Rozhovory s Eduardem Tomášem

[Trini]

810.

Je dokladem, resp. důkazem dokonalého jogina nebo mystika úplné zdraví a štastný osud? Setkávám se s lidmi, kteří mají tento názor.

Ti lidé jsou na omylu. Kdyby tomu tak bylo, pak by Mahariši, Ramakrišna, Vivekananda a jiní duchovní velikáni museli být úplnými břidily. Duchovní život sám o sobě nemůže zpravidla vyřešit úplně všechnu karmu z daleké, třeba již zapomenuté minulosti, nehledě k tomu, že mnoho negativních působení přijímá jogín odjinud, např. od svých žáků, od svých příznivců i nepřiznivců, a to at chce nebo nechce. Jeho tělo není nesmrtelné a podléhá stáří a chorobám právě tak, jako jiná lidská těla.
Jiné to však je, pokud jde o osobní vztah jogína k jeho vlastním fyziologickým změnám a utrpením. On není činitelem, a proto ve skutečnosti není ani nositelem této karmy. "Nejednám, nic se mi nestává..." zpívá jkogín Aštavakra, který sám na tom byl fyzicky i osudově velmi zle. Aštavakra totiž znamená "devět krát zlomený". A když umíral Mahariši ve velkých bolestech na rakovinu ruky a žáci ho prosili, aby neodcházel, řekl: "Vždyt já neodcházím, kam bych mohl jít?"
Duchovní obři mohou trpět a také trpí, mohou umřít a také umírají, třeba na kříži a přece od nás neodcházejí. Jsou věčně zde a všude, nebot takoví, jací jsou, jsou nekoneční a nesmrtelní. Dokladem jejich stavu nejsou osudy jejich těl, ale duchovní zažívání nejvyšší Pravdy Absolutna a to nemá se změnami smrtelného těla člověka nic společného.

[Trini]

834.

Co je to vlastně pokora? Stále nám ji doporučujete a předpisujete jako podmínku Poznání, a já vůbec nevím, co to znamená.

Pokora znamená, že máme přistupovat k Poznání nebo k Nadjá nebo k poslednímu Pozorovateli v nás s velikou úctou, důvěrou a -s- -o t e v ř e n ý m- - s r d c e m-. Že si nesmíme dělat představu, jak vypadá to, co toužíme dosáhnout, ale naopak úplně se Tomu podrobit. Musíme být povolní a tak otevření, abychom se učinili průchodem oné neznámé síly, kterou očekáváme. Božství k nám nesestoupí, dokud mu neukážeme, že jsme úplně slabí, omezení a nevědomí. My je nesmíme chtít používat, ale musíme dovolit, aby Ono použilo nás.

[Trini]

842.

Existuje nějaký základní omyl, pro který i oddaný uctivatel Boha se nemůže dostat do Poznání?

Ovšem, je to myšlenka "já". Ta způsobuje, že si člověk myslí, že existují dvě nezávislé entity: Bůh a člověk. A zatím existuje ve skutečnosti jen Bůh.

Ale bhakti-jogín si přece vždycky myslí, že existuje Bůh a člověk.

Proto dochází k úspěchu jedině tehdy, když velkou oddaností a láskou k Bohu zruší pocit "já", džnanín k tomu dojde rozumem.

Co si nakonec myslí takový bhakta?

Myslí si, že všechny činy jsou činy Nejvyššího, čímž se vlastně stává džnaninem.

Má Bůh či Absolutno pocit já?

Nemá, jeho stav je stavem neosobnosti.

Jak je tedy možno, aby jogín zaměnil svůj stav osobního "já" za božský stav neosobnosti?

Bhakta to provede láskou, karma-jogín neosobní činností a džnanín rozumem a jednobodovou koncentrací.

Je taková změna stavu trvalá?

Zpravidla není trvalá. Proto, když jogín pozná jednou svůj pravý stav, má se ho pevně držet.

Proč to není hned trvalé?

Ego vzhledem ke svým vasanám (závislostem), které tvoří jeho sílu, se rychle znovu uchopí své vlády. Proto se je snažíme zneškodnit všemi možnými prostředky.

[Trini]

940.

Jaký je rozdíl mezi iluzí a skutečnosti?

Iluze je to, co se mění. Skutečnost zůstává věčně stálá, jedna a tatáž a nikdy se nemění.

Co je ego, iluze nebo skutečnost?

Ego, jak je známo, je spíš iluze.

Jak to "spíš"?

To, co se v egu mění, - a ego je v trvalé změně, jak známo - je iluzorní. Jeho základní životnost, paprsek Nadjá, je však provždy beze změny. Ten se ale sám o sobě v čase a prostoru nikdy neudrží. Když se tedy ego úplně očistí, to znamená, když se zbaví toho, co tvoří jeho sílu resp. dělá ego egem, zůstane právě jen tento čistý paprsek Nadjá, který se však okamžitě vrátí do svého Zdroje.

Proto tedy říkají buddhisté, že ego vlastně neexistuje.

Ano, a mají ze svého hlediska pravdu.

[Trini]

772.

Nemohu se zbavit ega. At se soustředím na cokoli nebo kohokoli pronásleduje mne ego jako neúprosný drak. Co mám dělat?

