"....Vzchop se Jacku, projdi tím vším, vždyť všechno je jen jediný sen, jedno jediné zjevení, jeden jediný záblesk, jedno jediné smutné oko, jedna jediná křišťálově průzračná záhada, jedno jediné slovo - Drž se chlape, seber svou lásku k životu a sejdi z týhle hory a prostě buď - buď vší tou nekonečnou plodností jediné mysli bez konce, nic nekomentuj, neřeš, nekritizuj, nechval, nepřiznávej, nevykládej, nepouštěj myšlenky na špacír, jen plyň, plyň a buď vším, buď tím co je, to jediné je navěky - Slovo naději, připomíná závěje - Tohle je velké poznání, tohle je probuzení, tohle je ta prázdná prázdnota - Tak kušuj, žij, cestuj, koukej kolem sebe, rozdávej požehnání a ničeho nelituj - Sbal si svejch pět švestek a upaluj - A jsi tu odjakživa, a budeš napořád, a za všechen ten nevinnej rozbitej porcelán pod tvýma ustaranýma nohama může jen prázdnota, která dělala, že je člověk, co dělá, že o prázdnotě nemá ani ponětí..." /Jack Kerouac - Andělé zoufalství/