Sedm nebes

[Alaja]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedm_nebes


Sedm nebes

Myšlenka, že existuje sedm nebes a nikoli pouze jedno, je součástí židovské tradice, odkud přešla do tradice křesťanské a islámské, i když součástí ani křesťanské věrouky, ani důležité tradice zvané apoštolská není.

Běžně používáme sousloví „být v sedmém nebi“, což znamená, že jsme vrcholně šťastni – a dává to smysl, protože sedmé nebe by mělo být říší nejvyšší dokonalosti, což je podle jistých představ místo, kde sídlí Bůh.

Tato myšlenka je velice stará, pochází z doby před 7000 lety, kdy v Mezopotámii vládla sumerská civilizace, jež zplodila babylonskou a chaldejskou kulturu, které zase naopak silně ovlivnily vývoj angelologie na Blízkém východě. Sedmička měla ve starověku význam úplnosti a dokonalosti. I v současnosti se této číslici přisuzuje, že přináší či znamená štěstí. Sedm nebes si lze představit jako řadu sedmi soustředných kruhů, v jejichž středu se nachází „náš“ vesmír.

Podle kabalistického pojetí je však celá záležitost o něco složitější. Sedm nebí se týká sedmi sfér stvořeného světa nazývaného Beri'a, přičemž sedm nebí v tomto světě tvoří jakýsi soubor clon, skrze něž prochází božské světlo z vyššího světa Acilut, jenž odděluje stvořený svět od Ejn Sof. Skrze tento soubor clon sedmí nebí světa Beri'a proniká světlo ze světa Acilut do nižších světů – nejprve do světa Jecira a pak do světa Asija, v němž existuje náš hmotný vesmír. A protože pozemský člověk je spojením hmoty a toho, co označujeme za duchovní, může svými duchovními složkami pronikat i nebesy světa Beri'a. Zatímco do prvního beri'atického nebe může za určitých podmínek proniknout svým duchem i člověk, který se nezaobírá duchovními věcmi, do ostatních nebí mohou proniknout jen ti, kdo o to usilují nebo splňují specifické podmínky.

Sedm nebí je v rámci kabaly spojováno též s tzv. exilem Šechiny (Boží přítomnosti), neboť Adamův hřích měl způsobit odchod Šechiny ze země do prvního nebe, Kainův hřích měl přebývání Šechiny odsunout do druhého nebe, hřích Henochovy generace měl vyhnat Šechinu do třetího nebe a hříchy dalších generací měly Šechinu postupně vypudit až do nebe sedmého. Teprve až Abrahám započal cestu návratu Šechiny. Abrahámovo počínání totiž přitáhlo Šechinu ze sedmého nebe zpět do nebe šestého. Izákovy činy poté přitáhly Šechinu do pátého nebe, až nakonec Mojžíši v sedmé generaci po Abrahámovi se podařilo vrátit Šechinu na zemi, kde spočinula ve schráně smlouvy.[1][2] Celému procesu vzdalování a přibližování Šechiny se nerozumí tak, že by se zmenšovala nebo zvětšovala Boží přítomnost na zemi, ale rozumí se tomu tak, že v jednotlivých generacích kolísá citlivost na Boží přítomnost ve světě, přičemž míra hříchu v životě toho kterého člověka nebo té které lidské generace úměrně oslabuje schopnost vnímání této přítomnosti.

Obecným hebrejským výrazem pro jakákoliv nebesa, ať už ta hmotná, nebo ta beri'atická, je slovo šamajim (שָׁמַיִם), které je vždy psáno v množném čísle a je zpravidla překládáno jako nebesa. Etymologicky se slovo šamajim vykládá „jako složenina slov šam a majim (tam, kde je voda), či jako složenina eš a majim (oheň a voda)“.[3]

Jednotlivé sféry sedmi nebes


První nebe
Je označováno talmudickým výrazem Vilon (וִילוֹן, překládáno též jako závoj, závěs, záclona), jenž pochází z latinského velum a odpovídá hebrejskému výrazu dok (דֹּק), jenž je použit v knize Izajáš.[4] První nebe obsahuje vše v trojrozměrném universu; zahrnuje fyzickou úroveň bytí. Tuto sféru obývají všichni andělé vládnoucí hvězdám, planetám a přírodním silám (např. počasí). V roli planetárních vládců sem patří i čtyři velcí archandělé – Michael, Gabriel, Rafael a Uriel.

