Alfonsovo

[vostalpetr]

Hle, kolik je v Petrovi lásky, jak tě miluje. Akorát, že jeho láska vyvěrá skrze 3. čakru čili vědomí jedince a jeho touhy po moci – je to analogicky láska Wolfganga Přiklopila k Nataschi Kampuschové.

To je naprosto jedno která čakra,

modifikovanou lásku za modifikovanou lásku,

čili

hovno za hovno,

mně je naprosto jedno jestli třetí nebo čtvrtá,

klidně i pátá a šestá,

protože nemodifikovaná se nachází až v sedmé čakře,

a ne v nějaký připosraný čtvrtý,

což ví každý kunda jogín že až sedmá,

zatímco každý šaktijogín ví že prostě naprosto všude....


Jana je prostě debilní píča co není schopná ani chápat duchovní texty, proto jen sere pocitářský hovna na úrovni nadržený pudový kundy,

nic proti tomu, to je OK,

jen to jaksi není nějakej "nejvyšší stav"

jak se nás tím snaží ve scé zpitomnělosti voblbovat...

[Jana]

Tak ještě jednou. V tichu srdce mizí myšlenky. Vyzkoušej to. Najdi ve svém centru to ticho, kde každá myšlenka mizí.

Jestliže tady není žádná myšlenka, tak tady není žádná cesta, protože tady není nic, co by vytvářelo představu nějakého cíle. Tady jsi v cíli. To, co Tvou pozornost tady udrží, je vědomá láska, bez myšlenek je absolutní, je blahem, a blaho je vědomá existence - sat-čit-ánanda.

A co tahle meditace:
https://www.youtube.com/watch?v=IEzV5q4qnEE

Kde tam nacházíš SČA?
Já jí tam ani u sebe ani u Eckharta nenacházím....

Tolle mluví o "přítomném okamžiku", což je skoro totéž, co přítomnost, ale skrz SČA je jasné, že to není izolovaný okamžik, ale časoprostorově neomezené furt stejné.

Maharaj dospěl k poznání, že všechno je blaženost, všechno je láska, na těchhle stupnicích vyjel až nahoru, a tam to drží samo. Kdežto Tolle se zřejmě naučil jen na okamžik vypínat vysílání, což také není na škodu a jde to zřejmě na každé frekvenci. Takže pro někoho Tolleho učení může být mnohem přístupnější, než učení Maharaje.

Typla bych si, že Tolle nikde to, že láska je vším, neříká.

Moment, mrknu na Google.

Tak ó pardon, Tolle říká, a moc pěkně:

„Láska a radost jsou neoddělitelné od vašeho přirozeného stavu vnitřní spojitosti s Bytím.“ — Eckhart Tolle

https://citaty.net/citaty/282897-eckhar ... ho-priroz/

[Alfons]

mně je naprosto jedno jestli třetí nebo čtvrtá,

klidně i pátá a šestá,

protože nemodifikovaná se nachází až v sedmé čakře,

a ne v nějaký připosraný čtvrtý

No, to je přesně jak popisuje Ra negativní entitu a její cestu, ve které je srdeční čakra považována za brzdu, pošetilost.
(Ale Ra to nekritizuje.)

Ten čakrální systém je jen takový model vývoje, je jasné že nejsme baktérie či elementy z 2. či 1. planetární hustoty (což odpovídá v našem mikrokosmu 2. a 1. čakře), jsme sebe-vědomí jedinci a žijeme v nějakých vztazích, což odpovídá 3. čakře a našemu umístění na Zemi jako původně planetě 3. hustoty (což se prý bude teď nějak posouvat). No a tak vynakládáme energii určitým charakteristickým způsobem (např. není pro nás charakteristické vzájemné fyzické požírání se).

Ra tvrdí, že abys jako negativní entita dosáhl 7. čakry, musíš mít (na rozdíl od nás pozitivních entit) velmi silné dolní 3 čakry. Ale pozor! Musíš je mít velice pečlivě vyvážené. Což teda podle mě nemáš, neb hýříš emocemi, které jsou zde v celku neužitečné, k ničemu.

