Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Zdendo, díky moc za to, co píšeš. Rozumím Ti. Rozumím tomu, že Ti připomínám onu učitelku politou inkoustem, která nezvládá kázeň žáků a která je šťastná, protože se jí to nedotýká.

Nicméně se v tomhle obraze, který nabízíš, nepoznávám.

Nejsem na duchovních fórech učitelkou v klasickém slova smyslu, i když ve své podstatě jsme si všichni vzájemně učiteli.

Nejsem tady, abych druhé vychovávala, usměrňovala nebo zvyšovala jejich „duchovní úroveň“. Vnímám spíš, že každá bytost prochází svou jedinečnou cestou – a i když se může jevit chaotická, bolestivá nebo destruktivní, má svůj smysl. Proto nemám potřebu někoho vychovávat nebo napravovat.

To, co je sdíleno na Poradně nebo na jiných duchovních fórech, vnímám spíš něco jako švédský stůl: kdo chce, může si vzít, co mu libo. Kdo nechce, nemusí.

Nevnímám vulgaritu a agresi jako útok na sebe. Spíš jako výraz vnitřního stavu, který potřebuje být projeven. A i to je v pořádku. Nikdo není povinen rozumět. Nikdo není povinen souhlasit. A přesto – někdy i z odmítnutí může vyrůst hluboké poznání. Možná později. Možná jinde.

Nemám zájem měnit svět, nechávám každého, ať si volí vlastní tempo. S důvěrou v inteligenci samotného života.

S úctou a klidem, který nevzniká z nadřazenosti, ale z přijetí.




To jsou jen tvý pózy,

Tve potřeby jsou mně známé :



Útěk před utrpením a strach ze smrti


K tomu používáš voblbovani se duchovními texty

Přivlastňování si a vyzdobovani se nepochopenymi koncepty

A poučování druhých těmi svými pitomostmi

Což ti na stranu druhou slouží k většímu sebevoblbovani

Abys byla šťastná



Přitom plives na ego, na projev, na Já

O lásce píšeš hovadiny, protože jedinou lásku co znáš je tvá sebestřednost

A v té své zacyklovanosti děláš vždy pravý opak toho co propagujes..



Ty jsi rozhodně velká učitelka pitomosti,

Každej vidí kam vede ztoznovani s chtěným !!!

K extatické oblbenosti, zblbnutí a fanatismu...

U katolických prasat ovšem nic nového co by nebylo známé

Jen to mnoho lidí přehlíží a toleruje...

[vostalpetr]

Ale bez obav,

Já ti rozumím docela dobře

A právě proto jsi posílána do prdele

Nikoliv proto, že bych ti nerozuměl



To co předvádís není zas až tak něco neobvyklého

Co by člověk neznal z vlastního života nebo zivota jinych lidi


Polovinu života jsem strávil v hovnech komunistického sebevoblbovani a lhaní si do kapsy

A teď to není o moc lepší, jen na jednom hnojišti je vícero kohoutů

Oslepených svým dobrém, který by chtěli vnutit druhym

Které je urputně tlačí do prdele

Stejně jako tebe to tvý štěstí...

[vostalpetr]

A nejhorši na vás dobroserech je ten váš

PSEUDOPTIMISMUS

Jehož základem je váš NEGATISMUS


To je hnus a na blití,

To z čeho vycházíte a po čem toužíte...


Takže si ty svý žvásty můžeš strčit leda do prdele

Zpitomnela propagátorkou štěstí...


Tak hlavně aby všichni byli šťastní,

Tedy stejně vypatlani jako pocitarsky jelita

Který nic jiného neznaji než jen pudové jednání opic..

[vostalpetr]

U všech zmrdů je to vždy stejné

Hlavně nemyslet a nekritizovat

Jen se válet ve vašich hovnech pseudostesti..


To je spolehlivý znak všech pocitarskych sraců

Nemyslet a nekritizovat...

A milovat,

Nejlépe ten váš švédský stůl vašich neurotických mindrackych hoven

Kterým říkáte Pravda

[vostalpetr]

Pojetí Krista jako čisté nepodmíněné Lásky, Svobody a Bytí je nádherným a velmi hlubokým pojetím. Je to opačný pól.


