Když jsem vědomí jsem ničím,
když jsem láskou jsem vším...
Oblíbený citát kundoserky lásky Jany, co vykopírovala z Maharadže,
ano, to je naprostá pravda a naprosto přesný popis extáze,
nebot extáze je sebezapomnění a pocitové oblbnutí...
V případě osvícení nelze hovořit o Vědomí jako o ničem,
to je naprostý nesmysl, nebot je řeč o Skutečnosti a ne o něčem neexistujícím,
Vědomí je prostě Vědomí a není žádný blboučký nic,
Osvícení je sebepoznáním že jsem Vědomí a ne že jsem nějaký nic,
osvícení je poznání že všechno je Vědomí, tedy všechno je tvořeno Šakti,
což je Vědomí v pohybu a všechno je Já,
a ne nějaká pitomoučká láska...
Zatímco extáze je stav kdy jsem ničím (sebezapomenutí)
a zároven ztotožnění s pocity obvykle štěstí či lásky...
Nejrychlejší cestou do extáze je utrpení,
jak ví každý katolický pomrdlo,
a pak samozřejmě vzájemné sdílení "štěstí"
což katolíci velmi dobře vědí,
a vím to i já,
takže nakopu každý katolický prase do prdele,
aby si užilo to svý zajebaný utrpení a i tu svoji pitomouškou extázi,
v který je ničím...
A obdobně je tomu i při nějaké (jakékoliv ) činnosti,
když se s činností ztotožníme,
tak dojde k sebezapomění a je zde jen ta činnost,
a v případě wu wei je to přesně naopak,
zmizí uvědomování činnosti a je zde jen Vědomí, případně sebe sama si vědomý "svědek"
a samotná činnost není uvědomována...
Tak asi tak,
komu to není jasný at jde do prdele,
protože je to jednoduchý na pochopení,
budto se uvolnuji k "sobě" nebo se ztotožnuji "s něčím"
A všichni osvícení v čele s Maharadžem mně mohou políbit prdele,
pokud serou opak...