https://ec.europa.eu/eurostat/statistic ... C3%BArovni
Archive:Statistika obyvatelstva na regionální úrovni
Tento článek je součástí souboru statistických článků opírajících se o publikaci regionální ročenky Eurostatu. Popisuje regionální demografické vzorce v Evropské unii (EU).
Statistiky týkající se regionální demografie jsou jednou z několika mála oblastí, kde jsou shromažďovány a zveřejňovány informace na úrovni NUTS 3 pro každý z členských států EU. V době práce na tomto článku byly k dispozici nejnovější informace pro životní demografické události (narození živých dětí a úmrtí) a řadu demografických ukazatelů obecně až do konce roku 2014, přičemž údaje o počtu obyvatel a struktuře obyvatelstva jsou dostupné k 1. lednu 2015.
Analýza celkové populace podle stupně urbanizace je k dispozici v úvodu k regionální ročence Eurostatu. Regionální analýza populační projekce do roku 2050 se nachází v samostatném článku.
Hlavní statistické výsledky
Naděje dožití
Za posledních 50 let se naděje dožití při narození zvýšila v EU v průměru přibližně o 10 let, a to převážně díky lepším sociálním, ekonomickým a environmentálním podmínkám a lepší zdravotní péči. Mapa 1 představuje naději dožití při narození v regionech NUTS 2 v roce 2014.
Evropan narozený v roce 2014 má naději, že bude žít v průměru 80,9 let.
Mapa 1 ukazuje, že v roce 2014 činila naděje dožití při narození v EU-28 v průměru 80,9 let. Ve 45 regionech NUTS 2 byla naděje dožití při narození nejméně 83,0 let; nacházely se pouze v sedmi členských státech EU a ve Švýcarsku: jednalo se o 16 italských, 11 španělských a osm francouzských regionů, dva britské regiony a po jednom regionu v Rakousku, Řecku a Finsku a dále pak o pět švýcarských regionů. Nejvyšší naděje dožití byla v roce 2014 (v regionech NUTS 2) zaznamenána v regionu španělského hlavního města Comunidad de Madrid, a to 84,9 let.
Na nejnižších příčkách žebříčku se nacházelo 58 regionů NUTS 2, kde činila průměrná naděje dožití méně než 78,0 let (na mapě 1 jsou vyznačeny nejsvětlejším oranžovým odstínem); jednalo se převážně o regiony východních členských států EU – Bulharska, České republiky, Chorvatska, Maďarska, Polska, Rumunska a Slovenska – a dále o turecké regiony. Jedinými dalšími regiony v EU-28, které zaznamenaly naději dožití nižší než 78,0 let, byly tři pobaltské členské státy (každý je na této úrovni analýzy jediným regionem) a oba portugalské autonomní regiony Madeira a Açores; dále potom Černá Hora, Bývalá jugoslávská republika Makedonie (každý stát je na této úrovni analýzy jediným regionem) a Srbsko (celostátní údaje). Nejnižší naděje dožití při narození v roce 2014 (v regionech NUTS 2) činila 73,0 let a byla zaznamenána v bulharském regionu Severozapaden, který byl nejchudším regionem EU-28 (podle hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele ve standardu kupní síly (PPS)). Rozdíl v naději dožití mezi regiony Severozapaden a Comunidad de Madrid činil tedy 11,9 let.
Je důležité poznamenat, že ačkoli mapa 1 znázorňuje informace pro celkový počet obyvatel, rozdíly v naději dožití mezi muži a ženami jsou stále výrazné – navzdory datům svědčícím pro závěr, že tento rozdíl mezi pohlavími se ve většině členských států EU postupně zmenšuje. Rozdíl v naději dožití mezi pohlavími činil v EU-28 5,5 let: naděje dožití žen narozených v roce 2014 činila 83,6 let, zatímco u mužů to bylo 78,1 let. Obrázek 1 znázorňuje rozdíl mezi pohlavími v tomto ohledu v regionech NUTS 2. Rozpětí mezi největšími a nejmenšími rozdíly bylo v jednotlivých zemích poměrně malé, výjimky byly často způsobeny odlehlými hodnotami, jako jsou např. relativně malé rozdíly ve finském regionu souostroví Åland, v regionu Bratislavský kraj na Slovensku a Praha v České republice.
Struktura obyvatelstva a demografické stárnutí
Na začátku roku 2015 žilo v EU-28 508,5 milionu obyvatel. V celé EU-28 činily mladší osoby (0–19 let) k 1. lednu 2015 20,9 % celkové populace, lidé v produktivním věku (20–64 let) tři pětiny (60,2 %) celku (více informací o této podskupině viz článek o trhu práce) a přibližně 18,9 % obyvatelstva byly starší osoby (ve věku 65 let a více). Je třeba vzít v úvahu, že tyto věkové třídy použité k analýze struktury obyvatelstva v EU-28 byly přizpůsobeny (ve srovnání s předchozími vydáními regionální ročenky Eurostatu) podle věkových skupin použitých v souvislosti s cílem míry zaměstnanosti v rámci strategie Evropa 2020 (20–64 let).
Podíváme-li se na širokou věkovou skupinu osob v produktivním věku podrobněji, 12,2 % populace bylo ve věku 20–34 let (tato věková skupina je použita u některých ukazatelů v článku o vzdělávání a odborné přípravě), 28,6 % ve věku 35–54 let a 12,8 % populace bylo ve věku 55–64 let.
Demografické struktury v jednotlivých členských státech EU často vykazují nepravidelné vzorce, které by mohly ovlivnit regionální konkurenceschopnost a soudržnost. Někdy jsou tyto rozdíly zcela zjevné, například v Německu (kde je často kontrast mezi regiony na východě a na západě), ve Francii (severovýchod a jihozápad), v Itálii (sever a jih) a v Turecku (východ a západ). Tyto rozdíly lze připsat široké škále faktorů včetně klimatu, krajiny a historického, politického, sociálního a ekonomického vývoje.
Zámořské a městské regiony měly spíše mladší obyvatelstvo …
Obrázek 2 znázorňuje informace o 10 regionech úrovně NUTS 3 v EU s nejvyšším podílem mladých lidí (ve věku do 20 let), 10 regionech úrovně NUTS 3 v EU s největším podílem osob v produktivním věku (ve věku 20–64 let), přičemž údaje jsou rozděleny tak, aby ukazovaly osoby ve věku 20–34 let (včetně osob, které se stále mohou účastnit vzdělávání), 35–54 let (včetně lidí, kteří zakládají rodinu) a 55–64 let (včetně osob, které již mohly odejít do důchodu), a o 10 regionech úrovně NUTS 3 v EU s největším podílem starších osob (ve věku 65 let a více); jedná se o údaje k 1. lednu 2015.
Regiony NUTS 3 v EU s nejvyšším podílem mladých osob se obvykle nacházely v členských státech, které vykazovaly nejvyšší míru porodnosti a míru plodnosti (viz mapa 5, pokud jde o míru plodnosti), což zvyšuje relativně významný podíl mladších osob v celkovém obyvatelstvu. Byl to především případ několika irských a francouzských regionů, například francouzských zámořských regionů Guyane a La Réunion nebo předměstských regionů kolem Paříže. Věková struktura převážně městských regionů může vykazovat vyšší podíl mladých osob a osob v produktivním věku v důsledku přitažlivosti spojené s lepšími pracovními příležitostmi, které lákají jak vnitřní migranty (z jiných regionů dané země), tak migranty mezinárodní (z jiných členských států a nečlenských zemí).
... zatímco některé regiony hlavních měst disponovaly obzvláště vysokou mírou osob v produktivním věku …
Většina z 10 regionů úrovně NUTS 3 v EU s největším podílem obyvatelstva v produktivním věku byly regiony hlavních měst, šest z nich v Inner London (Spojené království), jeden v Dánsku (Byen København) a jeden v Rumunsku (Bucureşti). Dále se jednalo o dva španělské ostrovní regiony Eivissa, Formentera (na Baleárských ostrovech) a Fuerteventura (na Kanárských ostrovech) — byl v nich zaznamenán relativně malý podíl osob ve věku 20–34 let (ve srovnání s regiony hlavních měst na vrcholu žebříčku), což je zřejmě zapříčiněno tím, že mladí lidé studují v pevninském Španělsku, avšak vyšší podíl osob ve věku 35–54 a 55–64 let.
Komplexní analýzu podílu osob v produktivním věku v regionech úrovně NUTS 3 můžeme vidět na mapě 2. V 306 z 1 482 regionů na mapě (z Albánie a Srbska celostátní údaje) čítala populace v produktivním věku 62 % či více, přičemž v 61 regionech z nich dosáhl tento podíl 65 % či více. V mnoha případech se jednalo o hlavní města či jiná velkoměsta, zejména v Německu, Polsku, Rumunsku, na Slovensku a ve Spojeném království, ale spadá sem rovněž Sofia (stolitsa) v Bulharsku a Oslo v Norsku. Mezi další regiony s poměrně vysokým podílem patřily tři z osmi statistických regionů Bývalé jugoslávské republiky Makedonie.
… a ve většině regionů EU vzrostlo relativní zastoupení starších osob
Většina regionů v EU zažívá postupný nárůst relativního podílu svého staršího obyvatelstva – v důsledku významného a nepřetržitého prodlužování naděje dožití a odchodu silné generace narozené po druhé světové válce do důchodu. Tyto regiony s největším podílem starších osob lze často charakterizovat jako venkovské, poměrně odlehlé a řídce osídlené oblasti, kde nízký podíl osob v produktivním věku souvisí alespoň zčásti s nedostatkem pracovních příležitostí a příležitostí ke vzdělávání, což vede mladší generace k tomu, že odcházejí za prací nebo navazujícím studiem.
Starší obyvatelé měli obzvláště vysoké zastoupení v celkovém počtu obyvatel v několika venkovských a odlehlých regionech Řecka, Španělska, Francie a Portugalska, jakož i v řadě regionů ve východním Německu. K 1. lednu 2015 představovaly starší osoby více než jednu třetinu (33,7 %) celkového počtu obyvatel ve vnitrozemském řeckém regionu Evrytania, což byl nejvyšší podíl v EU. Region Ourense v severozápadním Španělsku byl jediným dalším regionem NUTS 3 v EU, kde starší osoby představovaly více než 30 % celkového počtu obyvatelstva, a byl jedním ze tří španělských regionů mezi deseti regiony v EU s nejvyšším podílem (28,5 % či více) starších osob na celkovém počtu obyvatel.
Pohyb obyvatelstva
Počet obyvatel EU-28 v období od 1. ledna 1960 do 1. ledna 2015 každý rok vzrostl, přičemž celkový přírůstek činil 101,7 milionu obyvatel, což odpovídá roční míře růstu 0,4 %. Z historického hlediska nárůst počtu obyvatel v EU odrážel na rozdíl od migračních vzorců z velké části vývoj přirozeného pohybu obyvatel (celkový počet narození minus celkový počet úmrtí). Podrobnější zkoumání odhalí, že přirozený přírůstek obyvatelstva u celku složeného z členských států EU-28 vrcholil v roce 1964, kdy bylo zaznamenáno o 3,6 milionu více narození než úmrtí. Porodnost poté postupně klesala a naděje dožití postupně rostla, což mělo za následek zpomalení přirozené míry přírůstku obyvatelstva. Do roku 2003 byl přirozený přírůstek obyvatelstva v členských státech EU-28 téměř vyrovnaný, jelikož počet narození překračoval počet úmrtí o méně než 100 000. Následně v některých členských státech EU opět poněkud vzrostla míra porodnosti a přirozený přírůstek obyvatelstva, ačkoli tento vzorec byl obecně zvrácen nástupem finanční a hospodářské krize v letech 2008 až 2013, kdy pohyb obyvatelstva klesl z plus 578 tisíc na plus 82 tisíc. V roce 2014 však došlo k opětovnému zvýšení přírůstku na 191 tisíc.
V roce 2014 zaznamenaly nejvyšší nárůst počtu obyvatel regiony Tower Hamlets ve východním Londýně a Ilfov kolem rumunského hlavního města
Na mapě 3 je znázorněna hrubá míra pohybu obyvatelstva v roce 2014: tyto změny jsou zapříčiněny kombinovaným účinkem přirozeného pohybu a čisté migrace mezi 1. lednem 2014 a 1. lednem 2015. Počet obyvatel EU-28 v uvedeném období vzrostl o 1,3 milionu, což odpovídá 2,5 na 1 000 obyvatel. Mezi 1 341 regiony úrovně NUTS 3 zobrazenými na mapě 3 (z regionu Mayotte ve Francii nejsou dostupné údaje) bylo v EU více regionů, které zaznamenaly nárůst počtu obyvatel (806 regionů), než regionů, kde naopak počet obyvatel klesl (530 regionů); v pěti regionech se počet obyvatel nezměnil.
