Vnory

[vostalpetr]

Tomášová popisuje:
První vnor jako meditaci – počáteční ztišení mysli.
Druhý vnor jako koncentraci – soustředění bez rušivých myšlenek.
Třetí vnor jako kontemplaci – hlubší vnímání skutečnosti bez pojmů.
Čtvrtý vnor jako hluboké pohroužení – stav, kdy se mysl zcela ponoří do ticha a přestává být oddělená od Bytí.
Pátý vnor – stav, kdy se zcela rozplývá osobní identita a zůstává jen vědomí bez obsahu. Tento stav Míla Tomášová popisuje jako „vstup do světla“, kde není ani pozorovatel, ani pozorované – jen čisté jsoucno.



To jsem rád žes nám to vysvětlila

Ale je mne to u prdele

Za prvé jsem to kdysi četl a v pohodě zapomněl

Za druhé, v tvém případě je to také k ničemu

Protože ty se nacházíš již v šestém nejvyšším vnoru

Čili v prdeli !

Věčném a neměnném zpitomeni sebestředneho ztotožnění ega s pocitem lásky



Mimochodem,

Pozorovatel, pozorování i pozorované zde stále je

Ne že zde není

To by sis ani prdel neutrela a ani hovno na internet nevysrala

Ale tvoří celek Vědomí, tedy Vědomí v klidu i v pohybu


Samozřejmě kundu tvých kvalit nějaký to zasrany pozorování nezajímá

Mindraka co sere hovna zajímá pouze on sám - pozorovatel

A to co potřebuje potlačet - pozorovane

A o pozorování ví hovno, je mu totiž u prdele



Takže tahni do prdele svého šestého vnoru,

Vymrdana kravo !

[vostalpetr]

Láska je Bůh.

Bůh je vším, co je.

Láska je všechno, co je.






Jj, to je tvůj šestý vnor,

Oblbenost slovy které v tobě vzbuzují tu sebestřednou lásku

Blábolení hovadin pro tvé sebeoblbovani predstavami a pocity

Otázkou je, kdyze se z toho svého průjmu konečně vysereš

Vypada to ovšem na nějakou pořádnou zatvrzenou infekci

Kterou se urputně snažíš léčit sladkými dortiky

Takže jsi z toho zesrana až po uši


Prostě jsi v prdeli a vezis v hovnech-..

[vostalpetr]

Láska je nevyčerpatelná právě tak jako Pravda sama. Její pramen je božský, nekonečný a nepomíjivý. Ať milujete člověka či Boha, tryská z vašeho duchovního srdce znovu a znovu a zaplavuje vás svou sladkostí, milostí, životností, silou a blahem tak dlouho, dokud ve vás žije poslední paprsek života. Láskou k Bohu se otevírají všechny průduchy k němu – mnohem mocněji a přirozeněji než jakýmkoli intelektuálním pochopením. Milujte člověka, a vaše láska možná bude dřív nebo později opětována. Milujte Boha, a Bůh vás přímo zaplaví láskou, vodopády lásky, někdy až neúměrně závratnými vlnami štěstí, míru a blaženosti...
Metafyzika cesty Lásky je prostá. Když všechno, co máte a co jste, odevzdáte lásce – k Bohu, lidem nebo i zvířatům – síla ega postupně slábne, až ego nakonec zmizí. A když zmizí ego a jeho síla, objeví se identita mysli s absolutním a nekonečným jástvím. A to je – na rozdíl od egoismu – naše pravé jáství, bytí. Indové mu říkají Átmán. Kristus ho nazýval Královstvím nebeským. Toto království není rozdílné od Absolutna. Není zde dvojnosti, jen jednota Bytí, Jsoucnosti, nejvyšší Existence. Jenom Bůh jest.“
— Eduard Tomáš, Cesta lásky

No to je hodně blbej popis bhaktijogy,

On holt Tomáš byl katolik, takže není divu že psal pitominy,

Takhle to může fungovat pouze u lidí jako byla Tomášová

Která měla spontánní prožitky již v dětství

Ale u většiny lidí to funguje tak, že skončí v ztotožnění s extázi...

A to je v 99,9 procentech konečná !



Takovej Ramakrisna to věděl moc dobře o těch lizacich medu...

Jenže, on uctíval Kali, to byla jeho matka,

A ne nějaký pocity lásky k lidem a bohu...

[vostalpetr]

Právě z toho, jak ty popisuješ to, co poznáváš a stále to dokola opakuješ, je duchovně zkušenějšímu zřejmé co to poznáváš, žiješ a myslíš si, že je to to, co poznávají probuzení.
Já za tebe nic netvrdím, říkáš to sama svými slovy a způsobem, jakým do toho komponuješ slova Probuzených vytržená z kontextu.

Žádné podrobnější podívání s tím nic neudělá.
Slova v tvém případě evidentně nepomohou. Jediné, co by to mohlo změnit, je tvůj osud, nějaký osudový zvrat. Boží mlýny sice melou pomalu, ale jistě. Všechno má svůj čas a smysl.

