Drtikolův omyl

[vostalpetr]

Nejde o duchovní omyl,

Ale o omyl filozofický...

Tvrzení, že Bůh stvořil vše dobře je sice sjednocující duchovní pomůckou

Ale těžko tvrdit že zabíjení, koncentráky apd. jsou dobře

I když holokaust vymysleli Židé při dobývání země zaslíbené


Bůh stvořil naopak vše špatně

Což je dobře pouze pro něj

Neboť Bůh se může zdokonalovat pouze nedokonalým

Protože sám již dokonalý je...


Což nakonec vidíme v celém Vesmíru všeprostupující entropii

Která je paradoxně velmi tvořivá

A dokázala stvořit i člověka


Narazíte li tedy na blba,

Jedná se nikoliv o dekadenci či omyl stvoření

Ale o nejposlednější a nejdokonalejší boží stvoření

Ovládané boží láskou - tedy entropii


Entropii lze vysvětlit tedy nejen směr času,

Ale i u zvyšující se počet blbů

A blbosti které blbové vyserou


Blbost je tedy velmi tvořivá

Ale roven i entropicka

Takže vše domrdat a zničit a zabít

Je jí vcelku vlastní...


Tito lidé se snadno poznají,

Výchozím bodem jejich života je,

Že vše je špatně, ovšem oni to napraví že bude dobře

A tak místo aby přijali, že vše je zákonitě špatně,

Což je z Božího podhledu ovšem dobře

Snaží se usilovat o dobro

Čímž ovšem zvyšují míru entropie

A jsou tak vrcholným dílem entropicke Boží lásky


Samozřejmě nelze nic namítat proti božím záměrům,

Jsou vcelku pochopitelné

Ale pokud se zrovinka někdo snaží o poznání Boha

Měl by se vyhnout jakékoliv snahy o dobro

Tím totiž jen zabredne do Boží lásky - všeprostupující tvořivé energie entropie

A dojde leda do prdele

Ǩam nakonec spěje celý stvořený Vesmir

[vostalpetr]

Proto nejlepší a nejduchovnější zkratka pro všechny dobrosery je rada,

Aby šli do prdele už teď...

Ale jim to moc nejde protože je do prdele tlačí boží entropicke láska

A tak neustále musí srat dobro

A zvyšovat míru entropie

A plnit tak Boží vůli tvoření...

[vostalpetr]

Závěrem tedy lze říci,

Že se Drtikol moc nezmýlil,

Vše je dobré, ovšem jen proto, protože vše je na hovno,

A tudíž ona pomijitelnost, nemoc a smrt

A trpíci ego...

Je dobře...


Staci to jen přijmout...

[vostalpetr]

Proč hledáme Pravdu

Otázka „Proč vlastně hledám Pravdu?“ se může zdát jednoduchá, ale v jádru ukazuje na samu podstatu lidské existence. Všechno, co nás žene kupředu – touha po štěstí, po jistotě, po uznání, po smyslu – jsou jen různé podoby jednoho a téhož hledání. Hledáme domov, který nikdy nebyl ztracen.

V iluzi oddělenosti se svět jeví jako místo boje, entropie a pomíjivosti. Mysl hodnotí: tohle je dobré, tohle je špatné, tohle musím napravit. A čím víc se o to snaží, tím víc se zacykluje v pocitu, že „je něco špatně“. Není divu, že pak i upřímný hledající občas pocítí marnost a ptá se, jestli celá snaha není jen honbou za iluzí.

Jenže právě tahle nespokojenost nás žene dál, dokud se nezastavíme v tichu a nezahlédneme, že Pravda není někde mimo nás. Ona je tady – prostá skutečnost bytí, která nepotřebuje opravy.

Když se to prohlédne, ukáže se svět Probuzených: není to nový svět, není to jiná realita, ale ten samý život bez clony hodnocení a připoutanosti. A ten je přirozeně klidný, míruplný a šťastný – protože není rozdělen.

Z pohledu mysli to může znít jako nesmysl, nebo dokonce jako nihilismus. Ale když ego ustoupí, přestane se ptát „proč“ a zůstane jen tiché vědomí: To, co je, je dokonalé.

