Jak dosáhnout stavu odsvícení (moc, nebrat se příliš vážně)„Lidé trpí jen proto, že berou vážně to, co bohové udělali pro zábavu.“ – Alan Watts
Ukázalo se, že osvícení znamená mít skutečně dobrý smysl pro humor. Všichni jsme jenom pointou v šíleně zábavním vesmírném žertu.
Skutečnou otázkou však je: Co s tím děláme? Cítíme se kvůli tomu špatně nebo si pěstujeme sklon k bezstarostnosti? Bereme to vážně a pevněji stiskneme ruku, nebo to vezmeme upřímně a trochu se uvolníme?
Stočíme se do klubíčka existenciální úzkosti a upláčeme se do Usnutí nebo máme dostatečný smysl pro humor?
Třeseme se, třeseme se, třeseme se, nebo se smějeme, smějeme, smějeme?
Cesta osvícení neměla být nikdy lehkou. Je to nevděčný a časově náročný herkulovský úkol, důkladná nietzscheovská mise a těžké prométheovské podnikání.
Do pekla! Život je těžký i bez toho, abychom hledali způsob, jak zlepšit sebe sama, eudaimonii (úplné štěstí) nebo osvícení.
Je těžké, když sedíte na zadku a mrháte svůj život tím, že ho žijete napůl. Je těžké, když jste na nohách a kopete do zadků a žijete život naplno.
Ten druhý způsob života může být více naplňující, ale také riskantnější, náročnější a bolestivější.
Ne, tento článek není o osvícení. Tento článek je o odsvícení. Je o tom, jak se vysmát všem hloupostem a nesmyslům.
Je o stahování kalhot z přerostlých guru. Je o klepání na dveře svatějšímu, než je ten umělý šaman, který sestoupil ze svého vysokého koně.
Je o foukání kouře do velkopanské sukně jeptišky. Je o kultivaci dobrého smyslu pro humor, zatímco se nacházíte v zákopech osvícení. Je o tom, že se bolestivě válíte ve žlabech a zároveň jste omráčeni pohledem na hvězdy.
Dýchat či nedýchat, to je otázka
„Existuje jen jeden skutečně vážný filozofický problém, a tím je sebevražda. Posuzovat, zda život je hoden žití nebo ne, znamená zodpovědět základní otázku filozofie.“ – Albert Camus
Mít ze sebe lepší pocit někdy znamená jen uznat, jak strašně se cítíte. Sebezlepšování někdy znamená držet si od sebe odstup.
Přiznat, jak se cítíte, může vést k represi, psychóze či dokonce sebevraždě. Když si připustíte své pocity, dáte si šanci se z toho dostat.
Uvědomení představuje bezpečnostní čáru, kterou můžete použít, abyste se z deprese vyšplhali.
Místo toho, abyste blbost obalili cukrem, nechte si svou mizérii pro sebe. Místo toho, abyste nechali vát rozpálené vlasy po svém zadku, připusťte, že jste plní horkého vzduchu.
Jen připusťte, že jste víc než mizérie. Pak mizérii nechte odejít. Uvolněte ji. Vzdejte se svého ega.
Je to v pořádku. Ukazuje se, že všichni jsme do jisté míry plní mizérie. Jak se Scott Adam domníval:
„Lidská mysl je generátorem bludů, ne oknem k pravdě.Nejlepší, co člověk může udělat pro sebe sama, je povýšit blud, který mu pomůže překonat den.“ Jeho akceptací nebo přijetím ho necháte odejít, a tím se osvobodíte.
Když ignorujete své vlastní neštěstí, bolest nebo hněv, a pak se to snažíte překrýt úsměvem, falešným smíchem, neupřímným potvrzením sebe sama, nebo nějakým pseudo-osvíceným nesmyslem, nikam se nedostanete.
Ve skutečnosti se začnete pomalu rozpadat. Neúmyslně a bezděčně klesáte ke dnu. Neustálým potlačováním svých vlastních emocí se z vás pomalu stává emoční troska.
Jenom vy musíte vlastnit svou mizérii. Nemůžete se smířit se svým neštěstím. Musíte mu ubližovat svou bolestí. Zmítat se hněvem. Otáčet se v souladu s údery.
