Politika je vážná věc, kurňa fix!

[armin]

Genocida v Srebrenici (též Srebrenický masakr) byl válečný zločin, spáchaný v červenci 1995 během války v Bosně a Hercegovině. Genocida se zakládala na masovém, plánovaném vraždění zajatých civilistů, výhradně Bosňáků muslimského vyznání, mužů a chlapců.[6][7] Došlo k ní v regionu Srebrenica a spáchala ji Vojska Republiky Srbské pod vedením generála Ratka Mladiće, spolu s paramilitantní jednotkou "Škorpioni", která byla pod kontrolou Ministerstva vnitra Srbska. Na genocidě se podílelo i několik stovek řeckých a ruských dobrovolníků.

Událost je považována za jeden z největších masakrů v Evropě od druhé světové války[16] a řadí se mezi nejhrůznější zločiny moderní evropské historie.[17][9] Zavražděno bylo přes 8000 Bosňáků.[18][19][20][21][22][23][24][25][26] Aktuální seznam pohřešovaných a zavražděných lidí v Srebrenici obsahuje 8373[27] jmen (z toho 74 žen a 33 dětí mladších 15 let), toto číslo však stále není konečné.

Srbové postupně ovládli dvě třetiny země a do karet jim hrály i rozbroje mezi dosavadními spojenci, tedy Bosňáky a Chorvaty, které ukončila až dohoda podepsaná v březnu 1994. Cestu k jednání o míru ale otevřely vojenské zásahy proti srbským silám, vyvolané masakry civilistů včetně povraždění zhruba 8 tisíc muslimských mužů ve Srebrenici. Kartami zamíchala i letní ofenziva chorvatské armády proti Republice srbská Krajina, neuznanému státu tamních Srbů.
..................
K jednacímu stolu bosenskosrbští představitelé (a jejich bělehradský protektor Slobodan Milošević) usedli až poté, co letadla Severoatlantické aliance během srpna a září zaútočila proti jejich těžkým zbraním, radarovým stanicím a komunikačním zařízením po celé Bosně. Dohoda o příměří, která byla podepsaná 11. října 1995, pak byla výsledkem diplomatické ofenzivy mezinárodního společenství, zejména amerického vyjednávače Richarda Holbrooka.

[Trini]

https://de.wikipedia.org/wiki/Operation_Allied_Force

Operation Allied Force

Operation Allied Force (OAF, ungefähre Übersetzung: „Unternehmen Bündnisstreitmacht“) war der Deckname einer militärischen Operation der NATO gegen die damalige Bundesrepublik Jugoslawien, die sie im Rahmen des Kosovokrieges vom 24. März bis 10. Juni 1999 durchführte. Die im Wesentlichen von den Vereinigten Staaten geführte Militäroperation war der erste Krieg, den die NATO sowohl außerhalb eines Bündnisfalls, dessen Ausrufung bis dahin als Grundlage eines NATO-weiten Vorgehens galt, als auch ohne ausdrückliches UN-Mandat führte. Die Völkerrechtsmäßigkeit des Einsatzes ist bis heute umstritten.



Die genauen Hergänge und Umstände von Übergriffen gegen ethnische Albaner sind jedoch bis heute umstritten, die Existenz des „Hufeisenplans“ zur Umsiedlung ethnischer Albaner konnte nie bewiesen werden.

Für den Kriegseinsatz selbst wurde die Auswahl nicht-militärischer Ziele, der Einsatz von Streubomben und der Einsatz von Uran-ummantelter Munition kritisiert.

Vojenská operace NATA v rámci války v Kosově v roce 1999 bez mandátu OSN platí dodnes jako sporná.

Přesné průběhy a okolnosti útoků na etnické Albánce jsou dodnes sporné a existence plánů na přesídlení etnických Albánců nebyla nikdy prokázána.

Vlastní vojenský zásah byl kritizován pro výběr ne vojenských cílů, použítí tříštivých bomb a uranem obalené munice.

[armin]

No, v 68. roce nikdo neznásilnoval ženy, nezabíjel děti, nevypaloval domovy. Asi to bylo tím, že jsme nebojovali.

V 39.roce jsme také nebojovali a dopadalo to takhle.

https://www.youtube.com/watch?v=9wiB1fwR6Tw

Kdyby spojenci také nebojovali, tak by jsme to tu měli dodnes.

[Alaja]

Kdyby Rusko chtělo zničit Ukrajinu, tak by ji srovnalo velmi rychle.....tak jako NATO Srbsko....leteckým kobercovým náletem....
Jenže si přišlo pro obsahy oněch laboratoří a pro nácky. Takže holt postupuje pomalu, dům od domu, civilnímu obyvatelstvu poskytuje ochranu a nácky, podle jmenného seznamu s fotkami, si odškrtává jednoho po druhém....
Rusko civilisty jako živé štíty nepoužívá, to dělají jen ukrajinští náckové pod vedením NATO....

[Alaja]