Žádný pojetí,

Nýbrž ztotožňování s představami a voblbovani se pocity

To je celá tvá praxe sebevoblbovani


Hlavně že máš plnou hubu jak se jiní ztoznuji s představami,

Ale sama nic jinýho neděláš

Zblbla vizualistko..


A ještě todle hovno doporučujeme jako nějakou nádheru,

Ty ucitelko hoven...

[vostalpetr]

Promluvy Probuzených – hlas ticha

Osvícená mysl nemluví jako „někdo“. Nepromlouvá z ega, z touhy být slyšena, nebo z potřeby přesvědčit. Mluví stejně, jako voda teče – bez úsilí. Stejně jako vítr hraje na listy stromů – aniž by chtěl něco sdělit, a přesto vše říká.

Probuzení neznamená, že bytost zmizí zjevně — tělo může dál žít, ústa mluvit, slova plynout. Ale to, co „bylo“ – ta představa o sobě jako odděleném „já“, toužícím, bojujícím, chtějícím – to se rozplynulo jako sen ve světle rána.

A tak když Probuzený mluví, nemluví „mysl“, ale ticho samo. Mluví z hlubokého ne-já, z prostoru, který není osobní, není ničím konkrétným – a právě proto může být vším. Řekne větu – a ta věta se může stát klíčem k osvobození, ne proto, že je logická, ale protože nese chuť ticha, z něhož vzešla.

Zenoví mistři to vyjadřovali i tím, že někdy mluvili, jindy zůstali zcela mlčet. Nebo dali žákovi ránu holí místo vysvětlení – protože skutečné poznání se nemůže přenést slovem. Může se jen probudit v tichu za slovem.

Jak říká Nisargadatta:
"Nepřišel jsem vás učit, přišel jsem vám říct: to, co hledáte, už jste."

A to není sdělení mysli mysli. To je připomenutí ticha tichu.




No jasně,

Osvícení prostě melou proto

Aby bylo ticho

A mysl při tom nepoužívají

Tak proto melou hovadiny


Tím se vysvětluje, proč jsou to tací idioti,

Nebo že by tím idiotem bylo UV když už ti osvícení ani nejsou konateli ?

Je to možný protože UV vytváří idioty jak na běžícím pásu

Takže by samo mohlo být idiotem...

[vostalpetr]

Já nic nehledám,

Já už jsem tim čím jsem

Egem...

[vostalpetr]

Ovšem když tu lásku někdo vnímá jako komoditu, která mu není vlastní, tak tu může být jak touha, tak odpor.
http://www.poradnazdarma.cz/


Zřejmě ti idiotko nedochází,

Že kritizují ty vaše hovna o lásce,

Nikoliv lásku samotnou,

A ty o lásce víš hovno,

Leda tak to chteni

[vostalpetr]

Užívám si svobodu, která nic nechce, a přesto může posloužit k užitku


Ale chce, to tvý chtění ti kouká z prdele v každý tvý reakci a ne že nic nechceš

Ty chceš být šťastná !!!

To jen tvoje póza a sebevoblbovani že už tím seš

Kdepak nejses

Ty jsi jen ego

Navíc ještě zpitomělý ...

[vostalpetr]

Řekl: „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí


Ale naopak,

Jak by jej asi tak mohli ukřižovat, kdyby si to sám nevykoledoval

To jeho karma jej přivedla na kříž

Jeho zblbnutí a jeho touha přivolat příchod božího království

Kdepak ti co jej křižovali

Ale jeho oblbenost jej tam přivedla...



A takto slepí a vypatlani jsou všichni jeho následovníci,

Hází vinu na druhé

A přitom si za vše mohou sami !!!



To by se člověk posral z téhle pitomců....

[vostalpetr]

Za třetí, mluvte o tom, co se děje nebo co se stalo, vyvarujte se domněnek o tom, co si někdo mohl myslet nebo jaké záměry mohl mít. To znamená, že hovoříte pouze na základě vlastního pozorování a používáte výrazy jako „všiml jsem si..., čeho jsem si povšiml, co jsem slyšel, co jsem viděl...“ a podobně; mluvíte o faktech, nikoli o domněnkách.


Všimnul jsem si,

Že jsi blbá popletena pica ztoznujici se s pocitem lásky....