A pak všechno nechat odejít s hlubokým nádechem. Přijměte to. Vlastněte to. Uvolněte to. Je to tak jednoduché, jak je to hloupé.
Dobře, možná to není tak jednoduché. Ale dává to rány alternativě: stagnaci, úpadku, psychóze nebo sebevraždě.
Odstupte z vaší cesty
„Existuje množství těžkých překážek, které ti stojí v cestě. Nedovol sám sobě, aby si se stal jednou z nich.“ – Ralph Marsten
Pokud má osvícení dobrý smysl pro humor, tak odsvícení je smyslem pro humor. V tomto smyslu je odsvícení srdce a duše je osvícení.
Na cestě budou vždy retardéry a překážky. Podobně budou existovat obláčky. Většinou je to cesta horskou dráhou. Budou tam vlny a budou tam žlaby. Budou tam vzestupy a budou tam pády.
Když jsme nahoru, potřebujeme se chránit před povýšeností, drzostí a dogmatismem. Když jsme na dně, musíme se chránit před nihilismem, depresí a sebevraždou. Humor pomáhá v obou případech.
Humor nám pomáhá dostat se z naší vlastní cesty, a to když jsme v životě nahoře (v oblacích), jako i v případě, kdy jsme na dně (v příkopech a zákopech).
To je definitivní existenční útěcha. Protíná vysoké a mohutné nesmysly právě tak, jak voda odděluje výkaly v kanálech.
Sráží provizorní bohy z velkého piedestalu právě tak, jak mění démony na spojence. Předvádí triky našemu fixovanému nastavení mysli (ať už pesimistickému nebo optimistickému) a posouvá je do flexibilního vědomí.
Doopravdy. Dobrý smysl pro humor vás může přenést v podstatě přes cokoliv. A i když nemůže, alespoň se zasmějete. Alespoň se neberete tak zatraceně vážně. Ať si vaše srdce vybojuje cestu ven z vašeho těla.
Alespoň nebudete tak připoutáni na cokoliv, co chce vaše duše vykopnout z vaší hlavy přes váš zadek.
Neexistují žádné odpovědi, ale změna je definitivní
„Abyste někomu změnili život, udělejte toto: 1. Začněte ihned, 2. Dělejte to okázale, 3. Žádné výjimky.“ – Williams James
Pokud jste na cestě osvícení kvůli tomu, abyste našli odpovědi, pak jste na špatné cestě. Tato cesta je spíše o otázkách než o takzvaných odpovědích. Podstatná je jízda.
I když se může stát, že odpovědi se budou pomalu objevovat, měly by být spíše důvodem ke zpochybnění než k ospravedlnění, že se usadíte. Dobře to odráží následující rčení Zen:
„Pokud se setkáte s Buddhou na cestě, zabijte ho.“Je to proto, že každý Buddha, kterého potkáte, je falešný. Jediný skutečný Buddha je Transformací samotnou. Jediné pravé osvícení je bezpodmínečný humor.
Jediná odpověď je zpochybňování. Jediná úplnost je změna. Jakákoliv pravda, kterou objevíte, je jen odkládáním kompostu pro nějakou budoucí pravdu.
Opakem pravdy není nepravda, ale jiná hluboká pravda. Jak řekl André Gide:
„Důvěřuj těm, kteří hledají pravdu. Zpochybňuj těch, kteří ji našli.“Klíčem je udržet cyklus v pohybu. Umožněte procesu, aby byl plynulým procesem, aby se nestal pevným stavem. To je to místo, kde dochází k odsvícení.
Odsvícení přeměňuje ustálené osvětlení na pružnou prozřetelnost. Otazník visí na věcech, které jsme považovali za samozřejmost. Je pojistkou pro naši jistotu.
Váže smyčku na všechny věci, které jsme brali příliš vážně. Otevírá dveře dalším dveřím.
Ve skutečnosti na ničem nezáleží a je to v pořádku
„Vše, co milujeme, je dobře uspořádaný prach.“ – Atticus
Toto je srdcem odsvícení. Vesmír je přirozeně nesmyslný. Ale to je v pořádku, protože tehdy máme volnost, abychom vytvořili náš vlastní smysl.