Podle Ra bys měl svůj neorganizovaný hněv potlačit a pak přivést zpět k organizovanému využití:
Jakékoliv zkreslení komplexu mysli, které můžete nazvat emocionální, které je samo o sobě neorganizované, potřebuje pro to, aby bylo pro negativně orientovanou entitu užitečné, aby bylo potlačeno a pak přivedeno zpět v organizovaném využití. Tudíž můžete nalézt například negativně polarizované entity, které ovládají a potlačují takové základní potřeby těla jako je sexuální touha, aby pak mohla být v praxi, kdy je sexuální chování dovoleno, použita k prosazení vůle sebe sama nad ostatním já s větší efektivitou.

No ale moc to nechápu. Asi se prostě musíš stát chladnokrevnou bestií.

Jiné cesty není, jedinou děsivou alternativou je pak přidat se k nám na cestu lásky.

[Alfons]

Tak ještě jednou. V tichu srdce mizí myšlenky. Vyzkoušej to. Najdi ve svém centru to ticho, kde každá myšlenka mizí.

Jestliže tady není žádná myšlenka, tak tady není žádná cesta, protože tady není nic, co by vytvářelo představu nějakého cíle. Tady jsi v cíli. To, co Tvou pozornost tady udrží, je vědomá láska, bez myšlenek je absolutní, je blahem, a blaho je vědomá existence - sat-čit-ánanda.

A co tahle meditace:
https://www.youtube.com/watch?v=IEzV5q4qnEE

Kde tam nacházíš SČA?
Já jí tam ani u sebe ani u Eckharta nenacházím....

Tolle mluví o "přítomném okamžiku", což je skoro totéž, co přítomnost, ale skrz SČA je jasné, že to není izolovaný okamžik, ale časoprostorově neomezené furt stejné.

Maharaj dospěl k poznání, že všechno je blaženost, všechno je láska, na těchhle stupnicích vyjel až nahoru, a tam to drží samo. Kdežto Tolle se zřejmě naučil jen na okamžik vypínat vysílání, což také není na škodu a jde to zřejmě na každé frekvenci. Takže pro někoho Tolleho učení může být mnohem přístupnější, než učení Maharaje.

Typla bych si, že Tolle nikde to, že láska je vším, neříká.

Moment, mrknu na Google.

Tak ó pardon, Tolle říká, a moc pěkně:

„Láska a radost jsou neoddělitelné od vašeho přirozeného stavu vnitřní spojitosti s Bytím.“ — Eckhart Tolle

https://citaty.net/citaty/282897-eckhar ... ho-priroz/

No Tolle před svým probuzením žil v hrozném depresívním stavu, že v jednom okamžiku z něj vyhrklo "Já už se sebou nedokážu vydržet". A zaujal ho ten syntaktický paradox, jako by se já rozpůlilo, aby se sebou ne/vydrželo, což vedlo k osvícení. Což si ale dovodil až po několika letech pro něj náhlého a doposud nevídaného klidu a míru (a štěstí, po tom všem neštěstí/utrpení), který pak nastal.

Podle mě jsi se tou smlouvou s Bohem (jak jsi se tuším někde zmiňovala) zabarikádovala na cestě, jo, dostaneš svůj příděl štěstí, ale holt má to svá špecifiká/následky.

[Jana]

No Tolle před svým probuzením žil v hrozném depresívním stavu, že v jednom okamžiku z něj vyhrklo "Já už se sebou nedokážu vydržet". A zaujal ho ten syntaktický paradox, jako by se já rozpůlilo, aby se sebou ne/vydrželo, což vedlo k osvícení. Což si ale dovodil až po několika letech pro něj náhlého a doposud nevídaného klidu a míru (a štěstí, po tom všem neštěstí/utrpení), který pak nastal.

Podle mě jsi se tou smlouvou s Bohem (jak jsi se tuším někde zmiňovala) zabarikádovala na cestě, jo, dostaneš svůj příděl štěstí, ale holt má to svá špecifiká/následky.

Je to malinko jinak, bylo to: "Prožijeme spolu ten nejnádhernější život, jaký se dá prožít."

S Bohem - Láskou - to ani jiné nemůže být.

