Duchovní vlákno od Trini

[armin]

Myslím, že tohle mi k pochopení principu toho, o čem ta .Vajrayāna vlastně je, úplně stačí.

Jako koza petrželi

[Alaja]

Myslím, že tohle mi k pochopení principu toho, o čem ta .Vajrayāna vlastně je, úplně stačí.

Jako koza petrželi

Takže mám ve všem pravdu.

[Arat]

Jak jsem vyrozuměla z videa, tak armin funguje podle toho, co se v té diamantové cestě naučil. A to - bránit se proti tomu, co si myslí, že je pro něho zlo a nebýt tím dotčen (prostě jde to mimo něho). A použít ono tzv. "zlo" k útoku na domnělého útočníka.....

Prostě hraní si se silami v diamantovém bardu a vytváření si svého barevného světelného těla (strakatého jak klaun v cirkuse). To je bardo nejnižší úrovně. Procházejí jím všichni duchovňáci. Někteří pomalu, jiní jen přefrčí velmi rychle. No a některé to tak upoutá, že už v tom zůstanou navždy. Prostě jejich ego si chce jen hrát a používat ony síly ke svému prospěchu, získávat moc nad ostatními...

Takže...Arat....už víš, o čem byla ta malůvka, kterou ti kdysi poslal?
A jak jsi pak vyváděla, jako malá holka zamilovaná do svého třídního učitele?




https://www.youtube.com/watch?v=xtPhE_TYnBw

Light Body - Rainbow Body: The Ultimate Spiritual Goal.

Že jsem vyváděla, to je asi pravda a že jsem byla do armina zamilovaná, to je taky pravda, stejně jako do Jáčka...

Ale nevím, který obrázek máš na mysli.
Já si akorát vybavuji obrázek Pána ohně, jak si bere tu mladou, nevinnou dívenku, ten mám uložený , bo je to krásná fotka

[Alaja]

Já si akorát vybavuji obrázek Pána ohně, jak si bere tu mladou, nevinnou dívenku, ten mám uložený , bo je to krásná fotka

JJ, tenhle obrázek.....

[salmo1cz]

Je to skutečně velmi zajimací fenomén.
Prostě ve škole to funguje tak, že se naučíte básničku a dostanete jedničku.Hlavním důvodem je pochopitelně ta jednička.
Kdežto zde je hlavním důvodem ta básnička, kdy samsára se stává nirvánou.
Ta jednička ve formě projevu by vůbec nemusela být, fakticky pro vás už nemá žádnou hodnotu a přesto tu je.
Má to velmi zajímavou směrovku.

[Alaja]

To víš, děje se ledacos.
A když se už nějaký šťoura rád šťourá v motivech jednání jiných lidí, tak by mu vůbec nezaškodilo, kdyby se pošťoural i v těch důvodech svého jednání.
Ale opravdu pravdivě, bez příkras, bez toho "posvátného divadla", kdy se adepti vžívají do jiné role, než právě žijí v pozemském životě....

Nemusí o tom, co zjistil, pak informovat veřejnost.
Dělá to přece jen pro sebe....

[armin]

To víš, děje se ledacos.
A když se už nějaký šťoura rád šťourá v motivech jednání jiných lidí, tak by mu vůbec nezaškodilo, kdyby se pošťoural i v těch důvodech svého jednání.
Ale opravdu pravdivě, bez příkras, bez toho "posvátného divadla", kdy se adepti vžívají do jiné role, než právě žijí v pozemském životě....

Nemusí o tom, co zjistil, pak informovat veřejnost.
Dělá to přece jen pro sebe....

To máš asi na mysli mne tím šťouralem

Já to nedělám jen pro sebe, podobně jako vědci a filosofové nebádají jen pro sebe a lékaři neléčí jen pro sebe.

A přijde mi, že duchovní cesta spočívá hlavně v tom, poznat sebe, tedy jak píšeš "Ale opravdu pravdivě, bez příkras, bez toho "posvátného divadla", kdy se adepti vžívají do jiné role, než právě žijí v pozemském životě...."

A tyhle otázky na motivaci lidi, kteří si hrají sami před sebou a před druhými tohle "posvátné divadlo", když to narušuje to jejich "posvátné divadlo" , tak je to dost štve, protože jim zřejmě jde o něco jiného než o tu pravdivost, o skutečné poznání sebe, skutečnosti.

