od vostalpetr » ned 05. říj 2025 12:02:26
duchovním hledání se často setkáváme s pojmy jako štěstí, pravé Já, touha a poznání. Při povrchním pohledu se může zdát, že touha po štěstí a poznání pravého Já, které je štěstím, spolu souvisí, nebo že to je dokonce totéž. Avšak hlubší pohled odhalí zásadní rozdíl, který je pro skutečné duchovní probuzení a trvalou spokojenost zásadní.
Touha po štěstí: Nekonečný kolotoč vnějšího uspokojení
Většina lidí tráví svůj život honbou za štěstím. Věříme, že štěstí je něco, co se nachází vně nás – v materiálním bohatství, romantických vztazích, společenském uznání, dokonalém těle, nebo úspěšné kariéře. Tento přístup k štěstí je založen na touze. Toužíme po něčem, co nám podle našeho přesvědčení přinese radost a naplnění.
Problém s touto touhou spočívá v několika aspektech:
Pomíjivost: Vnější okolnosti se neustále mění. Co nám dnes přináší radost, zítra už nemusí. Vztahy končí, majetek se opotřebovává, úspěch je pomíjivý. Jsme nuceni neustále hledat nové zdroje uspokojení, což vede k nekonečnému kolotoči.
Závislost: Stáváme se závislými na vnějších faktorech. Když tyto faktory chybí, cítíme se nešťastní, frustrovaní nebo prázdní. Naše štěstí je tak mimo naši kontrolu.
Nenaplnitelnost: Žádné vnější uspokojení nikdy nemůže trvale zaplnit vnitřní prázdnotu. Je to jako snažit se naplnit propustný koš vodou. Ať už získáme cokoliv, po chvíli se objeví nová touha a pocit nedostatku.
Tato touha po štěstí není skutečným štěstím. Je to spíše jakási iluze, která nás udržuje v neustálém hledání a nikdy nám neumožní spočinout v klidu a spokojenosti. Je to stav mysli, který je definován nedostatkem a potřebou.
Poznání pravého Já jako trvalého štěstí: Návrat domů
Naproti tomu stojí poznání, že pravé Já je trvalým štěstím. Toto poznání není výsledkem honby za něčím vnějším, ale spíše objevením něčeho, co je vždycky přítomno uvnitř nás. Duchovní tradice napříč kulturami a věky hovoří o této vnitřní podstatě – Atman, Buddhova přirozenost, Kristovo vědomí, božská jiskra.
Když hovoříme o pravém Já jako o štěstí, máme na mysli:
Vnitřní podstatu: Pravé Já není naše ego, naše myšlenky, naše emoce nebo naše tělo. Je to hlubší, neměnná a nekonečná podstata našeho bytí. Je to zdroj veškerého vědomí, lásky a radosti.
Ty blbý nábožný jelito,
Není v tom žádný rozdíl !!!
Jakákoliv touha po štěstí znamená nemocné ego !!!
Zdravé ego je šťastné v jakékoliv situaci
Štěstí a láska jsou jeho přirozeným stavem
Proto se nehoní za něčím, co ma
Přirozeným stavem ega je štěstí a ne nějaký zasrany utrpení a neštěstí
Jak často tvrdí duchovní blbové
V cele s Ježíšem a Budhou
Štěstí není žádný osvícení,
Nýbrž přirozený stav děti a mnohých dospělých
proto o tom děti a ani lidé nemluví, není totiž proč
Ovšem čím větší mindrak, tím víc keců o štěstí, lásce a pravdě,
Tím víc blábolí o štěstí
Ty jsi odporny stvoření,
Ȟnusna nemocná psychopatka
Hnus všech hnusů