Můžeme se svobodně smát na kosmickém vtipu. Můžeme svobodně dělat díry do každého nadmíru nafouknutého ega, především do toho svého.
Můžeme dokonce převrátit stůl s Absurdností a vytvořit naši vlastní absurditu, která se stane Meta-absurdní. Myslete na děda Ricka z příběhu Rick a Morty.
Zvědavost, představivost a dobrý smysl pro humor jsou ty správné věci. To je tajemství vytváření smyslu v nesmyslném vesmíru: kultivovat zvědavost, ohýbat představivost a mít dobrý smysl pro humor.
Vysypte popel umírněnosti a dostanete spirituální robustnost, která by mohla mít to, co je potřeba, abyste setrvali na cestě osvícení.
Odsvícení je především nezatěžující, odlehčuje duchovní zahlcení, které se stalo zatěžujícím, těžkopádným a příliš vážným.
Je to nezbytné vysvobození přehnané přetvářky, existenciální očisty, která vyhlazuje všechno nadbytečné v zájmu znovuobnovení účelu. Připomíná nám to důležitý rozdíl mezi nepotřebným a nepostradatelným.
A když zůstaneme s nepostradatelným – prvotní zatěžkávací zkouškou Vesmírného zákona – může opravdu začít naše jízda.
Zdravé a nezdravé se stanou jasným. Zlaté pravidlo a Princip neagresivity se stanou primárním prostředkem pro zdravou pokrokovou evoluci.
A zdravý smysl pro humor to všechno obklopuje jako spásonosná milost pro každý proces, který se stává nadměrným, přehnaným nebo zveličeným.
Disciplína; nedisciplína; obnovena disciplína
„Naučte se pravidla jako profesionál, abyste je mohli prolomit jako umělec.“ – Pablo Picasso
Všichni milujeme rutinu do té doby, když se nezačneme nudit, pak máme rádi vzrušení, dokud se nestane rutinou.
Tajemství se strategicky rozšiřuje a uzavírá. Rozbalte minulost své zóny pohody, mějte podle možnosti bolestivé dobrodružství, pak se stáhněte zpět do své zóny pohody, abyste se léčili.
Rutina; vzrušení; obnovená rutina; opakovat. Stav; ne-stav; obnovení stavu; opakovat. Stav ignorance; učit; odučit; znovu učit; opakovat. Tento proces se dá aplikovat na všechny věci.
To je další důležitý aspekt odsvícení. Udržuje nás pružnými. Udržuje nás robustními. Odsvícení; osvícení; odsvícení; opakovat.
Začněte kdekoliv právě jste. Přijměte pocit, ať je jakýkoliv. Učte se z něj. Dýchejte s ním. Pak ho nechte odejít. Vraťte se do své zóny pohody. Olizujte své rány a začněte znovu. Takto se dosahuje autentický duchovní růst.
Když se vydáme za dobrodružstvím, opouštíme svou zónu pohody, riskujeme nebezpečí, bolest a žal. Riskujeme zahlcení životem.
Také riskujeme, že získáme nové vědomosti, novou lásku a nepředvídatelné stavy plynutí.
V každém případě máme svou zónu pohody, do které spadneme znovu; abychom si vylízali své rány a inkubovali své nově nadobyté znalosti.
Pak uděláme další odvážný skok do neznáma. Jak řekl Bruce Lee:
„Naučte se techniku, zvládněte techniku, zapomeňte na techniku.“Nástroj odsvícení používáme v podstatě na to, abychom získali další osvícení do našich životů. To, co v nás někdy expanduje a jindy se zmenšuje, nás vede k pružnosti, robustnosti a růstu.
Každou expanzí a kontrakcí naší zóny pohody se naše zóna pohody stává větší a větší. Rozšiřuje se. Pokud máme k dispozici dostatek času, rozšiřuje se, aby zahrnovala komunitu, kulturu a případně i svět.
Z nejistých a závislých stvoření ukrytých ve svých malých zónách pohody se stanou sebejisté bytosti, které jsou vzájemně závislé, svobodné ve svých zónách pohody a nyní propojené se všemi věcmi.
