Duchovní vlákno od Trini

[Réza]

Ano, pokud si plně uvědomíš toto. Všechno tvé předchozí psaní se promění v hvězdný prach.

To se jednou promění v prach nezávisle na tom, co si uvědomím.

To je to pravé slovo do pranice! Ano!

Když opravdu vše důkladně odložíš, co je odložení možné, vcetně i letitých mouder veškerých nauk, a závěrem i samotné to odkládání, tak co zbude?

Zbude toho dost: sex, nošení dětí, rození dětí, péče o děti, rohy, křídla, ocas, Kristus v srdci, který je můj milující Pán a spousta dalších bizarností.
Přijde mi, jako když to oslabení mne samotného v Jeho prospěch umocňuje tu Jeho lásku.

Proč si myslíš, že to, co jsi vypsal nejde odpožit?

Přijde mi, jako když to oslabení mne samotného v Jeho prospěch umocňuje tu Jeho lásku.

To je krásná myšlenka, ale fakt je, že ti to tak jen přijde, tobě individálně.
Jeho láska je tak mocná, že jakákoliv myšlenka na její umocnění je nadbytečná.

[Réza]

Podstata života je Pravda a my jsme živé bytosti, ve kterých žije. Fyzický honzam je oblek, který obléká ta okřídlená mateřská bytost a ona je forma, kterou na sebe bere živá Pravda.
Ta Pravda je nezávislá na odkládání, zbytku a nás dvou. My oba jsme pomíjiví. I to okřídlené tělo je pomíjivé. Pravda je nezrozená a ne-já. JÁ/Já/já je Ďábel.

Ano.
Kdo jsi?
JÁ/Já/já můžeš nazvat Ďáble. Ale taky jen hrou nezrozené Pravdy.
A tak jako si hraje na matky s křídly, na lidské bytosti s těly a touhami.
Tak hraje i tu hru na rozlišení Já a já. Ukazatelé zůstávají i po absolvování cesty, ale už nejsou důležité. Zůstávají i dojmy, poslední scenérie. Ale blednou, ztrácí význam, důležitost.

Je to jako Janovo: A nahoře nic!

a nad tím: Věčná hostina.
A na té může být přítomná i rohatá křídlatá matka.






...







...






Kdo rozumí?

[Réza]

Egoismus je přirozená součást vývoje bytosti, je to projev jejího dětství a pevná vlastnost inkarnovaných bytostí. Nemohou se samy ze dne na den rozhodnout, že už nebudou dětmi.

Ano, ale tahle planeta má díky tomu namale. Otec s Matkou si nepřejí, aby se jejich děti navzajem vyhubili. Chovaj totiž svý srdce v jejich v nitru.

Neboj planeta to přežije, ale možná to bude o vous

[Réza]

Kdybych byl Krišna, spálil bych bez mrknutí všechen negatizmus, tím by shořeli i mysli a životy miliónů, miliard lidí. Tak jestě že nejsem Krišna...

Krišna už tu byl a neudělal to...

Jde odložit i myšlenku: Neměl by tu být negativismus.
Krišna byl Krišnou bez této myšlenky.

[Réza]

Co my?
Milujeme se?

[Jana]

[honzam]

Když opravdu vše důkladně odložíš, co je odložení možné, vcetně i letitých mouder veškerých nauk, a závěrem i samotné to odkládání, tak co zbude?

Zbude toho dost: sex, nošení dětí, rození dětí, péče o děti, rohy, křídla, ocas, Kristus v srdci, který je můj milující Pán a spousta dalších bizarností.
Přijde mi, jako když to oslabení mne samotného v Jeho prospěch umocňuje tu Jeho lásku.

Proč si myslíš, že to, co jsi vypsal nejde odpožit?

I kdybych měl moc to odložit, nedává to žádný smysl. To je jako kdybys chtěla, abych si ho uřízl nebo si usekl hlavu.

sex, nošení dětí, rození dětí, péče o děti - to je smysl mé existence
rohy, křídla, ocas - to je tělo, které je toho nástrojem
Kristus v srdci, který je můj milující Pán - to je ten, co mě ovládá a komu sloužím
spousta dalších bizarností - lidské tělo a myšlení snad časem odpadne

[honzam]

Kdo jsi?

Ďábel. To je moje nejskutečnější podoba nejvíce plná mne. Pro ostatní je lepší, když mne ubývá a mé místo přebírá Kristus.

Je to jako Janovo: A nahoře nic!

a nad tím: Věčná hostina.
A na té může být přítomná i rohatá křídlatá matka.
Kdo rozumí?

Myslím si, že platí: jak dole, tak i nahoře včetně sexu a dětí. Rohatá matka je jen jedno z mnoha okřídlených těl, které používá Otec a sama o sobě je jen prázdnou schránkou beze smyslu. Její smysl je nosit a rodit mu děti. Nosí a cucá je jakoby v puse z křídel, tak to by mohla být ta hostina.

[honzam]

Co my?
Milujeme se?

Pro mě je přirozené vidět ostatní jako své děti, které mám ráda. Je to jen automatický zvířecí instinkt toho rohatého těla. Jako Ďábel na tom žádnou zásluhu nemám.

[honzam]

Pustit to, znamená dát hlavu na špalek. Hlavu plnou vědění, hlavu plnou emocí, hlavu plnou sebe a svých vizí. Máš moc to odložit - stejně jako máš moc vrhnout se do propasti.

Kristus je můj Pán, ne hlava. Proč bych se měl vrhat do propasti? Mám odpovědnost vůči dětem i tomu nenarozenému, co nosím.

[honzam]

Protože chceš poznat Pravdu?

