Koukám, že jsem asi to poslední, na cos tady myslel.
Takže Ti zase napíšu něco krásného, ale stručně, protože v téhle chvíli nemám moc času.
Láska není pocit, pocit je třeba štěstí.
Láska není emoce, emoce je třeba hněv.
Láska není ani stav mysli, stav mysli je například zmatek.
Láska může zahrnovat pocity, emoce, může jedince zanechat v určitém stavu mysli, ale podstatou samotné bezpodmínečné lásky je bezpodmínečná patřičnost existence bez iluze oddělenosti, proto se v ní mysl rozplývá blahem a prázdní.
Tedy jinými slovy řečeno, podstatou lásky je sama existence, Bytí.
Blaho Bytí také není žádným pocitem, je tímtéž, jako Vědomí. Dáváš tomu jen jiný název, ale je to to samé. Říkám, že Bytí má šmak blaha, ale ono je to ve skutečnosti to samé. Blaho = Bytí = Vědomí.
Osobní vědomí je plné pocitů, osobní bytí je plné pocitů, ale Vědomí, které je Bytím, je zároveň Blahem bez pociťování.
A je to tím, že ta mentální konstrukce toho, kdo by pociťoval, není v samotném Bytí ničím. Není. Prostě mysl nemá v té vědomé jednotě existence šanci stvořit věrohodnou iluzi oddělenosti.
Asi zní popis toho trochu složitě, ale je to ve skutečnosti jednoduché a každý to zná. Ty bláho, ale kdyby se to povedlo jednoduše popsat. Třeba to dokážeš zrovna Ty, možná básník Pedrito nebo někdo další.
S poznáváním lásky skrz mysl je tady radost a štěstí, že jsi mi tak blízký, že tím pádem pro iluzi oddělenosti není žádné místo.
A neber si to osobně. Bezpodmínečnost lásky si neklade podmínku, že tím štěstím je Tvá osoba (Tvůj příběh, má zkušenost s Tebou), ale přímo Tvá vlastní existence, která je Bytím.
Existence bez pociťování a bez emocí, jaká teď tady je, je Láskou a tím pádem je dokonalá.
Bytí samo o sobě je blahem vědomí. Blahem, že tady je to, co je. To štěstí a radost, které tu jsou, že tu je to, co je, jsou bez potřeby, aby tady bylo cokoliv víc. Proto si mysl může dovolit být prázdná. Nepotřebuje si nic víc vymýšlet, nic víc přát, po čemkoliv toužit.
K tomu, abys poznával Lásku, nepotřebuješ mou osobu. Stačí jen poznání ohromnosti Tvého vlastního Bytí, od kterého nejsi nijak oddělen.
Tak čau.
Strč si svoji iluzi do prdele...
- podařilo.
