Nežiji již já,

[vostalpetr]

ale žije ve mně Kristus A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.



Galatským 2,20




Teorie komplexu
Komplexy jsou autonomní skupiny asociací, jež mají tendenci se samy pohybovat a žít svůj vlastní život mimo naše úmysly.

Dnes každý ví, co znamená, že někdo „má komplexy“. Méně je však známo, že komplexy někoho mají, ale teoreticky je to ještě důležitější. Naivní představa o jednotě vědomí, ztotožňovaném s „psýché“, a o svrchované nadvládě vůle je totiž existencí komplexu vážně zpochybněna. Každou konstelací komplexu je stav vědomí porušen. Jednota vědomí je prolomena a volní intence je více či méně znesnadněna nebo zcela znemožněna. Také paměť je tím často podstatně postižena. Komplex proto musí být psychickým faktorem, který - řečeno energeticky - má valenci, která občas přesáhne valenci vědomých úmyslů, jinak by přece takové průlomy do poměrů vědomí nebyly možné. Aktivní komplex nás vskutku momentálně vede do stavu nesvobody, nutkavého myšlení a jednání, pro něž by eventuálně přicházel v úvahu právnický termín „snížená příčetnost“.

Komplex obvykle můžeme určitým volním úsilím potlačit, nemůžeme ho ale dokazováním odstranit. Při vhodné příležitosti opět vystupuje navenek v původní síle.

Komplexy se chovají jako karteziánští čertíci a zdá se, jako by se obveselovali šotkovitými kousky. Kladou nám na jazyk právě to nesprávné slovo, berou nám jméno zrovna té osoby, kterou bychom měli představit, způsobují dráždění ke kašli právě při nejhezčím pianinu na koncertě, způsobí, že opozdilec snažící se být nenápadný, s bouchnutím zakopne o židli. Ony doporučí při pohřbu gratulovat namísto kondolování, jsou jednajícími osobami našich snů, proti nimž stojíme tak bezmocně.

Psychologie snu ukazuje se vší možnou zřetelností, jakou si jen můžeme přát, jak personifikovaně komplexy vystupují, když je nepotlačuje inhibující vědomí, stejně jako folklór líčí skřítky, kteří v noci lomozí po domě. Stejný jev pozorujeme u určitých psychóz, kde se komplexy stávají „hlasitými“ a jeví se jako „hlasy“ s naprosto osobním charakterem.

Můžeme dnes asi považovat za potvrzenou hypotézu, že komplexy jsou odštěpenými částmi psýché. Etiologie jejich původu je často takzvané trauma, emoční šok nebo něco podobného, čímž se odštěpil kus psýché. Jedou z nejčastějších příčin je morální konflikt, který má svou poslední příčinu ve zdánlivé nemožnosti přijmout lidskou povahu v jejím celku. Tato nemožnost předpokládá bezprostřední rozštěpení, nezávisle na tom, zda o tom vědomí vázané na já ví nebo ne. Zpravidla si dokonce komplexy vyloženě neuvědomujeme, což jim samozřejmě dopřává tím větší svobodu k akci.

Vědomí je stále přesvědčeno o tom, že komplexy jsou něčím nevhodným, a proto by měly být nějakým způsobem eliminovány. Přes uchvacující množství svědectví veškerého druhu, že komplexy existují vždy a všude, se nemůžeme odhodlat k tomu, abychom je považovali za normální životní jev. Stach z komplexu znamená nejsilnější předsudek, neboť pověrčivý strach z nepříznivého zůstal přes veškerou osvětu nedotčen. Tento strach způsobuje při zkoumání komplexů značný odpor, který ke svému překonání potřebuje určitou odhodlanost.

Každý dialog, který proniká do oblastí, jež jsou chráněny strachem a odporem, směřuje k podstatnému, a poněvadž jednoho z nich přivede k integraci jeho celosti, nutí také druhého k úplnějšímu zaujetí stanoviska, to znamená taktéž k celosti, bez níž by se tomu druhému dokonce ani nepodařilo přivést rozhovor k onomu pozadí bráněnému strachem.