Vláda Petra Fialy dnes odmítla ve Sněmovně vysvětlit, proč místopředseda vládního STAN a europoslanec Stanislav Polčák požadoval 8 milionů korun za prosazení zákona. Je to hnus. Podívejte se:
Vážené dámy a pánové, já bych rád navrhl jako první bod dnešní schůze Poslanecké sněmovny bod s názvem Politické podnikání hnutí STAN. Europoslanec a místopředseda vládního hnutí STAN Stanislav Polčák žádal osmimilionovou provizi, slovy osm milionů korun, provizi za to, že pomohl prosadit zákon odškodňující obce okolo Vrbětic na Zlínsku kvůli výbuchům. Takže vládní hnutí STAN kšeftuje se zákony?
Já si pamatuji, jak tady pan europoslanec Polčák lobboval za tento zákon, pro který jsme tady všichni hlasovali jednomyslně, ale zapomněl nám tady říct, že za to, že za ten zákon lobbuje, že chce inkasovat z veřejných peněz 8 milionů korun. To je přece na okamžité odstoupení z pozice europoslance. A jsme v situaci - a já se tomu nedivím, kdy ministr vnitra, první vicepremiér a předseda hnutí STAN Vít Rakušan s tím tiše souhlasí. Protože předseda hnutí STAN vůbec nevyzval místopředsedu hnutí STAN Stanislava Polčáka, aby tedy položil mandát europoslance. Protože takovouhle politickou korupci, kdy někdo si nechává platit miliony za prosazení zákona, no tak to tady opravdu jsem ještě nikdy nezažil.
Pro hnutí STAN Víta Rakušana se jeví ve světle těchto informací jako politický podnikatelský projekt, a není to první kauza, je to další kšeftařská kauza tohoto hnutí. Připomeňme kauzu netransparentních sponzorů hnutí STAN z Kypru, z daňového ráje na Kypru, spojenou s Rakušanovým spolupracovníkem ze STAN Věslavem Michalikem, což je také místopředseda hnutí STAN. Takže další spoluzakladatel hnutí STAN.
Podle toho, co víme z veřejných informací, tak spoluzakladateli hnutí STAN je Petr Gazdík, který už se hlásí o slovo, ale ten zatím se k žádné takovéto kauze osobně, podle toho, co zatím víme z médií, nedostal. Třeba jo, uvidíme. Ale je tady pan Rakušan, a pan Rakušan, předseda hnutí STAN dodnes nevysvětlil a už o to žádáme tady půl roku, aby řekl jména fyzických osob, které jsou koncovými majiteli těch firem na Kypru v těch daňových rájích, kteří sponzorovali volební kampaň hnutí STAN a Pirátů. Piráti se na to už neptají, protože dostali ministerstva. Neúspěšní poslanci Pirátů dostali funkce politických náměstků, a Piráti už mlčí. Už prostě jsou u korýtek, takže už se na nic neptají.
Ale proč se neptá premiér Petr Fiala? Který si hrál v uvozovkách na pana čistého. To si hrál i pan Vít Rakušan. Proč se neptají na to, proč Petr Fiala mlčí a nevyjádří se k téhle té opakované kauze hnutí STAN, k opakovaným kauzám. Protože - znovu říkám, Vít Rakušan doteď, doteď nevyjasnil a odmítá říct, kdo jsou fyzické osoby, koncoví majitelé firem v daňových rájích na Kypru, které jim sponzorovaly volební kampaň. A tohleto je ministr vnitra? První vicepremiér vlády? A premiér Petr Fiala z ODS k tomu mlčí? Protože buď je slabý a nemá sílu nic říct, nebo prostě nechce, protože s tím souhlasí.
No tak ono je známé české přísloví: Mlčení je souhlas. Takže s tím premiér souhlasí. Ale Věslav Michalik, to je také místopředseda hnutí STAN. To jsou nejvyšší špičky tohoto hnutí, které spoluzakládali toto hnutí, podle informací, co kolují. Pak je tady pan Farský. Také člověk z nejvyššího vedení hnutí STAN, který zase obelhal voliče, přestože v předvolební smlouvě hnutí STAN slibovalo, že se budou naplno věnovat mandátu poslance, tak obelhal voliče a až na obrovský tlak médií a veřejnosti konečně položil mandát, protože už před volbami věděl, a věděl to i Petr Fiala, premiér, jak přiznal, věděl o tom, že tady dojde k obelhání voličů a věděl, že pojede do Ameriky, že půjde do USA, že půjde pracovat do USA pan Farský, místo toho, aby se věnoval práci poslance. Takže až po obrovském tlaku to tady minulý měsíc pan Farský složil ten mandát. Takže to byl další jeden z nejvyšších představitelů hnutí STAN.
Šokující opravdu na celé věci je, že pan Stanislav Polčák, místopředseda hnutí STAN a europoslanec, si řekl téměř 8 milionů korun za to, že pomohl prosadit zákon. Zdá se, a je těch příkladů už víc, že pro politiky STAN je politika jen věcí byznysu a kšeftu. Stanislav Polčák by měl samozřejmě okamžitě odstoupit. Jenže ani předseda hnutí STAN, ministr vnitra a první vicepremiér Vít Rakušan ho k tomu nevyzývá a nevyzývá ho k tomu ani premiér Petr Fiala. Proč by? Kapříci si přece společný rybník nechtějí vypustit. Starostové postižených obcí na Zlínsku nyní navíc ještě říkají, že nevěděli, kolik budou muset europoslanci STAN Polčákovi z veřejných peněz vyčlenit na jeho odměnu. Částku jim totiž prý Polčák předložil až v minulých dnech a jsou částkou nemile překvapeni. Ale hlavně v situaci, kdy se tady všechno zdražuje, lidé nemají na energie, lidé nemají na základní životní potřeby, a podle údajů Sociologického ústavu Akademie věd počet nově zahájených exekucí v letošním roce stoupl ve srovnání se situací před půl rokem o 40 % a podle stejného Sociologického ústavu Akademie věd - a ten článek byl na novinkách, takže se to každý může podívat, je to pár dní starý článek, tak 30 % českých domácností je ohroženo finančně tím zdražováním, takže můžou padat do exekucí, tak v této době zcela bezpáteřně, bezcitně a hnusně, si řekne místopředseda hnutí STAN Stanislav Polčák a europoslanec o téměř 8 milionů korun z peněz daňových poplatníků za to, že prolobboval zákon.
Já bych chtěl vyzvat... Vít Rakušan tady není, ale o slovo se chystá ministr školství a další, tuším místopředseda hnutí STAN také je to, Petr Gazdík, zdali byste nám ve svém vystoupení, ke kterému se už hlásíte, slíbil veřejně, že předložíte veškeré právní věci, veškeré právní případy, kterými se europoslanec Stanislav Polčák v situaci, kdy byl zároveň europoslanec a zároveň vykonává advokátní činnost, tak jaké všechny zakázky má s obcemi a veřejnými úřady. Předložte to. Předložte to veřejně. A já vyzývám Petra Gazdíka, protože pan Rakušan tady není z nějakého důvodu, předseda, ale je tady dvojka hnutí STAN, Petr Gazdík, abyste předložili, abyste tady slíbil, že třeba do týdne, do čtrnácti dnů předložíte veškeré smlouvy a veškeré smluvní vztahy, které má Stanislav Polčák jako advokát, pro koho vykonává činnost, pro jaké obce, pro jaké úřady a kolik za to inkasuje z veřejných peněz.
Protože když tady teď náhodou se prosáklo, že si řekl o téměř 8 milionů korun za prosazení zákona, tak je přece ve veřejném zájmu, abychom všichni věděli, pro koho všechno dělá, aby mohla veřejnost posoudit, jestli náhodou - a on inkasuje určitě, předpokládám podle mého názoru, že inkasuje další a další peníze, a jestli náhodou neinkasoval ještě za nějaké jiné zákony. Jestli neinkasoval za nějaké jiné zákony. Třeba jste tady vehementně prosazovali zákon o rozpočtovém určení daní. A já to dám jako příklad, třeba jo, třeba ne. A je otázkou, jestli také za to exponenti STAN neinkasovali spoustu peněz od někoho. Třeba je to příklad. To si pamatuji, že to byl zrovna jeden ze zákonů, za který jste tady vehementně lobbovali. Říkali jste, že to bude pro obce, pro občany.
A já se ptám: Nezinkasoval zde ve skutečnosti také někdo z hnutí STAN nějaké peníze z veřejných peněz? A nevím. Teď se tady konkrétně bavíme o těch osmi milionech. A opět ta otázka musí znít dál. Protože pan Polčák tedy po nátlaku včera řekl, že se osmi milionů vzdá. Původně je chtěl, teď už je po veřejném tlaku nechce. Až když se na to upozornilo. Jinak by je vyinkasoval. Ale řekl, že jeho kolegové ty peníze vyinkasují. Takže o jakých kolezích mluví? A nebude on z toho mít také nějaké peníze?
Také jsme slyšeli, že už si vyúčtoval zálohu. Takže co je s tou zálohou? Vrátí ji? Nevrátí ji? Nebo vyinkasuje ji z veřejných peněz? Teď, když pořád říkáte, jak je rozpočet v deficitu. Celá vaše vládní pětikoalice říkala, jak je rozpočet v deficitu, v dluzích. A teď jeden z nejvyšších představitelů vládní pětikoalice ODS, hnutí STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Pirátů si řekne o osm milionů. Takže já si myslím, že by to bylo dobré tady vyjasnit, jak to vlastně je.
A také připomeňme, že hnutí STAN těch otazníků má samozřejmě víc. A já vím, že to zatím šetří policie, podle mých informací. Ale připomeňme, že kamarád Víta Rakušana právník Tomáš Kasal bral bez výběrového řízení od kolínské radnice miliony, když byl Rakušan starostou Kolína. O Kasalovi se navíc psalo, že je usvědčený plagiátor. To znamená hnutí STAN se jeví ve světle těchto informací jako politický podnikatelský projekt. A znovu říkám, je potřeba, a já bych chtěl tady navrhnout a doufám, že to podpoří vládní pětikoalice, já bych rád navrhl jako bod číslo jedna bod s názvem Politické podnikání hnutí STAN.