Jenže ono je to tak moc Boží, že já v tom nic dalšího nejsem.

Tudíž tady není ani nic, co by se mohlo v něčem zabarikádovat a mělo nějaké následky.

Bůh to totiž má Boží pořád,

protože SČA je Boží.

[vostalpetr]

protože SČA je Boží.

To tvoje štěstíčko nemá nic společnýho s SČA,

klidně si prožívej svůj subjektivně nejnádhernější život,

ale SČA nemá nic společnýho s tvým štěstíčkem a nějakou tou zpitomnělou láskou,

to je podstata vše jevů a ne nějakej pitomej pocit,

kterej je vědomej proto, protože si jej ty pitomko blbá uvědomuješ, což opět nemá nic společnýho s Vědomím,

klidně si ser svoje vizualizace, ale ty opět nemaj nic společnýho s duchovní cestou,

to je prostě přímo vopak duchovní cesty...


Klidně si prožívej ten svůj nejnádhernější život jakej si jen dokážeš představit,

ale neser do toho nějaký osvícení a nirvány,

jinak budeš poslána do píči, tak jak se ti již roky děje kdykoliv začneš blábolit svý pitominy,

katolickýho zblblo vovládaný nákým egregorem "lásky"...

[Alfons]

No Tolle před svým probuzením žil v hrozném depresívním stavu, že v jednom okamžiku z něj vyhrklo "Já už se sebou nedokážu vydržet". A zaujal ho ten syntaktický paradox, jako by se já rozpůlilo, aby se sebou ne/vydrželo, což vedlo k osvícení. Což si ale dovodil až po několika letech pro něj náhlého a doposud nevídaného klidu a míru (a štěstí, po tom všem neštěstí/utrpení), který pak nastal.

Podle mě jsi se tou smlouvou s Bohem (jak jsi se tuším někde zmiňovala) zabarikádovala na cestě, jo, dostaneš svůj příděl štěstí, ale holt má to svá špecifiká/následky.

Je to malinko jinak, bylo to: "Prožijeme spolu ten nejnádhernější život, jaký se dá prožít."

S Bohem - Láskou - to ani jiné nemůže být.

Jenže ono je to tak moc Boží, že já v tom nic dalšího nejsem.

Nu, tak toho Boha po vzoru Ježíše vezmi na Golgotu, a tam Ho ukřižuj.

(On už by to asi – z lásky k Sobě - udělal dávno sám, kdybys mu v tom nebránila.)

(Ra o tom nic neříká a tak mu to sem napíšu, aby to věděl.)

[Jana]

Kdo jsi?



"Před počátkem jsi čistým Vědomím.

Jsi Úplností Lásky v Lásce a Prázdnotou Uvědomování.

Jsi sama Existence a Mír za mírem.

Jsi tou obrazovkou na které se vše promítá.

Jsi Světlem Poznání, to Jediné které zadalo koncept stvoření stvořiteli.

Zapomeň vše, co může být zapomenuto a poznej se jako to, co nelze zapomenout.

Jsi tím na čem se vše pohybuje, jen ať se to hýbe.

Jsi Toto Teď, jsi tím Nyní! Jaké ‚já‘ by mohlo být z toho co je vyňato?

Jsi Pravdou a jen Pravda Je.



Jsi nehybností.

Aktivita tě zpodobňuje, je tvojí hrou, tvým světem.

Slunce je nečinné, jeho paprsky žijí.



Jsi sám tento vzácný Moment, sama Přítomnost

a vánek, který se tě dotkne požehná i démonům.



Jsi to Jediné, které si je vědomé

uvědomování si objektů a idejí.

Jsi Tišší nežli všímání si,
Život, který předchází chápání života.

Tvojí přirozeností je Ticho a to nelze popsat slovy.

Stále jen je.



‚Prostor‘ je tvým prvním dojmem

a Sat Čit Ánanda první formou.

Svět je tvojí myslí

a spolu vyvěrají ze Srdce.

Tady a Teď, to je tvé Srdce.

Jako Láska se objevuješ v jeskyni svého Srdce

odkud přišlo vše: prostor i čas.

Jsi to Vnitřní které není uvnitř ani venku.

