Tomášová popisuje:
První vnor jako meditaci – počáteční ztišení mysli.
Druhý vnor jako koncentraci – soustředění bez rušivých myšlenek.
Třetí vnor jako kontemplaci – hlubší vnímání skutečnosti bez pojmů.
Čtvrtý vnor jako hluboké pohroužení – stav, kdy se mysl zcela ponoří do ticha a přestává být oddělená od Bytí.
Pátý vnor – stav, kdy se zcela rozplývá osobní identita a zůstává jen vědomí bez obsahu. Tento stav Míla Tomášová popisuje jako „vstup do světla“, kde není ani pozorovatel, ani pozorované – jen čisté jsoucno.
To jsem rád žes nám to vysvětlila
Ale je mne to u prdele
Za prvé jsem to kdysi četl a v pohodě zapomněl
Za druhé, v tvém případě je to také k ničemu
Protože ty se nacházíš již v šestém nejvyšším vnoru
Čili v prdeli !
Věčném a neměnném zpitomeni sebestředneho ztotožnění ega  s pocitem lásky
Mimochodem,
Pozorovatel, pozorování i pozorované zde stále je
Ne že zde není
To by sis ani prdel neutrela a ani hovno na internet nevysrala
Ale tvoří celek Vědomí, tedy Vědomí v klidu i v pohybu
Samozřejmě kundu tvých kvalit nějaký to zasrany pozorování nezajímá
Mindraka co sere hovna zajímá pouze on sám - pozorovatel
A to co potřebuje potlačet - pozorovane
A o pozorování ví hovno, je mu totiž u prdele
Takže tahni do prdele svého šestého vnoru,
Vymrdana kravo !
			
		
  