810.
Je dokladem, resp. důkazem dokonalého jogina nebo mystika úplné zdraví a štastný osud? Setkávám se s lidmi, kteří mají tento názor.
Ti lidé jsou na omylu. Kdyby tomu tak bylo, pak by Mahariši, Ramakrišna, Vivekananda a jiní duchovní velikáni museli být úplnými břidily. Duchovní život sám o sobě nemůže zpravidla vyřešit úplně všechnu karmu z daleké, třeba již zapomenuté minulosti, nehledě k tomu, že mnoho negativních působení přijímá jogín odjinud, např. od svých žáků, od svých příznivců i nepřiznivců, a to at chce nebo nechce. Jeho tělo není nesmrtelné a podléhá stáří a chorobám právě tak, jako jiná lidská těla.
Jiné to však je, pokud jde o osobní vztah jogína k jeho vlastním fyziologickým změnám a utrpením. On není činitelem, a proto ve skutečnosti není ani nositelem této karmy. "Nejednám, nic se mi nestává..." zpívá jkogín Aštavakra, který sám na tom byl fyzicky i osudově velmi zle. Aštavakra totiž znamená "devět krát zlomený". A když umíral Mahariši ve velkých bolestech na rakovinu ruky a žáci ho prosili, aby neodcházel, řekl: "Vždyt já neodcházím, kam bych mohl jít?"
Duchovní obři mohou trpět a také trpí, mohou umřít a také umírají, třeba na kříži a přece od nás neodcházejí. Jsou věčně zde a všude, nebot takoví, jací jsou, jsou nekoneční a nesmrtelní. Dokladem jejich stavu nejsou osudy jejich těl, ale duchovní zažívání nejvyšší Pravdy Absolutna a to nemá se změnami smrtelného těla člověka nic společného.