedy vznikají nedorozumění?

Když se o lásce mluví jako o nejvyšší skutečnosti, někdo to může slyšet jako „zbožnou naivitu“, jako sentiment, nebo jako přehnané zdůrazňování pocitů. Ale ve skutečnosti nejde o cit ani náladu. Jde o samotný základ bytí.

Právě proto, že mysl je zvyklá chápat lásku jen v jejích podmíněných podobách, může mít podezření, že mluvit o ní jako o absolutní skutečnosti je klam. Ve skutečnosti je to jen známka toho, že jazyk se dotýká hranic mysli. Tam, kde končí slova, začíná skutečnost, kterou nelze zpochybnit: přítomnost, vědomí, život – ať tomu říkáme jakkoliv.

*

Láska nepotřebuje, abychom ji hledali, dokazovali nebo osvěcovali.
Láska je to, čím hledáme, čím dokazujeme, čím svítíme.
Láska je samotné světlo, ve kterém už všechno je osvícené.





Žádné nedorozumění nevzniká

Problém je v tom,

Že jsi debilka

Která nezná nic jiného než nejvyšší stav

A nazývá savikalpa samadhi osvícení, přičemž to osvícení není protože je zde ego


Pokud minis používat slova jako

Láska

Uvědomění

Krása

Štěstí

Prostor

Světlo

Jednota

K popisu savikalpa samadhi,

Nic proti tomu nemám,

Jenze to není osvícení !




Proto láska není Blazenost !

Chápu,

Že jsi idiotka co vaří duchovní gulase pro své oblbeni

Ale to neznamená, že ti to u mě bude procházet

Buďto se nauč pořádně základy duchovna

Nebo počítej s tím, že budeš vždy mnou posílána do prdele !

A savikalpa samadhi je poměrně "nebezpečný stav"

Protože na straně jedné je zde uvědomění boha

A na straně druhé ego s připoutanostmi

A snadno se jedno zamění za druhé

A pak se ve jménu lásky provádějí nejhorší svinstva



V podstatě to je stav opilce

Obzvláště kdyz člověk přestane používat rozum k rozlišování co je co

A začne se jen řídit svým srdcem

A začne srat hovna nepodmíněně lásky svých pripoutanosti..

A učit se duchovno na internetu je ve většině případů nesmysl,

Míchat duchovní praxe je další nesmysl

Myslet si že vše co guru řekl je pravda neomylná je ten největší nesmysl


A všechno smíchat v blažený guláš je pak hovno

A ne duchovno !

Problém však nastává, když si mapu zaměníme za skutečnou krajinu.



Takže budeš mít problém debilni jelito,

Co neví co je co

Co míchá guláše hovadin

A svý pitomý hovna považuje za skutečnou krajinu


Porozumění duchovní praxi je základ,

Zatímco u tebe je základem voblbovani se duchovními koncepty


Ani jsem nic jiného od pici tvých kvalit nečekal !

Přímé poznání je jednoduché




No to není,

Protože tomu brání připoutanosti

Zatímco přímé oblbnuti je jednoduché

Tomu nic nebrání ale naše touha po štěstí a lásce to naopak podporuje !!!

Konečným měřítkem není, kolik termínů známe nebo jak přesně umíme citovat mistry. Konečným měřítkem je, zda v našem životě ubývá strachu a přibývá klidu. Zda mizí pocit oddělenosti a sílí vědomí propojení. Zda náš život prostupuje tichá radost, která nezávisí na vnějších okolnostech.



To je tvý pitomý měřítko,

Takovým měřítkem můžeš měřit míru oblbenosti

Čím více jsme oblbli, tím více štěstí...


Takto to vypadá když je někdo blb blbá a nezná zaklady,

Prostě sere hovna !!!

Mimochodem,

Mistry citujes ty

A michas z toho hovadiny svý oblbenosti

Na což tě už dávno upozorňoval Miroslav



Ty jsi prostě pica vyjebaná,

A proto s tebou bude vyjednáváno

Pocitarska kundo pitomá!!!