Nejtmavším modrým odstínem je označeno 238 regionů úrovně NUTS 3, v nichž došlo v roce 2014 k přírůstku počtu obyvatel, a to v průměru alespoň o 8,0 na 1 000 obyvatel; v 32 z těchto regionů činil nárůst počtu obyvatel alespoň 15,0 na 1 000 obyvatel. Nejvyšší přírůstek zaznamenal region Tower Hamlets v Londýně (33,0 na 1 000 obyvatel) a následoval region Ilfov (30,6 na 1 000 obyvatel), což je region kolem rumunského hlavního města Bukurešti. Celkem 13 z těchto 32 regionů s nejvyšší hrubou mírou přírůstku počtu obyvatel se nacházelo ve Spojeném království, z toho čtyři v Outer London a šest v Inner London; devět regionů bylo v Německu, žádný z nich v hlavním městě Berlíně, avšak jedním z nich byl region Potsdam, Kreisfreie Stadt v sousedním Brandenburgu. Pěti dalšími regiony byly regiony hlavních měst Dánska, Irska, Lucemburska, Rakouska a Švédska. Mezi zbývající regiony patřily druhý rakouský region (Innsbruck), francouzský zámořský region Guyane, dva španělské ostrovní regiony (Fuerteventura a Eivissa, Formentera) a také Ilfov.
Řada regionů s ubývajícím obyvatelstvem se nacházela ve východních a jižních členských státech
V 17 regionech úrovně NUTS 3 klesl počet obyvatel v roce 2014 o více než 15,0 na 1 000 obyvatel. Tyto regiony se nacházely převážně v Bulharsku (sedm regionů), Chorvatsku (tři regiony) a Portugalsku (dva regiony) a po jednom regionu to bylo v Německu, Řecku, Lotyšsku, Litvě a Rumunsku. Největší úbytek obyvatelstva byl z regionů úrovně NUTS 3 (24,9 na 1 000 obyvatel) zaznamenán v řeckém regionu Kentrikos Tomeas Athinon a region Vidin v Bulharsku byl jediným dalším regionem, kde obyvatelstvo pokleslo nejméně o 20,0 na 1 000 obyvatel.
Soustředíme-li se na 268 regionů úrovně NUTS 3 v EU, v nichž v roce 2014 počet obyvatel poklesl o více než 4,0 na 1 000 obyvatel (na mapě 3 znázorněny nejtmavším oranžovým odstínem), zjistíme, že jsou převážně soustředěny v několika oblastech: v pobaltských členských státech, v oblouku v jihovýchodní Evropě, počínaje Chorvatskem přes Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko až k Řecku, v několika regionech Iberského poloostrova a v řadě východoněmeckých regionů. V řadě dalších zemí se nacházelo několik regionů, v nichž počet obyvatel klesl o více než 4,0 na 1 000 obyvatel, včetně 22 regionů, které byly rovnoměrně rozloženy v Itálii.
Mezi regiony zemí ESVO a kandidátských zemí byl největší rozdíl v růstu počtu obyvatel zaznamenán v tureckých regionech
V roce 2014 byl v regionech úrovně NUTS 3 zemí ESVO a kandidátských zemí (z Albánie a Srbska celostátní údaje) růst počtu obyvatel obecně častější, jak ukazuje mapa 3, přičemž pozitivní vývoj byl zaznamenán ve 115 regionech a pouze 25 regionů uvádělo pokles počtu obyvatel. Mezi zeměmi ESVO rostl počet obyvatel v každém regionu. K nejrychlejšímu poměrnému nárůstu počtu obyvatel došlo v regionu Oslo (hlavní město Norska) a v regionu Freiburg (západní Švýcarsko).
V kandidátských zemích byla situace méně vyrovnaná, počet obyvatel klesl v Albánii a Srbsku (celostátní údaje), v polovině z osmi regionů v Bývalé jugoslávské republice Makedonii a v 19 tureckých regionech, z nichž se většina nacházela ve střední a severovýchodní části země. Pokles počtu obyvatel v těchto tureckých regionech byl v kontrastu s velmi vysokými mírami nárůstu počtu obyvatel v jiných částech země. Turecko vykázalo nejvyšší stupeň rozdílu v pohybu obyvatelstva mezi regiony úrovně 3, kdy hrubá míra přírůstku počtu obyvatel sahala od záporných hodnot -39,3 na 1 000 obyvatel v regionu Çankiri (blízko hlavního města Ankary) až po kladných 63,8 na 1 000 obyvatel v regionu Bayburt (v severovýchodní části země). Značné rozdíly ve vývoji počtu obyvatel v tureckých regionech lze často připsat interním migračním vzorcům, pro něž je charakteristický obecný tok migrantů z východních do západních regionů.
Od roku 1985 dochází nepřetržitě k čistému přílivu migrantů do členských států EU-28
Celkový pohyb obyvatelstva vyplývá ze vzájemného působení dvou složek: přirozeného pohybu obyvatel a čisté migrace včetně statistických úprav (dále jen čistá migrace). Tyto složky se mohou kombinovat, což může vést k posílení růstu počtu obyvatel nebo poklesu počtu obyvatel nebo se při pohybu opačným směrem mohou do určité míry vzájemně vyrušit.
Z historického hlediska byly migrační vzorce v 60. letech 20. století poměrně vyrovnané a do roku 1970 došlo k čistému odlivu 707 028 osob z členských států EU-28 na jiná místa na celém světě; v celém období 1961–2014 to byl nejvyšší počet čistých emigrantů. Další čistý odliv migrantů z 28 členských států EU nastal v letech 1982 až 1984 (období recese); poté konzistentně převažovali přistěhovalci přijíždějící do EU nad odjíždějícími emigranty. Od roku 1988 překračuje kladná čistá migrace každoročně, kromě let 1991 a 1997, půl milionu osob, přičemž v 10 letech z 27 v období 1988–2014 překročila čistá migrace jeden milion osob. V roce 2003 dosáhla čistá migrace v 28 členských státech EU 1,8 milionu osob, poté se nárůst počtu obyvatel v důsledku čisté migrace zpomalil na 712 000 osob v roce 2011. V roce 2013 se čistá migrace skokově zvýšila na 1,7 milionu a v roce 2014 se udržela nad jedním milionem.
Čistá migrace do EU byla obzvláště vysoká v řadě německých regionů
Mapa 4 znázorňuje hrubou míru čisté migrace za rok 2014, která v celé EU-28 v průměru činila 2,2 na 1 000 obyvatel. Mapy 3 a 4 jsou si podobné a zdůrazňují těsný vztah mezi migračními vzorci a celkovým pohybem obyvatelstva, což plyne ze skutečnosti, že míra přirozeného pohybu obyvatelstva byla v mnoha regionech EU téměř vyrovnaná.
Čistý příliv migrantů (z jiných regionů téhož členského státu, z jiných regionů EU nebo z nečlenských zemí) byl v roce 2014 soustředěn především v různých částech Německa. Z 19 regionů s čistou migrací 15,0 či více na 1 000 obyvatel se 12 nacházelo v Německu. Pokud výčet rozšíříme na 217 regionů s čistou migrací nejméně 8,0 na 1 000 obyvatel (na mapě 4 nejtmavší modrý odstín), zvýší se počet německých regionů na 147; častou destinací migrantů bylo rovněž Spojené království (26 regionů), Francie (11 regionů), Rakousko (10 regionů) a Švédsko (9 regionů).
Nejvyšší čistý příliv migrantů byl zjištěn v regionu Ilfov v Rumunsku, kde činila hrubá míra čisté migrace 29,8 na 1 000 obyvatel. Další čtyři nejvyšší míry čisté migrace zaznamenaly německé regiony Landshut, Kreisfreie Stadt; Suhl, Kreisfreie Stadt; Leipzig, Kreisfreie Stadt a Gießen, Landkreis, kde se čísla pohybovala mezi 21,8 a 23,9 na 1 000 obyvatel. Tower Hamlets v Londýně byl jediným dalším regionem úrovně NUTS 3 s hrubou mírou čisté migrace převyšující 20,0 na 1 000 obyvatel; Luxembourg (19,9) a Frankfurt am Main, Kreisfreie Stadt (19,2) se pohybovaly mírně pod touto úrovní.
V roce 2014 zaznamenaly všechny čtyři regiony, z nichž se skládá řecké hlavní město, čistou migraci
V celé EU-28 bylo 430 regionů úrovně NUTS 3, v nichž byla v roce 2014 čistá migrace záporná (jinými slovy, více lidí region opustilo, než kolik do něj přibylo), a v 117 z nich činila hrubá míra méně než -4,0 na 1 000 obyvatel. Jednalo se o slovinské, chorvatské, maďarské, rumunské, bulharské, řecké a kyperské (na této úrovni jediný region) regiony ve východní a jižní Evropě, o pobaltské členské státy v severní Evropě, několik regionů na Iberském poloostrově, sousedící regiony Île de France a Champagne-Ardenne ve Francii, množství irských regionů a dále o několik regionů v dalších zemích. Mezi nimi bylo také osm regionů hlavních měst, včetně všech čtyř regionů, z nichž se skládá řecké hlavní město Atény, jednoho z regionů Inner London, Paris, Bucureşti a Kypr. Největší zápornou hrubou míru čisté migrace zaznamenal irský region Border a jeden z regionů řeckého hlavního města Kentrikos Tomeas Athinon, kde se míra čisté migrace propadla na -21,1 na 1 000 obyvatel.
Pokud jde o země ESVO a kandidátské země, čistá migrace vykazovala v roce 2014 velmi odlišné tendence (z Albánie a Srbska jsou k dispozici pouze celostátní údaje). Nejvíce to platilo v Turecku, kde 22 regionů úrovně NUTS 3 zaznamenalo dvoucifernou zápornou míru čisté migrace; nejnižší byla v Çankiri (severovýchodně od Ankary), a to -43.3 na 1 000 obyvatel. Oproti tomu 11 regionů úrovně NUTS 3 v Turecku vykázalo dvoucifernou kladnou míru čisté migrace; nejvíce pak v regionu Bayburt (severovýchodní Turecko) s 54,1 na 1 000 obyvatel. Čistá migrace dosahovala kladných výsledků ve všech regionech úrovně NUTS 3 v zemích ESVO, nejvíce potom v západošvýcarském regionu Freiburg, a to 14,6 na 1 000 obyvatel.
Míra porodnosti a míra plodnosti
Ženy v EU mají méně dětí, což přispívá ke zpomalení přirozeného přírůstku obyvatel či dokonce k zápornému pohybu obyvatelstva (více úmrtí než narození): viz článek o populační projekci, kde se nachází přehled projekce dopadů demografického vývoje na obyvatelstvo regionů EU.
Tento oddíl prezentuje informace o hrubé míře porodnosti (poměr počtu narození k průměrnému počtu obyvatel, vyjádřený na 1 000 obyvatel) a o míře plodnosti (průměrný počet dětí narozených jedné ženě) na regionální úrovni. V roce 2014 činila hrubá míra porodnosti v EU-28 10,1 narozených dětí na 1 000 obyvatel. V členských státech EU byla nejvyšší hrubá míra porodnosti v Irsku, a sice 14,6 narozených dětí na 1 000 obyvatel, a poměrně vysoká byla i ve Francii (12,4 narození), Spojeném království (12,0 narození) a ve Švédsku (11,9 narození). Na druhém konci žebříčku byla hrubá míra porodnosti 10,0 narozených dětí na 1 000 obyvatel nebo méně ve velké části východní Evropy (Bulharsko, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko a Rumunsko), v jižní Evropě (Řecko, Španělsko, Itálie, Malta a Portugalsko), jakož i v Německu a Rakousku.
Mezi regiony s nejvyšší hrubou mírou porodnosti v EU se zařadily regiony hlavních měst Belgie, Irska, Francie a Spojeného království
Obrázek 3 znázorňuje hrubou míru porodnosti v regionech úrovně NUTS 2 v roce 2014. Ve všech zobrazených členských státech EU i třetích zemích, kde se nachází více regionů, byla hrubá míra porodnosti v regionech hlavních měst vyšší než celostátní průměr. Některé členské státy hlásily velmi homogenní regionální hrubé míry porodnosti, např. Česká republika, Polsko a Maďarsko. V jiných zemích byla situace rozmanitější, a to často jen kvůli jednomu nebo několika málo regionům s obzvláště vysokou mírou: v Belgii byl region hlavního města Région de Bruxelles-Capitale/Brussels Hoofdstedelijk Gewest jediným regionem s vyšší hrubou mírou porodnosti než celostátní průměr, zatímco odlehlé regiony Ciudad Autónoma de Melilla a Ciudad Autónoma de Ceuta ve Španělsku a Guyane a La Réunion ve Francii hlásily podstatně vyšší míry, než jaké byly zaznamenány v jakémkoli jiném regionu těchto členských států. Tři nejvyšší hrubé míry porodnosti v regionech EU byly tedy zaznamenány v regionech Guyane, Ciudad Autónoma de Melilla a La Réunion a následovaly tři regiony hlavních měst: Inner London - East, Région de Bruxelles-Capitale/Brussels Hoofdstedelijk Gewest a Île de France, ve všech činila míra 15,0 narození na 1 000 obyvatel či více; stejně tomu bylo v regionu Outer London - West and North West.