Já si opravdu vzpomínám na pana europoslance Stanislava Polčáka a místopředsedu hnutí STAN, jak nás tady mnohokrát obcházel s různými návrhy, se zákony. A jak víte, tak tady lobboval i za ten zákon na odškodnění Vrbětic. A my jsme to podpořili. Ale nikomu z nás neřekl to důležité B, že z toho bude inkasovat osm milionů. Ale z rozpočtu malých obcí na Zlínsku. To jsou obce, kde já jsem byl senátorem, kde jsem vyhrál senátní volby. Já je všechny znám ty obce. Já tam znám, potkal jsem se tam se spoustou občanů. To jsou všechno obce mého, řekl bych v uvozovkách mého senátního obvodu, kde jsem vyhrál senátní volby a vstupoval jsem do politiky. Takže to není nějaká, to nejsou nějaké obce, které neznám. Já tam znám ty lidi. Znám lidi v okolí. Pochází odtamtud moje rodina z matčiny strany, ze Zlínského kraje. A že by vrcholný představitel hnutí STAN na těchto malinkých obcích, kde není lehký život, na Slovácku, na Zlínsku, u slovenské hranice, není to bohatá Praha, takže tam by někdo takhle hnusně parazitoval na veřejných rozpočtech a chtěl v uvozovkách okrást občany České republiky o osm milionů do své vlastní kapsy, když má, když inkasuje plat v řádech milionů jako europoslanec, tak to je hnus, že by mě nikdy nenapadlo, že někdo takový může být ve vládě této pětikoalice.
Ale mě už to celkem napadá postupně, protože vidím, jak se chováte. A je to hlavně o hnutí STAN, musím říct. Tyhlety finanční machinace a transakce, ukazuje se, že těmi hlavními kšeftmany a politickými byznysmeny a vidíme, za jakým účelem bylo hnutí STAN založeno, tak se týká v prvé řadě hnutí STAN. To znamená, já si myslím, že se musí i mnozí zastupitelé za hnutí STAN, asi poslanci a starostové, co jsou tady za hnutí STAN, že se musí stydět za tuhletu kauzu. Že vám to musí být strašně nepříjemné. Věřím tomu, že řada z vás se snaží určitě dělat svoji práci poctivě. Ale to, že druhý nejvýše postavený člověk v hnutí STAN takovýmto způsobem inkasuje a chce inkasovat peníze z veřejných peněz, já si myslím, že to nemůžeme nechat prostě bez povšimnutí. Takže o mém návrhu se bude za chvíli hlasovat. Já jsem zvědavý, jak se k tomu postaví vládní pětikoalice. A já doufám, že podpoříte to, abychom to tady mohli diskutovat.
A znovu tady zopakuji tu svoji žádost, že Stanislav Polčák by měl předložit a doufám, že ho k tomu vyzve i tady Petr Gazdík a že nám to tady zajistí, měl by předložit během mandátu europoslance, on už tím europoslancem je poměrně dlouho, veškeré zakázky, kde inkasoval peníze ze státních peněz, veřejných peněz, měl by předložit, aby veřejnost mohla posoudit, kolik od koho inkasoval, protože to asi není zdaleka jediná zakázka, jak tak na to koukám a jak tak jsem četl veřejná vyjádření. Aby bylo přesně vidět, kolik jde tomuto člověku do kapsy pod rouškou tady rádoby pozitivních věcí. To znamená je to střet zájmů jako je to střet zájmů úplně neuvěřitelný. Já myslím, že by to měla prošetřit policie. Já myslím, že by to měla prošetřit policie a Státní zastupitelství. O mně když se šířily pomluvy, že jsem tuneloval Úsvit, tak mě prošetřila policie, dvakrát to vrátil státní zástupce, ještě aby se to došetřilo podrobně, všechny mé účty. A před osmi lety se ukázalo, že to byla lež a pomluva. Sice mě tady poplivali skoro všichni, nikdo se mi pak neomluvil, ale dobrá. Takže stejným metrem by bylo dobré, aby se přistoupilo. No a samozřejmě pomluvy se nepotvrdily, ale samozřejmě ti, kdo na mě nic nemají, tak to tady se snaží plácat pořád dokola presumpce viny, neviny. To je tady pětikoalici a jejich některým zástupcům a fanouškům úplně jedno.
Stejně tak, když mě tady minulé volební období, jste se mě snažili tady odvolávat. Ale ta pětikoalice z pozice místopředsedy Sněmovny něco ohledně tábora v Letech. Mé výroky prošetřila policie, měla na to znalecké posudky a zjistili, že jsem nic protiprávně neřekl. A ještě řekli, že jsem řekl pravdu v těch posudcích. Takže opět skutek utek! a už bych byl odvolaný, kdyby bylo na pětikoalici. Takže to je váš styl vždycky šikanovat, vylhat, jo, označit za dezinformace něco, co je pravda, jo. Já se ani nedivím, že náš poslanec Jaroslav Bašta, který je tady jediným signatářem Charty a byl jediným poslancem, který byl za minulého režimu ve vězení dva roky, nestačí zírat, co se tady děje za téhle pětikoalice. Cenzura, názorová šikana, omezování osobní svobody, jo. Takže takhle tedy ne. To znamená já bych byl rád, aby se měřilo všem stejným metrem. A teď by bylo dobré, aby to tady hnutí STAN a pan Polčák, aby to vysvětlili. No měl by to vysvětlit a tím, že si tady odhlasujeme ten bod. Pakliže pro ten bod hlasovat nebudete, zástupci vládní pětikoalice, tak je jasné, jenom se potvrzuje, že je to váš styl. Že je to váš styl, že to tak je.
Takže stejně tak se to týká toho, té včerejší cesty do Dubaje. Kde byla paní předsedkyně Pekarová, byl tam asi i pan Skopeček a asi někteří další. My budeme žádat na vedení Sněmovny, SPD bude žádat seznam všech účastníků, seznam všech účastníků této cesty. Protože pak tady pan Michálek z Pirátů vyzýval občany, aby se šetřilo, aby občané si ztlumili topení. Pak pan Michálek z Pirátů vyzval občany, aby šetřili způsobem, že si vezmou termoprádlo. Sám jsem si to prověřoval před chvílí, sám ho má na sobě, takže jde příkladem. (Smích a potlesk poslanců SPD a ANO.) A nevím, jestli ztlumil topení. Nicméně samozřejmě občané nemají váš poslanecký plat, pane poslanče. To znamená ne každý má peníze na to si kupovat nějaké termoprádlo a další věci.
Ale chtěl jsem říct jednu věc zpátky k tomu. Vy jste říkali, že se má šetřit. A i pan Síkela, ministr průmyslu, říkal, jestli si správně pamatuju, že mají lidé méně jezdit. Říkal to myslím i pan premiér, že mají méně jezdit. Tak tomu už vůbec nerozumím. Ne, paní předsedkyně Pekarová to říkala, taky myslím, že se má méně jezdit. Přitom jezdí v novém BMW sedmičkové řady a benzín jí platí stát. Takže občany vyzývá. Kdyby aspoň mlčela. Ale ona pije víno a káže vodu. A teď se ptáme, proč, když letos už byla velká vládní delegace v Dubaji, byl tam pan Síkela s velkou delegací na EXPO. Ano, byl tam ministr průmyslu Síkela, tam už byl, tak proč v takto krátké době se tam jede znovu?
A to jsou ty úspory ve vašem podání, to je ta koordinace práce, po které jste vždycky volali, že jezdíte jeden za druhým? Mimochodem, mluví se také o tom, ale proto chceme ten seznam, že tam byl s vámi i váš manžel, paní předsedkyně Sněmovny. Já se na to ptám, prostě se na to ptám. Já nevím. Proslýchají se informace, že zpátky jste jeli nějakým vládním speciálem a že tam seděl i váš manžel.
To všechno jsou otázky, které já nevím, jak to je, ale my se na ně budeme ptát. Takže vám přijde od nás písemný dopis od hnutí SPD, otevřený dopis, který samozřejmě zveřejníme a budeme chtít seznam všech účastníků, kteří tam byli a jak to vlastně bylo přesně s tou cestou. Obsah cesty nám tam ani moc psát nemusíte, protože to, že vládní delegace ministra průmyslu tam byla nedávno, to my už víme, a že jste byli na expu, tam byl pan Síkela s velkou delegací podnikatelskou tam byl teďka nedávno, jo, takže to už všichni víme. Takové věci kolem tam sice pár vět možná můžete napsat, ale hlavně se jedná o to, že vy vyzýváte k úsporám, vyzýváte lidi, aby omezili ježdění, vaše vláda, sama jezdíte v novém BMW, já když jsem byl ve vedení Sněmovny, tak jsem jako jediný řekl, jsem jezdil ve Škodovce, jediný jsem jezdil ve Škodovce, jo, a také byla možnost jezdit BMW, jediný jsem řekl, že v žádném BMW jezdit nebudu, že já budu jezdit ve Škodovce, vy si jezdíte v nejnovějším BMW za milióny a vykládáte lidem, užíváte si luxusu předsedkyně Sněmovny, úplně plnými doušky.
Ano, tak vaším předsednictvím. Dokonce i váš předpředchůdce Hamáček ten také řekl, že BMW jezdit nebude a vzal si Škodovku. Vy tu možnost máte, ale plnými doušky si užíváte toho luxusu a v nejnovějším Bavoráku sedmičkové řady si jezdíte, přestože můžete jezdit ve Škodovce. To je váš životní styl, paní předsedkyně Pekarová vaším prostřednictvím. Vysáváte veřejné peníze úplně na drť, necháváte si nosit jídlo nahoru se zlatým se stříbrným poklopem. Jasně že jo. Vždyť to všichni víme. Nejíte ani v jídelně s námi dole. S poklopem si necháváte nosit jídlo, aby vám ho číšník takhle otevřel. A řekněte, že ne. Všichni to víme, že jo. To je váš životní styl, to jsou ty vaše úspory. Je to hnus.

