Iluzorní svét svatý blbky radši neřeš, to je madam Jana z poradna.cz, která ty stránky spravuje a má se za osvícenou.
Paradoxy: Moje ignorace vůli nepotřebuje, možná spíš tvoje? :)
Pedrito píše:Paradoxy: Moje ignorace vůli nepotřebuje, možná spíš tvoje? :)
No, jde o vědomé přehlížení někoho, ne? Člověk někoho přehlíží, ale přitom ví, že tu je.
Zaprvý si to musel zvolit a zadruhý ten stav ignorace udržovat. To je na mě moc práce..
Arat píše:Výraz ignorace je o tom, jak píše Pedrito.
Vím o tom, věnuji tomu svou pozornost a je mi to jedno. Ignoruji takové chování.
Má to mou pozornost, má to i mou energii. Je přítomna síla, vůle, je přítomen boj.
A právě ten BOJ je známkou toho, že něco není úplně v pořádku.
Je to podobné, jako když před alkoholika postavíte plnou flašku. Bude se vší silou své vůle snažit bojovat flašku ignorovat, protože mu všichni kolem říkají, že by neměl, že je to škodlivé, že by atd.
A on se snaží odolat a pak je vůle odolat silnější a vůle mysli vyhraje, nebo nevyhraje a flaška je za chvíli fuč, tedy její obsah.
Tak je to se vší závislostí - abstinencí - pokusu o ni a podle mě takovéto "sebesvázání" je špatně. A není, nemusí být trvalé.
Píšu z vlastní zkušenosti a vlastního pohledu.
Já tu sílu vůle nemám a ani nechci mít - protože u mne nefunguje, takové to striktní svázání...., ale každý jsme jiný...
Vraťme se zpět k tomu, co je zřejmé na Poradně.
Dívala bych se na Janu, její projevy, jako na nemoc. Jana trpí jistou nemocí.
On trpí jistou nemocí.
Mé dítě trpí jistou nemocí, která se nějak projevuje...
Nebudu tu nemoc ignorovat, dělat, že není, ale budu k ní přistupovat jako k jisté anomálii mě blízkého člověka...
A to je něco jiného, než ignorace...
Rodiče mentálně či jinak postižených dětí by mohli povídat, o čem byl, jak se vyvíjel a o če např. nyní je jejich vztah ke svému dítěti...
A tady bychom se mohli pozastavit a poučit...
Paradoxy píše:Pedrito píše:Paradoxy: Moje ignorace vůli nepotřebuje, možná spíš tvoje? :)
No, jde o vědomé přehlížení někoho, ne? Člověk někoho přehlíží, ale přitom ví, že tu je.
Zaprvý si to musel zvolit a zadruhý ten stav ignorace udržovat. To je na mě moc práce..
Možná jsem špatně použila slovo ignorace. Prostě to beru tak, že se tím nemám potřebu zabývat, že je to pro mě ztráta času a energie, které se dají použít na něco pro mé důležitějšího.
Dívala bych se na Janu, její projevy, jako na nemoc. Jana trpí jistou nemocí.
On trpí jistou nemocí.
Mé dítě trpí jistou nemocí, která se nějak projevuje...
Nebudu tu nemoc ignorovat, dělat, že není, ale budu k ní přistupovat jako k jisté anomálii mě blízkého člověka...
Pedrito píše:Dívala bych se na Janu, její projevy, jako na nemoc. Jana trpí jistou nemocí.
On trpí jistou nemocí.
Mé dítě trpí jistou nemocí, která se nějak projevuje...
Nebudu tu nemoc ignorovat, dělat, že není, ale budu k ní přistupovat jako k jisté anomálii mě blízkého člověka...
To je dobré pro tebe, pro klid tvé povahy. Pro ni to nic neznamená.
A navíc si to bude dobře pamatovat, že na ní bereš ohled, kvůli nějaké psychické poruše..
Já si lámu hlavu s tím, jak je možné, že lidi při klinické smrti jsou schopni popsat, co se děje v jiné místnosti.
Já si lámu hlavu s tím, jak je možné, že lidi při klinické smrti jsou schopni popsat, co se děje v jiné místnosti.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 31 návštevníků