Mysl odpočívající Nikde je Uvnitř, Uvnitř jsi bez hranic.

Jsi existencí v každé buňce,

toto Poznání tě požehná.



Jsi Prázdnotou, posledním Jádrem:

po odstranění Prázdnoty z Prázdnoty

zůstane jen Prázdnota, protože za ní již nic není.

Vše z ní vychází, tančí v ní - kolem ní a vrátí se jen k ní.

Jako když oceán tančí ve vlnách..

jsi sama tato tančící Prázdnota.



Nic nestojí mimo Prázdnotu a proto je Úplná.

Prázdnota je ‚mezi‘: je i není.

K Osvobození potřebuješ mít křišťálovou jistotu

že jsi tento Základ-Mír-Prázdnota.



Vše co je se děje v Tobě.

Co se stane musí se stát a proto zůstaň nezasažená-ý a klidná-ý.

Buď mírumilovná-ý a tento Mír se rozšíří.

Co vzniká z Míru je mírné,

co z neklidu je neklidné.

A proto zůstávej klidná-ý a věnuj toto vesmíru,

to je vše, co můžeš udělat.

I jen pomyslet na mír jitří Mír,

tak jen buď Tiše, buď jaká-ý jsi.



Jsi - ne ‚byl-a jsem' a ne ‚budu':

jsi Bytost, ‚Bytí‘.



Jsi to Bezčasé kam nemůže smrt přijít.

Pro to, pro co neexistuje čas není ani smrt.

Tato ‚Bezčasovost‘ je Nyní, a to je Bytí.



Život vždy září, ‚Já jsem‘ je tímto Světlem.

Tento diamant se neschová a nemůže být skryt.

Když neexistuje mysl, září tvář čistotou a nevinností.

Jednoduše buď Tiše, buď jaká-ý jsi.



Jsi Místem, které se nehýbe a necestuje, nikdy.

Vnitřní a vnější svět existuje jen díky jménu a formě.

Odstraň tedy různost z mysli odstraněním náklonnosti

k objektům, myšlenkám a činům.



Jsi zahradou radosti.

Nepotřebuješ nikoho proto abys byl-a šťastná-ý.

Jsi v zahradě radosti,

ale když si vzpomeneš na staré věci, tak tě to bolí.

Tato Radost, tento Moment rozbije mysl a utrpení,

protože Nyní je radostí.

Takže, nechoď si k minulosti pro trápení.



Po ničem netoužící Vědomí je radostí

a tichem bez otázek ‚kdy a kde..?‘ Právě Nyní!

Obklopí-li Štěstí myšlenky, stane se myslí.

Dokonce i ‚já‘ jako první myšlenka je smítkem v Radosti.

Jen díky touze a nadějím ega není nikdo šťastný.

A proto nepřemýšlej a poznáš Štěstí, jinak necháš vykvést touze,

prostě jen zůstávej Tichá-ý, protože myšlení vše pohřbí.



Abys byl-a šťastná-ý, neměl-a by jsi nic skladovat, nic mít,

nebo bude ze tvých kapes cítit leklá ryba.

Můj drahý příteli - má drahá přítelkyně,

Radost není žádná zkušenost, je to tvá přirozenost

a proto pro ni nemusíš nic udělat.

Jen Sebepoznání přináší Štěstí,

protože Štěstí je přirozeností Já.



Tady, ..Tady je víno, které nikdo nezná.

Všechno je Zde: ve Vědomí.

Vědomí je základem všeho ve Vesmíru.

To ono - ty sídlí-š v každém atomu každé molekuly a

prostor i čas z něj odvozují svou existenci.

Kdo poznává, že máš tělo a mysl a že

se pohyb mezi narozením a smrtí děje stejnému Vědomí?

Jsi To: vše konající i nekonající,

celá ta rozmanitost, celý ten soulad tkví ve Vědomí.

Popírat To je spoutání, znát Osvobození.

To jsi ty - jsi to ty!



Vědomí.



Smysly je nepocítí a mysl mu neporozumí.

Samo o sobě je všude a jako ‚já‘ vychází ze tvého nitra.

Stejné je v paprscích Slunce a obíhající Zemi.