Nicméně, ne tak rychle! Odsvícení se vrátí se silným smyslem pro humor, aby rozbilo naši jablečnou káru jistoty. Aby přitisklo krabici k zemi dřív, než se zabarikáduje a stane se dogmatem. Aby roztříštilo paradigma dříve, než se stane rigidní a nepružné. Abychom se smáli na sobě ještě dřív, než se opět začneme brát příliš vážně. Opravdu.
Abychom se nepřetržitě přizpůsobovali a překonávali. Jak řekl Alan Watts:
„To, co člověk potřebuje v tomto vesmíru, není jistota, ale odvaha a nervy hráče; ne tvrdé odsouzení, ale přizpůsobivost; ne pevnou zemi, kde se postaví, ale potřebuje mít osvojenou dovednost plavání.“..............................................................................................................................................................................................
Guerilla ontologie: Filozofie, která zabraňuje vymývání mozkuHranice mezi Reálným a Nereálným není pevně stanovena. Označuje jen poslední místo, kde soupeřící gangy šamanů bojovaly proti sobě, dokud se navzájem nevyvraždily.“ – Robert Anton Wilson
Guerilla ontologie je filozofická metoda, kterou vytvořil Robert Anton Wilson. Jejím záměrem je vystavit lidí unikátním nápadům a konceptům radikálním způsobem v zájmu toho, aby u nich vyvolaly kognitivní nesoulad a stav „obecného agnosticismu“. Podporuje otevřenost mysli a nové způsoby vnímání a přizpůsobení se okolní realitě. Jde o studium bytí – získaného n-tého stupně. Je to v podstatě anti-vymývání mozku. Nebo jinak řečeno, svévolná filozofie způsobená sebou samým.
Všechno je to o zuřivosti proti umírání světla. Světlo je pravda a otevřenost, svoboda a osvobození.
Zabraňuje ztuhlému a dogmatickému myšlení, aby proniklo do životodárných toků a způsobilo v nich nepořádek. Je to adaptivní a intuitivní objevování.
Guerilla ontologie je filozofický světonázor, který doporučuje plavat proti proudu v zájmu toho, aby se získal ten druh moudrosti, který nevyhledává autoritu a ani se jí nepodřizuje.Je to další způsob aplikace konceptu moudrosti proti hluboce zakořeněným dogmatům. Snaží se o rozšíření duše, osvětluje mozek a osvobozuje ducha. Zvláštní důraz při tom klade na riskování a odvážnou zranitelnost jako životní zručnost.
Tu musí člověk rozvíjet v zájmu toho, aby zůstal plynulým a flexibilním v životních situacích, kdy se vyskytují obraty ve štěstí.
Operace Mindfuck „Být člověkem znamená být zranitelnou bytostí, která se nebojí riskovat. Být odvážným člověkem znamená být v tom dobrý.“ – Jonathan Lear
Kulturní podmíněnost, politická propaganda, vymývání mozků či indoktrinace, to vše jsou problémy, které již od nepaměti způsobovaly lidem bolest.
Operace Mindfuck je o vytvoření dírek do naší šálky jistoty, o roztavení zlatých podstavců modlářství, o spálení povyšujících se vysokých koní, o převrhnutí zastaralých vozíků s jablky a také o nepřetržitém vymývání mozků. Bez ohledu na to, jak utišující vymývání mozku může být.
Vážně. Vymývání mozku začíná doma. Pokud opakovaně vymýváme svůj mozek, získáváme právo ukončit toto vymývání, které postihuje všech ostatních.
Operace Mindfuck je denní cvičení, které nám pomáhá zastavit vymývaní mozku, i kdyby se nezdálo, že je to nutné.
Je to strategický pochod proti proudu v zájmu toho, abychom se naučili něco nového. Je to přijetí nejistoty (skok odvahy) v zájmu expanze zdravé bezpečnosti (rozpínání komfortních zón).
Je to paradox pocty v zájmu posouvání Fibonacciho posloupnosti stále blíže k fí osvícení. Je to dvoření ze strany neočekávaného v zájmu toho, aby se udržela zvědavost, údiv a úcta. Je to vyhýbající se ortodoxnost, aby to neortodoxní mohlo dýchat.
