https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/ce ... 160600_mlsO statečných dracích, kteří zachránili lidstvo před vymřením. Slavné řeky Číny: jejich obětovaná tělaŘeky mnohdy pramení v horách - to je známá věc. Ale víte proč? Na chvilku zapomeňte na vědce. Slyšeli jste už o čtyřech dracích, kteří spasili lidstvo před hladověním a boží lhostejností? Vypráví se, že to byla právě jejich statečná oběť, co stvořilo čtyři slavné toky Číny.
Řeky, potůčky a jezera? Za pradávných časů byste je v Číně hledali marně, i kdybyste žili osmdesát životů a v nich celou tu širou zemi do všech koutů prochodili. Její břehy tehdy omývalo pouze obrovské Východní moře, třpytivé a lesklé jak zrcadlo ze stříbra.
V mořských vlnách žili čtyři draci - Černý, Žlutý, Dlouhý a Perlový. Vznešenost jim nijak neubírala na hravosti, a tak jednoho dne prudce vzlétli nad hladinu a vřítili se mezi mraky, aby si zahráli na schovávanou. Proplétali se mléčnou mlhou a vesele jeden druhého pronásledovali, když tu najednou Perlový drak vykřikl. „Rychle, podívejte!" ukázal tam, kde se oblaka protrhala.
A odhalila zemi: vyprahlou a zuboženou. Tam, kde dřív rostly stromy, zelená tráva a hlavně miliony pyšných stonků rýže, zbyla jen žlutá, šustící pustina, a uprostřed vší té zkázy se modlili lidé, vyhublí tak, že jim kosti málem prorážely kůži. Ženy plakaly, mužům se třásly ruce a děti s prázdným pohledem v očích stěží stály na nohou. „Nefritový císaři!" prosili popraskanými rty. „To strašné sucho nám zabilo úrodu a teď zabíjí i nás. Slituj se nad námi a sešli na zem déšť!"
Drakům ten výjev sevřel srdce. „Musíme jim pomoct. Vždyť umírají," řekl Žlutý drak tiše.
Dlouhý drak přikývl. „Máš pravdu. Nemůžeme je nechat takhle trpět, nikdy bychom si to nemohli odpustit."
„Vůle Nefritového císaře zmůže všechno, jako nejvyšší vládce řídí Nebesa i Podnebesí," připomněl Černý drak. „Možná na lidi kvůli jiným starostem zapomněl. Když ho poprosíme my, určitě je zachrání!"
Čtveřice draků se rychle rozlétla do nebeského paláce Nefritového císaře. Jejich věci bohužel neprospělo, že dovnitř ve všem tom spěchu vpadli příliš překotně: pán všehomíra totiž zrovna naslouchal usedavému zpěvu víl a nečekané vyrušení nesl se značnou nelibostí. „Co to tu vyvádíte?" škubl popuzeně vousem na nezvané návštěvníky. „Proč nejste doma ve Východním moři?"
„Vaše Veličenstvo," předstoupil Černý drak, „lidé na zemi trpí. Potřebují svlažit deštěm, jinak zahynou. Prosíme, pomozte jim, zachraňte je před smrtí!"
„Nu ano," kývl Nefritový císař milostivě hlavou. „Splním, oč žádáte."
Jenže jakmile draci zmizeli za rohem, cinkl hlas jedné víly o náramně krásný tón a císař na čtyři prosebníky v tu ránu zapomněl, natož na to, že jim cosi slíbil. Draci dychtivě pokukovali na zemi a těšili se, jak se lidem uleví, ale vytoužené první kapky se nedočkali. Plynuly dny, a spolu s nimi míjely i životy vyhladovělých lidí; ti ještě živí ze zoufalství pojídali kůru ze stromů a hlínu. Zděšení draci seznali, že do Nefritového císaře vkládali naděje zbytečně.
Dobrá tedy, shodli se vzápětí. Když se Nefritový císař stará jen o svoje pohodlí, pomůžeme obyvatelům Podnebesí sami. Ve Východním moři je vody dost a my přece umíme létat – to nám stačí, abychom déšť nějak zařídili!
„Ale bude to nebezpečný podnik," varoval Dlouhý drak. „Nefritového císaře nepotěší, že se mu pleteme do pravomocí. Rozzlobí se a nejspíš nás potrestá."
„Tak ať," zamračil se Žlutý drak. „Horší by bylo nečinně přihlížet takovému utrpení."
„Lidé nás potřebují," kývl hlavou Černý drak. „Ať už se nám stane cokoli, nikdy nebudeme litovat, že jsme jim pomohli."
„Tak už tu neztrácejme čas tlacháním. Do toho!" roztáhl Perlový drak křídla a střemhlav se vrhl do mořských hlubin. Ostatní ho následovali. Když se zas vynořili, na každém kousku svého těla nesli proudy vody a v ústech rovnou celá jezera. Pak se rozlétli každý nad jinou část Číny – Černý drak daleko na sever, Žlutý drak na střed, Dlouhý drak nad pláně pod ním a Perlový drak až na samotný cíp jihu – a životodárnou tekutinou vydatně pokropili zmírající zemi.
„Prší! Podívejte, prší!" začaly se ze všech stran Číny ozývat šťastné hlasy lidí. „Rýže se zase zazelená, naše děti už nebudou umírat! Prší!"
Netrvalo dlouho a radostný pokřik zachráněných se vyšplhal až nahoru na Nebesa. „Co je to za virvál?" svraštil Nefritový císař mohutné obočí. S odpovědí se okamžitě přitočil Bůh moře, kterého pobouřilo, kolik vody bez dovolení zmizelo z jeho mokrého panství. Nefritového císaře vysvětlení nepotěšilo.
„Jakže?!" vyskočil rozlíceně z trůnu. „Skutečně si ti opovážliví draci myslí, že si za mými zády můžou zahrávat s deštěm? To bych se na to podíval!" Zavelel a nebeští generálové za chřestění zbraní vyrazili po stopách provinilců.
Co mohli nebozí draci dělat? Byli jen čtyři, zato vojska generálů sahala od obzoru k obzoru. K čemu bojovat a zbytečně prolévat nevinnou krev? Sklopili křídla a nechali se odvést před císařův trůn. Všemocný panovník povolal Boha hor a řekl mu, ať na draky svrhne svá horstva a navěky je pod nimi uvězní.
Poslušný Bůh hor vykonal, co Nefritový císař rozkázal. Stateční draci si však ze žaláře našli důmyslnou cestu: protože si přáli, aby lidé už nikdy nemuseli trpět suchem, proměnili svá mocná těla ve vodu, která v pramenech vytryskla zpod tíhy skal a vesele se rozběhla pozdravit východ slunce.
A tak vznikly čtyři velké řeky Číny, jež se dodnes valí její krajinou a těm, kteří si pověst o jejich vzniku vyprávějí, navždy připomínají statečné zachránce lidského pokolení: Perlového draka Ču-lunga v Perlové řece (Ču-ťiang), mohutně se větvící jihem země; Dlouhého draka Čchang-lunga v Dlouhé řece (Čchang-ťiang), která věru ctí své jméno; Žlutého draka Chuang-lunga ve Žluté řece (Chuang-che), legendární kolébce čínské civilizace; a konečně Černého draka Hej-lunga, jehož zkapalnělé tělo neboli Řeku černého draka (Hej-lung-ťiang) u nás známe spíš pod jménem Amur.