Kde začíná oblast komplexu, končí svoboda já, neboť komplexy jsou duševní síly, jejichž povaha není ještě prozkoumána. Pokaždé, kdy se výzkumu podaří proniknout dále proti duševní bázni a strachu, se jako u veřejnosti vyvolají reakce, právě tak jako u pacientů, kteří jsou podněcováni z terapeutických důvodů, aby postupovali proti nedotknutelnosti svých komplexů.

Autonomní komplexy patří k normálním životním jevům a tvoří strukturu nevědomé psýché.

(Z knihy: Výbor z díla I. Obecné pojednání k teorii komplexu)

[Jana]

Ono to může být ještě radikálnější, že se neodštípne část zlomyslného ega, která na pohřbu místo kondolování gratuluje, ale to ego vezme kramle úplně. Zůstane to, čemu říkají někteří Atmán, jiní Kristus, a další pravé Já.

Jenže Atmán není něco mrtvého, a Kristus není někdo, kdo má nějaký příběh, jak si mnozí představují. Je to živé, ale nespoutané časoprostorem.

V době, kdy to mělo příměs extáze, to vypadalo tak, jako ( a to se bude Poli líbit) jako kdyby z těla zářilo světlo. V noci ve spánku beze snů zářila jen tahle vědomá blaženost bez těla a ráno, když se probudila mysl, tak se objevil svět a v srdci zářila živá láska.

A jak to vypadá teď?

mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm



ano

to oooooooooooooooooooooooooooooooo je tady taky


oooooooooooooooooooooo jako obdiv

mmmmmmmmmmmmmmmmmmmm jako mňam

[honzam]

Živý Kristus je můj Pán.

[vostalpetr]

Jenže Atmán není něco mrtvého, a Kristus není někdo, kdo má nějaký příběh, jak si mnozí představují. Je to živé, ale nespoutané časoprostorem.

To odpovídá Jungovu názoru....

[vostalpetr]

Živý Kristus je můj Pán.

To odpovídá Jungovu názoru...

[vostalpetr]

V době, kdy to mělo příměs extáze, to vypadalo tak, jako ( a to se bude Poli líbit) jako kdyby z těla zářilo světlo.

Nevím jak Polina ale já jsem ti zcela jasně řekl, že jakmle začneš srát svoje hovna vo světle,

pošlu tě s těmi tvými lžemi do

PRDELE TY NOTORICKÁ LHÁŘKO !!!

[Alaja]

V době, kdy to mělo příměs extáze, to vypadalo tak, jako ( a to se bude Poli líbit) jako kdyby z těla zářilo světlo.

Nevím jak Polina ale já jsem ti zcela jasně řekl, že jakmle začneš srát svoje hovna vo světle,

pošlu tě s těmi tvými lžemi do

PRDELE TY NOTORICKÁ LHÁŘKO !!!

Stále si plete hodinky a holínky.... i když se oboje kdysi natahovalo....

[honzam]

Živý Kristus je můj Pán.

To odpovídá Jungovu názoru...

[vostalpetr]

Tobě se to nějak motá všechno dohromady, nebo si snad myslíš že i mimouši jsou katolíci ???

[Alaja]

Tobě se to nějak motá všechno dohromady, nebo si snad myslíš že i mimouši jsou katolíci ???

V knize Planeta logo, o výletu na jednu duchovní planetu, se tvrdí, že tam pravidelně přilétává JK i PM a mají tam proslovy pro tamější populaci....

[Alaja]

Dokonce i Adamskiho Venušané mají techtle mechtle s JK....

[honzam]

Tobě se to nějak motá všechno dohromady, nebo si snad myslíš že i mimouši jsou katolíci ???

Proč hned katolíci? Křesťanství je na Zemi nejrozšířenější, tak asi bude šedivkám blízké, ale náboženství slouží hlavně k výchově dětí, takže dospělí to budou mít zřejmě trochu jinak.