Stručně řečeno: Operace Mindfuck je o zpochybňování až po n-tý stupeň. Je to o šokování zažitého systému, probuzení spící duše a otřesení unavené a statické rutiny.Je o tom, jak se dostat dolů ke kořenům v zájmu odlišení životní nezbytnosti od neplatného názoru. Je to rozmotání nepotřebných uzlů myšlenek.Je to odlupování přebytečných vrstev kulturní podmíněnosti v zájmu odhalení Pouště reality.Důraz se klade na prolomení věcí až k jejich podstatě. Jakmile bude základní kámen odhalen, kámen mudrců se může použít na sladění názorů s univerzální platností.
To je místo, kde do hry vstupuje Operace disonance/nesoulad…
Operace disonance„Pravda tě osvobodí. Ale nejprve tě to naštve.“ – Gloria Steinem
My rozbíjíme tabu kvůli tomu, abychom zničili sílu, kterou má nad námi. Když zlomíme jeho kouzlo, uvědomíme si, že tabu nebylo nic víc než kulturní abstrakcí.
Najednou jsme odlišili nezbytnost od indoktrinovaného názoru. Odhalili jsme základní kámen. A nyní můžeme kámen mudrců použít na vybudování zdravější, otevřenější perspektivy.
Když se dostaneme k tomuto revolučnímu uvědomění, jsme ponecháni s osvobozeným výhledem. Jsme schopni převrátit stoly nesouladu tím, že to veřejně sarkasticky zkritizujeme.
Strategicky jsme se dostali před naše citové spojení, které jsme měli použitím Operace Midfuck, a tak nyní můžeme jasněji zhodnotit naši dispozici.
Nyní máme dostatečně otevřenou mysl, abychom se tomu vysmáli, abychom to satirizovali a zesměšnili bezohlednou nedůvěřivostí. Můžeme to transformovat na umění.
Týká se to i kognitivního nesouladu. Kognitivní disonance je jen nepříjemný pocit, který se vyskytl v době konfliktu dvou světonázorů. Klíč s Operací nesouladu spočívá v tom, který světonázor je zdravější, a tak více platný.
Pak se to odhodí, protože jsme se učili z toho, co bylo méně zdravé (Metoda: snadněji se to říká, než dělá).
Nicméně kritickou přísadou v daném případě je mít strategický smysl pro humor – schopnost udělat krok zpět z nesouladu a zasmát se.
Většinou se smějeme ze sebe samých použitím sebekritického humoru, který nás uvolňuje a díky kterému se stáváme pružnějšími, když čelíme svému neklidu, a tím si pravděpodobně udržíme svou otevřenou mysl, když jsme se „přišli nadýchat vzduchu.“
Pokud se vám zdá, že toto všechno je v rozporu s intuicí, je to proto, že to tak je. Někdy v zájmu toho, abychom se dostali k tomu, co je zdravé, musíme odejít od toho, co je pohodlné.
Někdy si odhalení hlubší pravdy vyžaduje odhodit pravdu, které jsme se vždy drželi. Někdy bude pokroková evoluce pociťována jako regresivní úpadek a jediný způsob, který budeme znát jako jistý, je jen cestou zpět.
Vážně. Tak, jak se George Bernard Shaw záhadně domníval:
„Rozumný člověk se přizpůsobí světu. Nerozumný člověk setrvává v snažení přizpůsobit svět sobě. Proto veškerý pokrok závisí na nerozumném člověku.“Operace Re-mindfuck„Když lidstvo pokročilo, nebylo to proto, že bylo střízlivé, zodpovědné a opatrné, ale protože bylo hravé, rebelské a nezralé.“ – Tom Robbins
Guerilla ontologie je celá o podřízení agendy, která je závislá na malém obraze, vzájemně závislé perspektivě velkého obrazu. To znamená, že ontologické (bytost a stání se) je závislé na guerille (povstalec a rebel).Intelektuální povstání Operace Mindfuck vede k ontologii otevřené mysli Operace disonance/nesouladu. Bytost a stání-se přichází z nečinnosti a nestání-se. Přemýšlejme mimo naše obvyklé hranice (out of box), abychom jsme nezůstali v rigidním myšlení. Rozšiřujme naše zóny pohodlí, abychom příliš nezpohodlněli. Zpochybňujme, abychom se odvrátili od zastaralých odpovědí.