[Trini]

No, v 68. roce nikdo neznásilnoval ženy, nezabíjel děti, nevypaloval domovy. Asi to bylo tím, že jsme nebojovali.

V 39.roce jsme také nebojovali a dopadalo to takhle.

Hlavně, že jsme všechno přežili.

[Trini]

Kdyby spojenci také nebojovali, tak by jsme to tu měli dodnes.

Kdepak, to by nás většina byla vyhlazená, část přesídlená za Ural, kolaborantský zbytek poněmčený. Ale SSSR tomu zabránilo.

[Alaja]

12.-13.2.1998 ( 23,00 - 2,15 hod)

Sen.

Zdálo se mi o panovnících v Evropě.
Šlo o nějaké jejich setkání, s plnou parádou a noblesou.
Na konci snu šlo i o nějaké vzdušné (letecké) přelety na delší vzdálenost, některé státy dávaly souhlas k překročení vzdušného prostoru, i USA.
Mluvilo se o vaření a mlsných jazýčcích, o etiketě a výchově dětí.
Všude byla spousta drahocenných starožitností, obrazů a nábytku.
Hlavní slovo měla víceméně anglická královna.
Nevím, kdo jsem v tom snu byla, ale určitě jsem nebyla těm "urozeným" rovna původem, mladší se neodvažovali ke mě moc přibližovat, starší se mnou jednali s vlídnou shovívavostí.
Cítila jsem mírný neklid v královských "základech", ale vše záleželo na tom, zda "Anglie" bude spokojená.....

PS: bylo to velikém sále, všude byly velké oválné stoly, u kterých se sedělo...jedlo, klábosilo...

Březen 1999...Česko, Polsko, Maďarsko
Srpen 1999....Slovensko
....společný program pro přelet letadel.....
...vybudovaná centra (počítačová a pod). ....

[Alaja]

https://www.natoaktual.cz/zpravy/Ihistorienatoiv

Chronologie Severoatlantické aliance


IV. Období 1991 - 2001
Leden 1991 - Do Turecka byla vyslána letecká složka spojeneckých mobilních sil v počtu 42 bitevních letounů s úkolem odstrašit Irák a případně bránit turecké území před útokem iráckého letectva.

Březen 1991 - Návrat ochranných aliančních letadel z Turecka.

12. dubna 1991 - Vojenský výbor NATO s náčelníky generálních štábů členských zemí ukončil jednání o nové koncepci vojenské strategie Aliance, o změnách ve struktuře ozbrojených sil a o zkušenostech z řešení krize v Perském zálivu. Základním principem nové vojenské strategie bude maximální pružnost při řešení případné krize zejména pomocí jednotek rychlého nasazení.

8. května 1991 - V důsledku krize v SSSR zástupci NATO uvedli, že si Aliance není jista, jak rozsáhlou pomoc může poskytnout bývalým spojencům Moskvy v jejich snaze o dosažení politické a vojenské stability. NATO vyloučilo možnost, že by se některá ze zemí bývalého východního bloku mohla stát členem paktu, protože by nebylo dobré "rozzlobit" sovětské zastánce tvrdé linie a způsobit prezidentu SSSR Michailu Gorbačovovi další potíže spojené s rozšířením stávajících hranic NATO směrem na východ.

27.-29. května 1991 - Na zasedání ministrů obrany v Bruselu byl oficiálně potvrzen záměr NATO vytvořit novou strukturu vojenského potenciálu NATO, která se bude skládat z hlavních obranných sil, sil okamžité reakce (IRF), sil rychlé reakce (RRF) a rezerv (RF). Generální tajemník Manfred Wörner uvedl, že střední a východní Evropa je mimo oblast působení NATO, zásah sil rychlé reakce však bude teoreticky možný, pokud bude naprostá shoda mezi všemi členy Aliance (tedy i Francie).

30. května 1991 - Na zasedání v Bruselu rozhodnuto o rozšíření kontaktů s bývalými nepřáteli (zavedeny kurzy pro důstojníky ze SSSR a dalších zemí východní Evropy na vysokých vojenských školách NATO).

5.-6. června 1991 - Na zasedání NAC v Kodani vydali ministři zahraničních věcí zemí NATO kodaňskou deklaraci o politické a vojenské budoucnosti NATO v epoše po ukončení studené války a o "partnerství" s východní Evropou. Podle ní bude NATO podporovat upevňování demokracie a dbát o to, aby "žádná země nebyla izolována". Vyslovuje se pro urychlené vytvoření střediska pro předcházení konfliktům a mechanismu konzultací v případě krize, obojí v rámci KBSE. Navrhuje též rozvoj řádných diplomatických styků mezi NATO a zeměmi východní Evropy.

31. července 1991 - V Moskvě podepsána americko-sovětská smlouva o snížení stavu strategických zbraní (START).

2. října 1991 - Ministr zahraničí Německa, Hans Ditrich Genscher, a ministr zahraničí USA, James Baker, vyzvali ve Washingtonu k navázání formálních nevojenských styků mezi NATO a východoevropskými státy včetně SSSR.

7. listopadu 1991 - Na summitu v Římě schválena nová Strategická koncepce Aliance. Je založena na třech základních principech: na ochotě k politickému dialogu s ostatními zeměmi, na rozhodnutí spolupracovat ve všech bezpečnostních otázkách se zeměmi východní Evropy a na rozhodnutí zaručit obranu a bezpečnost 16 členům NATO spolu se stabilitou nového uspořádání v Evropě. Dokument předpokládá vytvoření "sil rychlé reakce" (RRF -Rapid Reaction Force), které budou multinárodní a budou mít přibližně 100 tisíc osob. Schváleno bylo také doporučení ke snížení počtu taktických jaderných zbraní v Evropě o 80 procent.

8. listopadu 1991 - Na summitu v Římě přijaty další dokumenty: římská deklarace o míru a spolupráci, prohlášení k situaci v SSSR a prohlášení k situaci v Jugoslávii. V deklaraci se představitelé NATO zavazují budovat novou architekturu evropské bezpečnosti, v níž se NATO, KBSE, Evropská společenství, Západoevropská unie a Rada Evropy budou vzájemně doplňovat. Deklarace dále potvrzuje záměr NATO navázat těsnější vztahy se zeměmi východní Evropy. Bylo rozhodnuto o vytvoření Rady pro spolupráci v Evropě. NATO dohodlo významné přeskupení vojenské výzbroje v rámci Aliance do oblasti Středomoří, kde bude zastaralá výzbroj zničena. Asi 4000 vojenských zařízení bude předáno Řecku, Turecku, Španělsku, Portugalsku, Dánsku a Norsku.

20. listopadu 1992 - NATO odsouhlasilo poskytnutí svých vojenských prostředků k zajištění blokády bývalé Jugoslávie (podle rezoluce RB OSN z 16. listopadu 1992).

10. dubna 1992 - První setkání Vojenského výboru NATO s ministry obrany a náčelníky generálních štábů zemí střední a východní Evropy.

22. listopadu 1992 - V 17.00 SEČ zahájila NATO a ZEU plnou námořní blokádu Srbska a Černé Hory na Jadranu (dle rezoluce RB OSN z 16. listopadu 1992 o posílení obchodního embarga vůči bývalé Jugoslávii).

17. prosince 1992 - Ministři zahraničí členských zemí NATO souhlasili s tím, že by Aliance měla být připravena podpořit rozhodnutí RB OSN o zákazu vojenských letů nad Bosnou a Hercegovinou.

Leden 1993 - NATO uzavřelo dohodu o spolupráci s EUROCORPS.

15. června 1993 - 2. října 1996 - Operace Sharp Guard (Bdělá stráž) prováděná v Jaderském moři společně NATO a Západoevropskou unií, která byla zaměřená na kontrolu dodržování embarga OSN na dodávky zbraní do bývalé Jugoslávie.

12. dubna 1993 - NATO vyhlásilo kontrolu nad "bezletovým" pásmem nad Bosnou a Hercegovinou pod názvem Deny Flight (Odepřený let).

10. června 1993 - Na zasedání rady ministrů zahraničí v Aténách rozhodnuto o vyslání vojenských letounů NATO k zajištění ochrany jednotek OSN v bývalé Jugoslávii.

10.-11. listopadu 1994 - Summit NATO v Bruselu. Schválen americký projekt Partnerství pro mír. Byla definována nová bezpečnostní politika.

28. února 1994 - Po předchozím varování sestřelila letadla NATO v Bosně čtyři bojová letadla. Jednalo se o první bojové akce NATO od roku 1949.

29. září 1994 - Mimořádné zasedání Rady NATO. Jmenování nového generálního tajemníka, Belgičana Willyho Claese.

29.-30. září 1994 - Schůzka ministrů obrany v Seville. Po 28 letech se jednání účastní Francie.

6. prosince 1994 - Společná schůzka zástupců zemí NATO a Západoevropské unie v Bruselu.