[Jana]

Ono to může být ještě radikálnější, že se neodštípne část zlomyslného ega, která na pohřbu místo kondolování gratuluje, ale to ego vezme kramle úplně. Zůstane to, čemu říkají někteří Atmán, jiní Kristus, a další pravé Já.

Jenže Atmán není něco mrtvého, a Kristus není někdo, kdo má nějaký příběh, jak si mnozí představují. Je to živé, ale nespoutané časoprostorem.

V době, kdy to mělo příměs extáze, to vypadalo tak, jako ( a to se bude Poli líbit) jako kdyby z těla zářilo světlo. V noci ve spánku beze snů zářila jen tahle vědomá blaženost bez těla a ráno, když se probudila mysl, tak se objevil svět a v srdci zářila živá láska.

A jak to vypadá teď?

mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm



ano

to oooooooooooooooooooooooooooooooo je tady taky


oooooooooooooooooooooo jako obdiv

mmmmmmmmmmmmmmmmmmmm jako mňam

V době, kdy to mělo příměs extáze, to vypadalo tak, jako ( a to se bude Poli líbit) jako kdyby z těla zářilo světlo.

Nevím jak Polina ale já jsem ti zcela jasně řekl, že jakmle začneš srát svoje hovna vo světle,

pošlu tě s těmi tvými lžemi do

PRDELE TY NOTORICKÁ LHÁŘKO !!!

Ono je to, že Kristus=Světlo září z fyzického těla, podobnou iluzí, jako to, že jsi nebo máš ego, jen je ta iluze možná trochu víc prosvětlená.

Ono si to postupně sedlo a je to ve dne stejné jako v noci. Nejsem něčím, co by bylo omezeno tělesnými hranicemi. To srdce, ve kterém září Kristus, není omezeno fyzickým tělem. Není v mém těle, ale naopak všechno, co existuje, je v ničím neomezeném srdci.

Co je ovšem zajímavé, a dalo by se říct i humorné, že vstup do poznání toho nekonečného věčného je skrz ticho v srdci, které si skrz mysl a tím pádem skrz mentální prostorové uspořádání, uvědomujeme, že je v nás.

Ono je to pořád stejné, jen jakmile zmizí mysl v tichu srdce, tak to časoprostorové uspořádání zmizí.

A co je také zajímavé, že tohle Skutečné, je tady pořád a s vědomím toho, všechny hrátky mysli na ztotožňování s mentální projekcí, s představami, že vím, co na rozdíl ode mě jsi, zprůzračňují a mizí dřív, než je možné brát vážně.

Ale zřejmě je možné dozrát i do toho, že s tím vědomím kdo JSI, tady bude s plnou vážností brána ztotožňující mentální hra na to, kdo jsme, a budu moci podobně jako Nisargadatta Maharadž říct tomu, kdo své ego bere vážně, že je hlupák.

[vostalpetr]

Táhni s těma svejma představama do prdele...

[Jana]

Nemám zájem vytvářet v Tobě představy o představách.

Když v Tobě není možnost poznat to, o čem mluvím, v tichu srdce, tak to skutečně nechme být.

[vostalpetr]

Jo, běž do hajzlu, ve mně fakt není žádná možnost,

kromě tý že máš jít se svejma možnostma do hajzlu...

Nemám zájem

Tvý zájmy jsou mně ovšem jasný, takže si je strč do prdele a mazej do ticha svýho srdíčka a sračky svý mysli si blblej třeba na Poradnu,

nebo lépe doma do hajzlu...

(Nejjednodušeji se ti bude blejt tak, že vypiješ dva litry vlažné a mírně slané vody na ráz a pak si strčíš prsty do krku a vybleješ to do hajzlu,

to by tě mohlo uvolnit od tvého emočního blbnutí)

[vostalpetr]

Ono je to pořád stejné, jen jakmile zmizí mysl v tichu srdce, tak to časoprostorové uspořádání zmizí.

Tak se laskavě zastav až ta tvoje jeblá mysl přestane podukovat ty hromady sraček o svém uvědomění co si kde uvědomuje....