Trini píše:Ty jsi na té blaženosti ulpěla. A to každý se zkušeností pozná. S tím nic nenaděláš.
To Janu přeceňuješ. Ta neulpěla na tiché blaženosti osvobození od sebestřednosti. O tu blaženost, co zmiňují někteří Mistři ještě ani nezavadila. Ulpěla na blaženosti sebelásky. Na blaženosti toho svého na sebe zaměřeného já, které si myslí, že je asi to Já. Taková "blaženost" je z pohledu osvobození spíše pokračujícím utrpením než opravdovou klidnou normální přirozenou bezstarostnou blažeností lidské přirozenosti.
Vezmeme-li to přirovnání s kostkou cukru, tak Jana se té hladiny ještě ani nedotkla. Jen teoreticky, jinak by se neprojevovala tak, jak se projevuje.
Zdánlivě na to její pojetí skutečnosti ty vybrané texty Mistrů jakoby pasují, tak s nimi ve své sebeobhajobě neustále šermuje a přizpůsobuje si je do kontextu svých mylných představ a potřeb.
Prostě potřebuje být v tom dobrá, super atd. ale nic pro to bohužel nedělá. Naopak to, co dělá a jak to prožívá, jí naopak v duchovním pokroku brání.
Proto se jí líbí třeba "žádná zkušenost neexistuje" protože žádnou nemá.
Nebo "už to je", protože tím pádem je správně, že pro poznání nic nedělá, protože to přece už je a tak stačí o tom pořád jenom mlít.
Atd.
Ten Veil je to samé, akorát v mužském provedení. Není tak urputný jako Jana, tak když se dlouhodobě někde nesetkává s úspěchem, tak jde raději zkoušet brečet (předvádět se) na jiný hrob.