Proto hledáme Pravdu: protože v hloubi nitra je uvědomění, že už jí jsme.




Žádný takový uvědomění nemám,

Takže pravdu nehledám

A láska mě do prdele zoufale netlačí

Takže nejsem nešťastný

A z pomíjivosti věci i své se nehroutim

Neboť tak, jako jsem dříve nebyl

Tak zase nebudu

A až nebudu, tak to vědět nebudu

Takže se z toho dozajista neposeru


V žádné iluzi oddělenosti se svet nejeví entropicky,

Neboť entropicky je,

A jednou se veškerý pohyb zastaví

A stejně tak jakékoliv uvědomění

A zůstane zde jen Já

Které nemá uvědomění sebe sama

Ťakze tvůj věčný domov bude v prdeli
ˇ

A můžeš si ho strčit za klobouk

Pokud nějaký klobouk bude

Jako že nebude...


Ono se to stane dřív,

Jen co po své osvícené smrti dosáhneš žádoucího mahasamadhi,

Takže se už znovu nenarodis

A budeš v prdeli

Protože bez uvědomění myslí

Jsi jen Já co neví že je Já


Tak papa osvícená blbko...

[vostalpetr]

Z pohledu mysli to může znít jako nesmysl, nebo dokonce jako nihilismus. Ale když ego ustoupí, přestane se ptát „proč“ a zůstane jen tiché vědomí: To, co je, je dokonalé.


Je to nesmysl.

Jen tve hloupé představy

Takže ne nihilismus ale pitomost

A nepochopení duchovních nauk...

[vostalpetr]

Z jakého jiného pohledu než z pohledu mysli by se asi tvé myšlenky,

Neměly jevit jako pitomost ?

Tvá pitomá mysl je vysrala

A má je zkritizovala...


Já se pocitáma nedojimam

A myšlenky hodnotím myslí

Nikoliv pocity...

[vostalpetr]

Nešťastní pitomci co jsou zesraní z života,

By měli jít k psychologovi

A ne se srat do duchovna

Protože pak jim u toho začne mrdat

Jen jim mrda poněkud jinak než dříve

Mrda jim svate


Tak jak byli dříve zesraní z neštěstí, tak teď jim zase mrda ze štěstí

Kterým se voblbli do oblbenosti...

[vostalpetr]

https://jirkovomoudrovani.wordpress.com ... cky-mozek/


Jakým způsobem vzniká entropický mozek je nadmíru zajímavé. V našem mozku je oblast, které říkáme síť výchozího režimu (DMN – Default Mode Network). Tato část mozku je klíčová pro naše každodenní činnosti. Zde se nachází centrum spojené s naší mentální identitou. Můžete si tuto část mozku představit jako úředníka nebo vrátného, jehož účel je filtrovat a koordinovat informace, které k nám z reality přicházejí. Smysl této funkce je jednoduchá – pomáhá nám přežívat v této realitě, udržet si určité ustálené pojetí reality. Jenže má to jeden háček. Někdy se totiž stává, že z úředníka se stává ambiciózní dozorčí, jenž zatouží mít věci maximálně pod kontrolou. Harris zjistil, že čím více je tato část mozku aktivní, tím více dochází ke snížení entropie, což v důsledku vede rigidnějším vzorcům myšlení a chování a k postupné degradaci duševního života.

[vostalpetr]

Abcioznich dozorčích je všude jak nasrano,

Především šíří strach a negace o všem co se jim nelíbí a co považuji za negativní

Aby pak mohly vysrát své představy o dobru

Které druhým vnucují cukrem a bicem...

Začíná to již v dětství

Kdy je individuální karma potlačena výchovou rodičů

Pokračuje ve školách

Ve společnost dospělých

Politika, náboženství a duchovno je plně hoven lidské dobroty

Straší se všemi možnými hovny a láká se na neměnné a věčné štěstí

Není až tak velkého rozdílu mezi Budou a Ježíšem na straně jedné

A Leninem a Hitlerem na straně druhé

Všichni své bláboly označují za pravdu

A židovský veledebil Ježíš to dotáhl až tak daleko, že sám sebe označil za pravdu...