https://www.apologet.cz/?q=articles/id/ ... bor/page/4Skupinkový sbor...
3.8
Kurzy AlfaKurzy Alfa navrhnul v roce 1977 ve sboru Holy Trinity Brompton v Londýně Charles Marnham jako plán, jak seznámit nově obrácené věřící se základními principy křesťnaství. Kurzy se postupně dále vyvíjely podle toho, kdo je zrovna vedl. V roce 1981 je John Irvin upravil na deset lekcí a přidal k nim víkend o Duchu svatém.
Nicky Gumbel vedení kurzů převzal v roce 1990 a od té doby jsou hlavním znakem sborového života. Když Gumbel vedl svůj druhý kurz, zjistil, že většina jeho účastníků nejsou členové sboru ani znovuzrození lidé. Když spolu jeli na víkend, všichni se obrátili. To ho zaujalo a kurz přizpůsobil potřebám právě těchto lidí a utvořil z něj nástroj evangelizace.
„Způsob vítání, atmosféra malých skupinek, jídlo, židle, květiny, hudba a probíraný materiál byly změněny aby byly přitažlivé pro lidi, kteří „chodí po ulici“ jak jen je to možné. … Nicky Gumbel vysvětluje: „Je to založeno na přátelství. Neklepeme na dveře a děláme pouze malou reklamu, ale přátele přivádějí své přátele.““
Kurzy Alfa jsou tedy založeny na přátelství a dobré náladě. Na účastníky není vyvíjen žádný nátlak a jsou jim pouze podávány informace, o něž mají zájem – takzvaný „nekonfrontační přístup“. Kurzy se vyznačují šesti zásadami:
1.Může na ně přijít kdokoli.
2.Učit se a smát se. (Learning and Laughter) (Zábava a smích je důležitou součástí kurzů.)
3.Jídlo – společné jídlo vytváří prostor pro hlubší seznámení a otevřenou atmosféru.
4.Účastníci vzájemně spolupracují a pomáhají si.
5.Je možné se zeptat na cokoli.
Kurz je koncipován na deset týdnů a skládá se z patnácti promluv. Podstatnou součástí je jeden víkendový pobyt zhruba v polovině kurzu a kurz je zakončen slavnostní večeří.
Veliký důraz kladou kurzy na Ducha svatého. Je mu věnováno několik lekcí a podstatná část víkendu. Po vyučování na víkendu by měli vedoucí Ducha svatého v modlitbě pozvat, aby přišel a dotknul se lidí. S příchodem Torontského požehnání dostala tato výzva novou dimenzi – lidé při ní začali prožívat charismatické zkušenosti. Na to jsou i připravováni (vzorová promluva Nickyho Gumbela na párty kurzu Alfa):
„Ježíš říkal…že církev je jako… hostina a slavnost a na slavnosti se každý cítí dobře. Je zde zábava a smích… Proč by na největší slavnosti ze všech neměl být smích? A to je, co vidíme dnes, smích a veselí a lidé jsou opilí – ne vínem, Pavel říká neopíjejte se vínem, ale buďte naplněni Duchem. Přijď na párty, kde se můžeš opít u Boha…Včera večer jsem byl na párty podobné této, kde bylo plno církevních vůdců a pozvali jsme Ducha, aby přišel…byla to párty Ducha svatého. Bylo to místo legrace. Církev by měla být párty.“
Právě případná zkušenost s Duchem svatým na tomto víkendu obvykle bývá zlomová – „mnoho lidí udělá za víkend takový duchovní pokrok, jako za celý zbytek kurzu dohromady.“ a mnoho lidí se v této chvíli obrátí.
„…víkend, který se uskuteční přibližně v polovině kurzu, je … jednou z jeho nejdůležitějších součást: především tam lidé uvěří… účastníci často prožijí působení Ducha svatého tím, že se jich dotkne a dá jim prožít Boží lásku…“
Tento jev, který se víceméně prolíná celým Torontským požehnáním, má kořeny již v učení a praxi Johna Wimbera, který zastával evangelizaci pomocí Boží moci, která se měla dostavit při pozvání Ducha Svatého. Bez zajímavosti není, že modlitbou k Duchu svatému zahájil Jan XXIII katolickou charismatickou obnovu, která si vytkla za cíl sjednocení církve.
Kurzy Alfa postupně začaly být používány i v jiných sborech a staly se velmi populární (poprvé byly použity mimo mateřský sbor v roce 1992). Byly již přeloženy do čtyřiceti šesti jazyků a jsou používány téměř celým spektrem křesťanských církví (včetně katolické církve). V roce 1994, kdy propuklo ve sboru Holy Trinity Brompton Torontské požehnání, zažily nebývalý rozvoj i kurzy Alfa. Nicky Gumbel v tom vidí souvislost:
„Věřím, že není náhoda, že současné hnutí Ducha svatého [Toronto blessing] přišlo ve stejný čas, kdy došlo k explozi kurzů Alfa. Myslím, že obojí jde spolu.“
Na kurzy alfa obvykle navazují skupinky, které poskytují obráceným další péči a k tomu existují i materiály, které na kurzy navazují.