Pět nejnižších údajů týkajících se hrubé míry porodnosti (méně než 7,0 narození na 1 000 obyvatel v roce 2014) pochází z jižních členských států – ze dvou italských, dvou portugalských a jednoho španělského regionu. Nejnižší míru porodnosti hlásí severozápadní španělský region Principado de Asturias (6,3 narození na 1 000 obyvatel).
V regionech úrovně NUTS 2 zemí ESVO činila v roce 2014 hrubá míra porodnosti obvykle 10,0–15,0 narození na 1 000 obyvatel. Jedinou výjimkou byly regiony Hedmark og Oppland (jihovýchodní Norsko) a tři švýcarské regiony – Espace Mittelland, Ostschweiz a Ticino – ve všech čtyřech zmíněných regionech činila hrubá míra porodnosti méně než 10,0 narození na 1 000 obyvatel.
Oproti tomu v kandidátských zemích (z Albánie a Srbska celostátní údaje) se hrubá míra porodnosti pohybovala mezi 10,0 a 15,0 narozeními na 1 000 obyvatel, s výjimkou 14 tureckých regionů úrovně NUTS 2, které dosáhly vyšší hrubé míry porodnosti. Nejvyšší míry porodnosti, 30,8 narození na 1 000 obyvatel, dosáhl jihoturecký region Şanliurfa, Diyarbakir.
V prvním desetiletí 21. století míra plodnosti klesla
Celková míra plodnosti v EU-28 na začátku století klesala. V letech 2001 a 2002 představovala 1,46 živě narozených dětí na ženu. V roce 2010 se tento počet zvýšil na 1,62, ale v roce 2013 opět poklesl na 1,54 a v roce 2014 se opět mírně zvýšil na 1,58 živě narozených dětí na ženu. V rozvinutých částech světa se úhrnná míra plodnosti ve výši 2,10 živě narozených dětí na ženu považuje za míru obnovy obyvatelstva, což je úroveň, jež zajišťuje dlouhodobou stabilitu počtu obyvatel, kdyby nedocházelo k přistěhování či vystěhování obyvatel.
Nejvyšší míra plodnosti v členských státech EU byla v roce 2014 zaznamenána ve Francii (2,01 živě narozených dětí na ženu), dále v Irsku (1,94), Švédsku (1,88) a ve Spojeném království (1,81). Míra plodnosti byla často vyšší v těch členských státech, kde byla rodina jako jednotka poměrně slabá (nízký podíl manželství a vysoký podíl dětí narozených mimo manželství), kde byla poměrně obvyklá nestálost párů (poměrně vysoká míra rozvodovosti) a kde byla vysoká účast žen na trhu práce. Ve 13 členských státech EU činila míra plodnosti 1,50 živě narozených dětí na ženu či méně; nejnižší míru zaznamenalo Portugalsko (1,23 živě narozených dětí na ženu).
Rozdíly v plodnosti mezi jednotlivými regiony mohou být spojeny s celou řadou faktorů, k nimž mimo jiné patří: socioekonomická struktura obyvatelstva (například dosažené vzdělání, profesní status, příjem nebo věk); bydliště (například dostupnost infrastruktury, zařízení péče o děti nebo trh s byty) nebo kulturní faktory (například náboženská víra a zvyky, postoje k rození dětí mimo manželství nebo postoje k antikoncepci). Rozložení míry plodnosti v regionech úrovně NUTS 2 je znázorněno na obrázku 4: jeví se stejně jako na obrázku 3 velmi homogenní, jelikož většina regionů v témže členském státě zřídkakdy uvedla hodnoty, které by se výrazně lišily od celostátního průměru v roce 2014. Výjimku z tohoto pravidla představují opět odlehlý španělský region Ciudad Autónoma de Melilla a francouzské zámořské regiony Guyane, La Réunion, Guadeloupe a Martinique; to byly jediné regiony NUTS 2, kde úhrnná míra plodnosti v roce 2014 převýšila přirozenou míru obnovy obyvatelstva 2,10.
Analýza míry porodnosti v regionech úrovně NUTS 2 v zemích ESVO potvrdila, že se konzistentně nachází pod přirozenou mírou obnovy obyvatelstva. Stejně tomu bylo v kandidátských zemích (z Albánie a Srbska celostátní údaje) s výjimkou Turecka. V Turecku panoval jasný rozdíl mezi západními regiony (s poměrně nízkou mírou plodnosti) a východními regiony (s podstatně vyšší mírou): např. nejnižší míra plodnosti (1,59 živě narozených dětí na ženu) byla zaznamenána v regionu Zonguldak, Karabük, Bartin na pobřeží Černého moře, nejvyšší míra naopak v regionu Şanliurfa, Diyarbakir (3,91 živě narozených dětí na ženu) — v tomto regionu byla také nejvyšší hrubá míra porodnosti v Turecku (viz výše).
Nejvyšší míru plodnosti hlásí převážně francouzské a britské regiony
Mapa 5 představuje podrobnou analýzu téhož ukazatele a znázorňuje míru plodnosti v regionech úrovně NUTS 3. Francouzský zámořský region Guyane a španělské odlehlé území Ciudad Autónoma de Melilla hlásily za rok 2014 3,50 (Guyane) a 2,70 (Melilla) živě narozených dětí na ženu. Následoval region Seine-Saint-Denis (v blízkosti francouzského hlavního města) a další francouzský zámořský region La Réunion. Celkem 34 regionů úrovně NUTS 3 zaznamenalo míru plodnosti vyšší než 2,10, přičemž více než polovina z nich (celkem 20) se nacházela ve Francii a více než čtvrtina (9) ve Spojeném království. Podobnou situaci můžeme pozorovat ve 186 regionech úrovně NUTS 3, kde činila míra plodnosti 1,90 nebo více (na mapě 5 nejtmavší oranžový odstín) – více než tři čtvrtiny těchto regionů se nacházejí ve Francii nebo ve Spojeném království, dále sem patřilo šest z osmi irských regionů a 10 z 21 švédských regionů.
Naopak nejnižší míra plodnosti (méně než 1,35) byla zaznamenána převážně v Německu a také ve východních a jižních členských státech, zejména na Kypru (na této úrovni členění jediný region), v Portugalsku (ve 22 z 25 regionů), Španělsku (v 37 z 59 regionů), na Slovensku (v pěti z osmi regionů) a v Polsku (ve 42 ze 72 regionů) a v menší míře v Řecku a Itálii.
V roce 2014 nehlásil žádný region úrovně NUTS 3 zemí ESVO míru plodnosti vyšší než 2,10, avšak čtyři norské regiony, jeden švýcarský a jeden islandský region zaznamenaly míru plodnosti vyšší než 1,90, nejvyšší míru potom hlásil islandský region Landsbyggð (2,03).
V kandidátských zemích (z Albánie a Srbska celostátní údaje) hlásily v roce 2014 tři z osmi regionů Bývalé jugoslávské republiky Makedonie míru plodnosti nižší než 1,35. Oproti tomu v Turecku přesahovala míra plodnosti v 29 regionech 2,10 a v dalších 13 regionech činila 1,90 či více. V roce 2014 byly dvě nejvyšší míry zaznamenány v západotureckých regionech Şanliurfa (4,52) a Sirnak (4,22). Mezi těmito poměrně vysokými mírami plodnosti a mírami ve většině západotureckých regionů byl ostrý kontrast, jelikož míry plodnosti v západotureckých regionech se obecně pohybují v rozmezí od 1,5 do 1,9 živě narozených dětí na ženu (což více odpovídá situaci v EU).
Míra úmrtnosti
V roce 2014 zemřelo v EU-28 jako celku 4,94 milionu osob, což bylo o 1,1 % méně než v roce 2013. Hrubá míra úmrtnosti v roce 2014 v EU-28 činila 9,7 úmrtí na 1 000 obyvatel a sahala od 15,1 v Bulharsku, 14,3 v Lotyšsku a 13,7 v Litvě až po méně než 8,0 úmrtí na 1 000 obyvatel na Maltě, v Lucembursku, Irsku a na Kypru.
Hrubá míra úmrtnosti obecně odráží strukturu obyvatelstva (u starších osob je úmrtí pravděpodobnější), stejně jako pravděpodobnost onemocnění konkrétní nemocí nebo úmrtí v důsledku vnější příčiny; je třeba poznamenat, že regionální statistiky některých příčin úmrtí (od nemocí oběhové soustavy po rakovinu) jsou představeny v článku o zdraví.
Na obrázku 5 je naznačeno, jak různé jsou míry úmrtnosti v jednotlivých regionech úrovně NUTS 2. Můžeme ho porovnat s obrázkem 3, který znázorňuje podobnou analýzu hrubé míry porodnosti; z porovnání vyplývá, že hrubá míra úmrtnosti se obecně v jednotlivých regionech liší více než hrubá míra porodnosti. Nejvyrovnanější údaje týkající se míry úmrtnosti v jednotlivých regionech hlásí Česká republika, oproti tomu ve Španělsku, Francii a Spojeném království byly rozdíly mnohem větší. Relativně různorodou míru úmrtnosti vykazují také turecké regiony. Téměř ve všech členských státech, v nichž se nachází více než jeden region, byla hrubá míra úmrtnosti v regionu hlavního města nižší než celostátní průměr, jedinými výjimkami z tohoto pravidla byla hlavní města Chorvatska, Polska a Slovinska; stejně tomu bylo ve Švýcarsku.
V roce 2014 zaznamenaly nejvyšší hrubou míru úmrtnosti v EU čtyři bulharské regiony, a to 14,5 až 19,8 úmrtí na 1 000 obyvatel. Nejvyšší hrubá míra úmrtnosti byla v severním regionu Severozapaden, v němž je také nejnižší naděje dožití. Nejnižší hrubou míru úmrtnosti vykázal francouzský zámořský region Guyane, a to 3,1 úmrtí na 1 000 obyvatel. Stejně nízkou míru měl i turecký region Mardin, Batman, Sirnak, Siirt. Mezi další regiony v EU s nízkou mírou úmrtnosti patří Inner London - East (4,3) a Inner London - West (4,7). Nízkou hrubou míru úmrtnosti měla i řada dalších regionů hlavních měst, např. ve Francii, Irsku, Španělsku, Lucembursku (na této úrovni členění jediný region), Švédsku a Finsku.
Dětská úmrtnost
Výrazné zvýšení naděje dožití, jehož bylo v EU v posledních letech dosaženo, neplyne pouze z toho, že lidé žijí déle, ale rovněž ze snížení míry dětské úmrtnosti. V roce 2014 zemřelo v EU-28 přibližně 19 100 dětí před dosažením jednoho roku. Rovnalo se to míře dětské úmrtnosti 3,7 úmrtí na 1 000 živě narozených dětí, ve srovnání s mírou 5,3 před deseti lety a 32,8 před padesáti lety.
Obrázek 6 znázorňuje míru dětské úmrtnosti v regionech úrovně NUTS 2 v roce 2014. Obzvláště velké rozdíly v míře dětské úmrtnosti mezi jednotlivými regiony vykazovaly z členských států EU Slovensko, Finsko, Francie a Rakousko; poměrně velké rozdíly ve Finsku byly způsobeny zvláštní situací v ostrovním regionu Åland, kde ve věku do jednoho roku nezemřelo ani jedno dítě (míra dětské úmrtnosti tedy činila 0,0). Kromě Åland byla v regionech EU nejnižší míra zaznamenána v západorakouském regionu Vorarlberg, a to 0,7. Ve třech regionech východní Evropy však byla zaznamenána míra nejméně 10,0 úmrtí na 1 000 živě narozených dětí: Sud-Est (Rumunsko), Yugoiztochen (Bulharsko) a Východné Slovensko (Slovensko). V pěti členských státech, v nichž je více než jeden region, byla míra dětské úmrtnosti v regionu hlavního města vyšší než celostátní průměr, a sice v Chorvatsku, Portugalsku, Španělsku, Nizozemsku a Rakousku; stejně tomu bylo v Norsku.
