Arminovo

[Réza]

Arat, díky za důvěru. ... Neopotřebovaná, jo to by mohlo být.

Původně, když tu ještě nebyly Aratiny příspěvky, tak jsem to chtěla shrnout:
Pravda (ta s velkým P) je sice lék na všechno, ale pokud se začne užívat jako lék přestane být Pravdou.

[Réza]

Jo, je hodně vět co člověk nedokončí když druhého srdce krvácí.Nesmí je dokončit i to je Dharma.

Nejvíce léčivé na krvácející srdce je pravda. Opravdu léčivé, podobně jako včasná operace na rakovinu.
Jedině o pravdu je možné se opřít, odrazit se od pevného dna.
Jinak se jen plácáme v nadějích, zklamáních a iluzích - my - to naše krvácející srdce.

Armine, z tvé strany toto je taky takové plácání slogany.
Opravdu jsi přesvědčený (asi ano, viz, očkování, očkování, očkování), že jediným lékem na rakovinu je včasná operace? (Očkování, očkování, očkování?)
Ta tvoje další slova o pravdě, pardon, Pravdě, že jedině díky ní se odrazíme ode dna a bla, bla a pak to zaštítíš slovy E. Tomáše, že on říkal, že jedině ta odravdovost a to srdce (které málo používáš), že jedině tak a bla bla.
A můžeme dodat toho ptáka s jedním křídlem, který nebude nikdy létat, když bude používat jen jeden aspekt božího.... rovnováhy...., moudrosti..., což teda dokazuješ přímo ukázkově.

Chjo, no.

No právě proto, jsem se chtěla ujistit, že Armin píše o Pravdě (s velkým P). Ta je ovšem tak nekompromisně čirá a nemá nic společného s hledáním pravdy v projeveném světě. Jak např., jak je to s očkováním. Nic, vůbec nic.
Úplně jiný způsob poznávání. Úplně jiné uchopování - vlastně v případě Pravdy neuchopování. Úplně jiný způsob předávání.
A při hledání Pravdy je nezbytná opravdovost srdce. Opravdovost srdce otevřenému neprojevenému, k poznání samotnému. Otevřenost srdce v projevu (nebo k projevu) je IMHO druhotná záležitost. Druhotná v tom smyslu, že se objevuje, pokud je člověk otevřený Pravdě, spontánně.

[Arat]

Pravda je jako voda živá, voňavá a čirá.
Nejde se o ni opřít,
jde ji jen žít.
Jí být.

Proto lidem, kdo Jí jsou již blízko,
tolik voní, až tak, že hlavu svou,
celé tělo, mysl i duší
skloní....
odevzdají...

na oltář Jeho.
Nebo Její?

Vše ostatní jen peklem čmoudí a smrdí.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Nádherně to těžko vyslovitelné přibližuje Anker Larsen.
Básník básníků.
Neznám lepšího, kdo by "to neuchopitelné", kouzelné, přitažlivé dokázal lépe přiblížit, než on.
Přenést tu vůni, byť ještě prchavou.
Domovinu milovanou.

Otevřeno...... ůůůůůůů
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2006110501

♥

[armin]

Pravda je jako voda živá, voňavá a čirá.
Nejde se o ni opřít,
jde ji jen žít.
Jí být.

Proto lidem, kdo Jí jsou již blízko,
tolik voní, až tak, že hlavu svou,
celé tělo, mysl i duší
skloní....
odevzdají...

na oltář Jeho.
Nebo Její?

Vše ostatní jen peklem čmoudí a smrdí.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Nádherně to těžko vyslovitelné přibližuje Anker Larsen.
Básník básníků.
Neznám lepšího, kdo by "to neuchopitelné", kouzelné, přitažlivé dokázal lépe přiblížit, než on.
Přenést tu vůni, byť ještě prchavou.
Domovinu milovanou.

Otevřeno...... ůůůůůůů
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2006110501

♥

Pěkně vyjádřeno o vůni Pravdy.

Ale k Pravdě - k tomu opravdovému žití v Pravdě se nelze prolhat, proiluzovat, prochtít, atd.

[Arat]

Pěkně, prožitkově o celé té dlouhé cestě k poznání hovoří i Ladislav Klíma v povídce Slavná Nemesis.

Vím, že mě kdysi hooodně vzala

https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/35/27/4 ... emesis.pdf

[Réza]

Pravda je jako voda živá, voňavá a čirá.
Nejde se o ni opřít,
jde ji jen žít.
Jí být.

Proto lidem, kdo Jí jsou již blízko,
tolik voní, až tak, že hlavu svou,
celé tělo, mysl i duší
skloní....
odevzdají...

na oltář Jeho.
Nebo Její?

Vše ostatní jen peklem čmoudí a smrdí.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Nádherně to těžko vyslovitelné přibližuje Anker Larsen.
Básník básníků.
Neznám lepšího, kdo by "to neuchopitelné", kouzelné, přitažlivé dokázal lépe přiblížit, než on.
Přenést tu vůni, byť ještě prchavou.
Domovinu milovanou.

Otevřeno...... ůůůůůůů
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2006110501

♥

Pěkně vyjádřeno o vůni Pravdy.

Ale k Pravdě - k tomu opravdovému žití v Pravdě se nelze prolhat, proiluzovat, prochtít, atd.