8. února 1995 - Rada NATO obecně schválila konkrétní kroky k přípravě možného stažení jednotek OSN z Bosny a Hercegoviny. Byly naplánovány rozhovory s Tuniskem, Marokem, Egyptem, Mauretánií a Izraelem o bezpečnosti a stabilitě v oblasti Středomoří.

8. června 1995 - Ministři obrany NATO v Bruselu podpořili vytvoření mnohonárodních sil rychlé reakce (RRF) pro mírové jednotky OSN v bývalé Jugoslávii, o jejichž vzniku rozhodli 3. června 1995 v Paříži ministři obrany EU a NATO.

28. června 1995 - Rada NATO na úrovni velvyslanců členských zemí v Bruselu schválila plán na případné stažení mírových sil OSN z Bosny.

30. srpna 1995 - Letadla NATO a síly rychlé reakce (RRF) zahájily rozsáhlý útok proti vojenským pozicím bosenských Srbů v Sarajevu (odveta za dělostřelecký útok na sarajevské tržiště z 28. září 1995). Začala největší vojenská operace NATO od jeho vzniku v roce 1949. Kromě okolí Sarajeva bombardováno také okolí Mostaru, Goražde a Tuzly.

20. září 1995 - NATO a OSN se rozhodly zastavit nálety na neurčitou dobu.

29. září 1995 - Velvyslanci členských států NATO se dohodli na hlavních rysech plánu vyslání vojáků Aliance a nečlenských zemí ke kontrole případné mírové dohody o Bosně.

5. října 1995 - Setkání ministrů obrany členských zemí NATO ve Williamsburgu. Otázka multinárodních sil, které by měly dohlížet na dodržování budoucí mírové dohody v Bosně.

20. října 1995 - Willy Claes rezignoval na funkci generálního tajemníka NATO v souvislosti s úplatkovou aférou Agusta. Od 20. října 1995 formálně řídil NATO náměstek generálního tajemníka Sergio Balanzino.

5. prosince 1995 - Rada NATO v komuniké přivítala "pevný závazek Francie plněji se zapojit do měnícího se NATO, jeho budoucí tranformace a do rozvoje jeho evropského pilíře". Po 29 letech obsadí Francie křeslo ve Vojenském výboru NATO, ale nebude se zapojovat do záležitostí integrované vojenské struktury.

15. prosince 1995 - Rada NATO schválila celkový plán operace "Sehrané úsilí" v Bosně.

16. prosince 1995 - Severoatlantická rada dala zelenou mírové operaci v Bosně.

21. prosince 1995 - Skončila operace Deny Flight (Odepřený let) nad Bosnou a Hercgovinou. Trvala 983 dní od 12. dubna 1993 a vojenské jednotky, které se v ní angažovaly, v ní pokračovaly v rámci nové mise NATO Sehrané úsilí.

2. února 1996 - Prezident Jacques Chirac uvedl, že Francie se nechce stát stálým členem vojenského velení NATO, hodlá se však jako člen Aliance plně podílet na obnově organizace.

20. března 1996 - Javier Solana a ruský ministr Šojgu podepsali v Moskvě memorandum o spolupráci NATO a Ruska při odstraňování následků mimořádných situací.

23. dubna 1996 - Na zasedání Vojenského výboru dohodnuty hlavní principy reformy integrované vojenské struktury a vytvoření Combined Joint Task Force - CJTF. Vytvoření kombinovaných jednotek schválila 15. května Rada NATO.

6. května 1996 - v Bruselu podepsána bezpečnostní dohoda mezi NATO a ZEU.

3. června 1996 - Schůzka Rady NATO v Berlíně. Dohoda na 3 cílech reformy NATO:
zajistit vojenskou připravenost Aliance k plnění jejího poslání v měnících se podmínkách udržet transatlantickou vazbu a statut Aliance jako základního konzultačního fóra rozvinout evropskou bezpečnostní a obrannou identitu v rámci NATO.

9. září 1996 - Javier Solana podepsal v Madridu memorandum o plánovaném začlenění Španělska do integrované vojenské struktury NATO.

25.-26. září 1996 - Ministři obrany členských států NATO vyslovili souhlas s novou misí NATO v Bosně v příštím roce, Rusko zásadně proti rozšíření NATO o země severní a střední Evropy.

10. prosince 1996 - Schůzka ministrů zahraničí NATO v Bruselu. Schválen rámcový projekt sbližování s Ruskem. Summit NATO stanoven na 8.-9. července 1997.

12. června 1997 - Plánovací směrnice NATO schválené ministerskou Radou pro plánování obrany zahrnují poprvé úkoly, které se netýkají článku 5 Washingtonské smlouvy (vzájemná obrana), ale i mírových operací plynoucích z nových poslání Aliance.

27. května 1997 - Nejvyšší představitelé NATO a ruský prezident Jelcin v Paříži podepsali Ustavující akt Rusko-NATO, upravující budoucí vztahy obou subjektů. Dohoda předpokládá vytvoření společné Rady, která umožní Rusku spoluúčast na rozhodování NATO, aniž mu dává právo veta, a otevírá cestu k rozšíření NATO na východ.

8.-9. července 1997 - Summit NATO ve španělském Madridu. Členské státy se dohodly na tom, že Česká republika, Maďarsko a Polsko budou přizvány k členství v Alianci. Podepsána Charta o zvláštním partnerství s Ukrajinou.

27. srpna 1997 - Francouzský prezident Jacques Chirac znovu uvedl, že velení jižního křídla NATO v Evropě "musí být v budoucnosti" svěřeno Evropanovi. Zdůraznil, že Francie určí svůj budoucí vztah s Aliancí právě s ohledem na tuto otázku.

22. října 1997 - Aliance se dohodla, že navrhne třem pozvaným zemím výši jejich příspěvku do společných rozpočtů NATO: Česká republika 0,9 procenta rozpočtu, Polsko 2,48 procenta, Maďarsko 0,65 procenta.

30. listopadu 1997 - Rada NATO schválila takzvanou tichou procedurou texty protokolů o vstupu České republiky, Maďarska a Polska.

2. prosince 1997 - Na zasedání ministrů obrany schválena nová intergrovaná vojenská struktura (redukce počtu velitelství z 65 na 23), stanoveny náklady rozšíření o Českou republiku, Maďarsko a Polsko na 1,5 miliardy amerických dolarů.

16. prosince 1997 - Ministři zahraničí 16 členů Aliance podepsali v Bruselu protokoly o vstupu České republiky, Maďarska a Polska do NATO.

17. prosince 1997 - Na ministerském zasedání Stálé společné rady NATO-Rusko (PJC) dohodnuto zřízení dokumentačního střediska NATO v Moskvě.

3. června 1998 - V Bruselu otevřeno Euratlantické středisko pro koordinaci odpovědí v případě katastrof (EADRCC). Středisko se zabývá koordinací pomoci ze 46 zemí Euroatlantické rady partnerství (EAPC) v případě katastrof všeho druhu.

15. června 1998 - 84 letounů ze 13 zemí NATO provedlo výstražné letecké manévry nad územím Albánie a Makedonie v blízkosti jugoslávských hranice na výstrahu jugoslávské vládě před možným zásahem v případě pokračování násilného postupu proti albánské menšině v Kosovu.

5. září 1998 - Polsko, Německo a Dánsko založily štáb severovýchodního mnohonárodního sboru, který se stane součástí struktur NATO. Štáb 120 vojáků uvedených států bude v budoucnu sídlit ve Štětíně na nejvýchodnějším velícím postu Aliance. Ve velení se budou střídat vojáci všech tří účastnických států. Každý z těchto států dá štábu k dispozici jednu mechanizovanou divizi a spojovací prapor.

7. září 1998 - Do velitelské složky NATO byli kromě důstojníků z Rakouska a Finska začleněni i zástupci čtyř východoevropských zemí - Estonska, Bulharska, Rumunska a Slovinska.

13. října 1998 - Rada NATO schválila se čtyřdenním odkladem aktivační rozkaz pro síly Aliance určené k operaci v jugoslávském Kosovu k zastavení srbské ofenzívy proti kosovským Albáncům. Jugoslávie ve stejný den vydala souhlas s mezinárodní pozemní a vzdušnou kontrolou plnění rezolucí OSN ke Kosovu.

14. října 1998 - V Bělehradě byla podepsána dohoda umožňující neozbrojeným letounům NATO přístup do vzdušného prostoru nad Kosovem.

16. října 1998 - Severoatlantická Aliance prodloužila o deset dní ultimátum jugoslávskému prezidentovi Slobodanu Miloševičovi.