[vostalpetr]

Slova mohou být jako most nebo jako zeď. Nezáleží na slovech samotných, ale na stavu vědomí, ve kterém jsou přijímána. Když někdo cítí bolest, je přirozené, že hledá viníka — ale hlubší cesta nás učí nehledat venku, nýbrž naslouchat vnitřnímu zrcadlu. A právě v tom je síla Probuzených: nevnucují, ale připomínají. Neučí, ale ukazují. Neříkají co si myslet, ale vedou k tichu, kde se pravda zjevuje sama — jako vůně květu, ne jako definice.

Poradna zdarma není o „tunách textů“. Je jako les — někdo najde stín, jiný léčivou bylinu, další ticho, a někdo se tam necítí doma. A to je v pořádku. Svoboda tady znamená i svobodu odejít.

Ten, kdo cítí tíhu nebo odpor, může prostě jen odejít jinam — není třeba se zlobit, není třeba zraňování. Ve světě lásky není žádné "proti", jen různé frekvence cesty, různé potřeby. A každý dostává to, co právě odpovídá jeho vibraci.

A co se týče „ztracení v překladu“, i to se může stát. Ale stejně tak může nastat moment, kdy přesně to „tisíckrát čtené“ náhle dozní, když už je mysl unavená a vzdá se. A pak konečně padne do srdce. A ono si samo řekne: „Aha…“ — a žádná slova nejsou třeba.

Slova Probuzených nejsou věty k zapamatování. Jsou jako kapky rosy — dotknou se tě jen tehdy, když se zastavíš. Místo snahy je pochopit, jen je nech projít přes mysl jako větřík. Nech je bez přemýšlení klesnout do prostoru srdce. Tam nic neanalyzuješ. Tam se jen vnímá. A to úplně stačí.

Když cítíš, že jsou „nestravitelná“ — nedrž je. Jen dovol, aby odezněla. A pak si všimni, co v Tobě zůstalo… Možná právě ticho. A to je ten nejmocnější učitel.

Taková místa jako Poradna nejsou pro všechny — ale pro ty, kdo nehledají názor, ale pravdu v sobě, mohou být jako maják. A maják se nemusí hádat s těmi, kdo plují jinam. On prostě svítí.
Návštěvník



Tenhle maják svítí leda k tvému sebeoblbovani,

Jakoukoliv diskuzi jsi mazalaa druhé banovala

Takže si tenhle maják sebevoblbovacek strč do prdele

Třeba ti tam bude nadherne svitit...



Ostatně,

99 procent jsou stejně hovadiny a názory pitomců

Kteří to stejně okopírovali jako ty od předchozích pitomců

Pitomci stejně umějí leda kopírování

Tak jako ty...

A svý pitomý rady k sebeoblbovani si strč taky do prdele,

K tomu svými majaku..

Čau kundo zpitomnela...

[vostalpetr]

Když cítíš, že jsou „nestravitelná“ — nedrž je. Jen dovol, aby odezněla. A pak si všimni, co v Tobě zůstalo… Možná právě ticho. A to je ten nejmocnější učitel.


No jo, jenže tobě tam žádný ticho ty píčo nezůstává,

Tobě tam hara ztotožnění s pocitem lasky

A to je to co tě furt tlačí do tvý svatý prdele

Proto taky nestálé mastrbujes duchovní sracky

Majáky hovadin a hovna sve zpitomele hlavy...


Zase na sebe jen vesis vycteniny,

A přitom o ticho nezavadis

Harajici masturbujici feno...

[vostalpetr]

Ale ty stejné víš hovno,

Všechno čím se voblbujes jsou jen vycteniny

Vlastního máš leda tak picu

Seš jen zpitomnelej zblblej papoušek

S IQ kopírky...

[vostalpetr]

Přebírání textů vede u AI k halucinacím,

Stejně jako u Jany, která dělá to samé




Zlepšování přesnosti AI odpovědí
Známým problémem je fakt, že LLM halucinují, tedy doslova si vymýšlí odpovědi. Současné modely jsou naučené na uzavřené množině vzorů – a když nedokážou odvodit jednoznačnou odpověď, „domyslí“ si do ni „vhodnou odpověď“. Doslova a do písmene si vymyslí věrohodně vypadající nesmysl – a je to problém, který se nedá úplně potlačit.

