Pro volnost bytí, snad...
Nikde nikdo...
Tedy pro volnost bytí člověka uvolněného od toho zosobnění. Univerzální vědomí se jaksi uvolňovat nepotřebuje. Nýbrž ten, kdo se v něm ohraničil. Člověk. Svobodomyslá bytost. Ty hranice, stěny vězení, mohou být různé. Tím co po nich vězeň maluje. Třeba obrazy beznaděje, nebo oken a dveří, obzorů.. tedy naději. Ale obojí je snění. Ani jeden styl malby ty zdi nezboří.
Existuje jedna hádanka, máš čtyři pilule, dvě červené a dvě modré. Stejný tvar, velikost i vůně. Jsi ve tmě v prázdné místnosti, a zachránit se odtud můžeš, jen když sníš jednu červenou a jednu modrou...