27. října 1998 - Rada NATO prodloužila takzvaný aktivační rozkaz pro zásah v Jugoslávské svazové republice na neomezenou dobu.

30. října 1998 - NATO zahájilo nad Kosovem přelety neozbrojených letadel, operaci Orlí oko.

10. prosince 1998 - Otevřením velitelského střediska v makedonském pohraničním městě Kumanovo byla oficiálně aktivována vyprošťovací jednotka NATO s cílem pomáhat mezinárodní ověřovací misi OBSE působící v Kosovu. V lednu 1999 tvořilo jednotku 1800 vojáků členských zemí NATO pod francouzským velením.

30. ledna 1999 - Severoatlantická rada dala mandát generálnímu tajemníkovi NATO Javieru Solanovi, aby nařídil letecké údery proti Jugoslávii v závislosti na vývoji politického procesu urovnání kosovského konfliktu, který zahájila "kontaktní skupina".

12. března 1999 - Česká republika, Maďarsko a Polsko se staly členy NATO, když jejich ministři zahraničí předali v americkém Independence své americké kolegyni Madeleine Albrightové příslušné ratifikační listiny.

21. března 1999 - Generální tajemník NATO Javier Solana konzultoval možnosti vojenských akcí proti Jugoslávii s premiéry členských zemí Aliance a s Organizací spojených národů. Pohotovost pro letadla NATO, připravená k úderům proti Srbům byla zvýšena ze 48 na "několik hodin".

22. března 1999 - Rada NATO rozšířila pravomoci generálnímu tajemníkovi Aliance, Javieru Solanovi, pro zahájení vzdušných úderů proti Jugoslávii.

23. března 1999 - Javier Solana vydal rozkaz k bombardování Jugoslávie. Pravomoc k zahájení akce přešla na vrchního velitele sil NATO v Evropě generála Wesleyho Clarka.

24. března 1999 - NATO zahájilo letecké útoky proti cílům na území Jugoslávie.

14. dubna 1999 - NATO zahájilo humanitární akci jednotek AFOR na pomoc uprchlíkům z Kosova.

23.-25. dubna 1999 - Summit ve Washingtonu u příležitosti padesátého výročí založení NATO. Přijata nová strategická koncepce pro 21. století, v níž Severoatlantická aliance schválila možnost zasahování mimo území členských států v blíže nedefinovaném "euroatlantickém prostoru" s tím, že "prvořadou zodpovědnost" za udržování míru nese OSN. NATO rozhodlo, že další jednání o rozšíření Aliance se uskuteční do roku 2002. NATO a sedm států sousedících s Jugoslávií přijaly Pakt stability Balkánu, který předložilo Německo.

10. června 1999 - Po 78 dnech bombardování Aliance pozastavila letecké útoky proti Jugoslávii.

20. června 1999 - Javier Solana ukončil leteckou kampaň proti Jugoslávské svazové republice.

16. prosince 1999 - Členské země NATO dospěly k dohodě o financování nákladů spojených s výstavbou nového sídla Aliance v Bruselu (bude stát 300 milionů eur). Se stavbou, která vyroste v těsném sousedství nynější budovy, se začalo v roce 2002.

17.-23. února 2000 - První společné štábní cvičení NATO a ZEU CMX/CRISEX 2000 zaměřené na krizové řízení se uskutečnilo v členských zemích NATO a ZEU, v sídlech obou organizací a na strategických velitelstvích aliance. Cílem cvičení bylo budování společné evropské bezpečnostní identity. Jeho úkolem bylo připravit mírovou operaci pod vedením ZEU, na kterou poskytla prostředky NATO.

1.-2. března 2000 - Historicky první pracovní zasedání Severoatlantické rady (NAC) na půdě partnerské země se konalo v ukrajinském Kyjevě za účasti velvyslanců NATO a generálního tajemníka organizace George Robertsona. Zasedání bylo zároveň první schůzkou komise Ukrajina-NATO konanou v Kyjevě po 15 zasedáních v Bruselu.

2. března 2000 - Ukrajinský parlament ratifikoval klíčové dohody o statusu jednotek účastnících se projektu Partnerství pro mír (PPM). Dohoda definuje status jednotek NATO a příslušníků ozbrojených sil států účastnících se tohoto programu.

11. března 2000 - Při manévrech NATO v severním Norsku zahynuli tři vojáci, 23 bylo zraněno, někteří z nich těžce. Poblíž vojenského tábora Bardufoss se zřítila pod přívalem sněhu střecha domu, který při cvičení "Společná zima" sloužil norským důstojníkům za velitelství. Asi 70 účastníků manévrů se podařilo z trosek domu včas vyprostit.

15. března 2000 - Stálá rada NATO se v Bruselu rozhodla vyslat francouzské a italské jednotky k posílení mezinárodních sil v severním Kosovu. Očekává posily i z ostatních členských zemí. Francie a Itálie vyhověly požadavku vrchního velitele sil NATO v Evropě Wesleyho Clarka, o posílení jednotek v oblasti Kosovské Mitrovice, která je již delší dobu dějištěm násilí mezi místními Srby a Albánci. NATO do Kosova vyslalo dalších 1100 vojáků, Francie 700 a Itálie 400.

19. března - 10. dubna 2000 - V Kosovu proběhlo vojenské cvičení pod názvem "Dynamická reakce 2000". Celkem se ho účastnilo 1500 vojáků z USA, Argentiny, Nizozemska, Polska a Rumunska.

22. března 2000 - NATO potvrdilo, že v Kosovu použilo při loňském bombardování munici z ochuzeného uranu. Generální tajemník Aliance George Roberston uvedl v dopise generálnímu tajemníkovi OSN Kofimu Annanovi, že letadla NATO použila při asi 100 akcích kolem 31 tisíc kusů této kontroverzní munice. Podle některých kritiků zanechává zvýšenou radioaktivitu, ale podle NATO je neškodná.

22. března 2000 - Dva dny před výročím začátku úderů NATO vláda Jugoslávské svazové republiky prostřednictvím svého velvyslance v Bruselu zveřejnila vlastní shrnující zprávu o situaci v Kosovu: 4481 teroristických útoků, 933 zabitých, 865 raněných, 860 zmizelých či unesených osob.

27. března 2000 - Aféra s vyzrazením francouzských vojenských materiálů vedla k zadržení plukovníka četnictva Jean-Michela Méchaina, který půl roku působil v Kosovu jako právní poradce velitele francouzského kontingentu a v polovině února byl z Prištiny náhle odvolán.

29. března 2000 - Plukovník francouzského četnictva Jean- Michel Méchain byl propuštěn. Bude vyšetřován na svobodě a nesmí opustit Francii. Nesmí se rovněž setkat s novináři francouzských týdeníků Le Point a Le Canard Enchainé, které dokumenty zveřejnily. Plukovník vinu popírá.

5. května 2000 - Cílem nového vědeckého programu Severoatlantické aliance "Věda pro mír" je přispět k průmyslovému rozvoji a najít prostředky k ochraně životního prostředí v zemích Euroatlantické rady partnerství (EAPC). Počítá se s tím, že v rámci programu bude každoročně zahájena práce na 13 vědeckých projektech. Ty jsou vybírány bez byrokratických oklik přímo z návrhů, které do NATO zašlou vždy nejméně dva vědečtí pracovníci, z nichž jeden musí být z členské země NATO a druhý ze země EAPC.

24. května 2000 - Ministři zahraničí členských zemí NATO jednali v italské Florencii. Shodli se na tom, že NATO je připraveno zahájit diskusi s EU o balíku konkrétních řešení vztahů mezi oběma organizacemi v souvislosti s budováním společné evropské bezpečnostní identity. Musí rovněž posílit svou přítomnost na Balkáně s cílem dosáhnout mírového řešení situace. Naproti tomu rozhodnutí, zda vybudovat nad USA "protiraketový štít", přenechali evropští spojenci Spojeným státům, ačkoli projektem nejsou nijak nadšeni.

8. června 2000 - Severoatlantická aliance je spokojena s pozitivním vývojem vztahů s Ukrajinou. Uvádí se to v závěrech zasedání společného výboru NATO-Ukrajina, které se konalo v Bruselu.

28. června 2000 - Americký ministr obrany William Cohen prohlásil, že Spojené státy si nepřejí, aby se mimo rámec Severoatlantické aliance vytvářely evropská obranné síly.

19.-30. června 2000 - Na Ukrajině proběhlo vojenské cvičení s kódovým označením "Cooperative Partner 2000". Kromě příslušníků armád deseti členských zemí NATO se jej zúčastnili i vojáci sedmi zemí podílejících se na programu Partnerství pro mír (PPM).