A vvvotom to je...

[Alaja]

http://terapie.as4u.cz/redakce/tisk.php ... ozka=4338&

Zen buddhismus a tibetský buddhismus

...
V Buddhově kánonu páli je zachycena ta část učení, která byla přístupná masám, ale vnímavější Buddhovi následovníci v něm rozpoznali vyšší a hlubší nauky. Klasickým příkladem je Buddhovo kázání o květu, kdy Buddha obklopen svými žáky nepromluvil ani slovo, pouze ve zdvižené ruce držel zlatý lotus. Nikdo neporozuměl smyslu tohoto výmluvného gesta kromě Mahákašjapy, jehož tichý úsměv prozrazoval, že pochopil a kterého později Buddha také označil za svého nástupce. Hluboké porozumění, které vyvolalo onen úsměv obsahuje tajemství zenu.
...

No vida, jak se to vyjasňuje....

[Réza]

A přijde mi, že duchovní cesta spočívá hlavně v tom, poznat sebe, tedy jak píšeš "Ale opravdu pravdivě, bez příkras, bez toho "posvátného divadla", kdy se adepti vžívají do jiné role, než právě žijí v pozemském životě...."

A tyhle otázky na motivaci lidi, kteří si hrají sami před sebou a před druhými tohle "posvátné divadlo", když to narušuje to jejich "posvátné divadlo" , tak je to dost štve, protože jim zřejmě jde o něco jiného než o tu pravdivost, o skutečné poznání sebe, skutečnosti.

Naprostý souhlas s tím, že duchovní cesta je o to poznat sebe. Kdo jsem? Co jsem? A bez příkras a bez berliček všelijakých konceptů. Není to intelektuální poznání. Ani emoční, ani jakékoliv jiné. Jde o přímou zkušenost.
Není to ani ztotožnění s nevšedním zážitkem, krerý leckdo na duchovní cestě pozná. Není to napasování sebe sama do popisů svatých knih. Jde o to jít ještě dál, nebo hlouběji, nebo výše, ještě více "za" - ani ten směr se nedá dost dobře popsat. Jít po stopách, podle vodítek, těch kteří tou cestou šlapali před námi, se stejným nasazením, stejným odhodláním, avšak svými kroky. Použít víru, použít pochybnost, použít černé, použít bílé. A být ochoten vše odložit. "Toto je je jen koncept - odkládám", "Toto nejsem já, je to jen představa, kterou o sobě mám - odkládám". "Zažil jsem to a to. To je jen minulost - odkládám", "Chci docílit toho a toho, to je jen nejistá budoucnost - odkládám".

Každé divadlo jednou skončí a je jedno, jestli je hraji pro sebe, či druhé.

[honzam]

Duchovní cesta má ještě druhý pilíř a tím je "Ničeho příliš.", tedy ani odkládání. Mělo by to být vyváženo také přijímáním. Např. "To já jsem příčina utrpení všech živých bytostí, to já jsem jejich bolest." Pro mě je duchovní cesta víc transformace než hledání nebo úniková hra.

[Réza]

Duchovní cesta má ještě druhý pilíř a tím je "Ničeho příliš.", tedy ani odkládání. Mělo by to být vyváženo také přijímáním. Např. Pro mě je duchovní cesta víc transformace než hledání nebo úniková hra.

No každý si tu cestu můžeme šperkovat, jak chceme. Jak píše Pedro, je tu i přijímání toho, co se odkládáním odhalí.

Pokud přijímáš toto: "To já jsem příčina utrpení všech živých bytostí, to já jsem jejich bolest.", jednou to zase odložíš. Na individuální úrovni, to není pravda. Na té globální, možná snad jako mentální konstrukt, ve velmi mizerném individuální vyjádření.
Můžeš zkusit procítit " Já jsem příčinou všeho, vše prožívám a vše se zjevuje ve mě" Pak to zahrnuje i to utrpení, ale zahrnuje to i radost. Ale v té absolutní rovině není důvod to rozlišovat. A do slov dávat jen půlku.

[Réza]

:medith: V Hadeře je právě výstava talentovaných lidí....
...velmi mi to připomíná jednu moji vizi...