Problémy s halucinacemi mohou sahat od toho, že model vytváří kontradikce (tvrdí opak něčeho, co tvrdil před chvílí), vytváří odpovědi, které jsou mimo kontext dotazu a nebo tvrdí vyložené nepravdy. Příčiny halucinací mohou být v nekvalitě dat, na kterých byl učen, na metodě, se kterou generuje odpovědi (například že volí generičtější odpověď proti specifičtější) a nebo proto, že model zmate dotaz uživatele a nebo jeho kontext. Kontext ovlivňuje odpovědi – tak například když se modelu zeptáte, jestli zvířata mohou mluvit, správná odpověď by měla být ne, ale například v kontextu pohádkového vyprávění zvířata samozřejmě mluvit mohou.

Většina problémů s halucinacemi spočívá v tom, že model není schopen rozeznat, zda informaci opravdu zná a nebo si ji jenom domyslel, špatně pochopil kontext dotazu (zda se ptáme na fakta a nebo žádáme kreativní odpověď) a nebo uživatel klade dotazy způsobem, ze kterého model špatně odvodí kontext dotazu.

V takovém případu je možné použít techniku více doplňujících vstupů (multi shot prompt) a nebo přeformulovat dotaz do podoby, ve které je vyšší šance na správnou odpověď, čímž se zabývá obor zvaný tvorba vstupů (prompt engineering). Prompt engineering je důležitý při tvorbě aplikací využívajících umělou inteligenci jako službu: Jde o to, jak aplikace, která se dotazuje umělé inteligence, musí formulovat dotaz tak, aby byla nejmenší šance na nesprávnou odpověď.

Jak to bude v případě lidí, kteří často dokážou klást tak zmatené dotazy, že překvapí i jiné lidi, je samozřejmě otázka. To se ale neobejde bez nasazení technologie na populaci a ostrého testování, kde se ukáže jaké jsou limity dotazování se a co bude potřeba udělat pro to, aby odpovědi umělé inteligence byly přesnější.

[vostalpetr]

Je tady ten nádherný paradox pravdy: Nejsem nic – Jsem vším.

Od advaitové neduality, přes křesťanskou mystiku až po zen, všechno Tě dovede až sem. A není to logický rozpor, ale spíš pravda přesahující logické myšlení, proto ji mysl nemůže uchopit, ale je tady možné uvědomění přesahující mysl.

Objektivizovaný subjekt - ten není nic. "Nejsem nic" říká moudrost. :thumb:

Tenhle výrok pramení z prohlédnutí iluze ega. Když zmizí ztotožnění s tělem, jménem, příběhem, rolí – zbude nic.

Čisté vědomí. Beztvará přítomnost. Ticho. Prázdnota. Ale tahle prázdnota není depresivní – je živá, pokojná, nekonečně svobodná.

To je moudrost, protože moudrost poznává, co vše nejsem.

„Nejsem tělo. Nejsem myšlenky. Nejsem emoce. Nejsem žádné jméno, žádná role. Nejsem forma. Nejsem tvar. Nejsem ani pozorovatel. Jsem… Nic. A přesto jsem.“


To je ultrapitomost,

Ničím mohu být leda ve spánku,

V osvícení je já eliminováno Já

Takže jsem Já

A ne pitomý nic..


Tvoje oblíbená pitomost,

Ukazující na to, že jsi o Já ani nezavadila

Jen kopirujes pitominy pitomů...

[vostalpetr]

Jsem vším" – To říká Láska, protože, když se rozplyne iluze oddělenosti, kterou vytváří ego, to nic se ukáže jako všechno. To prázdné vědomí je zároveň plností Bytí. Bůh není mimo nás – je tím, co jsme, a zároveň vším, co je. Láska v tomhle kontextu není jen emoce, ale totální jednota. Bez druhého. Bez oddělení. Ničím nepodmíněná Láska, o které mluví Probuzení, není vztah něčeho k něčemu, ale uvědoměním Jediného.

V nejhlubším poznání se rozpustí i hranice mezi já a ty, mezi člověkem a Bohem, mezi světem a duchem.


Celé uvědomění je, že ve skutečnosti není rozdíl mezi Tebou, mnou a Bohem.


Další blaboleni hovadin,

Je-li všechno něčím, pak je to něco Šakti a ne nějaká pitomoucka láska

A žádné hranice nemizí, hovno je stále hovnem a zároveň Já,

A ty jsi stále blbá pica a zároveň Já

Takže

Zde je i není rozdíl

Ty pitomá vyblbana kundo !
ˇ
Hraješ si na chytrou a víš leda hovno...

