Njn, jak se říká - život běží a voda teče... a všechno je, jak má být...
Před 14 dny umřela moje spolužačka ze střední. Byli jsme 4 takové nerozlučné kamarádky a scházely se pravidelně každý rok i s manžely u jedné z nás.... věděly jsem o sobě všechno, tedy to podstatné, o dětech, rodičích, o tom, co nás trápí a atd. téměř vše... no a letos měl (on bude, ale ve složení o jednu méně) u nás a dříve, než jsme před měsícem naplánovaly...
Jak jsem psala, že je vše tak, jak má být, resp. ještě lépe, to podstatné přichází bez jakéhokoli snažení....
Před 14 dny v pátek na mě na FB vykoukla vzpomínka naší návštěvy loni, a jedna z fotek mě zvlášť zasáhla, protože na ni byla v popředí právě ona a my tři sudičky za ní, ona fotila
, ráda fotila a tak tehdy taky dělala selfíčko
A hned jsem věděla, že jí musím zavolat, že něco není v pořádku, možná i proto, protože při domlouvání návštěvy u nás už se mi naše komunikace nějak nezdála, ptala jsem se, jestli je všechno ok, ano, prý je, jen je unavená a špatně se jí mluvila (po druhé se jí vrátila rakovina na krku...), proto je psala....
Ten telefon delší dobu vyzváněl a pak mi to vzal její přítel, byli spolu srostlí jako dvojčata, se stejnými zájmy cestovat, jezdit na kole, náhledem na život atd...
A řekl, že je na tom A. špatně a já mu začala povídat o těch fotkách , co na mě vykoukly a že jsem musela zavolat.... a on mluvil k A. a říkal, vidíš, Evička to vycítila...
V sobotu zemřela doma v kruhu svých nejbližších, ještě jsme spolu v ten pátek mluvily, ona už jen šeptala a loučily a ona říkala: neplakejte, hlavně neplakejte..., uf
To se lehce řekne a pořád je to takové živé a bolavé...
Po telefonátu jsem hned volala zbylým dvěma spolužačkám(přítel mě o to požádal) a jedné z nich se "podařilo" ještě také naživo rozloučit, druhé už ne...
Její přítel je na tom psychicky špatně, teprve včera nám poslal její parte a smuteční řeč, která zazněla na posledním rozloučení v úzkém kruhu. Tu jsem ještě neměla odvahu si přečíst...
A to je život.... a voda teče.... a poteče dál...
♥