Tetris?

[Alaja]

Tuhle vizi mi to přopomíná...

[honzam]

No každý si tu cestu můžeme šperkovat, jak chceme. Jak píše Pedro, je tu i přijímání toho, co se odkládáním odhalí.

Tohle je poznání, které se odhalí v hloubi, když se šperky odloží. Například realizuješ jednu z buddhistických paramit mettá a žiješ ji, odložíš/odevzdáš ji jako to "nejsem já" a odhalí se Ti, co za tou rodičovskou laskavostí směřovanou ke všem bytostem je, že to má také svůj rub: "To já jsem příčina utrpení všech živých bytostí, to já jsem jejich bolest." a díky tomu tu je také ta rodičovská laskavost, kterou nejsem.

[honzam]

Tuhle vizi mi to přopomíná...

Druhý příklad: Tohle zlaté slunce se odloží a odhalí se černé slunce.

http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2015080001

[honzam]

Třetí příklad: Prostuduješ a praktikuješ advaitu a pak ji jako "posvátné divadlo" i s Šankarou a Ramanou odložíš a odhalí se dvojnost Zoroastrismu s vysvětlením, že učení pocházející od indických Dévů jsou lži.

[honzam]

Pokud přijímáš toto: "To já jsem příčina utrpení všech živých bytostí, to já jsem jejich bolest.", jednou to zase odložíš. Na individuální úrovni, to není pravda. Na té globální, možná snad jako mentální konstrukt, ve velmi mizerném individuální vyjádření.

Když pak poznáš svou skutečnou tvář - kdo jsi a co je příčinou utrpení živých bytostí, odložíš poznávání a přijmeš s pokorou Krista jako jedinou skutečnou Pravdu, Život a svého láskyplného Pána a Otce všech živých bytostí.
Místo odloženého poznávání přijmeš cestu dobrých myšlenek, dobrých slov a dobrých skutků v souladu se svým Pánem - tedy pravdivých myšlenek, pravdivých slov a pravdivých skutků, protože Pravda je to nejlepší ze všeho dobrého, co je.

[honzam]

Můžeš zkusit procítit " Já jsem příčinou všeho, vše prožívám a vše se zjevuje ve mě" Pak to zahrnuje i to utrpení, ale zahrnuje to i radost. Ale v té absolutní rovině není důvod to rozlišovat. A do slov dávat jen půlku.

Vždycky je důvod rozlišovat dobré od zlého a pravdivé od nepravdivého, protože pravdivost vede k životu a nepravda ke smrti. My jako živé bytosti jsme na straně života a naše existence by měla být jeho vyjádřením.

[Réza]

Pokud přijímáš toto: "To já jsem příčina utrpení všech živých bytostí, to já jsem jejich bolest.", jednou to zase odložíš. Na individuální úrovni, to není pravda. Na té globální, možná snad jako mentální konstrukt, ve velmi mizerném individuální vyjádření.

Když pak poznáš svou skutečnou tvář - kdo jsi a co je příčinou utrpení živých bytostí, odložíš poznávání a přijmeš s pokorou Krista jako jedinou skutečnou Pravdu, Život a svého láskyplného Pána a Otce všech živých bytostí.
Místo odloženého poznávání přijmeš cestu dobrých myšlenek, dobrých slov a dobrých skutků v souladu se svým Pánem - tedy pravdivých myšlenek, pravdivých slov a pravdivých skutků, protože Pravda je to nejlepší ze všeho dobrého, co je.

Ano.
Ale myšlenka: "Já jsem příčinou všeho utrpení," je v tomto nadbytečná.

[Réza]

Můžeš zkusit procítit " Já jsem příčinou všeho, vše prožívám a vše se zjevuje ve mě" Pak to zahrnuje i to utrpení, ale zahrnuje to i radost. Ale v té absolutní rovině není důvod to rozlišovat. A do slov dávat jen půlku.

Vždycky je důvod rozlišovat dobré od zlého a pravdivé od nepravdivého, protože pravdivost vede k životu a nepravda ke smrti. My jako živé bytosti jsme na straně života a naše existence by měla být jeho vyjádřením.

Ano vždycky, v prostoru a čase vždycky. Tam, kde je život a smrt, tam vždycky.