U takovéhoto zblbnutí nelze příliš očekávat nějaký osudový zvrat,

Dokonce ani v okamžiku smrti ne

Místo smíření se světem - uvolněním se od světa

Zde bude urputne oblbování se chtěným

(Neboť tonoucí se stébla chytá)

Jak znamo, blázny a magory nechává osud napokoji

Nemají ego, lépe řečeno jsou zcela tím s čím se ztotožnili

Takže zde není šance to potlačené přivést k životu

V podstatě vězi v dvojité "iluzi" sebezapoměni a oblbeni...

[Pedrito]

Dokonce ani v okamžiku smrti ne

Udělá to prostě šmik, a finito

Ten nejzažší, jak se říká vnor, je tomu podobný, akorát už žádná individualita, co by to mohla dle svého úžasného poznání nějak zpětně vnímat a vyprávět... Šmik.

[Pedrito]

Se to jaksi uskutečňuje za života, ne v smrti. To jsou fantazie, když živý vypráví o smrti, jak tam jeho duša prochází kdoví čím.. Je to chorý mystic nesmysl. Mozek tyhle triky umí, měl spoustu času se je naučit. A zapoměl tak, co se naučit nedá, přirozenost a spontaneitu...

[Pedrito]

Nikdo nepotřebuje vědět, jak se narodí, ani jak se umírá. Ani to vědět nejde, jenže mozek si tyhle události žádá vysvětlit. A tak vytvoří náboženství, filozofie, vědy.. a úhledně se obnažující historii a tomu, kam je se svým tělem zasazen, narozen...

Brahma ale tohle vůbec nevidí, je právě pod tím pěkně schované...

A mozek už z něho vyzdvih Átmá a vytvořil mu křeslo v nebesích...

Jo to by fungovalo a byl by mír na zeměkouli chvíli, kdyby aspoň to Átmá většina zaregistrovala.
To by snad všude rostly fíky...

Zkrotit mozek, jak indián koně. Ne ego. Jen ego (já) krotí ego (já), a nikdy se zkrotit nemůže, ono se rádo rozdvojuje na pozitivní a negativní, pravé a iluzivní (díky naukám). Ani není čemu se divit, že svět je napůl...

Ale jak říkal Mr. Yoda, ... si nevzpomenu, ale bylo to hezký.

[Pedrito]

Ale vzpomenul jsem si na něco jiného, když temný pán sršel mocnými silami proti dívce, poslední z rytířů. A myslím, že jí pravil, nemůžeš mě porazit, jsou zamnou všechny síly temnoty. A dívka jen řekla, a za mnou jsou všechny síly světla...
Kdyby to řekla jen tak, jako vědění, pán temnoty by vyhrál. Ale ona to cítila...

A to je ten rozdíl - mantry a mantry, či lásky a lásky, či pravdy a pravdy.. či meditace a meditace, atd...

[Pedrito]

Tenhle mentální boj není mezi božstvy (aspekty bytí), nýbrž od počátku jen a pouze mezi lidmi, jejich já. Všude jinde je jen harmonie (kosmu, přírody)...

[vostalpetr]

Ale jak říkal Mr. Yoda, ... si nevzpomenu, ale bylo to hezký.



Nechť tě provází síla !

[Pedrito]

Nechť tě provází síla !

Jo, právě mě provedla...

[Pedrito]

Ono je to jednoduché, jako to miminko. Na něm stojí lidský svět. Čili ano, sympatie a splynutí těl, co byla taky kdysi miminka, vzešlá z předešlých splynutí...
Nebýt těchto techtle mechtlí, nebylo by tu nic, co lze vidět okem a o čem tu ťukat do klávesnic. Což je pokrok. Kdysi jsme si psali dopisy, a poštovní schránka byla taková plechová krabice, co měl každý rád...

Co bylo dřív, vajíčko nebo slípka? Ach, ten Darwin

[Pedrito]

Člověk, co vyháže z hlavy vše, co tam nanosil, včetně nauk moudrých, to uvidí.

Kdepak brachu, svět nevznikl jako bojiště ani jako škola...

[Pedrito]

Duch je zde, hned tady. V těle. I kolem, neb tělo je vesmír.
Dech...

Co udělá Satchmo? Najde trubku a fouká jak bůh.

Co udělá Gogh? Z umělecké lásky ke Gauguinovi si uřízne kus ucha
a maluje jak ďábel (božsky)...

Co udělá diktátor u moci? Bude zabíjet.

Co udělají hipík a pankáč? Napíšou protestsong!

[Pedrito]

Co uddělá Dead can dance?

https://youtu.be/tLzBENQ3Ii8

A co Pistole?

https://youtu.be/BaHhxRGYjFA

Dech čistý i skřípající, jak vykoukne z těla.

A někdy si i staví modly.

Má smysl je bourat?

Už tak je to vratké, spadne to samo.
I to nej a jemné, sotva postřehnutelné,
a tiché, nejtižší v postřehu mysli. To vše umlkne
v jediném závanu Brahma...
A shoří v něm všechny texty všech gurus i písničky svatých, rebelů..

[Pedrito]

svět nevznikl jako bojiště ani jako škola...

Spíš jako obraz, či píseň, kdo je na hudbu.. ale i to jen metafora.

A čék si to holt všelijak orámovává, zapisuje do osnov, naslouchá v různých prostoráh, vyzdvihuje ty a ty tóny, vystavuje, a z tahů luští významy...

A rád se o ně pře