24. července 2000 - Na expertní úrovni se v Bruselu sešel poprvé pracovní výbor složený ze zástupců EU a NATO (včetně České republiky), který se zabývá bezpečnostními otázkami. Jeho úkolem je připravit dohodu mezi oběma organizacemi, na jejímž základě si budou moci bezpečně vyměňovat citlivé informace.
22. srpna 2000 - Rakouská vláda podnikne ještě v roce 2000 rozhodný krok k možnému členství země v Severoatlantické alianci. Podle listu Die Presse povede Vídeň s NATO o přijetí "intenzívní dialog", v němž budou moci být projednány všechny otázky členství, aniž by to bylo pro kteroukoli stranu závazné.

10.-11. října 2000 - V britském Birminghamu se konala dvoudenní neformální schůzka ministrů obrany NATO. Jednání se zaměřilo na plán EU vytvořit vlastní síly rychlého nasazení, které mají provádět humanitární a mírové operace. Generální tajemník NATO George Robertson uvedl, že NATO zatím neuvažuje o stažení desetitisíců příslušníků mírových sil z Balkánu v souvislosti s poklidnou změnou režimu v Jugoslávii. Dvoudenního zasedání se účastnil také český ministr obrany Vladimír Vetchý.

21. listopadu 2000 - Parlamentní shromáždění NATO na závěr svého výročního zasedání v Berlíně vyzvalo, aby Aliance nejpozději v roce 2002 pozvala ke členství další reformní státy. Poslanci z 19 členských zemí Aliance, včetně České republiky, v kompromisním usnesení vybízejí k pozvání blíže neurčených zemí, jež splňují kritéria demokratického vývoje. Neprošly návrhy, aby rezoluce konkrétně jmenovala jako nejbližší adepty vstupu Slovensko, Slovinsko a Litvu.

5. prosince 2000 - Ministři obrany členských zemí NATO zahájili v Bruselu pololetní zasedání, jehož hlavním námětem byly otázky týkající se vztahů mezi EU a Aliancí, zejména budoucího poskytování prostředků NATO pro unijní operace. Vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU Javier Solana prohlásil, že síly rychlé reakce, které nyní unie vytváří, budou plně spolupracovat se Severoatlantickou aliancí.

15. prosince 2000 - Nejvyšší představitelé Estonska, Litvy a Lotyšska se na schůzce v lotyšském hlavním městě Rize dohodli na tom, že jejich společným cílem je vstup do NATO a že si budou vzájemně pomáhat při dosažení tohoto cíle.

16. prosince 2000 - Ministrům zahraničí členských zemí NATO se ani v závěrečný den jednání v Bruselu nepodařilo pro odpor Turecka dospět k dohodě o vztazích mezi Aliancí a Evropskou unií v oblasti budování evropské obrany.

16. ledna 2001 - Severoatlantická aliance vypsala mezinárodní architektonickou soutěž na výstavbu svého nového sídla v Bruselu, protože dosavadní prostory již NATO nepostačují a nevyhovují ani současným bezpečnostním normám.

16. února 2001 - Týlová základna Taszár v jižním Maďarsku využívaná americkými jednotkami se stane oficiální základnou Severoatlantické aliance. Bude to první základna NATO v bývalém sovětském bloku.

28. května 2001 - Pětidenního zasedání Parlamentního shromáždění NATO ve Vilniusu se účastnilo na 200 zákonodárců z 19 zemí NATO včetně České republiky a asi 70 zástupců z 16 nečlenských zemí. Litva se stala první zemí bývalého SSSR, která setkání představitelů parlamentů států Aliance hostila. Parlamentního shromáždění NATO mimo jiné jednalo o rozšíření NATO na východ.

29. května 2001 - Ministři zahraničí zemí NATO v Budapešti potvrdili, že Aliance je otevřena novým členům. V závěrečném komuniké uvedli, že NATO předpokládá, že v příštích letech přizve další země, které budou chtít a budou schopny vzít na sebe příslušné závazky. Dokument neuvádí žádná jména.

30. května 2001 - V Budapešti se konala historicky první formální společná schůzka ministrů zahraničních věcí Severoatlantické aliance a Evropské unie. Program jednání: situace na Balkáně a další spolupráce mezi EU a NATO.

29. června 2001 - Členové NATO schválili plán na vyslání svých 3000 vojáků do Makedonie. Cílem této operace bude shromáždit a zničit zbraně albánských povstalců. Jednotky však vstoupí do Makedonie až poté, co tam bude vyhlášeno trvalé příměří a co makedonské politické strany dospějí k dohodě.

27. srpna 2001 - V Makedonii byla zahájena mírová operace NATO "Hlavní sklizeň" (Essential Harvest) s cílem zabavit zbraně albánským povstalcům

5. října 2001 - Teroristické útoky na USA nezabouchly dveře do NATO, vzkázal generální tajemník Severoatlantické aliance George Robertson prezidentům deseti postkomunistických zemí ucházejícím se o členství v NATO, kteří se setkali na "summitu kandidátů". Ani v muzeu Bojana u Sofie však nezaznělo, kdo z uchazečů pozvání získá. Desítka prezidentů, jak v jednotlivých vystoupeních, tak ve společné deklaraci vyjádřila solidaritu se Spojenými státy i ochotu podílet se na boji proti mezinárodnímu terorismu.

8. října 2001 - Více než 5000 vojáků z šestnácti členských zemí NATO začalo na severozápadu Turecka nacvičovat společnou odpověď na útok proti jednomu ze členů. Manévrů "Adventure Exchange 2001" se účastnili vojáci Belgie, Británie, České republiky, Dánska, Itálie, Kanady, Lucemburska, Maďarska, Německa, Norska, Polska, Portugalska, Řecka, Španělska, Turecka a USA. Cvičení se neúčastní Francie, Island a Nizozemsko.

8. listopadu 2001 - Dolní komora amerického Kongresu, Sněmovna reprezentantů, schválila návrh zákona podporující brzké rozšíření NATO a vyčlenila pro tento účel 55 milionů dolarů. Schválená částka má být rozdělena mezi sedm zemí (Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko), které projevily zájem do Aliance vstoupit.

11. prosince 2001 - NATO by mělo v roce 2002 na svém summitu v Praze rozhodnout o přijetí dalších pěti zemí - Slovenska, Slovinska, Litvy, Lotyšska a Estonska. Chtějí to signatáři mezinárodní parlamentní iniciativy pro rozšíření NATO, která byla zveřejněna v hlavních městech členských států Aliance.

12. prosince 2001 - Bývalý důstojník francouzské armády Pierre-Henri Bunel byl odsouzen k pěti letům vězení, z toho ke třem s podmínečným odkladem. Podle pařížského armádního soudu se dopustil zrady, když v roce 1998 předal srbskému agentovi v Bruselu tajné dokumenty týkající se plánovaných útoků NATO na Jugoslávii kvůli krizi v Kosovu.

18. prosince 2001 - Ministři obrany zemí NATO se v Bruselu rozhodli racionalizovat organizaci svých mírových sil na Balkáně a za půl roku zvážit snížení jejich počtu. Tyto kroky podle nich umožňuje a vyžaduje nová situace v terénu po dlouholetém úspěšném působení sil aliance v oblasti.

[Alaja]

https://kormoran.vlada.cz/usneseni/usne ... B6006C4146

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 2. dubna 1999 č. 276

o souhlasu s přelety vojenských letadel států Organizace
Severoatlantické smlouvy (NATO) přes území České republiky
v souvislosti s operacemi NATO v prostoru bývalé Jugoslávie

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. b e r e n a v ě d o m í informaci o postupu Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) v souvislosti s operacemi NATO v prostoru bývalé Jugoslávie;

II. s o u h l a s í s přelety vojenských letadel států Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) přes území České republiky v souvislosti s operacemi NATO v prostoru bývalé Jugoslávie;

III. u k l á d á

1. ministru obrany ve spolupráci s ministrem zahraničních věcí a ministrem dopravy a spojů zabezpečit přelety vojenských letadel států NATO přes území České republiky,

2. místopředsedovi vlády pro zahraniční a bezpečnostní politiku informovat o souhlasu vlády s přelety vojenských letadel států Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) přes území České republiky Poslaneckou sněmovnu a Senát Parlamentu České republiky.


Provedou:
místopředseda vlády pro
zahraniční a bezpečnostní
politiku,
ministři zahraničních věcí,
obrany, dopravy a spojů


Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n , v. r.