Je za prostorem i časem: nabývají v něm na skutečnosti.

Mysl je neumí najít, dotknout se jej:

mine se cílem když se o to pokouší.

Takové pokusy jen ukrývají Stálost.

Samo se Sobě odhalí když je mysl nehybná.

Zkoumej pohyb své mysli jen pouhou chvíli,

ve vteřině zastav všechny své myšlenky a touhy,

zvláště pak první myšlenku na ‚já‘ a v okamžiku

jsi mimo běh zrození a smrti - navždy!

Tento pohyb je sansára, tvou vlastní imaginací.



Nemá to začátek a jen Sebepoznání to skončí.

Otázka ‚Kdo jsem já?‘ to skončí.

Tak se pevně rozhodni, ‚musím to udělat Hned.‘

Toto lidské narození je vzácné požehnání, nepromarni je!

Odkládání je sansára, opakované utrpení.

Kdykoli jsi v nesnázích, zeptej se, ‚sním?‘

To je ‚kdo jsem já?‘ a to tě probudí

a uvrhne do lásky se svým Já.

Pak budeš vědět ‚i vše ostatní‘

a poneseš si tuto svíci ať půjdeš kamkoli!



Zůstaň tichá-ý, nemysli a nesnaž se.

Vynaložit úsilí musíš ke spoutání, ne pro Osvobození.

Mír je za přemyšlením i úsilím.

Nepřemýšlej a nesnaž se, protože

jen úsilí To zakrývá a nikdy neodhalí.

To je proč je Tichost klíčem
ke skladišti Míru a Lásky.



Tato Tichost je ne-myslí, toto ne-myšlení je Svoboda.



Ztotožni se s Tichou Bezobsažností

a dávej pozor, abys To neměl-a za jednu ze zkušeností,

protože to je způsob, jakým tě mysl vtahuje

do pasti duality, pasti diváka a představení.



Bytí je Bytí, není tu nikdo, kdo se dívá a nic na co se dívá.

Vidíš-li něco, je to stejné jako myslet si ‚jsem svobodná-ý‘,

a naprosto stejné jako naříkat ‚jsem spoutaná-ý.‘

Až odejdou objekty,

neotálej ani u subjektu.

Nech je jít, buď Tichá-ý.

<ÓM>

Smyslem života je žít v Míru,

milovat všechny bytosti a vědět, kdo jsi.

Znej sebe sama a víš vše.



Tato neznečištěná Znalost stojí sama,

Prázdnota je sama o sobě.

Jak můžeš opustit Prázdnotu,

když je bez omezení?

Objevení se projeveného

není nic jiného než líla, hrou Prázdnoty.

Znej se Tady a Teď

prostou Tichostí.



Jsi tento vzácný Moment, představ se mu,

neslučuj svoji mysl v žádném směru:

se sádhanou, minulostí, budoucností,

dokonce ani s prázdnotou srdce a prostorem - s obsažností.

Osvobození ti poskytne vždy jen přítomný Okamžik.



Tento Moment je vždy stejný a nikdy se nemění!

Je to Svoboda, svoboda od mysli a konceptů,

tvé nejvlastnější právo po narození.

Nejlepším použitím Přítomnosti je utopit se v ní.

A proto zůstávej Tichá-ý a jsi v nitru nitra,

nevěnuj se ničemu, nevyvíjej úsilí.

Koncept snažení a cvičení tě uvězní.

Jen dli v Tichosti. Ať jsi kdekoli, zůstávej Tichá-ý.



Jména a tvary ukrývají Skutečnost: to je celé Poznání.

Pojmenovávání a sledování tvarů je na překážku Svobodě

protože pak nevidíme základ, Vědomí.

Říkej tomu socha koně a žula bude skryta,

pozoruj prsten a zlato nespatříš.

Jména a tvary se z Vědomí nikdy neosamostatní,

jako nemůže prsten opustit zlato.

I prostor je obsažen Zde: ve Vědomí,

protože jen Já je.



Než se objeví vlna je Oceánem,

než se pohne touha je Prázdnotou.