Expanze přichází ze strategické destrukce. Nový řád vychází z přeorganizované poruchy staršího řádu (opakujte to desetkrát).Pokrok vychází z toho, že jsme se dostali mimo naší vlastní cestu. Zvláště pokud jde o kognitivní disonanci.
Právě proto musí cyklus pokračovat. Jeden Mindfuck denně udržuje vymývání mozku. Denně provádět metodu dotazování sebe samého je rozhodující, nejen z hlediska sebezlepšování, ale i pro zdravou evoluci druhů.
To je podstatou operace Re-mindfuck – držet celý cyklus v chodu, aby se udržovalo plynoucí a flexibilní nastavení mysli, které má vliv na otevřenou mysl, aby působila proti dogmatickému a ztuhlému myšlení.
Je přizpůsobivá a robustní. Kultivuje výhledem, který jednoduše bere věci v úvahu bez potřeby v ně věřit. Jak řekl Aristoteles: „Znakem vzdělané mysli je její schopnost bavit se s myšlenkou, aniž by ji akceptovala.“
Operace Re-mindfuck je příkladem hraní se s novými, rozum zastavujícími myšlenkami, a to bez toho, aniž by byly akceptovány.
Udržujeme cyklus v chodu v zájmu toho, abychom udrželi život v chodu. A tak život vítězí nad entropií, úpadkem. A tak pokrok vítězí nad stagnací.
Empatie vítězí nad apatií. Zdraví, pravda a osvobození vítězí nad nemocí, ponížením a otroctvím. Zavádíme Operaci Mindfuck, aby zvítězila otevřenost mysli nad omezeností.
Zavádíme Operaci disonance, aby zdravé aktualizované světonázory vítězily nad nezdravými zastaralými světonázory. Vážně.
Hrajeme Nekonečnou hru navzdory všem drobným omezujícím hrám v zájmu udržení pokrokové a zdravé hry života.
Operace Re-mindfuck jen udržuje cyklus v chodu. Jsme svobodní, abychom se neustále osvobozovali.
Všechno se snadněji říká, než dělá. Ale, jak jednou řekl velký Spinoza:
„Všechny vynikající věci jsou tak těžké, jak jsou vzácné.“.........................................................................................................................................................................................................
Baví vás černý humor? Svědčí to o vaší vysoké inteligenci!Uložit
Baví vás černý humor? Svědčí to o vaší vysoké inteligenci!
Pokud vám připadá černý humor směšný, to neznamená, že jste špatní člověk. Spíš to jasně vypovídá o tom, že jste chytří.
Vejde muž do baru na střeše a usadí se vedle neznámého muže.
„Co piješ?“ zeptá se.
„Zázračné pivo,“ odpoví mu.
„Jaké to je?“
Muž se postaví a vrhne se střemhlav dolů z budovy. Celou ji obletí a vrátí se zpět s vítězoslavným úsměvem.
„To bylo úžasné!!! Můžu se napít?“ popadne sklenici, pivo převrátí do sebe, seskočí dolů a padá patnáct pater. Barman jen zakroutí hlavou a říká:
„Víš co, Supermane? Když máš vypito, jsi pořádná svině.“
Zkusme nepřemýšlet o tom, zda ten ubožák pád přežije (pokud vám to pomůže, představte si, že na zemi ho čekala trampolína). Zdál se vám tento vtip směšný? Zvrácený? Nebo obojí?
Co zjistily studie
Podle nejnovější studie, která byla publikována v časopise Cognitive Processing, může smysl pro černý humor nasvědčovat tomu, že máte vysoké IQ.
Psychologové se vcelku shodli na tom, že lidé, kteří se umí zabavit na černém humoru, mají vyšší IQ, bývají většinou méně agresivní a snáze potlačují negativní pocity než ti, kterým černý humor není vůbec pochuti.
(Černý humor ve výzkumu definovali jako „trpký humor, který s radostí prezentuje témata, jako jsou smrt, nemoc, znetvoření, handicap či válka, a tak vtipně zobrazuje tragické, úzkostné a morbidní situace“.) Vědci se snažili zjistit, jaký je vztah mezi smyslem pro černý humor a inteligencí lidí. Otestovali proto 156 mužů, které vybrali náhodně. Účastníci výzkumu dostali za úkol ohodnotit dvanáct kreslených vtipů černého humoru z Černé knihy od německého ilustrátora kreslených vtipů Uliho Steina.