Druhé nebe
V hebrejštině se označuje jako Rakia (רָקִיעַ, překládáno též jako klenba).[5] Tato sféra je považována za prostor, kde hříšníci čekají na poslední soud. Uvězněni zde jsou i někteří z padlých andělů, včetně těch, kteří prý měli pokoutní vztahy s pozemskými ženami. Podle islámské tradice zde přebývá Ježíš Kristus a Jan Křtitel.

Třetí nebe
Hebrejsky se označuje jako Šechakim (שְׁחָקִים, překládáno též jako mračna, oblaka).[6] V jižní polovině této sféry leží Rajská zahrada a Strom života, střežené třemi sty světelných andělů. Zde nebeské včely snášejí nebeský nektar nazývaný mana, který měl zachránit Izraelity při jejich putování pouští. V severní části Šechakim leží peklo se všemi svými hrůzami, což se může zdát podivné, ale je to v souladu s dávnou zmínkou o tom, že nebe a peklo leží těsně vedle sebe. O třetím nebi se zmiňuje apoštol Pavel v jedné ze svých epištol.[7]

Čtvrté nebe
Hebrejsky je označováno jako Zevul (זְבוּל, překládáno též jako obydlí, obývání).[8] Je domovem „nebeského Jeruzaléma“, posvátného chrámu a oltáře Božího.

Páté nebe
V hebrejštině je známo jako Ma'on (מָעוֹן, překládáno též jako obydlí, příbytek).[9] Zde jsou drženi (podobně jako v druhém a třetím nebi) někteří z padlých andělů a to především Grigoriové neboli „Pozorovatelé“ – před pádem Strážci Věže čtyř směrů.[zdroj?] Podle vize proroka Sofoniáše zde také přebývala skupina andělů zvaných Pánové, členů kůru Panstev.[zdroj?]

Šesté nebe
V hebrejštině se označuje jako Machon (מָכוֹן, překládáno též jako sídlo, základna).[10] Zde jsou záznamy o veškerém dění na Zemi, o přírodních událostech i o skutcích všech jedinců. Prodlévá zde prý i sedm Fénixů a sedm cherubínů.[zdroj?]

Sedmé nebe
Hebrejsky se označuje jako Aravot (עֲרָבוֹת, překládáno též jako pustiny, pláně, stepi).[11] Toto nebe je nejvyšší a nejdokonalejší ze všech nebes. Je příbytkem samotného Boha a nejvyšších řádů andělů, serafínů, cherubínů a trůnů. Podle Talmudu[12] jsou též v této sféře střeženy duše ještě nenarozených lidských bytostí.[13] Prodlévá zde i andělský vládce Metatron.

[Alaja]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sefirot



Sefirot

Sefirot, hebrejsky סְפִירוֹת (sfirot, sg. סְפִירָה - sefira) je slovo, odvozené nejspíše od slova סָפַר - safar - „počítat“. Často se pojem sefíra vykládá jako „nádoba“, eventuálně jako základ nebo příbuzné slovo pro výraz „sféra“ či „oblast“.[1] Sefíry jsou dle Knihy stvoření deseti cestami, které tvoří základ všeho existujícího. Zároveň jsou sefíry jakýmisi idejemi, aspekty Boha, které s ním ovšem nejsou totožné. Sefíry emanují z Boha a jsou s ním spojeny „jako je spojen plamen s řeřavým uhlíkem“. V Bahiru již získávají jména především podle biblických veršů (1Pp 29, 11, Př 2, 6; 2, 10; 4, 5-6; 8,14; 10,25; Jb 12, 13) a jsou ztotožňovány s Božími atributy, později získávají další vlastnosti (barvu, živly, prvky, Boží jména) atd.

Seznam sefír


Keter – כֶּתֶר – koruna, nejvyšší sefíra, leč není totožná s Bohem. Je hranicí, za níž se již prostírá pouze nekonečno – Ejn Sof – jedno z označení Boha. Tradice ji přiřazuje jméno Ehje ašer ehje – „Jsem, který jsem“ (resp. Budu, který budu).[2] Symbolizuje též jednotu a vůli.

