Co jsem to zas chtěl?

[Pedrito]

Když se někdo někomu svěřuje se svym problémem, a není to zrovna pavlačovej typ, či hypochondr, tak vlastně žádá o pomoc.

Často je to spíš proto, že se dotyčný chlubí svými problémy. A není zvědavý aby mu někdo radil a dával mu tím najevo, že je chytřejší než on.
"Co bychom byli bez našich problémů?" (Krishnamurti).
Bohužel většinou je to tak.

Njn. Ale to se pozná, jestli je to upřímně, nebo jen nějakej styl postěžování si pro zisk lítosti.
Já ani nic nemám proti tomu, když se někdo "pochlubí" něčím, co stojí za to.

[Pedrito]

Právě že ne,

takhle to popisuje pudová píča Jana,

nejde vůbec o pocity, protože pocity má každý a to jak poz. tak neg.

Jde o to, jak se s nimi ztotožnuješ nebo neztotožnuješ,

což je záležitost koncentrace a meditace...

Zvířata se s pudy neztotožnují, to dělají pouze a jen lidé,

a pak samozřejmě mají problémy a tlačí je to do prdele...

Fakt? Tak to jsem si nevšim. Vlastně ani nevím jak to popisuje, nikdy jsem čistě za ní žádnej popis neslyšel.
Jen prostě vycházím od zrodu, a beru to teda dle svýho vývoje, páč se mi zdá podobnej s vývojem těch, s kterými jsem vyrůstal i co vidím kolem. I když se naše cesty samozřejmě rozvětvily a větví...
Člověk je člověk, má vše, tělo, smysly, pudy, emoce, rozum, cit, tu mysl, která je v podstatě prostorem vědomí, kde rozum a cit vypouštějí ty myšlenky a pocity, poskládané z vjemů.. paměť kde se ukládají v podobě vzpomínek, a kdoví co ještě... Jo Já.
Těžko někdy někoho něco nespoutalo, blbý jen je, když se někomu z toho nechce. Protože i to spoutání je tu pro uvědomění volnosti.

[Pedrito]

Zapomene, ale podvědomí si to zaznamená...

No jasně, dítě neví moc co s pocity,

ale postupně se to učí,

protože postupně se učí koncentraci a meditaci,

jenže toto se neučí na pocitech,

ale na tvůrčí činnosti, což je opět pudová záležitost,

která ovšem neslouží k ochraně ega, ale k jeho rozvoji,

takže to je ta cesta jak z toho ven,

a už je obsažena v naprogramování, v pudech...




Ale když toto mineš, páč tě rodiče a škola nutí do něčeho co je ti cizí,

pak jsi jaksi zákonitě v prdeli,

a nezbejvá ti už nic jinýho něž psycholog, náboženství nebo duchovno,

jo a vlastně taky ještě drogy...

Když to vezmeš od podlahy, tak je tu zrod, život, a smrt...
To, co ten život momentálně naplňuje, je vidět uvnitř i venku.
Co s tím udělá věda, umění, náboženství, politika, prachy..? V podstatě vůbec nic.
Ale furt lepší ten svůj kousek věčnosti prožít v pohodě, zdraví a uvědomění... než u mučednickýho kůlu.
Ale zvolit si to jediněc asi může jen z části, pokud vůbec... Takže, kdo má to velký štěstí a je docela v pohodě,
má důvod slavit. A nezapomenout na ty, co to štěstí nemaj, pač moh být na jejich místě.

[vostalpetr]

A nezapomenout na ty, co to štěstí nemaj, pač moh být na jejich místě.

No obvykle se na ně nezapomíná,

většina učitelů mluví právě k nim a učí je to co se dosud nenaučili - koncentraci,

jinými slovy Maharadže je učí :

"Vyvinout obrovské úsilí udělat nic"

Problém je v tom, že se toto měli naučit v mládí na nějaké činnosti která by byla v souladu s jejich egem,

ale nyní se to učí na něčem převzatém a navíc svým lpěním na výsledku a zisku

si spíše vytvářejí připoutanosti a dosahují ještě větší oblblosti než byli dříve...