Znič chuť na otroctví pochopením, že jsi
za prožíváním, ne prožívané; jsi Viděním, ne ‚ten‘ kdo se dívá.

Jsi Vědomí, ne někdo, kdo si je něčeho vědomý.

Abys byl-a svobodná-ý, musíš být jako Svoboda a ta je v ne-toužení.



Vše je a je známé jen díky nepřítomnosti přání.

Nechceš-li nic mít, odstraň své kapsy - dualitu!

Minulost minula a tak si ji s sebou netahej po kapsách.

Proč chtít chodit na hřbitov, když jsi živá-ý?

Vše co je dočasné musí odejít a proto se

drž jen svého trvalého Já.



Vše co máš rád-a, vše co miluješ,

vše co znáš, jednou zmizí.



Když to chápeš a víš, že svět je myslí,

kterou jsi si sám-a vytvořil-a, ve které si hraješ a trpíš kvůli ní,

je to známé jako rozlišování.



Rozlišuj mezi Skutečným a neskutečným.

Poznání je neskutečné: přišlo a odejde

a proto zůstaň s neznámou Pravdou která se nemění.



Vše co se objeví tě opustí, je neskutečné

a žádný nektar z toho neplyne, tak to nevyhledávej

a když to jednou necháš jít, nevracej se k tomu.

Zůstaň věčností ve svém vlastním Bytí.



Vzdej se Prostoru

nebo ego rozpusť Poznáním.

S láskou se zamilovaně

ponoř do svého Já v touze po shledání.

Toto tázání se po Zdroji rozpustí všechny touhy.

Nejde o nalezení něčeho, co se stalo a ztratilo v minulosti,

ale jednoduše o uvědomování si přítomnosti, která je Nyní.

Jdi dovnitř tak tiše, že i myšlenka je příliš hlučná.



Zůstaň tichá-ý

s pochopením, že nejsi ego, které by mělo být Tiché.

Tato tichost, toto Ticho

nemá co do činění s mluvením ani mlčením,

protože i když nemluvíš,

tvá mysl se nepřetržitě ubírá různými směry.

Když v mysli nevznikne myšlenka, je to Ticho.

Není to vědomí objektů.

Ten kdo si uvědomuje uvědomování, ten To je!



Odevzdání znamená vzdát se konceptu oddělenosti, svého ega.

Odevzdání je podstoupením své hlouposti a podlosti

touze po existenci. To je celé.

Musíš se odevzdat jako se řeka rozplývá v Oceánu.

Odevzdání znamená rozpustit řeku izolace

v oceánu Života, znamená to přijít o svá omezení

a umožnit stát se tomu, co se stane.



Prozkoumej své dojmy a pochopení dotazováním

‚co je to za proud mysli?‘

Lidé si pletou sebedotazování s jógou a meditací.

Jóga je jednota se subjektem uvnitř.

Meditace je koncentrací na objekt venku.

Sebedotazování nemá nic společného s ničím uvnitř

ani venku.



Nemůžeš najít mysl a zabít jí, je to desetihlavý démon.

Usekni jí jednu hlavu a jiná vyroste, protože

‚jsem spoutaná-ý' a ‚jsem svobodná-ý' je naprosto jedna a táž past.

Takže jen touha po svobodě pomáhá,

protože jsi co si myslíš.

Mysli na zničení mysli a mysl bude ničit, ne zničená.

Vzpomínej jen na Svobodu a budeš Svobodná-ý.

Tak neodbytně, jako když tě bolí zuby, ‚mysli‘ vždy na Já,

protože pokračuje-li touha po Svobodě,

všechno ostatní: zvyky i rozptýlení zmizí."

Srdce které tančí - Papadží

[Alfons]

Ty to je strašný to Svobodná-ý.

Ste se úplně zbláznili s tím genderizmem.

[Alfons]

No Tolle před svým probuzením žil v hrozném depresívním stavu, že v jednom okamžiku z něj vyhrklo "Já už se sebou nedokážu vydržet". A zaujal ho ten syntaktický paradox, jako by se já rozpůlilo, aby se sebou ne/vydrželo, což vedlo k osvícení. Což si ale dovodil až po několika letech pro něj náhlého a doposud nevídaného klidu a míru (a štěstí, po tom všem neštěstí/utrpení), který pak nastal.