Chochma – חָכְמָה – moudrost, nejvyšší moudrost, jež vyvěrá přímo z Keter, aktivní intelekt. Podle výkladů je chochma totéž, co biblický počátek, neboť verš „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“[3] se vykládá jako "V moudrosti stvořil Bůh nebe a zemi". V hierarchii Božích jmen je jí přiřazeno jméno Jah. Bývá též přirovnávána k otci nebo k prameni mužského principu.

Bina – בִּינָה – porozumění, pasivní intelekt. Pramen ženského principu, též nazývána matkou. Z Božích jmen jí náleží jméno JHVH vokalizované podle jména Elohim.

Da'at – דַּעַת – poznání – „neviditelná“ sefíra, která někdy nebývá mezi sefíry započítávána. Odděluje tři horní sefíry od sefír spodních. Podle pozdější tradice nemůže člověk horních sefír dosáhnout i kdyby chtěl sebevíce, Da'at jej odděluje jako oblak, takže nemůže sefíry obrazně řečeno ani „zahlédnout“. V původním uspořádání Mošeho Cordovera chybí, mezi sefíry ji zařadil až Jicchak Luria, který naopak ubírá sefíru Keter.

Chesed – חֶסֶד – milost, někdy je též nazývána Gedula (גְּדוּלָּה, velikost), neboť symboliuje i velkorysé jednání. Dalším pojmem s ní spojeným je láska - ahava. Tradice k ní přiřazuje Boží Jméno El, dále je jako atribut přirovnávaná k Abrahámovi. Ve světových stranách symbolizuje jih, z živlů pak vodu.

Gevura – גְּבוּרָה – síla, protějšek chesed, symbolizuje přísný (byť spravedlivý) soud, proto je někdy nazývána Din (דִּין, soud). Tradice k ní přiřazuje Izáka, jako Boží jméno pak Elohim. Ve světových stranách je přiřazována k severu, z živlů je jí pak přiřazen oheň.

Tif'eret – תִּפְאֶרֶת – krása, ozdoba, nazývaná též Rachamim (רַחֲמִים, milosrdenství), je vyvažujícím principem mezi dvěma předchozími sefírami. Božím jménem, které jí je přiřazeno, je JHVH artikulované jako Adonaj, někdy též El Šadaj. Ve vztahu k sefírám Chochma a Bina, které jsou přirovnávány k otci a matce, je sefíra Tif'eret přirovnávána k synovi nebo ženichovi. Z biblických postav jí je přiřazen Jákob. Ze světových stran symbolizuje východ, z živlů vzduch neboli vítr (ducha), taktéž někdy představuje slunce nebo nebesa. Rabínská tradice ji přirovnává k psané Tóře, kabalisté pak k zářícímu zrcadlu - אספקלריא מיארה, nebo k „proroctví Mojžíšovu“.

Necach – נֶצַח – věčnost nebo též vítězství. Tradice ji spojuje s Mojžíšem. Boží jméno pak JHVH ceva'ot (Hospodin zástupů).

Hod – הוֹד – odraz, lesk. Tradice tuto sefíru spojuje s Árónem. Boží jméno jí přiřazené je Elohim ceva'ot (Bůh zástupů).

Jesod – יְסוֹד – základ. Tradice ji spojuje s Josefem, který je nazýván spravedlivým, neboť je řečeno: "Spravedlivý bude základem světa".[4] Její Boží jméno je El Chaj (Živý Bůh).

Malchut – מַלְכוּת – království, vláda. Nejnižší sefíra, která je nejbližší pozemskému světu. Tradice ji přiřazuje k Davidovi a někdy i k Ráchel. Je přirovnávána k dceři, nevěstě. Boží jméno, které jí tradice připisuje, je Adonaj (Pán). Ze živlů jí náleží země, ze světových stran pak západ. Z planet měsíc, v rabínském pojetí symbolizuje ústní Tóru.
Uspořádání sefír

Sefíry byl zpodobňovány v různých uspořádáních. Jedním z nejstarších je zobrazování sefír jako soustředných kruhů, vyvěrající jedna z druhé. Dalším populárním zobrazením byla aplikace na Boží jméno JHVH. Písmeno „jod“ symbolizovalo Keter a Chochma, „He“ pak Binu, „Vav“, jehož číselná hodnota je 6, šest prostředních sefír, druhé „He“ na konci pak sefíru Malchut.

