Otče náš - Míla Tomášová
Příspěvekod Návštěvník » sob 01. črc 2017 12:15:26
OTČE NÁŠ
Otče náš, volám Tě z celého srdce,
celou svou bytostí v nejhlubší pokoře,
v nejhlubším zastavení promítání mysli a představ.
Ty, kterýž jsi na nebesích,
kde žádné lidské promítání a chvění nemá místa,
Tebe volám,
abys posvětil jméno své v našem vědomí.
Ty, kterýž jsi bezejmenný,
všechna jsou jména Tvá,
neboť všechno je jen Tebou tvořeno,
a proto každé jméno a každý tvar jsou Tvé
- jsou Tvým jménem.
Jen v našem zdánlivě odděleném vědomí,
a tedy zatemnělém nevědomostí,
jsme se naučili rozlišovat Tvoji tvorbu
jako něco od Tebe odděleného
a Tvůj věčný klid považovat za Tvá nebesa,
kam jsme Tě ve svých představách umístili.
Jelikož jsme se kdysi sami od Tebe svou vůlí zdánlivě oddělili,
i Tvoji Tvorbu, které jsme součástí,
jsme tím od Tebe vzdálili.
A nyní tě volám,
Otče náš - ne můj, ale náš-
podstato a prapříčino všeho,
dovol mi - a nám - uvědomit si sounáležitost s Tebou.
Posvěť se jméno Tvé,
aby bylo shledáno,
že je Tebou.
Přijď království Tvé,
aby božské vědomí rozpustilo omyl oddělenosti
individuálního vědomí od Tebe.
V naprostém odevzdání sebe,
v nejhlubší pokoře,
celou svou bytostí svoluji k Tvé svaté vůli,
aby bylo nerozlišené vědomí od Tebe
a Tvé tvorby jako v nebi, tak i na zemi.
Svou odhalenou svatou přítomností prosyť
jako chlebem vezdejším celý náš život
a odpusť nám naše viny nevědomosti,
neboť i my odpouštíme svým bližním
jejich i naši nevědomost v nich.
A nedopusť,
abychom podlehli pokušení nového odloučení od Tebe,
ale zbav nás zla zapomenutí.
AMEN
To je zajímavý,
jak někteří lidé (nejspíš zcela nevědomně) dělají pravý opak toho, co tvrdí že dělají,
tak někdo volá nákýho Otce z celého srdce a to hromadou pitomých sebevoblbujích představ,
a tvrdí, že to dělá v nejhlubším zastavení mysli a představ...
Zřejmě je to nějaká specialita některých žen, že své pomatené pocity považují za něco jiného než mysl a představy...