Pokud jde o země ESVO, na Islandu, v Lichtenštejnsku a ve všech sedmi regionech úrovně NUTS 2 v Norsku byla míra dětské úmrtnosti nižší než průměr v EU-28. Švýcarsko zaznamenalo v průměru mírně vyšší míru dětské úmrtnosti, avšak regiony Région lémanique, Espace Mittelland a Ticino také vykázaly nižší míru než průměr v EU-28.
Vyšší míru dětské úmrtnosti mají kandidátské země (z Albánie a Srbska celostátní údaje), a to od 4,9 úmrtí na 1 000 živě narozených dětí v Černé Hoře (na této úrovni členění jediný region) po 11,1 úmrtí na 1 000 živě narozených dětí v Turecku. V Turecku panovaly mezi jednotlivými regiony, pokud jde o míru dětské úmrtnosti, značné rozdíly: od 7,0 úmrtí na 1 000 živě narozených dětí v regionu hlavního města Ankara, po 16,9 úmrtí na 1 000 živě narozených dětí v jižním regionu Gaziantep, Adiyaman, Kilis.
Zdroje a dostupnost údajů
Eurostat sbírá širokou škálu regionálních demografických statistik: zahrnují údaje o počtu obyvatel a také údaje o různých demografických událostech, které mají vliv na počet, strukturu a specifické charakteristiky obyvatelstva. Tyto údaje lze použít k celé škále činností v oblasti plánování, monitorování a hodnocení v řadě důležitých oblastí sociálních a hospodářských politik, např. při:
analýze stárnutí obyvatelstva a jeho vlivu na udržitelnost a blahobyt;
hodnocení ekonomického dopadu demografické změny;
výpočtu měr a ukazatelů na obyvatele, např. regionálního hrubého domácího produktu na hlavu, který lze použít k přidělování prostředků ze strukturálních fondů ekonomicky znevýhodněným regionům;
tvorbě a sledování přistěhovaleckých a azylových systémů.
Právním základem pro sběr statistiky obyvatelstva je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1260/2013 o evropské demografické statistice a jeho prováděcí nařízení (EU) č. 205/2014. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 stanoví sběr statistiky Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany, spolu s prováděcím nařízením (EU) č. 351/2010.
Více informací: viz zvláštní sekce o populační projekci na stránkách Eurostatu.
Statistika pohybu a struktury obyvatelstva se stále častěji používá jako podklad při tvorbě politik a ke sledování demografického chování v politických, hospodářských, sociálních nebo kulturních souvislostech. Evropský parlament přijal usnesení o „demografických změnách a jejich důsledcích pro budoucí politiku soudržnosti EU“ (2013/C 153 E/02), které zdůraznilo, že demografický vývoj v regionech by měl být statisticky hodnocen, a zdůraznilo, že demografické změny by měly být v budoucí politice soudržnosti posuzovány jako průřezový cíl.
NUTS
Údaje uvedené v tomto článku vycházejí výhradně z verze NUTS z roku 2013.
Definice ukazatelů
Nadějí dožití při narození je průměrný počet let, jichž se může novorozenec dožít, jestliže během jeho života zůstanou zachovány stávající úmrtnostní poměry.
Pohyb obyvatelstva je rozdíl mezi počtem obyvatel na konci a na začátku daného období (např. jednoho kalendářního roku). Kladný pohyb obyvatelstva znamená růst počtu obyvatel, zatímco záporný pohyb obyvatelstva znamená pokles počtu obyvatel. Pohyb obyvatelstva má dvě složky.
Přirozený pohyb, který se počítá jako rozdíl mezi počtem živě narozených dětí a počtem úmrtí. Ke kladnému přirozenému pohybu, jinak také přirozenému přírůstku, dochází, pokud je počet živě narozených dětí vyšší než počet úmrtí. K zápornému přirozenému pohybu, jinak také přirozenému úbytku, dochází, pokud je počet živě narozených dětí nižší než počet úmrtí.
Čistá migrace včetně statistických úprav se počítá jako rozdíl mezi celkovým pohybem obyvatelstva a přirozeným pohybem; do statistiky čisté migrace se proto promítají všechny statistické nepřesnosti, k nimž dojde u dvou složek tohoto rozdílu, zejména u pohybu obyvatelstva. Čistá migrace včetně statistických úprav může zahrnovat kromě rozdílu mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých osob i jiné změny, k nimž v počtu obyvatel došlo mezi 1. lednem dvou po sobě následujících let a jež nelze přičíst narození, úmrtí, přistěhování ani vystěhování.
Hrubá míra pohybu obyvatelstva se počítá pro celkový pohyb obyvatelstva, přirozený pohyb obyvatelstva a čistou migraci včetně statistických úprav. Ve všech těchto případech se úroveň pohybu za dotčený rok srovnává s průměrným počtem obyvatel v dané oblasti za tentýž rok, přičemž výsledný poměr se vyjadřuje na tisíc obyvatel.
Hrubé míry životních demografických událostí (narození a úmrtí) jsou definovány jako poměr počtu demografických událostí k průměrnému počtu obyvatel regionu v témže roce, přičemž se opět vyjadřují na tisíc obyvatel.
Úhrnná míra plodnosti se definuje jako průměrný počet dětí, který by se za život narodil jedné ženě, pokud by její míra plodnosti během reprodukčního období odpovídala míře plodnosti podle věku, která byla pro dotčený rok zjištěna.
Míra dětské úmrtnosti je definována jako poměr mezi počtem úmrtí dětí do jednoho roku věku k počtu živě narozených dětí v regionu v témže roce a vyjadřuje se na 1 000 živě narozených dětí.
Kontext
Demografické změny v EU budou mít v nadcházejících desetiletích pravděpodobně značný význam, jelikož valná většina modelů týkajících se budoucích populačních trendů naznačuje, že obyvatelstvo EU bude z důvodu trvale nízké míry plodnosti a zvýšené dlouhověkosti i nadále stárnout.
Ačkoli důležitou roli v populační dynamice členských států EU hraje migrace, je nepravděpodobné, že by sama o sobě zvrátila probíhající trend stárnutí obyvatelstva, kterého jsme svědky v mnoha částech EU.
Sociální a hospodářské důsledky spojené se stárnutím obyvatelstva budou pravděpodobně mít pro Evropu dalekosáhlé důsledky, a to jak na úrovni členských států, tak regionů. Například nízká míra plodnosti povede ke snížení počtu studentů ve školách, bude méně osob v produktivním věku, které by podporovaly zbývající část obyvatelstva, a bude vyšší podíl starších osob (z nichž některé budou vyžadovat další infrastrukturu, zdravotnické služby a upravené bydlení). Tyto strukturální demografické změny by mohly mít dopad na schopnost vlád zvyšovat daňové výnosy, vyvažovat své finance nebo poskytovat patřičné důchody a zdravotnické služby.
Mezi regiony, které budou podle projekcí čelit největším demografickým výzvám, jsou periferní, venkovské a postindustriální regiony, kde bude počet obyvatel pravděpodobně klesat. Územní rozměr demografické změny je patrný zejména prostřednictvím:
rozdílu mezi východem a západem – řada členských států, které k EU přistoupily po roce 2004, stále dohání náskok dřívějších členů;
rozdílu mezi severem a jihem – mezi středomořskými regiony a regiony mírnějšího pásma v severní a západní Evropě často panují značné rozdíly;
rozdílného vývoje měst a venkova – většina městských regionů vykazuje neustále růst počtu obyvatel, zatímco počet obyvatel v mnoha venkovských oblastech klesá;
efektu regionu hlavního města – hlavní města a některé z jejich okolních regionů (například kolem dvou globálních metropolí EU Paříže a Londýna) vykazují účinek přitažlivosti spojený s lepšími pracovními příležitostmi;
řady příkladů rozdílů mezi regiony jednoho státu, které mohou ovlivnit regionální konkurenceschopnost a soudržnost, např. v Německu a Turecku (mezi regiony na východě a západě) nebo ve Francii, Itálii a Spojeném království (mezi severními a jižními regiony).
Rozvoj politiky
Tvůrci politik se v obavě z budoucího demografického vývoje pochopitelně zabývají řadou otázek. Evropská komise přijala sdělení s názvem „Demografická budoucnost Evropy – Učiňme z problému výhodu“ (KOM(2006) 571 v konečném znění), v němž zdůraznila pět klíčových politických řešení:
podporu demografické obnovy díky lepším podmínkám pro rodiny a lepšímu sladění pracovního a rodinného života;
podporu zaměstnanosti vytvořením většího počtu pracovních míst a prodloužením a zkvalitněním produktivního období v životě;
produktivnější a výkonnější EU, zvýšení produktivity a hospodářské výkonnosti prostřednictvím investic do vzdělávání a výzkumu;
přijímání a integraci přistěhovalců do EU;
zajištění udržitelných veřejných financí k zabezpečení přiměřených důchodů, sociálního zabezpečení, zdravotní a dlouhodobé péče.
Evropa 2020
Kromě toho se většina ze sedmi stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020 také dotýká demografických výzev, zejména stárnutí obyvatelstva. Hlavní iniciativa Unie inovací umožňuje spojit aktéry z veřejné i soukromé sféry na různých územních úrovních k řešení různých problémů a v roce 2011 bylo zahájeno evropské inovační partnerství v oblasti aktivního a zdravého stárnutí: jeho cílem je prodloužit do roku 2020 průměrný život Evropanů v dobrém zdraví o dva roky. Další stěžejní iniciativa nazvaná digitální agenda podporuje počítačovou gramotnost a přístupnost pro starší příslušníky společnosti, zatímco agenda pro nové dovednosti a pracovní místa podporuje delší produktivní život díky celoživotnímu učení a prosazování zdravého a aktivního stárnutí. V neposlední řadě jmenujme Evropskou platformu pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, jež se zabývá vhodností a udržitelností sociální ochrany a důchodových systémů a potřebou zajistit vhodnou podporu příjmů v důchodovém věku a přístup k systémům zdravotní péče.
Migrace
V květnu 2015 představila Evropská komise evropský program pro migraci, který uvádí opatření k bezprostřední reakci na příliv migrantů a žadatelů o azyl z oblasti Středozemního moře a předkládá řadu politických možností pro dlouhodobé řízení migrace do EU. Program uznává, že je zapotřebí řešit problémy humanitárního rázu, ale pokouší se také dosáhnout navracení většího počtu nelegálních migrantů, přičemž zachovává právo na azyl.
Program stanoví čtyři úrovně činností migrační politiky EU, konkrétně:
novou politiku v oblasti legální migrace — EU bude i nadále atraktivní destinací migrantů, zejména tím, že se politiky integrace migrantů stanou prioritou a řízení migrace bude probíhat formou dialogu a partnerství s třetími zeměmi, a modernizací systému modrých karet pro vysoce vzdělané osoby ze třetích zemí;
snižování motivace k nelegální migraci posílením role Frontexu, zejména pokud jde o navracení migrantů;
správu hranic — pomáhá posílit kapacity třetích zemí spravovat své hranice;
silnou společnou azylovou politiku — hodlá zajistit plné a koherentní provádění společného evropského azylového systému.
Migrační krize, která probíhala po většinu roku 2015 a v prvním čtvrtletí roku 2016, přiměla Evropskou komisi k tomu, aby v březnu 2016 předložila návrh nástroje mimořádné pomoci uvnitř EU. V rámci programu by bylo vyčleněno přibližně 700 milionů EUR, které by se (po dobu tří let) použily na odvrácení humanitární krize a rychlejší poskytování potravin, přístřeší a zdravotní péče podle potřeb uprchlíků v EU.
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/d ... omika_mato
Péče o seniory v ČR kolabuje. Developeři chtějí budovat nové domovy důchodců
8. září 2021
Počet lidí starších 65 let v Česku stoupá, zatímco počet lůžek v tuzemských domovech pro seniory spíše klesá. Ubytovací kapacita v zařízeních je navíc dlouhodobě vyčerpána a odborníci upozorňují, že se péče o seniory může v budoucnu značně zkomplikovat. Nový investiční fond proto sází na výstavbu domovů důchodců, do osmi let jich chce dokončit aspoň 20.
V Česku nyní funguje přibližně 600 domovů pro seniory, v nichž se nachází zhruba 40 tisíc lůžek. Nedávná analýza společnosti EY pro Asociaci poskytovatelů sociálních služeb v ČR ukázala, že už v roce 2018 připadalo na jedno lůžko v pobytových sociálních službách 37 seniorů a domovy pro seniory dlouhodobě vykazují naplněnost 98 procent.
Situace se v budoucnu nejspíš ještě více zkomplikuje kvůli demografickému vývoji, do roku 2050 by mělo v ČR přibýt milion lidí starších 65 let.
„Počet seniorů roste, počet lůžek v pobytových sociálních službách ale naopak mírně klesá. Ty veřejně zřízené tak už dnes nedostačují, zatímco vstup soukromých subjektů na tento trh je i nadále komplikovaný,“ uvedla Romana Smetánková, partnerka EY pro veřejný sektor a vedoucí týmu, který analýzu zpracoval.