Nejedná se o žádné nedorozumění,

Jsi zpitomnela blbá kunda

Která neví co je co

A tak roky sere naprosto nesmyslná hovna ...

Každý z nás má svou unikátní cestu. Někdo potřebuje detailní mapu a přísnou disciplínu, jiný nachází pravdu v tichém pozorování přírody nebo v prosté laskavosti. Žádná cesta není lepší než druhá.



To není,

Akorát tvá cesta přímého oblbování se

Jaksi nemá cokoliv společného s duchovní cestou

Ani kdyby jsi se oháněla všemi možnými vycteninami a svým
přímým prožíváním svého zpitomeni

Být oblbla pica je také cesta...


Problémy si způsobujes sama šířením svého zpitomeni na internetu

Pokud cítíš nutkavou potřebu druhým radit své zpitomeni

Jinak si klidně buď pitomá kolik si jen přeješ ...

Proč někdy vzniká odpor při četbě o jednotě, Lásce a pravém Já?

Na duchovních webech se často objevují texty, které hovoří o jednotě Bytí, o Lásce jako vědomí, o blaženosti, která není výsledkem úsilí, ale přirozeným stavem našeho pravého Já. Přesto se někdy stává, že právě tyto texty vyvolají silnou nevraživost, odpor nebo dokonce agresivní reakce. Proč tomu tak je?

Mysl a její obranné mechanismy

Mysl je zvyklá na koncepty, oddělenost a analýzu. Když se setká s jazykem, který mluví o jednotě, bezpodmínečné Lásce nebo přímém poznání, může to vnímat jako ohrožení své struktury.

Ego se brání rozpuštění. V textech, které ukazují na skutečnost za myšlenkami, může ego cítit, že přichází o svou dominanci. Reakcí může být obrana, ironie nebo dokonce útok.

Nezpracované vnitřní bolesti se mohou aktivovat. Slova o Lásce a štěstí mohou být vnímána jako výsměch, pokud člověk prožívá vnitřní utrpení, které nebylo dosud uznáno nebo pochopeno.



To, že

Ty a jiní tobě podobní kreténi píšou hovadiny

A jsou druhými kritizováni

Je proto,

Protože šíří hovadiny



Ty to víš velmi dobře ty vymrdana kravo,

Že jsi zamindrakovana a blbá pica

A proto kopirujes hovna o lásce a seres debility

Ty pitomá hlasatelko pravdy a propagátorkou guruů


Blábolis mrdky

Bezpodmínečna láska, pravda, jednota

To jsou tvoje oblíbená hovna která neexistují

To jsou jen tvé pitome predstavy

A vrcholem tvých hoven je to co tvrdíš o lásce !!!


Víš hovno ty idiotko,

Ňeschopna ani pochopit duchovní zaklady

A ještě máš tu drzost ty debilko druhý poučovat ...

A co se týče nezpracovaných vnitřních bolesti,

Tak ty rozhodně láskou nerozpustís

A už vůbec ne blábolením o lásce


A potlačení nechtěného ti taky nepomůže...


Proto tě to neustále tlačí do prdele

A blábolis pitomosti o lásce

Představy debilky o lasce které jsou naprosto chybné a nesmyslné

Protože má mindrak a v hlavě nasrano

Hovno..

A právě proto je důležité nesoudit – ani ty, kteří mluví o pravdě, ani ty, kteří s nimi nesouhlasí. Vše je součástí téhož snu, téhož hledání, téhož návratu k Jednomu




No jen si dal sní tu svoji pravdu,

Já si budu snít své kritizováni

Obzvláště proto, že nic nehledám

Takže mám spoustu času

Věnovat se tvému snění, hledání a návratu

A snovému blábolení snové pravdy tvé snové osvicenosti

Láska není něco, co potřebuje být obhájené...


Láska ne,

Ale ty tvý blbosti o lásce neustále potřebuješ obhajovat

A láskou se obllbovat

A přitom jsi sebestředná egoistická blbka

Co o lásce ví leda hovno !!!


Ostatně tak, jako o všem co kopirujes..

Ty víš o lásce leda tak hovno,

Tak koho chceš poučovat

Ty blbá kravo,

Když víš hovno ???