Alfons píše:Tudíž obě cesty nakonec narazí na frustraci (nechť ji Jana sama v sobě popírá jak chce), neboť (jak učí Buddha), podkladem frustrace je touha (po bytí či nebytí).
Po čem bys mohl asi tak ještě toužit, když sama Tvá existence je láskou, blahem štěstím a je volná od jakéhokoliv ztotožnění?
Zkusím to trochu vyjasnit.
Například tohle video moc pěkně popisuje realitu a její prožívání z různých úhlů pohledu a stojí za to se na to podívat podrobněji.
Ashin Ottama přirovnává různé sféry zrození k něčemu podobnému, jako k ladění rádia. Když jsme všichni naladěni na nejnižší frekvenci, zažíváme peklo a vzájemně si můžeme potvrzovat, že to peklo je skutečnost a není to nějaká subjektivní iluze jednoho z nás. Zrovna tak můžeme být naladěni na frekvenci ráje a je to pro nás realita, o které nepochybujeme. Podle Ashina se ocitáme s každým narozením v dimenzi, která odpovídá našemu ladění.
Podobně popisuje i prožívání reality Hawkins, s tím rozdílem, že ukazuje, že život i v téhle dimenzi můžeme prožívat různě, podle frekvence, na kterou je naše mysl vyladěná přímo v tomhle životě a že vyladit různě ji lze už teď.
V těch nejvyšších frekvencích není žádné utrpení ani žádná frustrace.
Nicméně jsme připoutáni ke svým frekvencím našim zájmem, tím, jak moc je bereme vážně, jak moc jim věříme.
Když věříme, že kde co nebo všechno je špatně, tak inklinujeme k nižším frekvencím, když se v nás objeví rozhodnutí, že všechno je dobře a má to nějaký svůj dobrý důvod, tak nás to vynáší do vysokých frekvencí.
Nicméně se může stát, že přestaneme brát vážně nejen ty nejnižší frekvence, ale i ty nejvyšší, zmizí v nás to, co by mělo zájem brát cokoliv vážně a být k čemukoliv připoutáno. A najednou cvak a vysílání se vypne. A nemá to chybu. To Ticho je naprosto dokonalá Nirvána.
A netuším, jestli náhodou není možné v ní zmizet z jakékoliv frekvence. Dost možná ani není potřeba obsáhnout úplně všechno.