(Jeden z nich parafrázoval klasický vtip. Na obrázku byl nakreslený patolog, který strká ruku hluboko do útrob mrtvoly. Sestřička tuto situaci komentuje slovy: „S pitvou už skončil, nyní si hledá hodinky.“)
Účastníci měli uvést, zda každý vtip pochopili a zda byl podle nich směšný. Poté prošli několika základními IQ testy a v dotazníku odpovídali na otázky týkající se jejich nálady, agresivity a vzdělání.
Výsledky byly mimořádně jednoznačné: Účastníci, kteří vtipy černého humoru pochopili a také se při nich nasmáli, vykazovali vyšší IQ a menší agresivitu jako ti, jejichž černý humor velmi neoslovil.
Velice překvapivé bylo zjištění, že účastníci, kterých vtipy černého humoru téměř vůbec neoslovili, projevovali nejvyšší míru agresivity a nejhorší náladu ze všech účastníků.
Ponaučení pro vás
Když vezmete v úvahu všechny studie prokazující blahodárné účinky smíchu a úsměvu na naše zdraví, pak to dává smysl. Pokud neumíte čelit negativitě s hravým optimismem, určitě se budete cítit hůř.
Jistě vás zajímá, jaká je tedy souvislost mezi černým humorem a inteligencí. Výzkumníci tvrdí, že na to, abyste zpracovali a pochopili černý humor je třeba vynaložit více úsilí než na pochopení vtipu typu otázka – odpověď.
Je to „komplexní proces, který vyžaduje kognitivní a emoční předpoklady na vysoké úrovni. Příjemce si musí umět udržet od obsahu „emocionální“ odstup, aby ho dokázal vnímat jako neškodný, a nikoliv nepřátelský či nevraživý.“
Kontrola nad svými emocemi odlišuje černý humor od takříkajíc slovních hraček.
Ty sice postaví vaše mozkové hemisféry proti sobě a budete si lámat hlavu nad tím, kolik významů může mít jedno slovo, ale obvykle od vás nevyžadují, abyste vystoupili ze své emoční komfortní zóny.
Tina Fey hezky definovala, v čem je černý humor jiný:
„Pokud chcete pobavit publikum, převléknete muže za starou dámu a postrčíte ho dolů po schodech. Pokud však chcete pobavit autory komedií, dolů po schodech postrčíte nepřevlečenou skutečnou starou dámu.“
Každý vtip, který je postaven na hře slov, vám zaměstná mozek. Černý humor si kromě „mozkového cvičení“ vyžaduje i kontrolu vlastních pocitů a emocí.
Pár příkladů černého humoru
Zapněte svůj mozek, ať pracuje na plné obrátky, a přečtěte si pár takových vtipů. Pokud se chcete jen otestovat, zda rozumíte černému humoru, níže uvádíme pár příkladů pro pobavení.
„Fráze jako Je mi to moc líto a Omlouvám se mají většinou stejný význam. Samozřejmě pokud to nemluvíte na pohřbu.“ – Demetri Martin
„Má to čtyři nohy a jednu ruku. Co to je? Spokojený pitbul.“
„Kočky mají devět životů. Proto jsou předurčeny k experimentování.“ – Jimmy Carr
„Teď mám na sobě vestu. Kdybyste mi odřízli obě ruce, byla by z ní skvělá bunda.“ – Mitch Hedberg
„Pokud neuspějete napoprvé, pak seskok s padákem skutečně není nic pro vás.“ – Steven Wright
Jeden žralok říká druhému: „Poslouchej, vždyť člověk je v podstatě hodný…“
Na cestě stopuje Smrt. Zastaví kolemjdoucí šofér a ptá se: „Kam to bude?“ Smrt odpovídá: „Ale, nejdu daleko, jen zde do té zatáčky…“
Horoskop na zítřejší den: Zítra vás budou všichni jenom chválit, budou vás na rukou nosit a zahrnovat květinami. Jóóó, pohřeb už je takový.
od vostalpetr » sob 13. led 2024 20:17:35 