[Alaja]

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/lete ... domaci_jpl

Letecké útoky odsouhlasil za vládu její předseda


pondělí 29. března 1999

Letecké útoky Severoatlantické aliance na vojenské cíle v Jugoslávii odsouhlasil za vládu její předseda Miloš Zeman, zásah aliance konzultoval pouze s ministrem zahraničí Janem Kavanem. Předseda vlády to dnes řekl novinářům.
Kabinet se bude celou záležitostí zabývat v uzavřené části svého jednání teprve dnes.

"Vzhledem k tomu, že celá záležitost byla operativní a že vyžadovala rozhodnutí v intervalu dvaceti až třiceti minut, po konzultaci s ministrem zahraničí jsem se rozhodl tak, jak jsem rozhodl, a to v sobotu 20.března odpoledne s tím, že jde o útoky na ryze vojenské, nikoli civilní cíle, a že se jedná o ty vojenské akce, které mají zabránit humanitární katastrofě," odpověděl premiér. Reagoval tak na dotaz, zda vláda o útocích NATO na Jugoslávii hlasovala.
Premiér zdůraznil, že útok schválilo všech devatenáct členů aliance, včetně tří nově přijatých letos 12.března, a že Česká republika má zájem na nalezení politického, nikoli pouze vojenského řešení krize.
Přelety letadel NATO vzdušným prostorem České republiky, které jsou rovněž předmětem diskusí, podle Zemana schválila usnesením vláda již loni v říjnu. I když bude vláda i o této otázce v souvislosti s kosovskou krizí dnes opět jednat, zastává názor, že jde o tranzit, o kterém rozhoduje kabinet, nikoliv o pobyt vojsk, k němuž dává souhlas parlament.
"Ústava České republiky hovoří o souhlasu parlamentu v případě pobytu cizích vojsk na českém území. Tranzit není pobyt, což by mělo být celkem křišťálově jasné," uzavřel premiér.

[armin]

No, v 68. roce nikdo neznásilnoval ženy, nezabíjel děti, nevypaloval domovy. Asi to bylo tím, že jsme nebojovali.

V 39.roce jsme také nebojovali a dopadalo to takhle.

Hlavně, že jsme všechno přežili.

Takhle to vidí a cítí hlavně ženy a mamánci. Ti se snadno ovládají a zotročují.
Ale duše je nesmrtelná a její cesta ke světlu vede často přes nepodrobení se zlu, obětování se pro spravedlnost, Pravdu. Pro Ježíše také nebylo prioritou přežít to. To nám (tobě asi ne) připomíná krucifix ve všech kostelích i jinde.

[Trini]

No, v 68. roce nikdo neznásilnoval ženy, nezabíjel děti, nevypaloval domovy. Asi to bylo tím, že jsme nebojovali.

V 39.roce jsme také nebojovali a dopadalo to takhle.

Hlavně, že jsme všechno přežili.

Takhle to vidí a cítí hlavně ženy a mamánci. Ti se snadno ovládají a zotročují.
Ale duše je nesmrtelná a její cesta ke světlu vede často přes nepodrobení se zlu, obětování se pro spravedlnost, Pravdu. Pro Ježíše také nebylo prioritou přežít to. To nám (tobě asi ne) připomíná krucifix ve všech kostelích i jinde.

Ale prosím tě, zase dramatizuješ. Ježíš přece věděl, že přežije a vstane z mtrvých.

[Trini]

No, v 68. roce nikdo neznásilnoval ženy, nezabíjel děti, nevypaloval domovy. Asi to bylo tím, že jsme nebojovali.

V 39.roce jsme také nebojovali a dopadalo to takhle.

Hlavně, že jsme všechno přežili.

Takhle to vidí a cítí hlavně ženy a mamánci. Ti se snadno ovládají a zotročují.
Ale duše je nesmrtelná a její cesta ke světlu vede často přes nepodrobení se zlu, obětování se pro spravedlnost, Pravdu. Pro Ježíše také nebylo prioritou přežít to. To nám (tobě asi ne) připomíná krucifix ve všech kostelích i jinde.

Ale prosím tě, zase dramatizuješ. Ježíš přece věděl, že přežije a vstane z mtrvých.

P.S. Ale kdyby nás Rusové v 45. roce neosvobodili, tak bychom to asi nepřežili.

[armin]

P.S. Ale kdyby nás Rusové v 45. roce neosvobodili, tak bychom to asi nepřežili.

Nejen Rusové. Zkrátka bojovali, postavili se zlu i s rizikem vlastní smrti. To ty asi nedokážeš pochopit tu motivaci za tím.
My jsme se hold vzdali a druzí nás z toho dostali a pak si nás "osvojili" (ta ruská strana) a nakonec Regan tlakem na Rusko dokázal, že si v Rusku vybrali Gorbačova a ten nás osvobodil - přesněji řečeno přestal okupovat. A to teď Putina strašně mrzí a chtěl by to vrátit zpátky..

[Alaja]

To jsem zvědavá, zda tu budeš propagovat své přednášky....

To by jsi ale asi musel zrušit své inkognito.....

[Arat]

To jsem zvědavá, zda tu budeš propagovat své přednášky....

To by jsi ale asi musel zrušit své inkognito.....

Na armina (Frantu, Miroslava) bych nešla, aj kdyby mi zlatem platili!!!!
Nikdy!!!



Leda tak ze zvědavosti....

[Alaja]

Asi to zatím nehrozí....

Alespoň v nabídkách na netu žádné nové jméno nevidím......ledaže by to byl nějaký rosicrucián....

Ani jsem nevěděla, že v Praze nějací jsou....i když, mohlo mne to napadnout už před dvaceti lety....


PS: a nebo je také zednář, jako Hynek Beran...

http://www.vlcr.cz/obedience/seznam-vel ... lcr-nvlcs/

[Trini]

P.S. Ale kdyby nás Rusové v 45. roce neosvobodili, tak bychom to asi nepřežili.

Nejen Rusové.

Rusové bojovali proti svému vyhlazení a proti vyhlazení Slovanů, které Hitler se svými nácky považoval za méněcennou rasu. "Spojenci" proti tomu nic neměli. Až když to vypadalo, že Rusové osvobodí celou Evropu - tak zasáhli, aby tomu zabránili. Podle německé wikipedie..

Zkrátka bojovali, postavili se zlu i s rizikem vlastní smrti.

Když hrozí vyhlazení národa, tak se nedá říct, že se riskuje smrt, když se bojuje. To se pak bojuje o přežití národa a obětuje se vlastní život.

My jsme se hold vzdali a druzí nás z toho dostali a pak si nás "osvojili" (ta ruská strana) a nakonec Regan tlakem na Rusko dokázal, že si v Rusku vybrali Gorbačova a ten nás osvobodil - přesněji řečeno přestal okupovat. A to teď Putina strašně mrzí a chtěl by to vrátit zpátky..

Takové nesmyslné splácaniny jsem už dlouho nečetla.

[Alaja]

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/m ... ova-696854

Zemřela Madeleine Albrightová

23.03.2022

Ve věku 84 let ve středu zemřela někdejší americká ministryně zahraničí a velvyslankyně USA při OSN Madeleine Albrightová (dívčím jménem Jana Marie Korbelová). Její úmrtí bylo potvrzeno v e-mailu zaměstnancům Albright Stonebridge Group, globální strategické firmy, kterou Albrightová založila.

Albrightová byla ústřední postavou administrativy prezidenta Billa Clintona, nejprve působila jako velvyslankyně USA při OSN a poté se v jeho druhém funkčním období stala nejvyšší diplomatkou země.

Zasazovala se o rozšíření NATO, prosazovala, aby Aliance zasáhla na Balkáně a zastavila genocidu a etnické čistky, usilovala o omezení šíření jaderných zbraní a zasazovala se o lidská práva a demokracii po celém světě.

USA považovala za „nepostradatelný národ“, pokud jde o používání diplomacie podporované použitím síly k obraně demokratických hodnot ve světě.
„Stojíme vysoko a vidíme dál než jiné země do budoucnosti a vidíme, že tu hrozí nebezpečí nám všem,“ řekla v roce 1998 televizi NBC. „Vím, že američtí muži a ženy v uniformách jsou vždy připraveni obětovat se pro svobodu, demokracii a americký způsob života.“

Madeleine Albrightová se narodila 15. května 1937 v pražské židovské rodině na Smíchově. Přičinou její smrti byla rakovina. V posledních chvílích byla obklopena rodinou.