Nyní to však chce zkusit investiční fond Property Fund for Living SICAV vystupující pod názvem PFFL, za nímž stojí developeři, kteří už mají za sebou výstavbu soukromých domovů pro seniory v Chrudimi, Kolíně nebo na pražské Klamovce.
„Rádi bychom do osmi let postavili minimálně 20 nových domovů s celkovou kapacitou 3 000 lůžek. Státní sektor trpí nedostatečnou flexibilitou, staví a provozuje domy za velmi vysoké náklady. Jsme připraveni tohle změnit,“ řekl pověřený poradce fondu Martin Fojtík.
Investor uvádí, že každým rokem se v domovech pro seniory nepodaří vyhovět asi 80 tisíci žádostem. Běžnou praxí podle něj je, že si žadatelé podávají tři až pět žádostí najednou, to však příliš nepomáhá.
Časovaná bomba
„Čekací doba na lůžko je dva roky, což nám rozhodně nepřijde důstojné. Stát tuhle oblast dramaticky podcenil. Pokud se to nezačne co nejdříve řešit, bude se muset čím dál více rodin starat o své drahé prarodiče na vlastní pěst. Jde opravdu o časovanou bombu,“ tvrdí Fojtík.
Fond podle něj dokáže budovat domovy s náklady mezi 1,2 až 1,5 milionem korun na jedno lůžko. V následujících čtyřech letech chce od soukromých investorů vybrat minimálně miliardu korun. Část peněz už do projektu vložili jeho majitelé, fond hodlá využít také úvěrové financování. „Celková investice do výstavby přesáhne tři miliardy korun,“ odhaduje Fojtík.
Prof. Stanislav Komárek, biolog a filozof, vysokoškolský profesor, UK Praha :
"Vzhledem k tomu, že očkování je pro každého dostupné a kdo chce, dávno je mohl absolvovat, je drastické nucení k němu brutálním zásahem do lidských svobod. Člověk je tím degradován na úroveň domácího zvířete, které majitel, v tomto případě stát, očkuje či jinak manipuluje, jak chce.
Podobné akce podkopávají důvěru občanů ve stát, vytvářejí dosti děsivý precedent a přinesou na dlouhé lokte nesrovnatelně větší škodu, než je pochybný epidemiologický prospěch, též nepříjemně upomínající na praktiky nacistického režimu vůči Židům.
Neočkovaní se stávají oficiální vrstvou „nepřátel lidu“, proti nimž lze libovolně štvát v médiích, jako kdysi proti chartistům – ti se přece také mohli zapojit do budování světlých zítřků. Pokud se nějaká metoda ukáže jako málo účinná (očkování nepředstavuje „tečku za covidem“, jak bylo ujišťováno), bývá zvykem opět přitvrdit v tomtéž, ne hledat novou cestu. Ve spojení s cenzurou a trestáním „dezinformací“ pak vzniká zcela neblahá směs.
Současný proces nápadně připomíná pobělohorskou rekatolizaci v Čechách, kdy také byla bez skrupulí likvidována ohniska „protestantské nákazy“ a každý obyvatel musel mít potvrzení o zpovědi, čemsi jako kombinaci duchovního vyšetření a očkování.
Tato éra se tradičně nazývá „dobou temna“. Obávám se, že společenská křeč spojená s covidem zničí základ západních společenství, svobodu individua – jedná se o celoplanetární vítězství principů čínských. Naše generace emigrantů a disidentů vidí své dílo v troskách…"
https://cz24.news/des-mraz-jde-po-zadec ... e5FwS6P9ic
DĚS! MRÁZ JDE PO ZÁDECH Z NOVÉ KANADSKÉ STUDIE CO DĚLÁ SPIKE PROTEIN V TĚLE OČKOVANÝCH! U NĚKOHO ZA 6 DNÍ, U JINÉHO ZA 6 MĚSÍCŮ – ALE DOSTANE TO VŠECHNY!
12. srpna 2021
Už počátkem června se na americkém internetu objevila informace o vědecké studii týmu kanadského profesora, který získal grant od kanadské vlády na prověření bezpečnosti vakcín proti Covid-19 používaných v Kanadě, přičemž studie měla původně sloužit jako alibi kanadské vládě, že všechny 3 americké vakcíny od firem Pfizer, Moderna a Johnson & Johnson jsou pro kanadské občany bezpečné. Studie probíhala od konce minulého roku a výsledkem mělo být potvrzení, že vakcíny jsou bezpečné. Jenže, namísto toho studie odhalila, že vakcíny pracující na principu spike protein matricí, na které si lidské buňky mají vytvořit imunitu, fungují úplně jinak, než se očekávalo.
Součástí studie je i utajovaný interní materiál Pfizeru získaný od japonské vlády, který obsahuje popis mechanické činnosti vakcíny společnosti Pfizer na molekulární bázi. Přesný popis toho, co se začne dít po vstříknutí roztoku pod kůži. Tyto informace pro mnoho čtenářů v ČR a na Slovensku budou úplně nové. Mechanika distribuce vakcíny v těle je opravdu děsivým příběhem. Jenže teprve nyní se vynořily o studii podrobnější informace.
Podle studie totiž Pfizer ve své dokumentaci uvádí, že spike proteiny doručené mRNA vakcínou do svalu mají zůstat ukotvené na místě a nesmí se nikam pohnout. Ano, tušíte správně, magnetická ramena lidí vznikají proto, aby vpíchnutý obsah nikam necestoval a na úrovni malých nanočástic se zakousl a zachytil ve tkáni a necestoval dále. Toto je zásadní poznatek. Úplně klíčový. Pfizer si je vědom, že spike protein nesmí cestovat žílami, cévami a tepnami, ale musí zůstat ve svalu, což je jediné bezpečné místo, kde smí proběhnout zárodek funkce.
Zárodek funkce je laboratorní označení pro okamžik reakce vakcíny s organismem. Nosič mRNA je uvolněn do svalu a spike protein se má zachytit na nejbližší buňku ve svalu. Aby spike protein necestoval ze svalu do krevního oběhu, je na místě držen nějakou látkou, která ve studii kanadského profesora není uveřejněna, protože nedošlo k jejímu odtajnění ze strany dokumentu japonské vlády. Chápete? Víte, k čemu to směřuje? Ano, tím pomocným materiálem, který má spike protein udržet na místě ve svalu je grafen, resp. jeho vysoce ferromagnetický oxid. Plát grafenu má ostré hrany, které se zaříznou do tkáně svalu a drží spike protein na místě.
Spike protein se po vstříknutí má podle Pfizeru ukotvit a přichytit ve svalu za pomoci jisté kotvící látky. A je to venku
Jenže, toto ukotvení spike proteinu zjevně není bezpečné, grafenový plát se totiž může rozložit, a to hned několika látkami, které způsobují rozpad uhlíkové mřížky. Jednou z takových látek je Ivermectin, který chemicky rozkládá grafen a jeho oxidy čistě chemickou cestou. To samé provádí obyčejný křen, který obsahuje glykosidy. Glykosid chemicky redukuje oxid grafenu a plát grafenu se tak chemicky rozpadne. Oxid grafenu destabilizují i sulfáty obsažené v jiných vakcínách, které se dostanou do těla spolu s přeočkováním, nebo s jiným zdrojem.
Tohle pro nás ale není teď podstatné, protože důležité je, že toto kotvení spike proteinu podle této studie z nějakých důvodu selhává a spike proteiny cestují po lidském těle, kde vyvolávají krevní sraženiny, infarkty myokardu, záněty srdečního svalu a další problémy kardiovaskulárního systému. Proč by se snažil Pfizer někde kotvit spike proteiny? Protože zjevně tuší, že jinde v těle by prováděly nebezpečné procesy. Každá vakcína vytvoří v těle ovcované osoby ferromagnetický marker, který musí zůstat na místě. Pokud se začne rozkládat, rozpadat a cestovat po celém těle, je to problém.
Výzkumníci o vakcínách proti COVID-19 dříve předpokládali, že mRNA vakcíny se budou chovat jako tradiční vakcíny. Proteinový hrot (spike protein) vakcíny – zodpovědný za zárodek funkce – by zůstával většinou v místě vpichu v ramenním svalu nebo v místních lymfatických uzlinách. Nový výzkum vypracovaný skupinou vědců v čele se zmíněným kanadským profesorem však tuto teorii popírá, uvedl minulý týden kanadský výzkumník zabývající se v profesním životě zejména vakcínami proti rakovině. “Udělali jsme velkou chybu. Až nyní jsme si to uvědomili,” řekl Byram Bridle, virový imunolog a docent na Guelphské univerzitě v Ontariu. “Mysleli jsme si, že proteinový hrot je skvělý cílový antigen, nikdy jsme nevěděli, že samotný proteinový hrot je toxin a je patogenní. Očkováním tedy lidem neúmyslně vštěpujeme toxin.“
Kanadská vláda pověřila profesora, aby vypracoval studii o bezpečnosti vakcín, ale dopadlo to úplně jinak
Bridle, kterému kanadská vláda loni udělila grant [1] ve výši 230 000 dolarů na výzkum vývoje vakcíny proti COVID-19, uvedl, že spolu se skupinou mezinárodních vědců podal žádost o informace japonské regulační agentuře, aby získal přístup ke studii biodistribuce [2] vakcíny společnosti Pfizer. Biodistribuční studie se používají ke zjištění, kudy se injektovaná látka v těle pohybuje a ve kterých tkáních nebo orgánech se hromadí. Až na výjimky jsou biodistribuční studie přísně tajné a poskytují se jen vládním orgánům, obvykle státním úřadům pro kontrolu léčiv. “Je to vůbec poprvé, kdy vědci mají možnost vidět, kam se tyto vakcíny s messengerovou RNA (mRNA) po očkování dostanou,” řekl Bridle v rozhovoru [3] s Alexem Piersonem, kde poprvé zveřejnil tyto údaje. “Je bezpečné předpokládat, že zůstává v ramenním svalu?” Krátká odpověď zní: “Rozhodně ne. Je to velmi znepokojující.”
Virus Sars-CoV-2 má na svém povrchu protein s hroty. Právě tento hrotový protein mu umožňuje infikovat naše těla, vysvětlil Bridle. “Proto jsme v našich vakcínách používali proteinový hrot,” řekl Bridle. “Vakcíny, které používáme, přimějí buňky v našich tělech, aby tento protein vyráběly a klonovali. Pokud se nám podaří vytvořit imunitní odpověď proti tomuto proteinu, teoreticky bychom mohli zabránit tomu, aby tento virus infikoval tělo. To je teorie, která stojí za touto vakcínou.”
Profesor a jeho tým zjistil neuvěřitelné věci, ze kterých jde mráz po zádech. Spike protein se chová jako toxin, pokud se uvolní do krevního oběhu
“Nicméně při studiu závažného onemocnění COVID-19 se ukázalo, že srdeční problémy, spousta problémů s kardiovaskulárním systémem, krvácení a srážlivost, to vše je spojeno s COVID-19,” dodal. “Při tomto výzkumu se ukázalo, co vědecká komunita zjistila, že proteinový hrot je sám o sobě téměř zcela a výhradně sám zodpovědný za poškození kardiovaskulárního systému, pokud se dostane z místa kotvení do krevního oběhu.” Když se purifikovaný protein spike vstříkne do krve výzkumných zvířat, dojde u nich k poškození kardiovaskulárního systému a protein může proniknout přes hematoencefalickou bariéru a způsobit poškození mozku, vysvětlil Bridle. Ano, hematoencefalickou bariéru, přesně tu, do které vám píchají špejlí během nosních výtěrů na koronavirus hluboko zasunovaných do nosu až na úroveň hematoencefalické bariéry.
Studie biodistribuce, kterou Bridle získal, ukazuje, že proteinový hrot se dostává do krve, kde cirkuluje několik dní po vakcinaci a poté se hromadí v orgánech a tkáních, včetně sleziny, kostní dřeně, jater, nadledvinek a v “poměrně vysokých koncentracích” ve vaječnících. “Již dlouho víme, že spike protein je patogenní protein,” řekl Bridle. “Je to toxin. Pokud se dostane do oběhu, může v našem těle způsobit poškození.” Velké množství studií prokázalo, že nejzávažnější účinky viru SARS-CoV-2, který způsobuje COVID, jako je srážení krve a krvácení, jsou způsobeny účinky samotného proteinu spike viru. Nedávná studie [4] v časopise Clinical and Infectious Diseases vedená výzkumníky z Brigham and Women’s Hospital a Harvard Medical School měřila podélné vzorky plazmy odebrané 13 příjemcům vakcíny Moderna 1 až 29 dní po první dávce a 1-28 dní po druhé dávce.
