Alfons píše:Jana píše:celistvé poznání - vědomí samotné existence, která je blahem, láskou (v tichu srdce).
Tudíž to celistvé poznání je někde lokalizováno – v srdci.
V srdci, o kterém mluví probuzení...
V tichu srdce můžeš vypozorovat, že tady končí mysl. Tím pádem tady končí projekce času a prostoru, tím pádem tady končí i jakákoliv lokalizace v časoprostoru. Tím pádem v téhle lokalizaci není žádná lokalizace.
A i když to možná vypadá jako absurdita, je tady něco jako prostup k Sebepoznání:
Podobně jako sůl rozpuštěnou ve vodě
nelze vnímat okem, pouze cítit jazykem,
tak vskutku věčný brahman, zářící v hlubině srdce,
nemůže být poznán vnějšími smysly,
ale pouze světlem probuzení,
které vzejde z milosrdných slov zřece – učitele:
„Vskutku jsi brahman samotný, nikoli fenomenální svět, jenž vyvstává kolem.“
Úryvek z knihy Šrí Šankaráčárja – Sebepoznání
Alfons píše:Nicméně to, co srdce formuje, je ne-srdce, nemůže být srdce bez bytí toho, co srdcem není. Ono ne-srdce je však celé zbývající bytí, tak jak by ho mohlo celistvé poznání vynechat?
V místě, kde zmizela mysl, není šance nic nijak formovat, nic rozdělovat na dvojí...
Alfons píše:Jana píše:Alfons píše:Nu a s tím objektem jsi ztotožněna, víš, "tohle jsem já".
Řekla bych, že bys zcela jistě nikde nenašel citaci, kde bych psala: víš, "tohle jsem já", a Ty jsi něco jiného.
No ano, tvoje "tohle jsem já" mě z toho tvého já nevylučuje, o to nejde.
Tak o co tedy jde?
Jde o to, že "tohle jsem já" znamená vidět sebe jako objekt. Ale já není objekt. Já je subjekt.
Koukáš se fascinovaně do zrcadla a dojata poznamenáš, "ach, to jsem já, tak krásná". Já netvrdím, že nejsi krásná. Já tvrdím, že to nejsi ty.
To jsou Tvé představy. Sat - čit - ánanda nepotřebuje žádné zrcadlo, je vším, co je, je stále stejná, a neexistuje žádná existence, která by existovala mimo existenci, jestli mi rozumíš. Tedy ani moje a dokonce ani Tvoje ne.
Alfons píše:Jana píše:Alfons píše:Ten objekt byl i dříve spirituálními lidmi nějak popsán, tak si to můžeme porovnat s naším (nebo jiným) popisem, chceme-li.
Nevím, co máš tímhle na mysli, ale jestli je něco takového možné, tak můžeš uvést konkrétní příklad.
No jak píšu výše, tvůj popis je "Blažená existence je to, co je. Tedy Bytí. Vědomé Bytí. SČA". Buddhistické spisy tvrdí různé úrovně/oblasti, oblast nekonečného prostoru, oblast nekonečného vědomí, oblast nicoty a oblast ani vnímání ani nevnímání.
(první tři jsou provázeny pocitem štěstí)
Všechno se to dá popisovat různě, a když si pod každým popisem budeš představovat něco jiného, tak to pro Tebe budou různé věci a nebudou mít spolu nic společného.
Ale s poznáním samotné existence, která je vším, co existuje, je jasné, že nic jiného mimo ni neexistuje. To dá rozum, ne?
To znamená, že pokud by ses chtěl bavit o něčem jiném, než existenci, tak se můžeme bavit o neexistenci, je to tak?
No, a co lze říct o neexistenci víc, než to, že neexistuje?
Kdyby byla tím co existuje, tak by byla existencí, ale už by nemohla být neexistencí.
A vědomá existence je tím, co samo o sobě nemá chybu a je blahem, klidem, mírem, tím, čemu se říká nirvána, štěstí, Boží království, Boží přítomnost, Boží láska.
Tedy, můžeš tomu vytknout, že to je příliš subjektivní, na to, aby to bylo podle těch Tvých nejvyšších úrovní. A podle všeho máš pravdu.
Satcitananda je popis subjektivního prožívání konečné neměnné reality zvané Brahman.
Nicméně ani tak to nemá chybu.