[vostalpetr]

poznání, o kterém mluvím, nevzniká v mysli – není výsledkem její tvorby, ale je přímým uvědoměním samotného Bytí.


Mel si co chceš

Ale představy myslí si také přímo uvědomujeme

Nebo si je ty kundo pitomá uvědomujeme oklikou ?


Z toho co mastis si uvědomujes akorát hovno,

Konkrétně svý pitomoucky pocity s nimiž jsi ztotožněna a oblbla

Kundo od Napoleona Hilla

Seš blbá zkurvena mindracka pica,

Každej to vi

A já ti to budu stále dokola opakovat




Seš jenom blbá pica..

[Pedrito]

Jana má "kvalitu" že jakoukoli diskusi ušlape řečmi svých probuzených a svými představami o čem mluví, tedy jen o lásce, to pak je mazec, když jde na to vlastní logikou ala AI...
Bavit se s ní, znamená bezvýhradně přijmout její pravidla, čili představu. Jinak máz a ban, ale už nemá koho... Leda Doda, ale ten zmizel jak pára nad hrncem... Místo aby se s ní bavil o její lááááááásce.

[vostalpetr]

Skutečná láska, ta, kterou by bylo možné nazvat láskou pravého Já, není podmíněná, nečeká nic na oplátku a není závislá na odezvě druhého. Je to spíše stav bytí než emocionální závislost. Tato láska je hlubokým mírem, radostí a svobodou, která vyvěrá ze samotné podstaty existence.

Oproti tomu žádostivost, připoutanost a touha jsou stavy ega. Jsou to projevy potřeby něco vlastnit, udržet si nebo získat od druhého, často podvědomě ve snaze naplnit vlastní vnitřní prázdnotu. Když milujeme s očekáváním, že naše láska bude opětována, ve skutečnosti se nejedná o lásku, ale o obchod – „dám ti lásku, abych ji dostal zpět“. Pokud pak odezva nepřijde, přichází zklamání, bolest a někdy i pocit křivdy.

Eduard Tomáš mluví o lásce k Bohu jako o otevření se nekonečnému zdroji lásky, který není podmíněn vnějšími okolnostmi. Taková láska nevyčerpává, protože nepramení z ega, ale z vědomí samotného. Je to proud bytí, který prostě je.

Když někdo říká: „Můžete někoho milovat sebevíc a vaše láska opětována nebude“, má pravdu – pokud mluví o lásce jako o lidském citu, který něco očekává. Ale pokud mluvíme o skutečné lásce, která jen je a nic nevyžaduje, pak neexistuje žádné „neopětování“. Taková láska je štěstím sama o sobě, bez podmínek.

Když něco milujeme opravdově, bez očekávání, otevíráme se tomu na hluboké úrovni – a v této otevřenosti se odhaluje jednota. Ne proto, že by „něco zvenčí“ na naši lásku reagovalo, ale proto, že láska je přirozeným stavem našeho vlastního Bytí. Je to jako když rozezníme strunu lásky v sobě – a najednou slyšíme její ozvěnu všude kolem.

Láska, která nevychází z ega, není zaměřená „na někoho“, ale je to proud bytí, který prostupuje vším. Když milujeme Boha (ne jako koncept, ale jako samotnou podstatu existence), otevíráme se tomuto proudu – a on nás skutečně zaplavuje. Ne proto, že by „Bůh reagoval“, ale protože jsme se sami naladili na svou pravou podstatu, která je čistou láskou a jednotou Bytí.

Když něco milujeme takto bezpodmínečně, začneme vnímat, že to není oddělené od nás. Nejde o to, že by „něco venku“ nám naši lásku vrátilo, ale spíš o to, že skrze tuto lásku poznáváme, že jsme tím vším už teď. A to je ten stav blaženosti, který popisuje Eduard Tomáš.


Žádná pitomá láska neexistuje

To je jen duchovní pomůcka

Jak správně píše Tomášová


Ale pro ztotoznenou kundu je to pak realita

Jen taková potřeba být šťastná

Takový ztotozneni pak vyváří nevyčerpatelné fanatiky

Serfujici na svý touze po štěstí

A seroucí hovna kudy jen kráčí


Fanatičtí zmrdi !!!