Duchovní cesta není dálnice.
Pedrito píše:vostalpetr píše:Ještě mě napadlo,
že jsou oba z Pravdoslavný církve, ale v tom se moc neorientuju v co že to věřej,
nejspíš asi v tu Pravdu...
Ještě že je máme, jinak by bylo nejmíň o 50% méně o čem psát..
vostalpetr píše:Ještě mě napadlo,
že jsou oba z Pravdoslavný církve, ale v tom se moc neorientuju v co že to věřej,
nejspíš asi v tu Pravdu...
No není to však nádherná sounáležitost? S tou Pravdou bych ale brzdil, protože není jen soucitná .
Kdo se zasekne (jako třeba Vostál) na tom, že to, co je, je Vědomí, které si nic neuvědomuje, ani neví, že je a pokud je něco co si něco uvědomuje, tak je to ego, které je pohybem toho Vědomí,
tak se dál v tom Poznání bohužel hned tak nedostane.
Kdo se zasekne (jako třeba Vostál) na tom, že to, co je, je Vědomí, které si nic neuvědomuje, ani neví, že je a pokud je něco co si něco uvědomuje, tak je to ego, které je pohybem toho Vědomí,
tak se dál v tom Poznání bohužel hned tak nedostane.
. Maharadž nás podněcoval, abychom poznali, co je toto já. Byl jako chirurg s ostrým skalpelem odřezávající všechny nepodstatné věci. Jeho otázky často zanechávaly člověka zcela vykolejeného, neschopného říci slova. Jeho odpovědi nebyly nikdy takové, jaké jste očekávali slyšet. Nedovolil by vám citovat písma, ale jen osobní zkušenost. Na to byl dosti háklivý. Jednou, když někdo citoval Dakšinamurtiho, hinduistické božstvo, Maharadž reagoval: Vykašli se na Dakšinamurtiho! Co ty? Jaká je tvoje zkušenost? Většina z nás se ztotožňuje s tělem a myslí; Maharadž trval na tom, abychom zjistili, co je toto tělo a mysl. Nepřišlo snad z otcovy spermie a matčina vajíčka? Tělo je pak tedy produktem konzumované potravy. Je udržované potravou, která je výtažkem pěti elementů. Můžeme být touto potravou? Bez vědomí je tělo mrtvou látkou. Když vědomí opouští tělo, není zde žádná individualita, žádný svět, žádný Bůh. Vědomí si může být vědomo sebe sama jen pokud se projeví ve fyzické formě. Vědomí je skryté v každém zrnku potravy, ve všech pěti elementech je univerzální, neosobní, všeprostupující. Vše je vědomí, a to je to, co jsme nyní. Vědomí funguje skrze formy dle kombinace tří gun, satva guny (bytísvětlo-čirost), tamas guny (tupost-pasivita-temnota), radžas guny (aktivita-vášeň-energie) a přijatému předurčení. Co se děje, když jedna z těchto forem zemře? Forma se stane opět součástí pěti elementů a vědomí splyne s univerzálním vědomím. Toto je celý proces dění, hra vědomí. Předtím, než přišla forma Co jste byli? To je to, čím skutečně jste. Toto Absolutno, Parabrahman jsou to pouhá slova, která jsme vynalezli, abychom pojmenovali Neprojevené, Nepojmenovatelné. Věčné Já, absolutně nepodmíněné, časem neomezené, nekonečné Bytí, neuvědomující si Sebe sama. Jsem, co Jsem, jak jsem vždy byl, jak vždy budu, věčně.
To snad nikdo neříká.
A Milost Boží je stejně tak mimo jakoukoliv naši představivost či teorie. Není to ani Átman, ani Brahman ani naše představa Boha - což jsou jenom takové orientační pojmy a představy pro duchovní špekulanty a začátečníky.
A tento "stav" právě není stavem ega, který ego nemůže pochopit, stejně jako my nemůžeme pochopit - zažít třeba čtvrtý rozměr ve kterém existuje ten náš trojrozměrný svět.
To se nedá vyšpekulovat.
A tento "stav" právě není stavem ega
vostalpetr píše:já jsem tedy ještě nikdá neslyšel o někom, kdo by tvrdil že si uvědomil čtvrtý rozměr,
ale už jsem četl o uvědomění čtvrtého stavu...
zažít třeba čtvrtý rozměr ve kterém existuje ten náš trojrozměrný svět
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ctvr ... ozm%C4%9Br
Čtvrtý rozměr
Čtvrtý rozměr nebo čtyřrozměrný prostor (4D) je abstraktní pojem, vzniklý zobecněním pravidel třírozměrného prostoru. Matematici i filosofové jej studují už skoro dvě stě let (např. Möbius, Riemann), protože je zaujal a nabízí zajímavé náhledy na matematiku a příbuzné obory.
Algebraicky vzniká tak, že se pravidla vektorů a souřadnicové geometrie uplatní na prostor o čtyřech rozměrech. Čtyřrozměrný vektor (uspořádanou čtveřici čísel) lze chápat jako umístění ve čtyřrozměrném prostoru. To je euklidovský prostor, který má metriku i normu, takže se všemi rozměry lze zacházet stejně: přidaný rozměr se nijak neliší od ostatních tří.
Ve 20. století byl vyvinut pojem časoprostoru, který spojuje prostor a čas, jenže s odlišnou metrikou, takže s rozměrem času se zachází jinak než se třemi rozměry prostorovými. Časoprostor tedy není euklidovský prostor, ale Minkowského prostor.