Spike protein po uvolnění z kotvení ve svalu vyvolává krevní sraženiny, krvácení a poškození mozku
U 11 z těchto osob byly detekovatelné hladiny proteinu SARS-CoV-2 v krevní plazmě již jeden den po první dávce vakcíny [5], včetně tří osob, u nichž byly detekovatelné hladiny spike proteinu. Zjištěn byl také protein “podjednotky” zvaný S1, který je součástí spike proteinu. Spike protein byl detekován v průměru 15 dní po první injekci a u jednoho pacienta byl protein detekovatelný 29. den, jeden den po druhé dávce vakcíny, který zmizel o dva dny později. Výsledky ukázaly [6], že produkci antigenu S1 po první vakcinaci lze detekovat již první den a že je přítomna i mimo místo vpichu a související regionální lymfatické uzliny.
Za předpokladu, že průměrný objem krve dospělého člověka je přibližně 5 litrů, odpovídá to vrcholové hladině přibližně 0,3 mikrogramu cirkulujícího volného antigenu u vakcíny určené pouze k expresi membránově ukotveného antigenu. V odborné studii [7] publikované v časopise Nature Neuroscience se u laboratorních zvířat, kterým byl do krevního oběhu vstříknut purifikovaný proteinový hrot, objevily kardiovaskulární problémy. Proteinový hrot také překročil hematoencefalickou bariéru a způsobil poškození mozku.
Obsah vakcíny se dostává do sleziny a žláz, včetně vaječníků a nadledvinek
Podle Bridleho bylo velkým omylem domnívat se, že protein neunikne do krevního oběhu. “Nyní máme jasný důkaz, že vakcíny, které vytvářejí buňky v našich deltových svalech, tento protein produkují – že samotná vakcína plus protein – se dostávají do krevního oběhu,” řekl. Bridle uvedl, že vědecká komunita zjistila, že proteinový hrot je sám o sobě téměř zcela zodpovědný za poškození kardiovaskulárního systému, pokud se dostane do oběhu. Jakmile se protein dostane do oběhu, může se navázat na specifické receptory ACE2, které jsou na krevních destičkách a buňkách, které vystýlají cévy, řekl Bridle. “Když se tak stane, může udělat jednu ze dvou věcí. Buď může způsobit shlukování krevních destiček, což může vést ke srážení krve – právě proto jsme zaznamenali poruchy srážlivosti spojené s těmito vakcínami. Anebo může naopak vést ke krvácení,” dodal.
Jak srážení krve, tak krvácení jsou spojeny [8] s trombotickou trombocytopenií vyvolanou očkováním (VITT). Bridle také uvedl, že proteinový hrot v oběhu by vysvětloval nedávno hlášené srdeční problémy u očkovaných dospívajících. Stephanie Seneffová, vedoucí vědecká pracovnice Massachusettského technologického institutu, uvedla, že je nyní jasné, že obsah vakcíny se dostává do sleziny a žláz, včetně vaječníků a nadledvinek, a je vylučován do prostředí a nakonec se dostane do krevního oběhu a způsobí systémové poškození. “Receptory ACE2 jsou běžné v srdci a mozku,” dodala. “A právě takto způsobuje protein hrotů kardiovaskulární a kognitivní problémy.“
Dr. J. Patrick Whelan, dětský revmatolog, v prosinci varoval [9] americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), že mRNA vakcíny mohou způsobit mikrovaskulární poškození mozku, srdce, jater a ledvin způsobem, který nebyl posouzen v bezpečnostních studiích. Ve veřejném prohlášení [10] se Whelan snažil upozornit úřad FDA na možnost, že vakcíny určené k vytvoření imunity proti proteinu SARS-CoV-2 spike mohou místo toho způsobit poškození. Whelan se obával, že technologie mRNA vakcíny, kterou používají společnosti Pfizer a Moderna, má “potenciál způsobit mikrovaskulární poškození (zánět a malé krevní sraženiny zvané mikrotromby) mozku, srdce, jater a ledvin způsobem, který nebyl hodnocen v bezpečnostních studiích“.
Nanočástice grafenu pro kotvení spike proteinu se rozpadají v důsledku chemických látek přijímaných v podobě určitých léků nebo určité potravy. A proto obojí je třeba zakázat
Asi už tušíte, že tato studie je šokujícím závěrem placeného grantu, který měl kanadské vládě poskytnout alibi o bezpečnosti vakcín. A ono z toho vyšlo nakonec odhalení pravdy a hrozeb těchto mRNA vakcín. Tomu se říká macaté chucpe. Vláda si něco zaplatí a vědci a profesoři mají tu nehoráznou drzost napsat do studie nepohodlnou pravdu. Ano, všechno to do sebe dokonale zapadá. Kotvení spike proteinů ve svalu pomoci nanočástic grafenu, který je ferromagnetický, úniky a rozkládání grafenu Ivermectinem a jeho pohotový zákaz v České republice i na Slovensku, podivná nedostupnost křenu v obchodech v Německu, řetězce najednou začaly křen stahovat z nabídky, všechno to najednou do sebe začíná zapadat.
Někdo stojí frontu na vakcínu, aby se nechal naovcovat. Za 6 měsíců má srdeční infarkt, když se sehne pro bednu s nářadím a zvedne ji. Srdeční infarkt, řekne lékař, ale s vakcínou to určitě nemá nic společného, ne ne! A teď si představte, že glykosid se nachází nejen v křenu, ale i v hořčici. A hořčice se dává na co? Na vegan/veget jídla? Ne, ta se dává na buřty, klobásy, prostě na masové delikatesy. Hmmm… a potom si na Aeronetu přečtete článek [11] o tom, že Volkswagen ve své jídelně zrušil prodej svých párků a zaměstnanci budou v jídelně jen na vegan/veget stravě.
No jo vlastně, glykosidy rozkládající grafen jsou totiž i v kari omáčce a tím pádem i v německých kari párcích Currywurst, které si Volkswagen dosud sám vyráběl ve vlastním řeznictví. A teď jsou zaměstnanci očkováni, brzy nastoupí do podniku a spolu s tím zmizí z jídelny i zdroj glykosidů, párky s kari omáčkou. Chápete? Aby grafen necestoval po těle, aby necestoval ani spike protein, nesmí se lidé přiblížit k Ivermectinu, ke křenu, k hořčici, ke kari… a to je teprve začátek! Ano, živí už brzy budou závidět mrtvým, protože tento svět se proměňuje v iterační teror, kdy vám režim bude držet dozor i nad talířem a brzy i nad postelí, s kým spíte.
-VK-
Šéfredaktor AE News
https://www.lidovky.cz/domov/ockovani-v ... ntent=main
Od prosince se pro lidi starší 60 let a chronicky nemocné o měsíc zkrátí interval mezi druhou a třetí dávkou většiny vakcín proti covidu. Až na Janssen, v tomto případě to bude dokonce na dva měsíce. Podle budoucího ministra zdravotnictví Vlastimila Válka bude časem ve hře i čtvrtá dávka. Není jasné, jestli bude na očkování dostatek kapacity, praktici očkovat nechtějí a očkovací centra jsou už teď vytížená.
O zkrácení mezičasu mezi druhou a posilující dávkou vakcín na covid-19 – bez omezení podle věku a rizikovosti – informoval na Twitteru předseda České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek, která to oficiálně potvrdí ve svém doporučení k přeočkování na covid-19.
V pondělí to také potvrdil také premiér Andrej Babiš ve svém pravidelném pořadu Čau lidi. Podle jeho slov bude zkrácení platit od 1. prosince, týkat se však má pouze lidí nad 60 let a chronicky nemocných. Není jasné, kdy se novinka dotkne i dalších věkových kategorií. Podle premiéra by to však mělo být co nejdříve.
Již před týdnem doporučila Mezioborová skupina pro epidemické situace zkrátit interval mezi druhou a třetí dávkou vakcíny ze stávajících šesti měsíců na pět. Člen této skupiny Zdeněk Hel hovořil dokonce o posilující dávce už po čtyřech měsících.
Nezávislá skupina odborníků MeSES se odvolávala především na pozitivní zkušenosti ze zahraničí, především z Izraele, kde byl tento postup již zaveden. Potvrzují to také odborné studie, které poukazují na klesání účinku vakcín po dvou a jeho zásadní propad po pěti měsících.
„Podle předběžné analýzy českých dat po půlroce klesá účinnost druhé dávky proti covidu u všech vakcín k 60 procentům, po tři čtvrtě roce pod 50 procent,“ napsal v pátek na twitteru Roman Chlíbek.
V případě jednodávkové vakcíny Janssen, která je v poslední době velmi oblíbená a byla podávána například v Praze na hlavním nádraží bez registrace, by přeočkování mělo přijít již po dvou měsících. Odborníci však spíše doporučují přeočkování jedou z mRNA vakcín, které vykazují dlouhodobě lepší výsledky.
Třetí dávka by podle Romana Chlíbka měla zvýšit účinnost ochrany před covidem až o 90 procent. Stejně vidí situaci i kandidát pětikoalice na ministra zdravotnictví Vlastimil Válek. Ten v rozhovoru pro Blesk řekl, že postupně se třetí dávkou budou muset naočkovat všichni, nehledě na věk.
Zároveň zmínil, že není vyloučeno další přeočkování čtvrtou dávkou vakcíny. „Očkování a třetí dávka v každém případě brutálním způsobem chrání proti závažnému průběhu nemoci, snižuje riziko zhruba o 70 procent, že někoho nakazíte,“ dodal Válek.
Otázkou je podle budoucího ministra také to, „jak vše ovlivní nové typy vakcín, které možná budou více cílit na současnou mutaci“.
Kde se bude očkovat?
Plány na přeočkování ale kromě neochoty lidí může zhatit také nedostatečná kapacita. V nedělních Otázkách Václava Moravce o tomto problému hovořil šéf Asociace krajů ČR, hejtman Jihočeského kraje a lékař Martin Kuba.
Podle něho by se do očkovacího procesu měli více zapojit praktičtí lékaři, jejich kapacita je podle prohlášení lékaře a předsedy Sdružení praktických lékařů Martina Šonky, 50 tisíc dávek vakcíny denně. Aktuálně je však takové množství naočkováno za týden.
„Z pěti tisíc praktiků si 2 800 neobjednalo vůbec žádné vakcíny,“ uvedl Martin Kuba. Epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula dodal, že teoretická kapacita praktických lékařů se nevyužije. Ne všichni prý reflektují názor doktora Šonky a nelze k tomu lékaře nutit.
„Jestli zkrátíte lhůtu ze šesti na pět měsíců, tak vám garantuju, že zase vzniknou obrovské fronty čekající na očkování. Z těch lidí, kterým je nad 65 let si pro třetí dávku přišlo 53 procent lidí, takže je potřeba naočkovat ještě dalších 47 procent,“ upozorňoval Kuba.
„Pokud se to zítra schválí, tak všichni očkovaní od 22. května do 22. června dostanou SMS, ať si přijdou pro třetí dávku. Kam si pro ni půjdou?,“ dodal hejtman Jihočeského kraje, který nedávno znovu otevřel velkokapacitní očkovací centrum na českobudějovickém výstavišti.
Covid pas jen na půl roku
V souvislosti s přeočkováním třetí dávkou, vyzvala Česká lékařská komora (ČLK) vládu ke zkrácení průkazu o bezinfekčnosti osobám očkovaným jen dvěma dávkami na půl roku. Komora souhlasí s aplikací třetí dávky očkování již po pěti měsících a mimo jiné apeluje také na zavedení plošných opatření proti šíření covidu.
Navrhovaný celostátní lockdown by však podle lékařů neměl omezovat očkované nebo lidi, kteří covid prodělali v posledním půl roce. Správnou cestou v boji s koronavirem je podle ČLK „okamžité zavedení povinného očkování pro zdravotníky a pracovníky v sociálních službách”. Totéž doporučují také pro zaměstnance škol.
Ve svém stanovisku představenstvo ČLK také uvádí, že „ČLK podporuje přijetí takových legislativních změn, které v co nejkratší době umožní zavést v ČR povinné očkování proti nemoci Covid-19 pro osoby starší 18 let“.
https://zivotvcesku.cz/proockovanost-ni ... ek-vakcin/
Proočkovanost nic nezmění. Vir tu bude a bude se šířit, říká imunolog Jiří Šinkora. Jednou větou zhodnotil účinek vakcín
Očkování je považováno za hlavní nástroj, jak bojovat proti epidemii. Apelují na něj politici i odborníci. Zdravotníci dosud v zemi podali 13,019.906 dávek vakcíny. V sobotu očkování podstoupilo více než 15.000 lidí. Zájem v posledních dnech roste i vzhledem k chystaným přísnějším opatřením, jejichž rolí je podle vlády dostatečné množství očkovaných v populaci. Imunolog Jiří Šinkora otevřeně pro ŽivotvČesku.cz uvedl, že vakcína dokáže ochránit před rizikovými průběhy nemoci, ale nezabrání, aby se dále vir šířil. "Proočkováním populace nezabráníme ničemu, nic to nezmění," zdůraznil a poukázal na Portugalsko, kde má dokončené očkování 87 procent obyvatel.