Podle mě jsi se tou smlouvou s Bohem (jak jsi se tuším někde zmiňovala) zabarikádovala na cestě, jo, dostaneš svůj příděl štěstí, ale holt má to svá špecifiká/následky.

Je to malinko jinak, bylo to: "Prožijeme spolu ten nejnádhernější život, jaký se dá prožít."

S Bohem - Láskou - to ani jiné nemůže být.

Jenže ono je to tak moc Boží, že já v tom nic dalšího nejsem.

Nu, tak toho Boha po vzoru Ježíše vezmi na Golgotu, a tam Ho ukřižuj.

(On už by to asi – z lásky k Sobě - udělal dávno sám, kdybys mu v tom nebránila.)

(Ra o tom nic neříká a tak mu to sem napíšu, aby to věděl.)

No ale to já bych nemoh ukřižovat Christinku.

[Jana]

No Tolle před svým probuzením žil v hrozném depresívním stavu, že v jednom okamžiku z něj vyhrklo "Já už se sebou nedokážu vydržet". A zaujal ho ten syntaktický paradox, jako by se já rozpůlilo, aby se sebou ne/vydrželo, což vedlo k osvícení. Což si ale dovodil až po několika letech pro něj náhlého a doposud nevídaného klidu a míru (a štěstí, po tom všem neštěstí/utrpení), který pak nastal.

Podle mě jsi se tou smlouvou s Bohem (jak jsi se tuším někde zmiňovala) zabarikádovala na cestě, jo, dostaneš svůj příděl štěstí, ale holt má to svá špecifiká/následky.

Je to malinko jinak, bylo to: "Prožijeme spolu ten nejnádhernější život, jaký se dá prožít."

S Bohem - Láskou - to ani jiné nemůže být.

Jenže ono je to tak moc Boží, že já v tom nic dalšího nejsem.

Nu, tak toho Boha po vzoru Ježíše vezmi na Golgotu, a tam Ho ukřižuj.

(On už by to asi – z lásky k Sobě - udělal dávno sám, kdybys mu v tom nebránila.)

Ježíše ukřižovala lidská nevědomost, pamatuješ? “Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.” (Lukáš 23:34)

No ale to já bych nemoh ukřižovat Christinku.

Důvod, proč bys ji chtěl ukřižovat je jaký? Nevědomost?

Pochopila bych ještě, kdybys chtěl nechat ukřižovat z lásky pro ni sebe.

[Alfons]

Ježíše ukřižovala lidská nevědomost, pamatuješ? “Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.” (Lukáš 23:34)

No to jo, ale kdyby si to Bůh nepřál, tak by to nenastalo. Kdyby to Ježíš nechtěl, tak by se to nestalo.

Ra tvrdí, že Jidáš chtěl zatlačit Ježíše do kouta, aby ho donutil použít jeho nadpřirozenou sílu, a tím pádem by ho židé následovali (protože ti na takové věci slyšeli), jako krále. Edgar Cayce v tranzu popisuje, jak byl Ježíš při procesu s Pilátem klidný/usmíval se, celkem nic na svou obranu nedělal. A Pilát se snažil jak mohl, aby ho nemusel odsoudit (protože mu mmj. vyléčil syna (nebo synovce) z padoucnice a jeho žena na něj naléhala, aby ho propustil).
Což celé dává docela věrohodný obraz – kdyby byl Jidáš svině, tak by se pak z výčitek svědomí neoběsil; zkrátka kdyby Ježíš chtěl, tak se té potupné a strašné smrti celkem snadno vyhnul.

Pochopila bych ještě, kdybys chtěl nechat ukřižovat z lásky pro ni sebe.

Chápej přeci, jak jsem pravil, já miluji Christínku protože je autentickou manifestací Stvořitele (Lásky). Čili ji miluji tou samou láskou Stvořitele. Láska nás spojuje. V Jedno.

Jasně že by bylo třeba ještě nějak zkousnutelné kdybych nechal ukřižovat sebe. Ale Christínu jako sebe samého nemůžu nechat ukřižovat, to je vyloučený. Jsem zmaten.

