Re: Ohýbání pravdy
Příspěvekod armin » pon 30. lis 2015 17:55:06
irulan píše:
K Miroslavove "důvěře" versus "víře": myslels to ve smyslu tom, ze důvěra je jakási absence kontroly s neocekavanim určitého výsledku (narozdíl od viry, kdy je ocekavan a chtěn určitý výsledek)?
Důvěra není absence kontroly. Ta "kontrola" je v tomto případě spíše bdělostí, to znamená uvědomování si toho, co se děje a případně z čeho to vychází (proč se to děje) a kam to směřuje. Účelem takové bdělosti je poučení, poznávání, nikoliv ovlivňovat, aby to nějak bylo nebo nebylo. A ta bdělost je nejen k tomu co přichází ale i k reakcím mysli, emocím, druhým lidem atd. Zkrátka ke všemu co se v mysli objevuje.
Nemáme jiný cíl, než poznání, Pravdu a to ať cesta vede přes nebe a nebo přes peklo. Na tom nezáleží.
A takovou bdělost probouzí touha po Pravdě, po poznání toho, co vlastně je a proč to je, a to taková, která je stálá a mnohem silnější než všechny ostatní touhy.
Důvěra k "životu" spočívá v tom, že člověk důvěřuje tomu, že co přichází, je právě to, co potřebuje na své duchovní cestě k poznání.
Touto důvěrou se naváže přímý a stálý kontakt s vnitřním Učitelem (jiní třeba říkají s Bohem), který se může projevit například i tím, že se objeví Mistr v lidské podobě.
Jinými slovy tuto důvěru formuluje CH.Trungpa, například jako "lví řev":
… „Lví řev“ je nebojácné prohlášení, že jakýkoli stav mysli včetně emocí je zpracovatelná situace a je připomínkou v meditační praxi. Uvědomujeme si, že chaotické situace nesmí být odmítány, ani je nesmíme považovat za regresivní podněty, které nás vrací zpátky do zmatku. Musíme respektovat vše, co se děje v našem stavu mysli. Chaos by měl být považován za mimořádně dobrou zprávu.
Přetváření neboli transmutace neznamená odmítnutí základních kvalit emocí. Přesněji řečeno se tento proces podobá alchymistické praxi, při které se proměňuje olovo ve zlato. Neodmítáme základní kvality materiálu, ale měníme vzhled a látku. Zakoušíme tedy emoční vzedmutí takové, jaké je, ale přitom s ním stále pracujeme, sjednocujeme se s ním.
Může se objevit strach, že emoce budou natolik silné, že nás mohou strhnout a ztratíme svoji důstojnost, postavení lidské bytosti.
Transmutace znamená, že tímto strachem projdeme. Dovolíme si v emoci zůstat, procházet jí, poddat se jí a prožít ji. Začneme vycházet emoci vstříc místo toho, abychom jenom zažívali, jak emoce přichází k nám. Začne se vyvíjet vztah, tanec.
V důsledku toho se i nejsilnější emoce stanou dokonale zpracovatelné, místo toho aby nás strhly, protože zde není nic, co by mělo být strženo, neboť jsme nevytvořili žádný odpor.
Pokud zde není odpor, objeví se pocit rytmu. Hudba a tanec probíhají současně. To je lví řev. Cokoliv se objeví v samsárické mysli, je považováno za cestu. Vše je zpracovatelné, účinné. To je odvážné provolání – lví řev.
Pokud vytváříme „záplaty“, abychom zakryli to, co považujeme za nefunkční, nezpracovatelné situace – metafyzické, filosofické, náboženské záplaty – pak naše jednání není lvím řevem.
Je to velmi žalostné skučení zbabělce….
Mnau...
To je kočičárna...
.