To je pravda. Nejde to. Opakuje se to na Poradně dnes a denně a pořád dokola. Nejde to nejde. Jako by to byla jedinná rada. A kdykoliv někdo (na Poradně) přijde s chtěním, iluzí, lží, tak dostane pěkně přes pazoury. Ne tudy ne. Jakoby nešlo říct kudy ano. A ono to skutečně nejde říct, viz zenové cesta bez cesty. A tak se vzájemně klepeme přes prsty. Jde to jinak vlídněji? Třeba tady na tomto fóru. Jde slevit z cíle poznání Pravdy pro všechny. Jde slevit z úsilí vlastního? Cizího? Jde jen tak pobýt spolu na společné cestě ne-cestě? Nemůže vlídnost lépe posloužit otevírání srdce Pravdě než opadované:"Tudy ne! Tudy ne!"?
???

[Arat]

Z bolesti krása se rodí,
utrpení čistější duši plodí
a pak, v jednu chvíli
hle, neviňátko očima zře
bezbřehou krajinu jsoucna
tepajícím Životem...

[armin]

Nejde to. Opakuje se to na Poradně dnes a denně a pořád dokola. Nejde to nejde. Jako by to byla jedinná rada. A kdykoliv někdo (na Poradně) přijde s chtěním, iluzí, lží, tak dostane pěkně přes pazoury.

Je to ještě komplikovanější. Dostane přes pazoury i když přijde s něčím pravdivým.

To bylo na exkurzi v pekle.
V každé kóji byl kotel, pod kterým se topilo.
U kotle byli dva čerti a když někdo vystrčil z kotle hlavu, tak ho čert praštil kyjem po hlavě.
V jedné kóji byl kotel bez asistence čertů.
Vždycky když někdo vystrčil hlavu, tak za chvíli zase zmizel v kotli.
""Co je to tady ?"
"Tady jsou Češi, to je v pohodě, ty nemusí nikdo hlídat. Jak jeden vystrčí hlavu, tak mu ti ostatní podrazí nohy."

[Réza]

Je to ještě komplikovanější. Dostane přes pazoury i když přijde s něčím pravdivým.

No, když se kácí les...

[Réza]

Jak z toho (přehnané kritičnosti) ven?

[salmo1cz]

Není to soucit, ale empatie.Je to proto, že duchovní bytost se neustále ptá" kdo jsi, kdo jsem já", málo kdo se ale zeptá čím jsi, čím jsem já.

[salmo1cz]

Když myslíš.

[Arat]

Jak z toho ven? Dovnitř.

[Réza]

Jojo soucitem. Soucit, soucítění je empatie.
Ne soucit ve smyslu lítost.

Kdou jsem?
Kým jsem?

Teprve nedávno mi byl vysvětlený gramatický rozdíl. Ve škole jsme to nebrali nebo jsem chyběla nebo jsem to vytěsnila.
Nicméně myslím, že to v obecné řeči málokdo rozlišuje.
Teď to rozlišuje salmo. Netuším přesně, jak to myslel. Zkusím, to trochu rozklíčovat, jak to vidím já, budu ráda, když to pak salmo okomentuje.

Kdo jsem?
být + 1. pád označuje podstatu podmětu.
Tedy otázka kdo jsem "kdo jsem?" vede k podstatě, k introspekci, k tomu neměnnému.

Kým jsem?
být + 7.pád označuje nabytou kvalitu, v obecné řeči často používané pro povolání. Neco dočasného pomíjivého.
Tedy otázka kým jsem? vede do pomíjivého světa individualit.

My máme 2 možnosti potkat se v podstatě, a neznám nic krásnějšího. Toto setkání je v tichu a může nastat jen po odložení individualit a všeho s nimi spojeného, po odložení konceptu prostoru a času.
Podle mě to na platformě internetového fóra není možné.
Tak nám tu nezbývá než se potkat skrze individualitu. A při takových setkáních, je asi dobré mít zmapováno kým jsem. Jakou postavou v této hře. Jaký jsem? A jakým způsobem se s druhými chci potkávat.

[vostalpetr]

Jakou postavou v této hře. Jaký jsem? A jakým způsobem se s druhými chci potkávat.

To je jednoduchý,

přece tak, naopak a ještě jinak,

jenom hlupák by hrál jen jednu roli...

[Réza]

Kdo je kým?
Kým je kdo?
Vždy jen já.
Vždy jen to.

Máš za jedna
poeto.

[Réza]

Jakou postavou v této hře. Jaký jsem? A jakým způsobem se s druhými chci potkávat.

To je jednoduchý,

přece tak, naopak a ještě jinak,

jenom hlupák by hrál jen jednu roli...

O více rolích o rom něco vím.
Člověk jen rozehraje pár nicků a hned je tu otázka, kdo jsi? Kdo jsi?

[Arat]

Noooo, většinou se to brzo pozná, kdo je za jakým nickem, přece jen "rukopis" máme docela čitelný, ale u tebe, Rézičko, zatím nevím, nevím...

[Réza]

Noooo, většinou se to brzo pozná, kdo je za jakým nickem, přece jen "rukopis" máme docela čitelný, ale u tebe, Rézičko, zatím nevím, nevím...

Milá Arat,
jsem stará známá,
ale zkouším vstoupit do diskuze s jinou energií. Jako člověk, ne jako opice.

[Réza]

Člověk je tvor zvědavý
znát sebe jen ho nebaví
a tak každý víc, či míň
zajímá se, kdo je kým
buď aby ho na zem srazil
anebo s ním radost zažil...

Já jsem též tvor zvědavý,
hádat se mě už nebaví
podstrkávat čím jsi, kým
slova, kterým chybí rým
a tak volám dost už dost
buďme tu jen pro radost