„V praxi se často stává, že pevná přátelství, která během kurzu vzniknou, způsobí, že skupinky budou chtít zůstat pohromadě Avšak noví křesťané potřebují být včleněni do života společenství křesťanů. Z mnoha tisíců kurzů Alfa, které nyní probíhají, dostávám spousty požadavků na větší množství materiálů, které by byly vhodné pro domácí skupinky navazující na kurzy Alfa.“
Sbory, které se podílí na kurzech Alfa, jsou obvykle vedeny k tomu, aby se přetransformovaly do skupinkového systému.
Podle pražského koordinátora Kurzů Alfa, Tomáše Jandy, pak mají sbory sloužit k viditelnému sjednocení katolíků a protestantů do sítě jedné, obecné církve, která se již rýsuje.
„V dějinách církve je to snad vůbec poprvé, kdy se všechny hlavní proudy, ať už katolíci či protestanti, sjednotily na tak rozsáhlém projektu, užívajíce materiály se stejným obsahem a formou. Jak je to možné? Zaměřili se na to podstatné a základní.“ „Pokládáme za zásadní udržet jednotu a společný krok všech kurzů Alfa vždy v jedné denominaci, a také ve spolupráci denominací mezi sebou. Proto v pražské kanceláři usilujeme o: vzájemné povzbuzení a výměnu zkušeností, společné modlitby, společné plánování, postup a vize, společnou propagaci.“ Jde o „vytvoření kvalitní celoplošné sítě několika desítek až stovek kurzů Alfa v Praze a okolí, zviditelnění této naddenominační sítě (vlastně již celé obecné církve) široké veřejnosti, souběžné propojování Alfy se všemi dalšími církevními aktivitami a službami.“
...
3.9
Křesťanská misijní společnostJedna z organizací, která se v České republice věnovala transformaci církve na skupinkové sbory, byla i Křesťanská misijní společnost (dále jen KMS). Dan Drápal, svého času vůdčí osobnost a nositel vize KMS, považoval denominační uspořádání za hřích:
„V Praze, stejně jako v každém jiném městě, vidí Bůh pouze jednu místní církev. Do ní patří všichni znovuzrození křesťané. Rozdělení na jednotlivé denominace je hříchem Božího lidu, ze kterého je třeba činit pokání.“
Opětné sjednocení pak viděl v apoštolské službě, kterou si opatrně volenými slovy nárokoval a dával ji do souvislosti právě s KMS, jak o tom napsal ve svém, dnes již legendárním spisku “Apoštolská služba a členství ve sboru.” Toto své chápání pak mnohokrát rozváděl i v časopise KMS:
„Služba apoštola je vždy z principu naddenominační. Podobně jako služba proroka či učitele. Bůh dává tyto dary právě k sjednocení celého Těla Kristova…“
Není překvapující, že si KMS vytkla za cíl institučně sjednotit církve v ČR a v roce 1994, ústy svého tehdejšího předsedy Evalda Ruckého, ve svém tiskovém orgánu Život víry, prohlásila:
„…naše společné, upřímné získávání dalších sborů pro vizi KMS i pro členskou základnu a jejich kvalitní zastoupení na ŠV KMS. Členové UžV KMS rozdělí členskou základnu ŠV KMS podle regionů a zároveň se stanou jejich zástupci podle místa svého vlastního působení. Členové ŠV KMS začnou aktivně spolupracovat na přípravách jednotlivých drobných regionálních akcích, které budou pomáhat k růstu a prosazování Božího království na daném místě (různé akce, semináře a vzdělávací programy, evangelizační akce plošnějšího charakteru, konference menšího typu, semináře o chvalách atd.) Sbory i jednotlivci nadále porostou svým individuálním tempem a vývojem, ale zároveň budou vyzrávat i k jednotě organizační a institucionální a tak se KMS stane jakousi předsíní společného rodinného domova“
Mezi konference pořádané KMS patřila i „Vystrojení svatých“, jejichž náplní byla vyučování zaměřená na domácí skupinky, na nichž se podíleli všichni významnější tehdejší představitelé KMS. Tato vyučování je stále možné získat prostřednictvím Internetu.
Manulály Ralpha Neighbohra „Výzbroj nováčka“ pro vyučování nováčků v domácích skupinkách vydal i „Sborový dopis“, časopis Křesťanských společenství. Byla to právě Křesťanská společenství resp. Maninský sbor ČCE, který – podle Oldřicha Kadlece, prvního historického předsedy KMS – tvoří „prehistorii“ KMS.
V tomto nasměrování KMS pokračovala, jak o tom svědčí i vydání knihy: „Příručka pro vedení domácích skupinek“ od Jiřího Dohnala. Nebýt toho, že tyto aktivity přesahují denominaci Křesťanská společenství, a jsou prostřednictvím KMS zaměřeny směrem k jiným církvím, by nebylo potřebné je zmiňovat. Nutno ovšem podotknout, že dnes se KMS od vize vybudovat instituční nedenominační apoštolskou církev v ČR distancuje. Ovšem aniž by přitom KMS byla, resp. její představitelé, ochotni připustit, že o tuto věc v minulosti usilovali.
....