Soustředit se na ně.

Na ego?

Ano, přímo na myšlenku-cit "já".

Ale co tím proboha získám? Vždyt takovým soustředěním budu ego spíš posilovat.

Jen zdánlivě. Když vytrváš, osamostatníš myšlenku "já" a tato myšlenka se sama neudrží.

Co provede?

Sklouzne zpět do zdroje, z něhož povstala. A tím zdrojem je Nadjá.

To tedy dosáhnu Poznání?

Samozřejmě, a je to nejrychlejší a nejspolehlivější cesta, jakou znám.

To se mi nějak nezdá. Poslyšte, není v tom nějaký zádrhel? Víte, myslím nějaká podmínka nebo tak něco.

Nepatrná. Musíš to dělat s citovou oddaností a odevzdaností.

To jsem si mohla myslet. To je právě totiž to, co neumím.

[Trini]

993.

Myslíte, že by mystikové a jogíni byli s to odvrátit hrozbu jaderné války?

Možné by to bylo...

Tak proč to neudělají?

Usilují o to již dávno, ale je jich stále ještě málo na tak veliký úkol a mnozí z nich možná nejsou ještě dost erudováni, resp. kvalitní. Přesto myslím, že jistý jejich vliv je poznatelný.

To bych neřekl, vždyt válečné napětí ve světě je čím dál tím větší.

To je možné, ale je zde odklad. Je-li pravda, že třetí světová válka měla nastat 20 let po druhé, tak jako nastala 20 let po první, pak bylo lidstvu dáno mnoho příležitosti, aby zatím prohlédlo, kam se řítí. Toto prohlédnutí může odvrátit zkázu.

V čem soudíte, že spočívá ona problematická pomoc duchovních lidí?

Ve změně myšlení a hlavně v občasném vystupování do bezčasé atmosféry. Jedině tato změna může totiž způsobit, aby se otevřely posvátné průduchy kosmických sil, které by pomohly lidstvu v jeho úsilí za mír a za více světla.

Ale to může trvat velmi dlouho, než dojde k takové změně.

Tato veliká změna se nemusí odehrát v celém lidstvu najednou, také ani nemůže, stačilo by k tomu několik duchovních silných jedinců. Ale i ostatní lidstvo se už částečně mění, aspon ve svém celku. Stává se odevzdanějším, pokornějším a také méně hedonistickým...

Toho jsem si vůbec nevšiml; čím, prosím Vás?

Strachem, který se šíří a stoupá v lidských duší přímo úměrně se stoupající hrozbou katastrofy.

-

A mohli bychom my, kteří ještě neumíme tak dobře meditovat jako těch pár vyspělých jedinců, mohli bychom také nějak pomoci?

Určitě! Každý den při vašich meditačních pokusech se vroucně modlete, aby božské Světlo vstoupilo do vás a procházelo vámi k požehnání lidstva (P.B.) Přitom obrat´te tvář k slunci nebo aspon směrem slunce a mějte nohy nezkřížené. Pak proneste potichu tato silná mantram: Subham astu sarvadžagatam - Štastny necht' jsou všechny bytosti. Rozumíte: VŠECHNY. I ty, které vám byly dříve lhostejné, které jste dříve nenáviděli, nebo kterými jste opovrhovali.

[Trini]

754.

Je známo, že různí duchovní Mistři mají různé povahové vlastnosti a že některým dokonce přetrvaly i některé vlastnosti negativní nebo vady. Znamená to, že jejich Poznání je různé?

Ne. Poznání Pravdy je vždy stejné, ale ne všichni duchovní Mistři jsou v něm hluboko upevnění.

Čím se to vysvětluje?

Větším nebo menším rozpuštěním ega.

Tomu nerozumím.

Vhodíte-li do vody kostku cukru a ponecháte-li ji tam dostatečně dlouho, rozpustí se. Ale když ji včas opět vytáhnete, nerozpustí se docela. Možná, že i časem znovu uschne.

Ale už nikdy přece nebude taková, jako byla předtím.

Správně, něco z ní ubylo, ale ne všechno. A právě tak rozpustí se ego úplně v ohni Pravdy, takže individuální já úplně vyhasne, kdo by ještě mohl být nositelem povahových závislostí? Proto se musíme všichni snažit o úplné rozpuštění ega, při němž se všechny závislosti spalují, a hlavně negace.

[Trini]

780.

Proč se nemůže obyčejný člověk v samadhi udržet natrvalo?

Protože je doopravdy natrvalo nechce. Jeho generální zájem není dosud ve sféře trvalého Míru.

A kde je?

V oblasti nových zkušeností a neklidu. Tzv. "normální" člověk nechce ve skutečnosti - j e n o m- b ý t - , chce být někým nebo něčím.

Ale přece touží po míru, proč to je?

Protože podvědomě cítí, že nedochází v zevním světě konečného naplnění, tak zas hledí honem z něho uniknout. A tak se to stále opakuje.

Jak může tohle hledání a přestupování dlouho trvat?

Dokud nebudou vymazány všechny hlavní závislosti, které člověka vytahují do světa. Teprve když dochází k vyrovnání, t.j. aspon k rovnováze zájmů, člověk žije ve světě i mimo svět a je klidnější.