pro křestany byl největší nepřítel rozum, zatímco pocity byly bůh...
Proto není na škodu zvědět, jak to v tom člověku vlastně funguje. Jak je to vše provázané, od té duchovní... přes energetickou... až po fyzickou stránku.. komplet bytost. Vše v ní má své místo a svůj účel. Včetně toho rozumu. Přece se píše, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Tak ho těžko může kdo podezřívat z absence rozumu.
Neboť, "láska bez rozumu je slepá, a rozum bez lásky chromý".
Já bych pro tu "lásku" klidně použil pojem "cit". Cit a Rozum, levá a pravá strana. Když jsou v rovnováze, jsou čiré, jako dva paprsky Duše. A ten střed je Vědomí. Vědomí a obrazně jeho dvě paže. Kde k tomu Citu se ještě váže Vůle a k Rozumu Pozornost. A jak taky někdo hezky řek, "jedna ruka netleská".
Ego je toho všeho produktem, protože ty vnitřní váhy se samozřejmě naklánějí. Moc přemýšlení a málo citu, a pravá strana je zatížená. Moc pocitů a málo rozumu, a zatížená je levá. A tahle vnitřní pnutí formují podvědomí a z něho roste ego. Tedy sílící myšlenko-pocit "já jsem individualní, jedinečný". No individuální a jedinečné je to vychylování těch vnitřních vah, to je fakt u každého jiné. Ale jinak, na té hlubší rovině, je to ve všech stejné, stejné principy. Tam není ještě rozlišeno pohlaví, věk, jméno... To až v tom fyzičnu.
Ale mělo by se to zas uklidit. A já viděl na vandrech vyhaslá ohniště všude možně. Nikdo si nedal tu práci zamést stopy. Dát kameny zpět svým místům, a drny uloupenými ze země přikrýt popel... A takhle vzniká ego. Pozornost vyloupne z vědomí částečky svého zájmu, ale už je nechce vrátit...