[Jana]

Chápej přeci, jak jsem pravil, já miluji Christínku protože je autentickou manifestací Stvořitele (Lásky). Čili ji miluji tou samou láskou Stvořitele. Láska nás spojuje. V Jedno.

Tak tak...

Jestli je tady je jasně Jedno, tak už není třeba žádné vysvobozování z iluze duality.

[Jana]

Chápej přeci, jak jsem pravil, já miluji Christínku protože je autentickou manifestací Stvořitele (Lásky). Čili ji miluji tou samou láskou Stvořitele. Láska nás spojuje. V Jedno.

A jestli je tady opravdu jen Jedno, to Boží, ničím nerozdělené, tak co pak na tohleto to láskou spojené Jedno?

[armin]

Chápej přeci, jak jsem pravil, já miluji Christínku protože je autentickou manifestací Stvořitele (Lásky).

Já mám dojem, že všichni a všechno je autentickou manifestací Stvořitele (Lásky). Nejen Christínka.

https://www.youtube.com/watch?v=HBtsm1OWibg

[Alfons]

Chápej přeci, jak jsem pravil, já miluji Christínku protože je autentickou manifestací Stvořitele (Lásky). Čili ji miluji tou samou láskou Stvořitele. Láska nás spojuje. V Jedno.

A jestli je tady opravdu jen Jedno, to Boží, ničím nerozdělené, tak co pak na tohleto to láskou spojené Jedno?

Prostě jednota ve dvojnosti. Tak jaký oslí ý-á.

[Alfons]

Chápej přeci, jak jsem pravil, já miluji Christínku protože je autentickou manifestací Stvořitele (Lásky).

Já mám dojem, že všichni a všechno je autentickou manifestací Stvořitele (Lásky). Nejen Christínka.

https://www.youtube.com/watch?v=HBtsm1OWibg

Vůně vlasů, barva očí, hladkost paže, jakkoli mohou celkové barevné vyznění příjemně dokreslovat, nehrají však zeleném paprsku žádnou podstatnou roli.

[Jana]

Chápej přeci, jak jsem pravil, já miluji Christínku protože je autentickou manifestací Stvořitele (Lásky). Čili ji miluji tou samou láskou Stvořitele. Láska nás spojuje. V Jedno.

A jestli je tady opravdu jen Jedno, to Boží, ničím nerozdělené, tak co pak na tohleto to láskou spojené Jedno?

Prostě jednota ve dvojnosti. Tak jaký oslí ý-á.

Co to je, jednota ve dvojnosti?

Kdyby dvojnost v Jednotě, tak by bylo jedno, jestli svobodná nebo svobodný, obojí je stejná svoboda Jediného, bez jakýchkoliv předsudků.

[Jana]

Jestli dobře rozumím, tak jednota ve dvojnosti znamená, že sjednocující síla Tě časem tak jako tak přiměje, abys jedno nenadřazoval druhému, když je to Jediným.

[Alfons]

Chápej přeci, jak jsem pravil, já miluji Christínku protože je autentickou manifestací Stvořitele (Lásky). Čili ji miluji tou samou láskou Stvořitele. Láska nás spojuje. V Jedno.

A jestli je tady opravdu jen Jedno, to Boží, ničím nerozdělené, tak co pak na tohleto to láskou spojené Jedno?

Prostě jednota ve dvojnosti. Tak jaký oslí ý-á.

Co to je, jednota ve dvojnosti?

Kdyby dvojnost v Jednotě, tak by bylo jedno, jestli svobodná nebo svobodný, obojí je stejná svoboda Jediného, bez jakýchkoliv předsudků.

Hmm, tak koukám překladatel se tam ani nepodepsal, v češtině to Papaji jistě nenapsal. A odkaz na zdroj úplně chybí. To je úroveň...

Míla Tomášová podle mě napsala nejlepší původem české duchovní texty.
Jenom a jenom kvůli Janě Lorencové jsem kdysi volil ANO.
Nejlepší moderátorka je podle mě Martina Kociánová.
Atd.

Tak si trhněte nohou a běžte si vy feministi hýkat to svoje ýá do Brusele.