Kvůli prudce se zhoršující epidemické situaci se od pondělí přestanou uznávat testy na covid-19 jako covidový certifikát. Lidé se při vstupu do restaurací, hotelů, provozoven služeb či na hromadné akce budou muset prokázat už jen kompletním očkováním nebo dokladem o prodělání covidu v posledních šesti měsících. Bude pokračovat testování ve školách a začnou se pravidelně testovat i neočkovaní zaměstnanci ve firmách.
Popsaná opatření mají podle vlády v demisi dvě funkce. Zpomalit tempo nárůstu hospitalizací a úmrtí, pak dobrovolně přimět lidi k očkování. Podle imunologa proočkování populace nezmění nic na tom, že vir nezmizí a bude se šířit mezi očkovanými.
"Současná vakcína, myslím tedy tu na původní variantu viru, skutečně brání střednímu a těžkému průběhu, to je prokázané. Šíření viru ale nezabrání. To znamená, že když je člověku přes 60 let, tak je celkem krytý. Důležité je proočkovat seniory, tedy lidi nad 60 let, kteří nebyli infikováni. Ale proočkováním populace nezabráníme ničemu, nic to nezmění. Tahle cílová skupina, když to chytne ve větší dávce, tak stejně z nich 10 až 20 procent zemře. Virus tady bude, bude se šířit a my musíme chránit jenom ty vnímavé a ohrožené. Nejsme schopni jinak než lockdownem zabránit šíření viru," upřesnil pro ŽivotvČesku.cz svůj odborný pohled Jiří Šinkora a jako příklad poukázal na Portugalsko, které zvládlo proočkovat populaci zcela bez problémů.
Aktuálně je Portugalsko zemí s nejvyšší mírou proočkovanosti v Evropské unii a v posledních dnech zaznamenává výrazný růst počtů případů koronavirové nákazy. Dokončené očkování tam má 87 procent obyvatel, což je vůbec nejvyšší míra proočkovanosti v EU. Mimo pozitivní záchyty se zvyšuje také počet nakažených pacientů, kteří potřebují pomoc v nemocnici. Den před víkendem se jich v portugalských nemocnicích léčilo 528, z nich 79 na jednotkách intenzivní péče. Páteční data ukazují, že za posledních 24 hodin v souvislosti s covidem-19 zemřelo pět lidí, v Česku 48. Úřady se nyní zaměřují na přeočkování osob starších 65 let, zdravotníků, ošetřovatelů a hasičů.
https://zivotvcesku.cz/proc-se-ockovani ... n-prymula/
Proč se očkovaní nakazí: V ČR očkujeme vakcínou, která nekryje přímo různé mutanty zejména deltu, říká Roman Prymula
Od začátku vakcinace koncem loňského prosince bylo v Česku aplikováno 12,77 milionu dávek očkování proti novému koronaviru. Mezi 10,7 milionu obyvateli ČR má ukončené očkování 6,2 milionu lidí. Podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) v ČR dominuje varianta koronaviru delta, konkrétně subtyp nově označený AY.43. Zhruba na 97 procent případů v České republice připadá varianta delta, případně delta plus. Podle epidemiologa Romana Prymuly (57) se v současnosti v ČR očkuje vakcínami původními, které zcela nedokáží vykrýt infekčnější mutaci delta, řekl pro ŽivotvČesku.cz.
Riziko, že se člověk nakazí i po očkování, je podle různých studií a tvrzení odborníků sice minimální, ale nelze ho vyloučit. Vyšší riziko existuje zejména u starších lidí a obecně u těch, kteří byli na prvním očkování třeba před šesti až osmi měsíci. S časem totiž imunita klesá, proto je kladen důraz na přeočkování třetí dávkou. Podle respektovaného epidemiologa Romana Prymuly je drobný zádrhel ještě v tom, že původní vakcíny, kterými se očkuje, nejsou schopny zcela ochránit před některými mutacemi.
"Zatím se bohužel přeočkovává vakcínou původní, která nekryje přímo různé mutanty, které tady máme, zejména deltu. A proto musíme mít vysoké hladiny protilátek, aby alespoň část z nich byla funkční a fungovala proti těmto mutacím. Pokud by tu byla vakcína, která se testuje někdy od srpna u různých producentů, tak by její účinek mohl být výrazně silnější a mohlo by být velmi pravděpodobné, že to přeočkování by nemuselo být tak časté, jako to máme v tuto chvíli," vysvětlil pro ŽivotvČesku.cz epidemiolog Roman Prymula, proč dochází k nákazám i u osob, u kterých bylo dokončeno očkování oběma dávkami.
V sobotu zdravotníci dali necelých 12.000 injekcí s vakcínou, zhruba polovina připadla na posilující dávky. Proti minulé sobotě bylo aplikovaných očkovacích dávek o 2200 méně.
Epidemie nadále dělá dosluhující i nově vznikající vládě vrásky na čele. Nedaří se zpomalit tempo šíření. V sobotu laboratoře v Česku odhalily 9161 případů nemoci covid-19, to je zhruba o 3400 více než o týden dříve. Zároveň je to třetí nejhorší víkendový výsledek od začátku koronavirové epidemie v zemi. V nemocnicích leží v souvislosti s koronavirem na 3740 lidí, což je asi o 150 méně než na konci pracovního týdne. V mezitýdenním srovnání jich je zhruba o tisícovku více.
Alaja píše:Že by další hoax?https://cz24.news/des-mraz-jde-po-zadec ... e5FwS6P9ic
DĚS! MRÁZ JDE PO ZÁDECH Z NOVÉ KANADSKÉ STUDIE CO DĚLÁ SPIKE PROTEIN V TĚLE OČKOVANÝCH! U NĚKOHO ZA 6 DNÍ, U JINÉHO ZA 6 MĚSÍCŮ – ALE DOSTANE TO VŠECHNY!
12. srpna 2021
.... že spike proteiny doručené mRNA vakcínou do svalu mají zůstat ukotvené na místě a nesmí se nikam pohnout. Ano, tušíte správně, magnetická ramena lidí vznikají proto, aby vpíchnutý obsah nikam necestoval
Jana píše:Že by tedy účinnost vakcín časem klesala kvůli tomu, že magnet v rameni je příliš slabý?
https://www.epochtimes.cz/2021/11/22/ur ... ti-pfizer/
Úřad FDA žádá soud, aby mu dal 55 let na úplné zveřejnění údajů o vakcíně proti covidu-19 od společnosti Pfizer
22. 11. 2021
Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) požádal 15. listopadu federální soud, aby mu dal čas do roku 2076 na kompletní zveřejnění dokumentů, které má k dispozici v souvislosti se schválením vakcíny proti covidu-19 od firmy Pfizer-BioNTech.
FDA podal žádost v reakci na žalobu zdravotnické organizace Public Health and Medical Professionals for Transparency (PHMPT), která si kromě jiného vyžádala informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA).
Vládní úřad soudu sdělil, že má k dispozici 329 000 stran relevantních dokumentů, a navrhl zveřejňování 500 stran měsíčně, aby byl kapacitně schopen provést jejich redigování. Tímto tempem by FDA zveřejnil všechny relevantní záznamy za necelých 55 let.
kupina PHMPT podala žalobu (pdf) poté, co FDA zamítl její žádost o urychlené zveřejnění záznamů. O harmonogramu zveřejňování informací tedy bude muset rozhodnout soud.
„Slib FDA o transparentnosti je, mírně řečeno, hromada iluzí,“ napsal 17. listopadu na svém blogu Aaron Siri, jehož firma zastupuje PHMPT v soudním sporu.
„Od chvíle, kdy společnost Pfizer začala předkládat záznamy pro udělení licence, do chvíle, kdy FDA vakcíně společnosti Pfizer licenci udělil, uplynulo přesně 108 dní,“ pokračoval Siri.
„Vezmeme-li FDA za slovo, provedl intenzivní, důkladné a úplné přezkoumání a analýzu těchto dokumentů, aby se ujistil, že vakcína Pfizer je pro udělení licence bezpečná a účinná. Zatímco toto intenzivní přezkoumání dokumentů společnosti Pfizer dokázal provést za 108 dní, nyní požaduje více než 20 000 dní na zpřístupnění těchto dokumentů veřejnosti.“
FDA na žádost o komentář pro Epoch Times nereagoval.
FDA udělil společnosti Pfizer licenci na vakcínu proti covidu-19 pod označením Comirnaty 23. srpna 2021, tedy necelé čtyři měsíce poté, co společnost Pfizer začala předkládat dokumenty k plnému schválení léku. Schválení licence úřadem koncem srpna vedlo k obrovskému množství objednávek vakcíny ze strany soukromého i veřejného sektoru.
Jedna ze společností zapojených do testovacího procesu vakcíny společnosti Pfizer na začátku tohoto měsíce uvedla, že vyšetřuje údajné problémy, na něž upozornila informátorka, která sdělila časopisu British Medical Journal (BMJ), že studii provázelo mnoho problémů, včetně falšování údajů.
Když informátorka Brook Jacksonová upozornila na svá zjištění FDA, byla během několika hodin propuštěna. Pracovala pro společnost Ventavia Research Group, která na podzim roku 2020 působila na několika zkušebních místech společnosti Pfizer.
Podle BMJ, jednoho z nejstarších lékařských časopisů na světě, FDA inspekci míst klinických testů Ventavie tehdy neprovedl, přestože byl na problémy upozorněn.
FDA počátkem tohoto měsíce sdělil deníku The Epoch Times v e-mailu, že sice nemůže záležitost společnosti Ventavia komentovat, ale „má plnou důvěru v údaje, které byly použity na podporu schválení anticovidové vakcíny společností Pfizer-BioNTech a schválení Comirnaty“.
Ke 14. listopadu bylo ve Spojených státech podáno více než 256 milionů dávek vakcíny proti covidu-19 společnosti Pfizer.
Překlad a redakční úprava původní zprávy: J. S.
https://cz24.news/experti-apokalypsa-oc ... gF3wi8D-H8
EXPERTI: APOKALYPSA OČKOVANÝCH. NEMÁTE TUŠENÍ, JAKÁ HRŮZA PŘICHÁZÍ!
21. listopadu 2021
OD 11. ZÁŘÍ 2001 ŽIJE SPOLEČNOST V PERMANENTNÍM STRACHU. POKUSY VYVOLAT FALEŠNOU VIROVOU PANDEMII ZAČALY JIŽ V ROCE 2009
Neexistují slova, která by popsala probíhající ohavnost, útok proti miliardám lidí. Kdyby bylo na odpovědných osobách, každý člověk na planetě by dostal injekci nejnebezpečnější vakcíny v dějinách. Probíhá lékařská noční můra, protože nově očkovaní zaplavují nemocnice a márnice. Rychle vzniká kauza, kdy počet nedávných a současných „případů“ Covid-19 se ve skutečnosti ukazuje jako nežádoucí reakce na experiment s mRNA, nikoliv na samotnou nemocí. To znamená, že tu máme globální katastrofu, která nemá v dějinách lidstva obdoby.
Singapur zažívá explozi chronických onemocnění
po dosažení 81% proočkovanosti.
Dr. Ryan Cole, certifikovaný patolog, majitel/provozovatel diagnostické laboratoře a nejnovější člen největší rady pro veřejné zdraví v Idahu, oznámil, že u pacientů, kteří byli očkováni, pozoruje masivní „nárůst“ různých autoimunitních onemocnění a rakoviny. (Video najdete s českým překladem najdete zde, dejte si ho!)
„Od 1. ledna v laboratoři zaznamenávám dvacetinásobný nárůst rakoviny děložní sliznice oproti tomu, co vídám každoročně,“ sdělil doktor Cole ve videoklipu sdíleném na Twitteru. „Vůbec nepřeháním, protože když se podívám na svá čísla z roku na rok, říkám si: ‚Panebože, tolik rakoviny endometria jsem ještě nikdy neviděl,“ pokračoval.
Dr. Cole říká, že jeho laboratoř pozoruje pokles počtu zabijáckých T-buněk, našich buněk CD8 u očkovaných. „A co dělají buňky CD8? Drží všechny ostatní viry na uzdě,“ řekl. Dr. Cole uvádí, že nejenže se melanomy objevují častěji, stejně jako rakovina děložní sliznice, ale melanomy se také vyvíjejí rychleji a jsou závažnější u mladších lidí, než kdykoli předtím pozoroval.