Proto to duchovno až tak moc nefunguje

a je spíše kontraproduktivní...

[Pedrito]

A nezapomenout na ty, co to štěstí nemaj, pač moh být na jejich místě.

No obvykle se na ně nezapomíná,

většina učitelů mluví právě k nim a učí je to co se dosud nenaučili - koncentraci,

jinými slovy Maharadže je učí :

"Vyvinout obrovské úsilí udělat nic"

Problém je v tom, že se toto měli naučit v mládí na nějaké činnosti která by byla v souladu s jejich egem,

ale nyní se to učí na něčem převzatém a navíc svým lpěním na výsledku a zisku

si spíše vytvářejí připoutanosti a dosahují ještě větší oblblosti než byli dříve...

Proto to duchovno až tak moc nefunguje

a je spíše kontraproduktivní...

Právě... Ve mně spíš sílil odpor ke školství, co žák, a tedy i ke všemu, co nás učili, včetně lásky k vládě. Páč jsem měl rád indiány, trampování s tátou, a Kryla.. tak co ze mě asi tak mohlo vyrůst

No.. vzpoměl jsem si na jeden příběh, kdy se setkal velice věřící s velkým ateistou. A rozpoutali spolu tak bravurní argumentaci, že ateista odcházel z té diskuze jako přesvědčený věřící, a ten zbožný člověk jako ateista.

[Pedrito]

"Vyvinout obrovské úsilí udělat nic"

To je právě to jádro pudla

[Pedrito]

Tomu říkám právě duchovní touha, co musí být naplněna uvědoměním. Tehdy utichne. Je to totální vnitřní úsilí, nasazení, vypětí, kdy vlastní smrt nehraje roli....
Ale pokud se to přežene, chce se nějak ze setrvačnosti ještě víc, i když už je klid. Tak místo zjihlé nezištné touhy se rozdoutná ziskuchtivá mysteriozní tužba, a to je začátek duchovního konce. A ze zkušenosti s pár svými známými z těch slavných dob, vím, že tehdy už není cesty zpět...

[Pedrito]

ale nyní se to učí na něčem převzatém a navíc svým lpěním na výsledku a zisku

Holt dohání zameškanou látku. Rádi by. Páč pro samý šprtství jim unikla. Akorát teď je to mnohem těžší, neb to osobní já už je jaksi zkostnatělé... a ztuha se otevírá zpětně. A navíc ten "kolaps", co by těmto typům umožnil hnout se z vytyčené značky, neustále oddalují svou mentální setrvačností. Sectělé já se bojí pádu své knihovny .. Což není vůbec nic k sarkastickému humoru. Je to průser.

[Pedrito]

Kde jsi Trini?

[Pedrito]

A kde je Arat?

[Pedrito]

Réza taky nikde...

Natož Hrbatý slepýš.

[vostalpetr]

Sectělé já se bojí pádu své knihovny .. Což není vůbec nic k sarkastickému humoru. Je to průser.

Ale jo, je to k smíchu,

i když je to v realitě k pláči...

Škola je jen nalejvárna znalostí, nic tvořivého,

pokud si nenajdeš něco co by tě bavilo...

Nevím jestli to jde nějak dohnat co jsi zameškal,

páč v dospělosti už máš spoustu starostí s rodinou a prací,

a pak je otázkou jestli si najdeš čas sám pro sebe,

a taky většina lidí ani neví co by chtěla dělat...

A pak taky tak jak píšeš,

život tě prostě semele

viz Podivuhodný Mandarin

https://www.youtube.com/watch?v=lYrHW83ln1c

[Pedrito]

Sectělé já se bojí pádu své knihovny .. Což není vůbec nic k sarkastickému humoru. Je to průser.

Ale jo, je to k smíchu,

i když je to v realitě k pláči...

Škola je jen nalejvárna znalostí, nic tvořivého,

pokud si nenajdeš něco co by tě bavilo...

Nevím jestli to jde nějak dohnat co jsi zameškal,

páč v dospělosti už máš spoustu starostí s rodinou a prací,

a pak je otázkou jestli si najdeš čas sám pro sebe,

a taky většina lidí ani neví co by chtěla dělat...