Nejpopulárnější zobrazení je tzv. Strom života, známý od středověku, někdy se též nazývá „sefirotický“ nebo „kabalistický“ strom. Sefíry jsou v něm hierarchicky uspořádané od nejvyšší po nejnižší, navzájem propojené cestami, kterých je celkem 22, což je počet odpovídající písmenům hebrejské abecedy. Počet deseti sefír a dvaceti dvou cest (pímen) odkazuje zpět na tezi, kterou zastává již Sefer Jecira. Někteří autoři, jako např. Warren Kenton (Z'ev ben Shimon Halevi), aplikují na tyto cesty také tarot, ale ten nemá s kabalou ani s židovstvím nic společného kromě toho, že používá hebrejská písmena a tudíž má shodou okolností 22 karet.

Uff...

[Alaja]

https://damskydenik.cz/lifestyle/zena-z ... d=12812130

Žena byla považována za mrtvou celkem 27 minut. Pak se náhle probudila a popsala posmrtné okamžiky, nebe a peklo existuje

Tina byla mrtvá téměř 27 minut a po oživení začala vyprávět, jaké je to v nebi. Dokonce uvedla, že viděla Ježíše před branou.

O posmrtném životě existuje mnoho faktů a výmyslů, které se za spoustu let zaznamenaly. Lidé o něm hovoří tak, že se dostali mimo své tělo, které stále žilo, ale oni se na něj dívali mimo něj. Viděli veškeré okolní prostředí i živé lidi a sledovali celou situaci, která se odehrávala na místě kolem jejich těla. Někteří jedinci žijí v domnění, že po smrti se dostanou na určité místo nebo se budou toulat po světě jako duchové. Protože je lidská fantazie obrovská, koluje po světě velké množství teorií o posmrtném životě.

Žena se probrala po 27 minutách
Žena zažila situaci, kterou by si nepřál zažít nikdo z nás. Tina Hinesová z Phoenixu v Arizoně se jednoho dne vydala se svým přítelem na dobrodružný výlet, při kterém chtěli společně vystoupat horu. Při průběhu této akce se jí bohužel zastavilo srdce. Její přítel Brian si toho všiml a ihned zareagoval. Ihned začal s pokusem o oživení. To se mu úspěšně podařilo. Po úspěšném oživování Brian ihned zavolal záchranáře. Po příjezdu záchranářů muselo být provedeno oživování Tiny ještě šestkrát.
Tato žena Tina Hines se může dodnes považovat za šťastnou ženu. Jedná se o matku početné rodiny (4 děti). Tina byla mrtvá celkem 27 minut a přesto přežila. Lékaři se jí opakovaně (šestkrát) pokoušeli oživovat, dokud se jim nepodařilo ji přivést zpět k životu. Po jejím posledním a úspěšném oživování nemohla mluvit. První, o co požádala byla tužka a papír, aby mohla psát. Na papír napsala slova „Ona existuje.“ V ten moment nikdo nechápal, co tím chce Tina říct.

Tina začala vyprávět o nebi
Po nějaké době se ukázalo, že Tina ve stavu klinické smrti zažila, jaké je nebe. „Bylo to tak skutečné a barvy byly zářivé.“ Tyto slova pronáší Tina ohledně nebe, ve kterém se měla ocitnout, zatímco se jí její přítel i záchranáři pokoušeli několikrát oživovat. Dále Tina vyprávěla, že viděla postavu, o které si myslela, že je to Ježíš, který stojí před jasně žlutou bránou.
Na tento případ se zaměřili i odborníci, kteří hledali vysvětlení pro zážitek Tiny. V roce 2013 proběhla studie, která ukázala, že v okamžiku smrti je náš mozek mnohem aktivnější, než když jsme vzhůru. Některé zážitky, které zažili jiní lidé jsou považovány pouze za halucinace. Nikdo však nemůže s jistotou říct, jaká je pravda. Možná, že lidé ve stavu klinické smrti mají velice bujnou fantazii a zdají se jim pouze sny. Na druhou stranu jejich tvrzení může být pravdivé. Zatím nikdo nepřišel s důkazy, jestli se jedná o fantazii nebo fakta.

Zdroj: Metro