Pravda existuje nezávisle na tom, co chci. Nikdy jsem Pravdu nalézt nebo poznat nechtěl. Našla si mě sama.

[honzam]

Protože chceš poznat Pravdu?

Pravda existuje nezávisle na tom, co chci. Nikdy jsem Pravdu nalézt nebo poznat nechtěl. Našla si mě sama.

Pravda je jako světlo co proniká vším. Zaroveň ale to vše jeho paprsky tkají. A zároveň taky tkají tu naši mysl, která ráda mluví o tom, že je zdrojem a světlem samým. Ale do propasti se vrhnout nechce, protože něco musí. Ale pak pravdu o dnu propasti nezví. Bude jí chybět v své sbírce pravdivosti.

Já jsem na dně propasti po odložení všech ozdob sebe sama zjistil, že jsem Ďábel.

[honzam]

To jsi nebyl až na dně. Tam pramení paprsek. Z kterého vše roste. Míza a kořen. Stonek je prostor propasti, listy jsou vesmíry, a květ je mysl. Ďábel je jen sen té mysli, stejně jako bůh.

To bude asi jiná propast. Na dně je koncentrované utrpení nespočtu bytostí, jak ho poznala Kuan Jin.

[honzam]

To jsi nebyl až na dně. Tam pramení paprsek. Z kterého vše roste. Míza a kořen. Stonek je prostor propasti, listy jsou vesmíry, a květ je mysl. Ďábel je jen sen té mysli, stejně jako bůh.

To bude asi jiná propast. Na dně je koncentrované utrpení nespočtu bytostí, jak ho poznala Kuan Jin.

Jo to bude jen zátka propasti. Taková zátkosféra. Když chceš do vesmíru, musíš vyvinout nějakou rychlost, jinak ti atmosféra nafackuje. Když chceš do propasti, musíš vyvinout nekonečněkrát větší sílu.. Jinak zátka a sny.

Já jsem to utrpení. Jen já sám. Utrpení není sen, je skutečné.

[honzam]

Utrpení je skutečné, ale není startovní ani finální. Mucha, co mě kousla, a pupínek co svědí, není startovní ani finální. Ale pravdivost v tom je, štípla mě mucha. To je střípek Pravdy.

Pravda je jediná nedělitelná. Je to samotný princip, že je konkrétní věc pravdivá. Odlož kousnutí, pupínek a mouchu a zůstane nezrozená Pravda.

[honzam]

To vše je Pravda, i ta moucha i pupínek i svědení. Tady už není, co kam odkladat, tady je dno propasti. Co je každým bodem i vrcholků hor.

Moucha je moucha, pupínek je pupínek, svědění je svědění. To jsou celkem tři prsty ukazující na Měsíc. Pravda je Pravdivost sama o sobě bez formy.

[honzam]

Moucha neví že je moucha, pupínek neví že je pupínek a svědění neví že je svědění. To neví ani tělo. To ví mysl. A ta mluví o Pravdě. Ví však mysl, proč mluví o Pravdě? Ústy těla? Proč, je otázka, jak je to možné? Co za tím stojí?

Jsme živé bytosti a Pravda je podstata života. Živé bytosti jsou svou podstatou přirozeně schopné rozpoznat, že je něco pravda.

[honzam]

Jsme čisté duchovní bytosti. A je za námi minulost. A pod námi zatka propasti, kde klící náš kořen, míza života. To je koncept. Slovo "propast" jsem použil speciálně pro tebe. A vše ostatní z toho vyplynulo. Bez konceptu se nelze o Pravdě bavit. I když říkáš že jen je, je to jen myšlenka. Jak to řekl ten Drtikol? V přítomnosti pravdy je i myšlenka hříchem. Nebo tak nějak. A má pravdu.

Nemyslím si, že by myšlenky živé bytosti obecně byly hříchem vůči jejímu životu, kterým je Pravda. Jiné je to u lží, ty proti jejímu životu jsou.

[Réza]

Když opravdu vše důkladně odložíš, co je odložení možné, vcetně i letitých mouder veškerých nauk, a závěrem i samotné to odkládání, tak co zbude?

Zbude toho dost: sex, nošení dětí, rození dětí, péče o děti, rohy, křídla, ocas, Kristus v srdci, který je můj milující Pán a spousta dalších bizarností.
Přijde mi, jako když to oslabení mne samotného v Jeho prospěch umocňuje tu Jeho lásku.

Proč si myslíš, že to, co jsi vypsal nejde odpožit?

I kdybych měl moc to odložit, nedává to žádný smysl. To je jako kdybys chtěla, abych si ho uřízl nebo si usekl hlavu.

Ano. takové to je. Nic menšího nežádám.

sex, nošení dětí, rození dětí, péče o děti - to je smysl mé existence

Ano? Tvé existence?

[Réza]

Kdo jsi?

Ďábel.

To je iluze.

To je moje nejskutečnější podoba nejvíce plná mne. Pro ostatní je lepší, když mne ubývá a mé místo přebírá Kristus.

Ano to je krásné myšlenka. A to předpokládá, že ostatní uvěří té iluzi o ďáblovi.

Je to jako Janovo: A nahoře nic!

a nad tím: Věčná hostina.
A na té může být přítomná i rohatá křídlatá matka.
Kdo rozumí?

Myslím si, že platí: jak dole, tak i nahoře včetně sexu a dětí. Rohatá matka je jen jedno z mnoha okřídlených těl, které používá Otec a sama o sobě je jen prázdnou schránkou beze smyslu. Její smysl je nosit a rodit mu děti. Nosí a cucá je jakoby v puse z křídel, tak to by mohla být ta hostina.

ano jen si to myslíš, je to pouhá myšlenka , nic víc.
To o té hostině jsi nepochopil, nevadí.