A pak taky tak jak píšeš,

život tě prostě semele

viz Podivuhodný Mandarin

https://www.youtube.com/watch?v=lYrHW83ln1c

Mě bavila ruština, páč ta paní učitelka...
-------
https://m.youtube.com/watch?v=XdFP2JcYTUw

[vostalpetr]

Réza taky nikde...

Natož Hrbatý slepýš.

Tak to nevím,

nebot

ludit in humanis divina potentia rebus

čili

božská vůle si zahrává s osudy smrtelných lidí...

[Pedrito]

Hrbatý je tu registrován.

Ale nejspíš je na něj ještě zima a hybernuje.

O tý božský vůli toho ví kdo prd. Vem si absolutní dokonalost.
Co by ještě chtěla? Leda to, co je jakoby nedokonalé.
A to je to co bohové "závidí" lidem, jejich smrtelnost.
Páč ono to není až tak super, být věčně, bez zastávky.
Zkus si to představit - věčně (nehybně)...

[Pedrito]

Není možné ani pro JÁ, být jen v nerozlišeném stavu. Občas uvolní Šakti, v počas kalp, kde každá má jugy. Už jsem to zapoměl, ty počty. Když se probudí ze své noci do svého dne. Kde se vzalo, to nikdo neví... I "věčnost" jeho dnů a nocí, což jsou pro nás nepředstavitelná období času... Stejně jako nekonečnost jeho prostoru. A i když to pustíš a jen v to spočineš, nedozvíš se to. Ale já se rozhod, že se to dozvím. I kdyby to mělo trvat celou věčnost.

[Pedrito]

Co se zachvělo a kde
jaká to vlna z jakého pramene
kdo zrakem svým za prapůvod dosáhne
a vyjeví co nikdy nebylo řečené.

Žádný člověk ani bůh nikdy to nepoví
světy jak slzy vytrysknou a mizí
bohové i lidé spolu se rodí
věky jak kapky na vlnách Bytí proudí.

Co se to zachvělo a kde...

[Pedrito]

Tož dám ještě jednu starší, co se k tomu hodí

Jsi čirým mořem bezedným
bez hladiny a břehu
jsi bez důsledků a bez příčin
jsi klidem bez záchvěvu.

Kde není pohyb, není čas
a není prostor k letu
kde však je ticho, klíčí hlas
jak úsvit v lůně věků.

To nikdo nikdo nepoví
jak třpyt se v prázdnu zrodí
jak ticho tóny vykouzlí
jak křídla v let se spojí.

Kde andělé se vznášejí
tam pohyb v čas se skryje
prostor se světlem rozvlní
a voda v břeh se vlije.

Pak mezi dnem a hladinou
se proudy ustanoví
a nad mořem zas vzdušný vír
rozbouří k nebi vlny.

Ó živote, kde ty ses vzal
v tom vibrujícím roji
snad z prachu hvězd
snad z mořských par

nesoucí poklad z hlubin?

[vostalpetr]

Zkus si to představit - věčně (nehybně)...

Vcelku by to i šlo si to představit,

ale protože si to představuješ tak tě do prdele tlačí uvědomění, které tam není,

takže by se to dalo představit asi nejlépe jako nevědění čili spánek...

Jde jen o to,

nebejt píča jako je Jana, a nepoplést si jasnost tohoto stavu s tím,

že je ti něco naprosto jasný,

a pak to že je ti to jasný jak facka vydávat za osvícení...


Protože jedno vylučuje druhé,

v jasnosti není nic jasné,

a jeli něco jasné pak zde zase naopak není jasnost...


Jasnost znamená světlo čili osvícení, zatímco jasné znamená uvědomění čili ego...

[vostalpetr]

Tož dám ještě jednu starší, co se k tomu hodí

Moc pěkný, to už je na sbírku duchovních básní,

ty budeš jednou slavný kundalíni básník,

a holky budou šílet a budou chtít tvůj autogram

do duchovní deníčku nebo rovnou na to duchovní srdíčko,

jen co ho vytáhnou z podprsenky...