Pedrito píše:Má cenu to rozebírat? Dle mě by měl každej v tomto řešit sebe, své já. Podstatu řešit netřeba, ta se ukáže sama, když se já vyřeší. Ale neukáže se, když jeden řeší druhé. To je hlavní, o čem furt píšu. Jo, občas taky sklouznu, ve světě kde jeden řeší druhého, je těžký nehodit držku. Ale to není podstatné, tak se člověk oklepe a je zas o něco moudřejší.
Kdo jiní jsou ti strážci prahu než vlastní nejhlubší podmíněnosti? Odhalit je není snadný (levný), a tedy je i překonat. Někdo i když je rozliší, tak uteče, je to na něj moc. Jako by hlídají bránu, z pohledu zvenčí, a je to dobrej (výstižnej) název. Páč pozornost prostě za ně nemůže, dokud se s nimi neutká tváří v tvář, a nezvítězí. A to je vlastně to, co znamená řešit "sebe".
Proto mi jde armin na nervy, protože nás furt řeší, jak to máme podle něj blbě. Alaja, Petr, Honzam a já se normálně bavíme o tom, jak to máme, jak to vidíme, o našich zkušenostech apod. a nikdo neřekne druhému "to máš špatně", nikdo se nestaví nad druhého, nikdo nemá potřebu druhého poučovat.
Ale arminovi jde především o to poučovat druhé a prezentujete to jako "dávat nevyžádané rady". A betonuje si to tím, že kdo podle něj není vděčný za (jeho) nevyžádané rady, ten má problém, je na tom špatně. O sobě tvrdí, že je za nevyžádané rady vděčný. Petr mu je dává, ale armin vůbec vděčný není. Naopak se chce stavit nad něj, i když každý, kdo se v tom vyzná, vidí, že Petr je mnohem dál než armin.