Co to znamená?
Budeme svědky toho, že mezi očkovanými propukne titalová vlna rakoviny? Měli by všichni očkovaní začít s léčbou rakoviny již nyní, aby předešli přicházejícím rakovinám? No, nebude dávat smysl vyřezávat cokoli chirurgickým nožem, chemoterapie by jen dále ohrozila imunitní systém lidí a ozařování si koleduje o kaskády volných radikálů a nekontrolovatelný oxidační stres, což je přesně to, co pacienti s COVID potřebují. Přírodní onkologie by však mohla mít odpověď.
Úroveň nemocnosti po očkování je bezprecedentní
Alarmující studie potvrzuje, že očkovaní budou čelit katastrofálnímu stavu protilátek a úmrtí.
Mnozí se příliš zabývají otázkou: „Je ivermektin odčervovač koní, nebo lék oceněný Nobelovou cenou?“ Jde o lék, opředený tím, že bychom vakcíny COVID nikdy nepotřebovali, kdyby bylo umožněno poznat celou jeho pravdu. Je však pozdě, miliardy lidí si nechaly píchnout alespoň jednu injekci. Zemřou všichni? Někteří tvrdí, že většina z nich zemře do pěti let. Musíme se tedy v určitém okamžiku začít ptát, zda 200 milionů Američanů trpí již nyní na nějaké úrovni toxickými bílkovinami z vakcíny COVID, které jim ucpávají krev a životně důležité orgány?
Dr. K. Polyakova napsala: „Úroveň nemocnosti po očkování je bezprecedentní a zaměstnanci jsou velmi nemocní a někteří s neurologickými příznaky, což má obrovský dopad na fungování zdravotnictví. I mladí a zdraví lidé jsou v pracovní neschopnosti několik dní, někteří týdny a někteří vyžadují lékařské ošetření. Celé týmy jsou vyřazeny, protože se šly očkovat společně.“ A pohotovostní oddělení jsou zavalena pacienty, kteří se nechali očkovat vakcínou Covid od společnosti AstraZeneca a trpí mírnými vedlejšími účinky.
V indickém státě Kérala žijí 3 % indické populace a 67 % jeho obyvatel je alespoň jednou očkováno. Dalo by se očekávat, že počet případů vakcíny COVID v Kerale bude tak nízký, že v grafu velmi nízkého celkového počtu případů v Indii nebude vidět. Přesto tento stát s pouhými 33 miliony obyvatel představoval ve čtvrtek 65 % všech případů v Indii a v posledních týdnech ještě více. Je to v podstatě jediný stát, který v posledních měsících zažívá prudký nárůst. Je to také indický stát, který odmítl ivermektin.
Vakcinační peklo v Izraeli
Společnost Pfizer uzavřela s izraelským ministerstvem zdravotnictví dohodu o exkluzivitě, takže jediná dostupná vakcína COVID je od společnosti Pfizer. Očkování od společnosti Pfizer má vyšší riziko
pro zánět srdce u mladých mužů než u některých jiných vakcín COVID.
Izraelská mládež nicméně nemá jinou možnost než si nechat aplikovat nejnebezpečnější z nich.
V Izraeli, kde je populace téměř plně proočkovaná, čteme: „Ale pak, jak šel čas … nemocnice se začaly plnit plně očkovanými lidmi, „a sledovali jsme stále více případů mezi plně očkovanými a stále více jich bylo velmi závažných, až do té míry, že většina jejich případů v nemocnicích a na jednotkách intenzivní péče a umírajících byli plně očkovaní lidé.“ A tak se stalo, že se nemocnice začaly plnit plně očkovanými lidmi.
Generální ředitel ministerstva zdravotnictví Nachman Ash 14. září uvedl, že současná vlna koronavirových infekcí překonává vše, co bylo zaznamenáno v předchozích epidemiích. „Musíme si uvědomit, že [dohoda Izraele se společností Pfizer] bude jedním z, řekl bych, nejrozsáhlejších lékařských experimentů na lidech v 21. století,“ říká Tehilla Shwartz Altshulerová z Izraelského demokratického institutu, obhájkyně ochrany osobních údajů a jeden z hlavních hlasů zpochybňujících dohodu se společností Pfizer.
Účinnost záběru společnosti Pfizer klesla z 95 % v prosinci 2020 na 39 % koncem července, kdy v Izraeli převládl kmen Delta. V reakci na zjevné selhání vakcíny začal Izrael koncem července 2021 vydávat třetí posilující dávku.
V září 2020 CNN informovala, že odborníci na vakcíny varovali federální vládu před uspěchaným vydáním vakcíny proti koronavirům dříve, než testy prokáží její bezpečnost a účinnost. Předložili desítky let bolestivé historie očkování, která ukazuje, proč mají pravdu. Samozřejmě byli ignorováni. CNN uvedla, že minulé katastrofy s vakcínami ukazují, proč by bylo spěchání s vakcínou proti koronavirům nyní „kolosálně hloupé“!
Vysoce účinná vakcína – biologická zbraň
Nejméně 39 % Australanů zůstalo podle oficiálních vládních údajů. neschopno vykonávat každodenní činnosti poté, co se nechali naočkovat proti Covid-19.
Ve své knize „Je COVID-19 biologickou zbraní? A Scientific and Forensic Investigation“ Dr. Richard Fleming dokumentuje důkazy, které ukazují, že SARS-CoV-2 je biologická zbraň vytvořená v posledních dvou desetiletích. Jakmile dojdete k závěru, že SARS-CoV-2 je biologická zbraň, musíte také uznat, že injekce COVID nejsou ničím jiným, než genetickou reprodukcí této biologické zbraně. Jinými slovy, jsou to také biologické zbraně.
Stejní lidé, kteří se podíleli na financování této biologické zbraně, jsou stejní lidé, kteří bránili lékařům v poskytování léčby pacientům, a stejní lidé, kteří se podíleli na vývoji těchto injekcí COVID.
K 27. srpnu 2021 bylo po experimentálním „očkování“ vakcínou COVID-19 zaznamenáno 13 911 úmrtí, 2 933 377 příznaků vedlejších následků, 18 098 trvalých postižení, 76 160 návštěv pohotovosti, 56 912 hospitalizací a 14 327 život ohrožujících příhod.
„Ve Wuhanu nic nezačalo. Nic. Když se podíváte na prvních několik lednových týdnů, vidíte genové sekvence nahrané z více míst a ta první, nahraná 20. prosince 2019, předchází prvnímu pacientovi,“ řekl Dr. David Martin. „Pachatelé se vlastně přiznávají ke svým zločinům a smějí se veřejnosti, která nemůže nic dělat, naplno do obličeje. Jakmile lidé pochopí, že se nespočet lékařů vědomě podílí na vraždění lidstva, bude těžké s tím žít.“
Skutečný příběh COVID je mnohem horší, než jak právě uniklo z laboratoře ve Wuhanu. Vakcinační a zdravotnická verbež plánovala koronavirové peklo více než 20 let a existuje 4000 patentů, které to dokazují. Celá diskuse o úniku viru z laboratoře ve Wuhanu nebo o viru z přírodních zdrojů je jen červenou nití toho, co se ve skutečnosti dělo v laboratořích a farmaceutických společnostech po celém světě. První patent na vakcínu s hrotovým proteinem byl podán v roce 2002. Těžko tomu uvěřit, ale vysvětluje to, jak mohli s vakcínou přijít tak rychle. Byla vyvinuta dlouho před prvním případem COVID-19.
Musíte být blázen, doslova pomatenec, ignorant nebo špatně informovaný, abyste si nechali píchnout vakcínu proti COVID, a lidé, kteří chtějí, abyste si ji vzali, jsou fanaticky uctívači vakcín, aniž by k tomu měli racionální důvod. Poslechněte si Dr. Charlese Hoffeho, který podrobně popisuje, co vakcíny COVID dělají s našimi cévami, konkrétně s kapilárami. Je dalším lékařem bijícím na poplach, kterému nikdo z našich politiků nenaslouchá a rozhodně o něm nechce slyšet ani generální ředitel společnosti Moderna a Pfizer.
Vakcína Pysier mění produkci zánětlivých cytokinů buňkami vrozené imunity po stimulaci specifickými (SARS-CoV-2) i nespecifickými (virovými, plísňovými a bakteriálními) podněty. Po očkování došlo u buněk vrozené imunity ke snížení reakce na toll-like receptor 4 (TLR4), TLR7 a TLR8 – všechny jsou to ligandy, které hrají důležitou roli v imunitní odpovědi na virovou infekci. Lékaři také zjistili, že po očkování se zvýšila reakce cytokinů na plísně.
Žádný z šílených lidí na světě není ve vězení
V průběhu jednoho týdne se počet úmrtí v důsledku COVID-19 vakcín nahlášených do vládní databáze převýšil oficiální počet úmrtí způsobených tímto virem.
Dr. Paul Craig Roberts tvrdí: „Zadržují lidem léčbu, aby mohli nadále profitovat z vakcín. To je důvod k zatčení a obvinění každého z nich: Fauciho, šéfa FDA, šéfa CDC a všechny zúčastněné. To jsou legitimní důkazy pro jejich zatčení, obvinění a postavení před soud. Zabíjeli lidi kvůli zisku z vakcín tím, že zadržovali léky. Lidé umírali na Covid, ale nedovolili jim používat HCQ, Ivermektin a nyní blokují lék od Eli Lilly. Myslím, že to je jediný případ, který musíme předložit. Máme důkaz, že léčbu zadržovali. Víme to. Není to spekulace ani teorie. Je to naprosto známý fakt. Zadrželi léčbu a nadále ji zadržují, aby mohli prodávat tu vakcínu.“
Je jedno, jak je nazvete, noví nacisté, komunisté, fašisté, vakcinační extrémisté, velcí resetoví hochštapleři, extrémní kapitalisté (myslím miliardáři), kteří se sem náhle nastěhovali se svými vakcínami, namísto tanků. Démoni, kteří mají jen ty nejhorší úmysly a tvrdí, že mají ty nejlepší. Bestie, jaké tu byly vždycky, ale teď jsou to geneticky manipulované bestie, které přišly přímo z pekla, a my je máme vítat s otevřenou náručí?
Ačkoli vám výrobci vakcín, zdravotnické úřady, mainstreamová média, sociální sítě jako Facebook a veřejné reklamy tvrdí, že vakcína prošla přísnými testy, byla „schválena“ a je bezpečná a účinná, nic z těchto tvrzení není pravda. Pokud si vezmete vakcínu COVID, účastníte se největšího a nejnebezpečnějšího experimentu na lidech všech dob.
Dr. Mark Sircus AC., OMD, DM (P)
profesor přírodní onkologie, Da Vinci Institute of Holistic Medicine
Doktor orientální a pastorální medicíny
Zakladatel přírodní alopatické medicíny
zdroj, translation via deepL and deepS
15 minut – video dr. Colea:
http://sp.rmbl.ws/s8/2/3/K/1/g/3K1gc.caa.mp4
zdroj: https://veksvetla.cz/apokalypsa-ockovan ... 7djetlVMjU
Publikoval: .czechfreepress
Alaja píše:Že by také hoax??
armin píše:Pokud je zvýšený výskyt nějakých zdravotních komplikací, cévních, srdečních, imunologických atd. To se vyskytuje - ale u těch, co covid prodělali a těch je opravdu hodně. Longcovid. Očkování něco takového decentně může také u citlivých jedinců - spíše náznak vyvolat, ale takoví citliví jedinci, pokud celý covid dostanou a začne se v nich množit, tak se ty "vedlejší příznaky" pro ně specifické stonásobně projeví, skolí je nebo přímo zabije, zvláště pokud by pro ně už nebylo místo na JIP.
Tyhle dezinformace, co sem Alaja kopíruje a některé ještě s fotkami údajných vědců atd. někdo - asi nějaká reklamní agentura produkuje na něčí objednávku - za velké peníze. Já osobně si myslím - nemám na to důkazy - to přichází z Ruska, které se všemi "informačními" prostředky se snaží destabilizovat poměry v EU. To je ta hybridní válka - zatím naštěstí jenom na poli informací a dezinformací. Dále útočící hekři na informační systémy nemocnic, klíčové infrastruktury atd.
Příklad jiný je třeba dovážení uprchlíků pod falešnými sliby na hranice s Polskem. Dělá to sice Bělorusko, ale to se bez požehnání Kremlu ani neuprdne.
Atd. atd.
A hold někteří lidé u nás na to skáčou.
A proč?
To je dobrá otázka jdoucí do hloubi lidské duše. Motivací, strachů, odporu, nedostatku sebedůvěry atd. atd.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 34 návštevníků