Historie
Možnost prostorů s více než třemi rozměry byla poprvé zkoumána matematiky v 19. století. V roce 1827 si Möbius uvědomil, že čtvrtá dimenze by umožnila, aby třírozměrný objekt otáčením přešel do svého zrcadlového obrazu. Kolem roku 1853 objevil Schläfli mnoho polytopů ve vyšších dimenzích, práce však vyšla až po jeho smrti. Vyšší rozměry brzy podpořil habilitační spis Bernharda Riemanna Über die Hypothesen welche der Geometrie zu Grunde liegen („O hypotézách, na nichž je založena geometrie“), kde "bod" považoval za jakoukoli posloupnost souřadnic ( x 1 , … , x n ) {\displaystyle (x_{1},\ldots ,x_{n})} {\displaystyle (x_{1},\ldots ,x_{n})}. Možnost geometrie ve vyšších dimenzích, včetně zejména čtvrtého rozměru, byla tímto podložena.
Čtvrtou dimenzi proslavil Charles Howard Hinton esejem What is the Fourth Dimension? (Co je čtvrtá dimenze?), zveřejněným v roce 1880 v časopise Dublinské univerzity. Ve své knize A New Era of Thought (Nová éra myšlení) představil tesseract (ekvivalent krychle ve čtvrtém rozměru) a ana a kata (dva nové směry) a v knize Fourth Dimension (Čtvrtá dimenze) zavedl postup, jak znázorňovat čtvrtý rozměr pomocí krychlí.
Vlastnosti čtyřrozměrného prostoru
Pro pozorovatele zvyklého na třírozměrný prostor přináší čtvrtý rozměr některé zvláštnosti:
Dvě roviny mohou mít společný i právě jeden bod. V třírozměrném světě průsečík dvou různých rovin buď neexistuje (rovnoběžné roviny), nebo je průsečíkem přímka nebo rovina (pokud jsou totožné).
Otáčivé dveře (turniket) v každém okamžiku uzavírají nějaký prostor, a přece jimi lze v čase (jako ve "čtvrtém rozměru") projít. Křídla turniketu totiž vytvářejí jakousi pohyblivou komůrku, do níž lze vstoupit, pak se při dalším otáčení uzavře a opět otevře na druhé straně. Nicméně pro statický pohled ve třech rozměrech oba prostory v každém okamžiku oddělují.[1]
Otáčivé dveře (turniket) v každém okamžiku uzavírají nějaký prostor, a přece jimi lze v čase (jako ve "čtvrtém rozměru") projít. Křídla turniketu totiž vytvářejí jakousi pohyblivou komůrku, do níž lze vstoupit, pak se při dalším otáčení uzavře a opět otevře na druhé straně. Nicméně pro statický pohled ve třech rozměrech oba prostory v každém okamžiku oddělují.[1]
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bl%C3%ADz ... A9ho_druhu
Blízké setkání
Blízká setkání se nazývají události, ve kterých se člověk stane pozorovatelem přítomnosti neidentifikovaného létajícího objektu (anglicky Unidentified Flying Object) známé jako UFO.
Terminologii a klasifikační systém představil americký astronom a UFO badatel českého původu Joseph Allen Hynek ve své knize The UFO Experience: A Scientific Inquiry [1] (1972). Právě on definoval tři typy kontaktů. Hynek a ostatní badatelé navrhli, aby se případné blízké setkání uskutečnilo v rámci 160 m (500 stop), čímž je možnost vyloučit, případně snížit možnost chybné identifikace konvenčního letadla nebo jiných známých jevů. Toto měřítko se stalo široce známým, když ho použili američtí filmaři do názvu filmu Blízká setkání třetího druhu z roku 1977. Hynek sám hrál cameo na konci filmu.
Členění podle J.A.Hyneka
Prvního druhu
Sledování jednoho nebo více neidentifikovaných létajících objektů:
Létající talíře
Podivná světla
Letící objekty, které neodpovídají stávající technologii.
Druhého druhu
Pozorování UFO a s nimi souvisejících fyzikálních efektů:
Teplo nebo záření
Poškození okolí
Kruhy v obilí
Ochrnutí lidí (znecitlivění)
Vystrašení zvířat
Interference s motory (např. přerušení chodu) nebo TV či rádiem.
Účinky v čase: mezery v paměti spojené s UFO.
Třetího druhu
Pozorování toho, co Hynek nazval „živé bytosti“, pozorované v souvislosti s pozorováním UFO.
Rozšíření Hynekovy stupnice
Čtvrtého druhu
Mimo tuto stupnici, ale v návaznosti na ni, je uváděno blízké setkání Čtvrtého druhu. Jedná se o únos. Hromadně tyto události nazýváme únosy do UFO. Na tuto kategorii odkazuje film Čtvrtý druh.[2]
Pátého druhu
Taktéž mimo tuto stupnici, má jít o kontakt iniciovaný lidmi.[3] Zakladatelem iniciativy tohoto blízkého setkání je americký lékař a ufolog Steven M. Greer.[4]
Šestého druhu
Smrt člověka nebo zvířete spojená s pozorováním UFO.
Sedmého druhu
Vytvoření hybridních živočichů, křížence člověka a mimozemšťana, buď pohlavní reprodukcí nebo umělými vědeckými metodami.
Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 201 návštevníků